Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek pneumologie a ftizeologie. Zobrazit všechny články

Biologická léčba těžkého eozinofilního neatopického astmatu ovlivněním hladiny interleukinu 5 či jeho receptoru

05/2018 MUDr. Alena Vlachová; MUDr. Libor Fila, Ph.D.
Přídatná terapie monoklonálními protilátkami proti IL-5/IL-5Ra v terapii refrakterního neatopického eozinofilního astmatu je jasným přínosem. Vede ke kontrole nemoci, redukci počtu akutních exacerbací, zlepšení plicních funkcí a k redukci systémové kortikoterapie, což má za následek zlepšení kvality života.
CELÝ ČLÁNEK

Deficit alfa-1 antitrypsinu: předmět výzkumu již půl století

04/2018
Deficitalfa-1 antitrypsinu se může projevovatemfyzémem, ale také poškozením jater, ledvin či kloubů. Aby byla prognóza pacientů co nejlepší, je nutné onemocnění diagnostikovat včas. O tom, jak toho docílit a jakou roli v léčbě hraje substituční terapie, pojednávalo jedno ze symposií konající se v rámci 5. kongresu Pneumo Update Europe 2018, jenž proběhl 15.-16. června v Budapešti.
CELÝ ČLÁNEK

Chronická obstrukční plicní nemoc na podkladě deficitu alfa‐1 antitrypsinu

02/2018 MUDr. Jan Chlumský, Ph.D.
Chronická obstrukční plicní nemoc na podkladě deficitu alfa-1 antitrypsinu je nejčastější dědičné onemocnění dospělého věku. Její klinický obraz je typický prezentací v mladším věku, emfyzematickým fenotypem a zrychleným poklesem plicních funkcí v čase. Augmentační terapie lidským alfa-1 antitrypsinem je schopna zpomalit destrukci plicní tkáně a zlepšit prognózu těchto nemocných. Stále však existují určité nejasnosti spojené s touto účinnou, ale nákladnou léčbou.
CELÝ ČLÁNEK

Plicní postižení u protilátkových deficitů

02/2018 MUDr. Tomáš Milota
Protilátkové imunodeficity patří k nejčastějším poruchám imunitního systému. Nejčastěji se manifestují recidivujícími respiračními infekty. Především u primárních poruch imunity se vyskytují ale také neinfekční komplikace jako autoimunitní, lymfoproliferativní či granulomatózní choroby, které mohou postihnout respirační trakt. Příklad primárního imunodeficitu spojeného s dysregulací imunitního systému je běžný variabilní imunodeficit. Jedná se jak o poruchy spojené s obstrukční, tak s restrikční ventilační poruchou. Klíčová je včasná diagnostika a zahájení adekvátní terapie. Tento přístup vyžaduje multioborovou spolupráci pneumologa a imunologa.
CELÝ ČLÁNEK

Plicní hypertenze a jiné kardiovaskulární komplikace systémových onemocnění pojiva

02/2018 MUDr. Regina Herčíková; doc. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Systémová onemocnění pojiva představují skupinu autoimunitních onemocnění postihujících často několik orgánů či orgánových systémů, zejména ledviny, plíce, kůži a pohybový aparát. Ani postižení kardiovaskulárního systému není neobvyklé a mnohdy je natolik závažné, že výrazně zhoršuje prognózu a v některých případech dokonce představuje vedoucí příčinu úmrtí u těchto nemocných. Cílem tohoto sdělení je podat ucelený přehled nejčastějších kardiovaskulárních komplikací - tj. postižení srdce, periferních a plicních cév - a zdůraznit význam screeningu, včasné diagnózy a správné léčby, které mohou významně zpomalit průběh základní choroby a zlepšit její prognózu.
CELÝ ČLÁNEK

Inhalační systémy u pacientů s CHOPN - novinky v léčbě

01/2018 MUDr. Blanka Šnelerová
V případě léčby pacientů s chronickou obstrukční nemocí či astmatem je jednoznačně preferováno inhalační podání léku. Oproti perorálnímu a intravenóznímu je výhodnější hned z několika důvodů. Po inhalačním podání působí lék přímo v místě účinku, tj. v dýchacích cestách, kde dosahuje vyšší koncentrace oproti perorálnímu podání. Tím se také snižují celkové nežádoucí účinky a v případě úlevové léčby je nástup účinku rychlejší než při perorálním podání, je srovnatelný s intravenózní aplikací. Inhalační léky jsou většinou na trhu v rozdílných inhalačních systémech, z toho vyplývá, že pokud se rozhodneme podat pacientovi s CHOPN nový lék, musíme přemýšlet nejen o tom, jakou molekulu zvolíme, ale zároveň musíme zvolit vhodný inhalátor a pacienta naučit, jak s ním zacházet. Edukace a nácvik správné inhalace a volba vhodného inhalačního systému jsou stejně důležité jako poučení, jak často lék užívat. A první věc, na kterou bychom měli při neúspěchu léčby pomyslet, je kontrola správné techniky inhalace, případně výměna inhalátoru za jiný.
CELÝ ČLÁNEK

Duální bronchodilatace - fixní spojení dvou bronchodilatačních léků v léčbě CHOPN

01/2018 MUDr. Alena Vlachová
Kombinace dvou inhalačních bronchodilatačních léků s různým mechanismem účinku ve fixním přípravku vede ke zlepšení bronchodilatačního účinku oproti léčbě stejnými léky v oddělených inhalátorech. Vzhledem k lepšímu účinku léčby není zapotřebí navyšovat dávky jednotlivých léků, proto je tato léčba z hlediska nežádoucích účinků bezpečnější. Bronchodilatační terapie duálním přípravkem je doporučena pro léčbu stabilní CHOPN skupiny B, C a D podle klasifikace GOLD 2017. V článku je uveden přehled dostupných léků a také rizika terapie.
CELÝ ČLÁNEK

Postavení pirfenidonu v léčbě idiopatické plicní fibrózy

01/2018 MUDr. Martina Šterclová, Ph.D.
Přístup k pacientům s idiopatickou plicní fibrózou se v průběhu poslední dekády výrazně změnil, na čemž se podílí mimo jiné i to, že kromě komplexních diagnostických programů můžeme nemocným nabídnout i účinnou léčbu. Prvním antifibrotikem schváleným pro léčbu idiopatické plicní fibrózy byl pirfenidon. Nejprve bylo prokázáno, že pirfenidon snižuje pokles plicních funkcí a mortalitu nemocných s idiopatickou plicní fibrózou, a to s akceptovatelným rizikem nežádoucích účinků, které mohou být za předpokladu dobré spolupráce mezi lékařem a pacientem dobře zvládány, v čase přibyla i data ukazující, že lék signifikantně prodlužuje přežití nemocných s idiopatickou plicní fibrózou průměrně o 2,5 roku. V čase si pirfenidon vydobyl v léčbě idiopatické plicní fibrózy svoje místo a společně s nintedanibem tvoří pilíř moderní léčby tohoto onemocnění.
CELÝ ČLÁNEK

Chronická obstrukční plicní nemoc u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním - beta-blokátory ano, či ne?

06/2017 MUDr. Milan Sova, Ph.D.
Použití beta-blokátorů u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) a kardiovaskulárními onemocněními se v minulosti setkávalo s obavami ve smyslu potenciálního zhoršení plicních funkcí a výskytu exacerbací CHOPN. Kvůli tomu řada pacientů nebyla těmito přípravky léčena, a to ani přes jasný klinický kardiovaskulární přínos, který byl prokázán v celé řadě studií. V této práci jsou uvedeny aktuální poznatky týkající se této problematiky a vyvracející nejčastější mýty a dohady.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčba bronchiálního astmatu - první klinické zkušenosti s mepolizumabem

05/2017 MUDr. Irena Krčmová, CSc., MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Současná léčba středně těžkého až těžkého perzistujícího astmatu se opírá zejména o inhalační kortikosteroidy v kombinaci s dlouhodobě působícími bronchodilatancii a antagonisty leukotrienů. Některé fenotypy astmatu však nejsou ani při kombinované antiastmatické léčbě pod kontrolou. V posledních dvou desetiletích narostly studie s užitím biologické léčby se selektivními přístupy k alergickému a eosinofilnímu zánětu dýchacích cest. V současné době je v Evropské unii registrována léčba protilátek vůči interleukinu 5 - jedná se o monoklonální protilátky mepolizumab a reslizumab, benralizumab je v poslední fázi klinických studií. Pacientům s nekontrolovaným těžkým astmatem by měla být k vysokým dávkám fixních kombinací inhalačního kortikosteroidu a dlouhodobě působících |32-sympatomimetik přidávána cílená biologická léčba podle fenotypu a patofyziologického endotypu ještě před podáním systémových kortikosteroidů. Mepolizumab je od roku 2015 registrován v rámci Evropské unie, je indikován k léčbě těžkých eosinofilních astmatiků refrakterních k léčbě.
CELÝ ČLÁNEK

Respreeza - nové možnosti léčby deficience alfa-1-antitrypsinu

04/2017 MUDr. Šárka Klimešová, Ph.D.
Déficience aLfa-1 -antitrypsinu je dobře popsaná a vzhledem k novým možnostem léčby i farmakologicky ovlivnitelná příčina rychle postupujícího emfyzému plic. Včasné odhalení poruchy může výrazně zpomalit progresi nemoci, a proto je nutné zahrnout měření koncentrace alfa-1-antitrypsinu v krvi do základního vyšetřování obstrukčních plicních nemocí.
CELÝ ČLÁNEK

Současné možnosti a výhledy v terapii těžkého astmatu

03/2017 MUDr. Beáta Hutyrová, Ph.D.
Těžké astma se vyskytuje přibližně u 5-10 % pacientů s astmatem a představuje významný zdravotní a ekonomický problém. Vzhledem k tomu, že astma je heterogenní onemocnění s řadou různých fenotypů a endotypů, jsou v posledních letech zkoumány možnosti cílené léčby pro jednotlivé podskupiny pacientů. Tato práce uvádí přehled nových možností terapie těžkého astmatu a v současnosti probíhající výzkum v této oblasti. Nejvýznamnější pokroky byly zaznamenány v terapii alergického a eozinofilního astmatu, u kterého dochází k aktivaci Th2 zánětlivé odpovědi. U pacientů s těžkým refrakterním alergickým nebo eozinofilním astmatem je již dostupná biologická léčba anti-IgE a anti-IL-5. Nezávisle na fenotypu nemoci je u pacientů s těžkým astmatem a exacerbacemi nově doporučována přídatná léčba tiotropiem. Ostatní možnosti terapie jsou zatím ve fázi výzkumu.
CELÝ ČLÁNEK

Možnosti farmakologické prevence a léčby akutní exacerbace CHOPN ve světle českých fenotypických doporučení

02/2017 MUDr. Marek Plutinský, MUDr. Zdeněk Merta, CSc., MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.
Chronická obstrukční plicní nemoc je v současné době čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí a do roku 2020 se očekává další vzestup morbidity a mortality. Akutní exacerbace onemocnění vedou ke snížení kvality života, deklinaci plicních funkcí a zvýšenému riziku morbidity a mortality. Se stoupající morbiditou a mortalitou lze očekávat nárůst přímých i nepřímých nákladů na léčbu onemocnění. Je tedy závažným medicínským a socioekonomickým problémem. Z toho vyplývá, že jedním z hlavních cílů léčby chronické obstrukční plicní nemoci je zabránit vzniku exacerbací, respektive snížit jejich četnost a tíži, což v konečném důsledku snižuje finanční náklady na léčbu, a je tedy medicínsky i farmakoekonomicky přínosem.
CELÝ ČLÁNEK

Cílená léčba v pneumologii

01/2016 Markéta Černovská, Libor Havel, Lucie Heribanová, Martina Vašáková
Cílená léčba je v současnosti nedílnou součástí léčebných postupů v mnoha oborech. Stejně tak i v pneumologii, kde se využívá v léčbě bronchogenního karcinomu, astma bronchiale a intersticiálních plicních procesů.
Cílená léčba (targeted therapy) je zaměřena na konkrétní cíl, nejčastěji to bývají buněčné receptory a jejich ligandy, jejichž geny bývají u jednotlivých onemocnění často alterovány v důsledku amplifikace, mutace, delece, translokace a různých epigenetických změn. Cílený lék tak působí na subcelulární úrovni a ovlivňuje základní regulační funkce buněk – proliferaci, diferenciaci, migraci, apoptózu a angiogenezi. Inhibicí takového cíle, který hraje zásadní roli v procesu patogeneze konkrétního onemocnění, můžeme tyto děje potlačit.
Trendem při rozhodování o volbě léčebné strategie je tzv. individualizovaná terapie neboli terapie šitá na míru (tzv. tailored therapy), která znamená, že musíme vybrat správný lék pro správného pacienta ve správný čas a ve správné dávce. K tomu je nezbytné (zejména v onkologii) znát molekulární profil onemocnění, to znamená, že musíme identifikovat markery, které mají rozhodující význam pro volbu léčby a pravděpodobnost její účinnosti.
Novým směrem v cílené léčbě, zejména onkologických onemocnění, je imunoterapie. Léčebný postup podporující nebo využívající obranné mechanismy imunity k působení proti nádoru.
CELÝ ČLÁNEK