Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek gastroenterologie. Zobrazit všechny články

Pokrok v léčbě hepatitidy C

04/2018
Hepatitida C představuje vážnýzdravotní problém u nás i ve světě. Podle dokumentu Evropské asociace pro studium jater (EASL) z dubna 2018 trpí chronickou nákazou tímto virem celosvětově na 71 milionů lidí.
CELÝ ČLÁNEK

Transplantace stolice v terapii idiopatických střevních zánětů

04/2018 Prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Fekální transplantace se stala preferovanou léčebnou modalitou u nemocných s recidivujícími infekcemi bakterií Clostridium difficile. Postavení této léčebné metody u jiných poruch trávicího ústrojí, jako jsou idiopatické střevní záněty nebo syndrom dráždivého tračníku, je stále předmětem klinického výzkumu. V přehledném článku je zmíněn potenciální význam fekální transplantace u pacientů s mírně až středně aktivní ulcerózní kolitidou. Na rozdíl od výsledků zjištěných u klostridiové infekce, je nutné v případě pacientů s ulcerózní kolitidou k dosažení klinického účinku transplantaci opakovat a užívat transplantát získaný od více nepříbuzenských dárců. Jednoznačné místo v terapii ulcerózní kolitidy musí určit až výsledky probíhajících kontrolovaných klinických studií.
CELÝ ČLÁNEK

Postavení enterální výživy v léčbě Crohnovy nemoci

04/2018 MUDr. Marta Kostrejová; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Exkluzivní enterální výživa je efektivní metodou k navození remise u nemocných s aktivní Crohnovou nemocí. V porovnání s glukokortikoidy je celková účinnost enterální výživy u dospělých pacientů nižší a pozitivní odpovědi je dosahováno v 60-65 % případů. U dětí a mladistvých je efektivita enterální výživy srovnatelná s účinkem glukokortikoidů a indukuje remisi až v 85 % případů. Její přidanou hodnotou je pak zlepšení výživy a usnadnění růstu dětí. Enterální výživa je indikována k dlouhodobé několikatýdenní léčbě především u nemocných s malnutricí (BMI < 18,5), a to ve formě sippingu nebo v podobě plné sondové výživy.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba idiopatických střevních zánětů v graviditě

04/2018 Prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Idiopatické střevní záněty postihují mladé lidi ve fertilním věku, proto jsou otázky ohledně možného vlivu léčebných postupů na otěhotnění a průběh gravidity pravidelnou součástí klinické praxe. Z konvenčních léčiv je v graviditě kontraindikován pouze methotrexat a je doporučeno 3-6 měsíců před plánovanou koncepcí tuto léčbu ukončit. Biologická léčba přípravky anti-TNF, která představuje podávání monoklonálních protilátek, nemá žádný nepříznivý teratogenní potenciál. Tato léčba může být bez obav podávána v graviditě i v laktaci. Nová biologika (vedolizumab, ustekinumab), která byla uvedena do klinické praxe před časem, nevykazují žádné negativní signály na průběh gravidity a vývoj plodu, nicméně zkušenosti s nimi jsou zatím velmi omezené.
CELÝ ČLÁNEK

„Malé molekuly“ v léčbě idiopatických střevních zánětů

04/2018 MUDr. Radka Vaničková; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
S příchodem biologické léčby se během posledních dvou desetiletí péče o pacienty s idiopatickými střevními záněty radikálně změnila. Léčba současnými biologickými látkami má však některé hlavní nevýhody: nedostatečnou účinnost, komplikace související s infekcí, potenciální riziko malignity, potřebu parenterálního podávání a zvýšené náklady související s léčbou. Nové specifické látky s malou molekulou (small molecule drugs, SMD) mohou řešit problémy spojené s aktuálně dostupnými biologickými látkami. Jejich výhodou je perorální podávání, absence antigenního potenciálu (minimální imunogenicita) a jednoznačně i jednodušší a méně finančně nákladný výrobní proces. V současné době probíhají další klinické studie s několika novými SMD a dalšími perorálně podávanými látkami jako terapeutické možnosti jak pro pacienty s ulcerózní kolitidou, tak s Crohnovou nemocí.
CELÝ ČLÁNEK

Monitorování farmakokinetiky biologických léčiv u idiopatických střevních zánětů

04/2018 MUDr. Karin Malíčková; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Článek přináší přehled možností monitorace biologické léčby u pacientů s idiopatickými střevními záněty. Biologická léčba monoklonálními protilátkami je formou imunoterapie, která využívá specifické vazby monoklonálních protilátek na cílové proteiny nebo jiné buněčné struktury. Cílem je potlačení probíhající zánětlivé reakce a následného poškození tkáně. Monoklonální protilátky vykazují interindividuální variabilitu protizánětlivého účinku, nežádoucích reakcí a také rozdílný metabolismus a odbourávání v těle pacienta. Monitorování sérových koncentrací léčiv a protilátek může jednak přispívat k individualizaci léčby a dávkování, a tím k její celkové optimalizaci, ale představuje také přístup, který může snižovat náklady na finančně velmi náročnou léčbu.
CELÝ ČLÁNEK

Postavení ustekinumabu v léčbě Crohnovy nemoci

04/2018 MUDr. Lucie Prokopová, Ph.D.; doc. MUDr. Vladimír Zbořil, CSc.; MUDr. Karolína Poredská; MUDr. Lenka Kučerová
Crohnova nemoc je multifaktoriálně podmíněné celoživotní zánětlivé onemocnění trávicí trubice s neznámou etiologií a jen částečně objasněnou patogenezí. Kauzální léčba stále není k dispozici. Konvenční imunosupresivní terapie se v posledních 20 letech rozšířila o biologickou léčbu monoklonálními protilátkami. Inhibitory TNFa byly prvními biologickými léky používanými v léčbě idiopatických střevních zánětů. Vysoká počáteční terapeutická efektivita těchto přípravků byla v následujících letech zatížena některými nežádoucími účinky a komplikacemi, které si vynutily u části nemocných ukončení léčby. Perspektivní a dobře tolerovatelnou léčebnou alternativu pro nemocné s Crohnovou nemocí se střední a vysokou aktivitou onemocnění představuje nová plně humánní monoklonální protilátka ustekinumab. Mechanismus jeho účinku je založen na inhibici biologické aktivity IL-12/IL-23. Ustekinumab je indikován a schválen mezinárodními i českými autoritami pro indukční a udržovací léčbu Crohnovy choroby u nemocných rezistentních nebo netolerujících konvenční imunosupresivní terapii a/nebo léčbu inhibitory TNFa a/nebo majících pro tuto léčbu kontraindikaci.
CELÝ ČLÁNEK

Role praktického lékaře v péči o pacienty s chronickou hepatitidou C

03/2018 Prof. MUDr. Petr Husa, CSc.
Léčba chronické hepatitidy C kombinací přímo působících perorálních virostatik (directly acting antivirals, DAA) má vysokou účinnost (až 100 %), minimum kontraindikací a mimořádně příznivý bezpečnostní profil. Současné možnosti bezinterferonové léčby představují kombinace sofosbuviru s jinými DAA (velpatasvir, velpatasvir + voxilaprevir, ledipasvir), kombinace paritaprevir potencovaný ritonavirem + ombitasvir ± dasabuvir a fixní kombinace elbasviru s grazoprevirem. Během roku 2018 bude v České republice dostupná i fixní kombinace glecapreviru s pibrentasvirem. Hlavním úkolem současnosti je aktivní vyhledávání a léčba nemocných s chronickou hepatitidou C, dříve než se u nich onemocnění dostane do pokročilých stadií, kdy je již kvalita a délka jejich života výrazně ovlivněna.
CELÝ ČLÁNEK

Nealkoholová steatóza jater a nealkoholová steatohepatitida – včasná diagnostika a možnosti léčby

02/2018 MUDr. Jan Šťovíček
Nealkoholová steatóza jater (non-alcoholic fatty liver disease, NAFLD), obvykle překládané jako nealkoholové tukové onemocnění jater, je vzhledem ke své prevalenci jedno z nejčastějších onemocnění dnešní doby. V západních zemích dosahuje odhadovaná prevalence 17-46 % dospělé populace. Vzhledem k této vysoké prevalenci onemocnění představuje i relativně malé riziko progrese v absolutních číslech významné množství jedinců s pokročilou jaterní chorobou. Proto je kladen důraz na možnosti neinvazivní diagnostiky pokročilosti jaterního postižení. Vedle skórovacích systémů založených na hodnocení laboratorních a klinických biomarkerů se stále častěji uplatňují neinvazivní zobrazovací metody, především transientní elastografie a ARFI (acoustic radiation force impulse imaging). V současné době jsou základem terapie NAFLD dietní intervence a zvýšení pohybové aktivity. Z farmakologických možností lze u rizikových jedinců případně zvážit podání vitaminu E, u diabetiků pak pioglitazon.
CELÝ ČLÁNEK

Fixní kombinace sofosbuviru a velpatasviru v léčbě pacientů s virovou hepatitidou typu C – bezpečnost a účinnost kombinace

02/2018 MUDr. Michal Koula, MUDr. Kristýna Kubíčková, prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc.
V přehledovém článku je proveden rozbor základních farmakologických vlastností, léčebných výsledků i indikací fixní kombinace sofosbuviru a velpatasviru (Epclusa®). Jde o kombinaci inhibitoru kofaktoru polymerázy (produktu NS5A oblasti virového genomu) - velpatasviru a inhibitoru RNA dependentní RNA-polymerázy (produktu NS5B oblasti virového genomu) - sofosbuviru. Protože se jedná o první kombinaci virostatik účinnou proti všem základním genotypům viru hepatitidy C, je její indikační pole velmi široké. Primární výhodou preparátu je jeho vysoká bezpečnost, minimální nežádoucí účinky, téměř 100% účinnost a především jednoduchost jeho podání z pohledu pacienta.
CELÝ ČLÁNEK

Moderní léčba chronické virové hepatitidy C

02/2018 MUDr. Barbora Yassin, MUDr. Karel Dvořák, Ph.D.
Léčba chronické virové hepatitidy C prodělala v posledních desetiletích zásadní vývoj. Od objevení vlastního viru v roce 1989, přes první terapeutické režimy s interferonem a kombinaci interferonu s ribavirinem, které byly zatíženy množstvím nežádoucích účinků, až k dnešním léčebným schématům s užitím přímo působících antivirotik. Přímo působící antivirotika a jejich zavedení do klinické praxe způsobilo doslova revoluci v léčbě hepatitidy C. Léčba je nyní vysoce účinná u naprosté většiny pacientů, a navíc není provázena významnějšími nežádoucími účinky. Článek uvádí přehled léčebných možností chronické infekce HCV přímo působícími antivirotiky.
CELÝ ČLÁNEK

Aktuální možnosti farmakoterapie idiopatických střevních zánětů

01/2018 MUDr. Barbora Bahníková, MUDr. Karel Dvořák, Ph.D.
Idiopatické střevní záněty jsou chronická onemocnění gastrointestinálního traktu, jejichž incidence ve vyspělých zemích neustále stoupá. Terapeutické možnosti idiopatických střevních zánětů se v posledních letech neustále rozšiřují, některé zažité postupy se díky novým informacím opouštějí. Léčba se řídí především podle typu idiopatického střevního zánětu, anatomického rozsahu a aktivity zánětu. Cílem současné léčby je dosažení remise, tzn. navození a následně udržení dlouhodobého období bez příznaků. Farmakoterapii můžeme rozdělit na terapii konvenční (protizánětlivou a imunosupresivní terapii) a terapii biologiky.
CELÝ ČLÁNEK

Pankreatická insuficience a její léčba

03/2017 Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
Exokrinní pankreatická insuficience je projevem nedostatku pankreatických enzymů zapříčiněného úbytkem funkčního parenchymu či nemožnosti jejich uplatnění z důvodů jiných poruch a onemocnění. Zcela nejčastější příčinou je chronická pankreatitida. Důsledkem je porucha trávení manifestující se průjmovitou stolicí s nestrávenými zbytky a deficience mikronutrientů. Specifická diagnostika zahrnuje funkční testy. V minulosti byl standardem sekretinový test, který byl z důvodů netolerance prakticky opuštěn. Nyní je nejužívanější vyšetření elastázy ve stolici. Léčba pankreatické insuficience spočívá v dietních opatřeních, zákazu požívání alkoholických nápojů a kouření a substituci pankreatických enzymů. Zásadní omezení příjmu tuků bylo opuštěno, protože se prohlubuje nedostatek mikronutrientů a úbytek hmotnosti. Doporučuje se substituce vitaminů a hypoteticky ohrožených mikronutrientů, ta však nemůže být úspěšná bez substituce enzymů. Jednotlivé produkty pankreatické substituce se liší výší dávky a galenickou úpravou ve smyslu rezistence vůči kyselému prostředí, promísení s tráveninou a uvolnění v místě požadovaného působení. Ke korekci maldigesce je třeba přibližně 5-10 % stimulované pankreatické sekrece, což odpovídá nejméně 30 000 jednotek lipázy na jedno jídlo. Základní dávkou by mělo být 40-50 000 jednotek lipázy na jeden hlavní pokrm a 10-25 000 jednotek na přesnídávku/svačinu. Tato dávka nemusí být dostatečná z důvodu žaludeční hypersekrece a snížení sekrece bikarbonátu, což vede k urychlené inaktivaci lipázy. Pak je třeba buď dávkování zvýšit, nebo přidat léky snižující žaludeční sekreci. Pankreatická substituce se hypoteticky může uplatnit v léčbě bolesti, nicméně výsledky kontrolovaných studií jsou nepřesvědčivé. Substituční léčba může napomoci léčbě diabetu, neboť ten bývá spojen s hypotrofií pankreatu a substituce zlepšuje nutriční parametry. Pankreatická substituce se dále zvažuje u nespecifických střevních zánětů a celiakie. Nežádoucí účinky substitučních přípravků jsou vzácné, nicméně léčba nevede k uspokojivému výsledku u 10-20 % nemocných. Příčin může být více a uplatnění jiných zdrojů lipázy, než je vepřový pankreatin, není pravděpodobné.
CELÝ ČLÁNEK

Nové perspektivy v léčbě Crohnovy choroby - pohled na ustekinumab

02/2017 Doc. MUDr. Zoltán Paluch, Ph.D.
Crohnova choroba je relativně časté onemocnění se závažnými důsledky, které postihuje mladší i starší věkovou populaci. Jedná se o multifaktoriální onemocnění, v jehož rozvoji jsou kromě dědičné dispozice klíčové i imunitní faktory. Ustekinumab je léčivo, které se užívá v léčbě psoriázy a psoriatické artritidy a má prokazatelný příznivý vliv v léčbě Crohnovy choroby. Ustekinumab je IgGlK monoklonální protilátka proti interleukinům 12 a 23, která příznivě ovlivňuje nejen akutní ataky onemocnění, ale je účinná i při dlouhodobé léčbě a může mít příznivý účinek u těch pacientů, u kterých jiná léčiva včetně protilátek proti tumor nekrotizujícímu faktoru alfa (TNF-a) již selhala.
CELÝ ČLÁNEK

Hepatoprotektiva

01/2017 Jan Příborský
Hepatoprotektiva jsou látky, které mohou mít příznivý regenerační a protektivní vliv na jaterní buňky nebo na zpomalení některých patologických procesů. Kyselina ursodeoxycholová se užívá s pozitivním výsledkem u pacientů s primární biliární cirhózou i s jinými cholestatickými jaterními chorobami. Z látek rostlinného původu se používá silymarin pro své antioxidační vlastnosti. Může zpomalovat i proces fibrotizace. Esenciální fosfolipidy mohou urychlit regeneraci poškozených buněčných membrán. S-adenosylmethionin může zasahovat do metabolických procesů dodáním nezbytných metabolitů. Společným jmenovatelem těchto látek je nedostatek randomizovaných placebem kontrolovaných klinických studií.
CELÝ ČLÁNEK

Funkční onemocnění gastrointestinálního traktu - optimální terapeutický přístup k jícnovým poruchám

01/2017 Štefan Konečný, Jiří Dolina, Aleš Hep
Funkční onemocnění gastrointestinálního traktu lze charakterizovat jako poruchu interakce mezi centrální nervovou soustavou a gastrointestinálním traktem bez zřetelné strukturální poruchy. Jsou spojeny s poruchou motility, viscerální hypersenzitivitou, změněnou funkcí slizniční imunity, mikrobiální dysbiózou a dysregulací centrální nervové soustavy. Tento přehled je zaměřen na funkční poruchy jícnu a jejich léčbu u dospělých a je založen na nejnovější klasifikaci Rome IV.
CELÝ ČLÁNEK

Biosimilars v léčbě pacientů s idiopatickými střevními záněty

01/2017 Michal Konečný
Biosimilární léky představují důležitou inovaci biologické léčby i v terapii nemocných s nespecifickými střevními záněty, Crohnovou nemocí a ulcerózní kolitidou. Dosavadní zkušenosti s užitím biosimilars jsou velmi slibné ve všech jejich indikacích včetně gastroenterologie. Účinnost léčby i bezpečnost biosimilars potvrdily výsledky z několika mezinárodních klinických studií provedených zpočátku v revmatologii, recentně i v gastroenterologii. V české republice je biosimilární infiiximab registrován od roku 2013 a od roku 2014 je zaváděn do široké klinické praxe ve většině center České republiky. V současnosti je jím léčeno nejméně 1 000 nemocných se střevními záněty, a to jak naivních, tak i převedených z léčby originálním přípravkem. Právě snížení nákladů umožňuje širší dostupnost biologické léčby. V brzké budoucnosti lze očekávat, že biosimilární léky postupně nahradí originální přípravky biologické léčby.
CELÝ ČLÁNEK

Crohnova choroba - diagnostika a optimální léčebné přístupy

01/2017 Pavel Hrabák
Crohnova choroba je heterogenní chronické onemocnění, které může postihnout kteroukoli část trávicí trubice. Etiologie Crohnovy choroby je multifaktoriální a její incidence v České republice stoupá. Diagnostika Crohnovy choroby je založena na hodnocení klinických příznaků a kombinaci endoskopického, histologického, radiologického a laboratorního nálezu. V terapii Crohnovy choroby se uplatňuje celá škála léčiv (aminosalicyláty, kortikosteroidy, imunosupresiva, biologická léčba). Léčba pacientů s Crohnovou chorobou vyžaduje obvykle multidisciplinární přístup a pro její úspěšnost je nutná nejen zkušenost a erudice lékaře, ale zásadní je i spolupráce informovaného pacienta.
CELÝ ČLÁNEK

Ulcerózní kolitida - diagnostika, optimální léčebné přístupy, novinky v léčbě

01/2017 Petr Hrabák
Ulcerózní kolitida je chronické zánětlivé onemocnění tlustého střeva postihující sliznici rekta a kontinuálně variabilní část přilehlého tračníku. Mezi hlavní příznaky patří krev ve stolici a bolesti břicha. KoLoskopie je hlavní diagnostickou metodou. Léčbou první volby pro mírné nebo středně aktivní onemocnění jsou aminosalicyláty. Kortikosteroidy se používají k indukci remise, ale pro nežádoucí účinky by neměly být užívány dlouhodobě. Multimatrix budesonid představuje novou topickou léčbu kortikosteroidy. Azathioprin patří mezi zástupce imunosupresiv vhodných k udržovací léčbě. Protilátky proti tumor nekrotizujícímu faktoru byly první z řady biologické léčby, pokud předchozí léčba selhala. Nedávno byla tato skupina léčiv rozšířena o antiadhezivní léky, jejímž představitelem je vedolizumab.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčba idiopatických střevních zánětů

01/2016 Dana Ďuricová
Idiopatické střevní záněty (IBD) jsou chronická zánětlivá onemocnění zažívacího traktu, ne zcela jasné etiopatogeneze, která nejsou medikamentózně vyléčitelná. Terapie vede pouze k potlačení aktivity zánětu a udržení klidové fáze nemoci. K léčbě idiopatických střevních zánětů se používají hlavně kortikoidy, aminosalicyláty a imunosupresiva. Od konce devadesátých let minulého století je k dispozici také biologická terapie, která znamenala velký pokrok v léčbě IBD. V současné době jsou v České republice dvě skupiny biologických preparátů – anti-TNF-α protilátky a protilátky proti integrinovým receptorům.
CELÝ ČLÁNEK