Vybrané články

05/2023 MUDr. Július Orhalmi, Ph.D., MBA
Hemoroidální nemoc postihuje ve stejné míře všechny věkové skupiny, přibližně stejně muže i ženy. Akutní hemoroidální ataka je jedním z nejčastějších a velmi bolestivým projevem tohoto onemocnění. I v těchto případech lze postupovat velmi efektivně pouze s medikamentózní terapií.

04/2022 Prof. MUDr. Petr Husa, CSc.
Infekce virem hepatitidy C (hepatitis C virus, HCV) je stále jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater. Pole odhadu Evropské asociace pro studium jater (European Association for the Study of the Liver, EASL) žije na světě asi 71 milionů osob chronicky infikovaných HCV. Mezi nimi jednoznačně dominují lidé užívající v současnosti nebo v minulosti drogy (persons who inject drugs, PWID), a to především intravenózně. Úspěšnost léčby chronické infekce HCV přímo působícími virostatiky (direct-acting antivirals, DAA) se blíží 100 %. Hlavním úkolem je v současnosti diagnostikovat a léčit infekci HCV u co největšího počtu infikovaných, což zejména u PWID naráží na problémy s jejich adherencí.

06/2021 MUDr. Ivana Mikoviny Kajzrlíková, Ph.D.
Eozinofilní ezofagitida je imunitně podmíněný zánět jícnu. Jedná se o chronické progresivní onemocnění provázené postupnou remodelací jícnu. Diagnostika nemoci se opírá o příznaky dysfunkce jícnu, histologický nález 15 a více eozinofilů na zorné pole (high power field, HPF) v biopsii z jícnu a vyloučení dalších příčin hypereozinofilie. Léčebné možnosti zahrnují podání inhibitorů protonové pumpy, topických kortikoidů a eliminační dietu. Po dosažení remise je doporučovaná dlouhodobá udržovací léčba. Podle recentních amerických doporučení mají topické kortikoidy jako jediná z léčebných možností silné doporučení s dobrou kvalitou důkazů, podle studií z reálné praxe mají také nejvyšší účinnost v léčbě první linie. Topické kortikoidy přímo k léčbě eozinofilní ezofagitidy doposud nebyly k dispozici, jedinou možností byl předpis suspenze budesonidu magistraliter, nově je možnost podávání budesonidu v orodispergovatelných tabletách přímo určených k léčbě eozinofilní ezofagitidy. Výsledky dosavadních klinických studií potvrdily jeho vysokou účinnost v navození i udržení remise i příznivý bezpečností profil.

05/2021 Doc. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Kyselina ursodeoxycholová jakožto sekundární žlučová kyselina je po řadu desetiletí úspěšně využívána u patologických stavů postihujících žlučové cesty. Kromě disoluce žlučových kamenů se uplatňuje u chronických onemocnění jater či u reaktivní gastritidy navozené refluxem žluči. V následujícím textu je pojednán její terapeutický potenciál na pozadí pleiotropního mechanismu účinku.

04/2021 Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
Inhibitory protonové pumpy (IPP) jsou jednou z nejčastěji užívaných lékových skupin. V dospělé populaci je jimi chronicky léčeno více než 10 % nemocných, často starších a s vysokým kardiovaskulárním rizikem. V klinické praxi je skupina IPP považována za bezpečnou. V posledních letech se však stále častěji objevují práce dokládající, že IPP zhoršují prognózu nemocných. Zvyšují nejen riziko kardiovaskulární, ale i riziko onemocnění ledvin či vyšší nervové soustavy. Příčina není zcela jasná. Zřejmě se podílí jak vlastní farmakodynamické působení, tak i lékové interakce. Farmakodynamický účinek IPP není omezen pouze na protonovou pumpu (H+/K+ ATPázy) v parietálních buňkách žaludku, ale IPP blokují aktivitu též obdobné vakuolární protonové pumpy (vakuolární H+ ATPázy) v řadě dalších orgánů, resp. organel, konkrétně lysosomů všech somatických buněk. Podobně IPP inhibují transportér bivalentních kationtů kontrolující výměnu magnezia a kalcia. Z pohledu lékových interakcí je významná skutečnost, že IPP blokují aktivitu řady transportérů a metabolických enzymů (zejména izoenzym CYP2C19) a ovlivňují tak absorpci a eliminaci celé řady látek, včetně léčiv. Desítky prací dokládají, že dlouhodobá léčba IPP vede k vyššímu výskytu aterotrombotických příhod, renálního selhání, osteoporózy, infekčních onemocnění i nervového a smyslového postižení. Toto riziko je doloženo nejen při srovnání skupiny nemocných s aplikací IPP oproti skupině bez jejich podávání, ale i srovnáním pacientů léčených IPP oproti nemocným s užitím blokátorů H2 receptorů, a to i v situaci, kdy obě srovnávané skupiny mají podobné postižení trávicího traktu. Na základě těchto analýz lze jednoznačně konstatovat, že IPP by měly být indikovány uvážlivě a zejména při dlouhodobé aplikaci je třeba zvážit případná rizika.

04/2021 Prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., AGAF
Monoklonální protilátky inhibující aktivitu tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α) představují první generaci biologické léčby, která je nejúčinnější léčbou idiopatických střevních zánětů - Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy. U střevních zánětů má nejširší uplatnění infliximab, zatímco jiné anti-TNF-α protilátky (certolizumab, etanercept), které se široce užívají u pacientů s revmatickým onemocněním, se v terapii střevních zánětů vůbec neuplatnily. Zkušenosti s léčbou infliximabem u 916 nemocných s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou v Klinickém a výzkumném centru pro idiopatické střevní záněty ISCARE, a.s., ukázaly, že účinnost této terapie je významně lepší u pacientů s Crohnovou nemocí v porovnání s ulcerózní kolitidou. Téměř u dvou třetin pacientů je potřeba intenzifikovat dávky v průběhu léčby, aby se udržel počáteční a příznivý účinek terapie. Nežádoucí účinky léčby byly relativně časté a byly zaznamenány u jedné třetiny léčených pacientů, ale jen výjimečně byly tak závažné, že vedly k ukončení terapie.

04/2021 MUDr. Kristýna Kubíčková, Ph.D.; MUDr. Michal Koula; MUDr. Martin Lukáš; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.; prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc.
Včasná diagnostika jaterního onemocnění je důležitou součástí komplexní péče o pacienty s idiopatickými střevními záněty. Tito pacienti patří do rizikové skupiny stran rozvoje autoimunitních jaterních chorob, a to samostatně či v rámci tzv. překryvných syndromů. Nejčastějším typem onemocnění u těchto pacientů je pak primární sklerózující cholangitida a autoimunitní hepatitida. Přesto může docházet k manifestaci i jiných, vzácných typů překryvných syndromů, jak dokumentuje následující kazuistika.

03/2021 MUDr. Martin Vašátko
Kazuistické sdělení popisuje případ pacienta s komplikovaným průběhem idiopatického střevního zánětu, konkrétně Crohnovy nemoci. Vysoká aktivita nemoci a agresivní průběh si u pacienta i přes intenzivní medikamentózní terapii vyžádaly chirurgické řešení. Vzhledem k brzké endoskopické rekurenci a mnoha rizikovým faktorům byla u pacienta zahájena biologická léčba v rámci prevence pooperační rekurence. Na základě potvrzené účinnosti a bezpečnosti biosimilárních přípravků byla u pacienta zahájena léčba biosimilárním adalimumabem s dobrý klinickým účinkem bez nežádoucích účinků.
 

03/2021 Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.; MUDr. Norbert Král; RNDr. Ondřej Májek, Ph.D.; Mgr. Ondřej Ngo; PhDr. Karel Hejduk; doc. MUDr. Štěpán Suchánek, Ph.D.
Česká republika zahájila třetí dekádu screeningu kolorektálního karcinomu. Byli jsme druhou zemí na světě, která tento screening zavedla na národní úrovni, hrazený z veřejných prostředků. Nastavili jsme v Evropě zcela jedinečnou spolupráci mezi všeobecnými praktickými lékaři a gastroenterology. Jako jedna z prvních zemí na světě jsme uvedli v roce 2009 do národního programu screeningu hrazenou screningovou kolonoskopii jako volbu, aktuálně od 50. let věku. Od roku 2007 se u nás rozvíjí mezinárodně srovnatelný datový audit screeningu. V roce 2014 jsme zavedli adresné zvaní, i díky kterému se podařilo zvýšit účast ve screeningu nad hranici 35 % u cílové populace. Jako jedna z prvních zemí jsme přešli na imunochemické testy na okultní krvácení do stolice (iTOKS), byť kvalitativní, a později, také na čele pomyslného pelotonu zemí rozvíjejících screening jsme zavedli kvantitativní iTOKS na národní úrovni. O přínosu screeningu kolorektálního karcinomu nikdo (u nás ani ve světě) nepochybuje. Má ze všech screeningových programů (spolu se screeningem děložního hrdla) nejsilnější důkazní základnu, je nejméně kontraverzní a má nejlepší výsledky. Screening, ve kterém u nás hrají klíčovou roli praktičtí lékaři, zásadně přispěl k pozitivním změnám v epidemiologii kolorektálního karcinomu v posledních 20 letech.

02/2021 MUDr. Karin Malíčková
Inhibitory Janusových kináz (JAK) jsou v léčbě imunopatologických stavů cíleny na dysregulovanou buněčnou signalizaci. Tyto tzv. malé molekuly mají velký potenciál širokého imunomodulačního účinku, a představují tak významnou skupinu inovativních léčiv k léčbě poruch imunity. Prvním schváleným inhibitorem JAK pro léčbu ulcerózní kolitidy je tofacitinib, který inhibuje především JAK1 a JAK3. Klinické studie OCTAVE Induction, OCTAVE Sustain a OCTAVE Open prokázaly signifikantně vyšší pravděpodobnost dosažení remise ulcerózní kolitidy u nemocných léčených tofacitinibem ve srovnání s placebem. Lék je indikován jako účinná možnost léčby u dospělých pacientů se středně těžkou až těžkou formou nemoci v případě, že nelze použít konvenční a/nebo biologickou terapii, anebo v případě neodpovídavosti nebo ztráty odpovědi na tuto léčbu. Aktuální práce přináší stručný souhrn informací o použití tofacitinibu v klinické praxi léčby ulcerózní kolitidy.

02/2021 MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Prokinetika patří v gastroenterologii k poměrně bohatě využívaným léčivým přípravkům. Terapeuticky se uplatňují u řady patologických stavů, mezi nimiž dominuje funkční dyspepsie. V této indikaci nalézá své uplatnění itoprid. Následující text stručně pojednává o jeho současném postavení v paletě prokinetik vycházejícím z jeho obecně známých farmakologických vlastností.

04/2020 Prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc.; MUDr. Lumír Kunovský, Ph.D.; MUDr. Martina Bojková; MUDr. Martin Blaho; doc. MUDr. Bohuslav Kianička, Ph.D; MUDr. Jiří Dolina, Ph.D.; MUDr. Radoslav Pruška; MUDr. Vladimír Kojecký, Ph.D.
Diagnostika chronické pankreatitidy je v současnosti založena především na využití škály zobrazovacích metod a posouzení exokrinní funkce pankreatu funkčními testy, které jsou buď přímé, nebo hodnotí funkce pankreatu nepřímo. Neinvazivní dechový test s mixovanými triglyceridy, stanovení tukové absorpce a jednoduchý test stanovení fekální elastázy 1, užívaný v klinické praxi nejčastěji, jsou testy zásadními. V terapii exokrinní nedostatečnosti jsou doporučeny tzv. enteric-coated mikročástice o velikosti < 2 mm, které jsou podávány v kapsli s pH senzitivním obalem. Tím je zaručena synchronizace mezi uvolněním mikročástic z kapsle a jejich promícháním se žaludečním chymem, takže chymus v horní části duodena a jeho trávení jsou časově ovlivněny působením pankreatických enzymů, především lipázy, která je uvolňována z mikročástic. Zásadou terapie je podání dostatečné dávky enzymů, a to s každým jídlem ve formě kapslí s mikročásticemi. Efekt léčby lze posoudit na základě změn klinických symptomů, snížení množství tuku ve stolici nebo některých testů, jako je test dechový nebo tukový absorpční test. U osob s hyperaciditou je součástí léčby podání léků blokujících produkci žaludeční kyseliny, nejčastěji jsou podávány blokátory protonové pumpy. U mukoviscidózy je třeba podat vyšší dávky enzymů, ale zvláště vysoké dávky mohou pak vést ke vzniku fibrotizujících kolonopatií.

04/2020 Doc. MUDr. Přemysl Falt, Ph.D.
Idiopatické střevní záněty, zahrnující Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu, jsou chronická zánětlivá onemocnění trávicí trubice s častými mimostřevními příznaky a komplikacemi, potřebou chirurgických zákroků a významně negativním vlivem na kvalitu života nemocných. Nejčastěji postihují osoby produktivního věku. V současné době sice není k dispozici kauzální léčba, ale aktivitu choroby lze ve většině případů dobře kontrolovat správně nastavenou farmakoterapií, která je volena dle rizikového profilu a aktuální aktivity choroby. V indukční a udržovací léčbě jsou užívány aminosalicyláty, topické a systémové kortikoidy, imunosupresiva, antibiotika, probiotika a různé třídy biologických léků.

04/2020 MUDr. Vít Navrátil; doc. MUDr. Ondřej Urban, Ph.D.; MUDr. Jan Gregar, Ph.D.
Refluxní choroba jícnu je civilizační onemocnění s velmi častým výskytem zejména v „západním světě". Je příčinou nepříjemných příznaků negativně ovlivňujících kvalitu života, může ale dospět až do vážných komplikací. V terapii je k dispozici široké spektrum možností: úpravy životního stylu, fyzioterapie, chirurgické a endoskopické metody, ale zejména farmakoterapie. Z léků jsou nejpoužívanější blokátory protonové pumpy, dále jsou k dispozici antagonisté H₂ receptorů, prokinetika, antacida i fytofarmaka. Vzhledem k riziku komplikací by měl být pacient s výraznějšími či déle trvajícími příznaky adekvátně vyšetřen.

03/2020 Doc. MUDr. Vladimír Zbořil, CSc.
Methotrexát je v terapii idiopatických střevních zánětů lékem s relativně dlouhou tradicí, u něhož v posledních letech dochází k renesanci. Objevujeme možnosti tohoto imunosupresiva, které patří v oborech revmatologie a imunologie mezi chorobu modifikující léky. Skončil čas pohlížet na methotrexát jako na alternativu thiopurinové imunosuprese; je na místě hledat jeho vlastní specifické možnosti v oblasti léčby luminální a perianální Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidy, ale také v mimostřevních manifestacích.

03/2020 MUDr. Veronika Hrubá; MUDr. Karin Matičková; MUDr. Dana Ďuricová, Ph.D.; doc. MUDr. Martin Bortlík, Ph.D.; MUDr. Naděžda Machková; MUDr. Katarína Mitrová, Ph.D.; MUDr. Martin Lukáš; MUDr. Martin Vašátko; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Naše práce se věnuje porovnání klinické účinnosti a bezpečnosti biosimilárního adalimumabu FKB327 (Hulio®) s originálním adalimumabem (Humira®). Celkem 62 nemocných (35 léčených FKB327 a 27 léčených originálním adalimumabem) bylo sledováno po dobu 14 týdnů. U nemocných v obou skupinách došlo k poklesu zánětlivých parametrů (C-reaktivní protein, fekální kalprotektin) a klinické aktivity nemoci (Harveyův-Bradshawův index) bez statisticky významného rozdílu mezi biosimilárním a originálním adalimumabem. Počet významných infekcí, které vedly k předčasnému ukončení léčby, byl nízký a srovnatelný v obou skupinách pacientů (kohorta FKB327 - 5,7 %, kontrolní skupina - 3,7 %).

02/2020 MUDr. Ivana Mikoviny Kajzrlíková, Ph.D.
Uicerózní koLitida je chronické zánětLivé onemocnění, které postihuje tlusté střevo. Rozsah onemocnění je variabilní, kontinuálně od rekta orálně. Jedná se o celoživotní nemoc, na jejímž vzniku se podílejí faktory genetické i vlivy vnějšího prostředí. Charakteristické je střídání období klidu a vzplanutí nemoci. Vzhledem k nejasné etioLogii kauzální Léčba není známa, dostupné přípravky působí útlumem zánětu. Konvenční Léčba zahrnuje aminosaLicyLáty, kortikosteroidy a imunosupresiva. V současné době jsou k dispozici četné přípravky bioLogické Léčby působící na různých místech zánětLivé kaskády, do skupiny monokLonáLních protiLátek patří infliximab, adaLimumab, goLimumab, vedoLizumab a ustekinumab. Novější přípravky, takzvané maLé moLekuLy, představuje tofacitinib.

02/2020 MUDr. Karin Malíčková; MUDr. Veronika Hrubá; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Biologické léčivé přípravky (biologika, biologická léčiva) jsou nepostradatelnými léky při terapii chronických imunopatologických chorob s těžkým průběhem, a to zejména při neúčinnosti či intoleranci konvenčních léčebných postupů. Představují však velkou ekonomickou zátěž pro zdravotnický systém. Biosimilární léčiva, jako léky strukturálně velmi podobné a zároveň cenově mnohem dostupnější než originální léčiva, přispívají k udržitelnosti nákladů na zdravotní péči a zároveň omezují nerovnost v přístupu pacientů k této vysoce účinné léčbě. Článek shrnuje význam biosimilárních léčivých přípravků s důrazem na nově dostupný biosimilární adalimumab a na jeho využití u idiopatických střevních zánětů.

05/2019 MUDr. Július Orhalmi; MUDr. Markéta Lengálová; MUDr. Zuzana Smoleňová; MUDr. Zuzana Paprčková; MUDr. Štěpánka Jelínková; MUDr. Daniela Čadilová; MUDr. Zuzana Šerclová
Hemoroidální uzly jsou fyziologickou součástí anu. O hemoroidální nemoc se jedná v případě přítomnosti hemoroidální symptomatologie. Hemoroidální nemocí trpí třetina až polovina populace nad 50 let. Pro stanovení účinné terapie je důležité určit správně stadium hemoroidální nemoci. V současnosti převládá konzervativní, ambulantní a miniinvazivní terapie. Zejména v případě akutní hemoroidální ataky je velmi účinná léčba vysokými dávkami mikronizované purifikované flavonoidní frakce (MPFF). Z miniinvazivních metod je nejúčinnější dearterializace a anopexe. V práci jsou doporučené indikace pro terapii s ohledem na jednotlivá stadia hemoroidální nemoci.

04/2019 Prof. MUDr. Petr Husa, CSc.
Léčba chronické hepatitidy C kombinací přímo působících perorálních virostatik má vysokou účinnost (až 100 %), minimum kontraindikací a mimořádně příznivý bezpečnostní profil. Podle platných evropských i českých doporučení jsou pro léčbu chronické infekce virem hepatitidy C (HCV) preferovány terapeutické režimy účinné proti všem genotypům HCV (pangenotypové režimy). Celosvětově i v České republice jsou dostupné tři pangenotypové režimy pro léčbu chronické infekce HCV. Ve všech případech jde o fixní kombinace, tedy dva nebo tři účinné léky jsou obsaženy v jedné tabletě: 1. kombinace sofosbuviru s velpatasvirem, 2. kombinace sofosbuviru, velpatasviru a voxilapreviru a 3. kombinace glekapreviru s pibrentasvirem.