Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek vnitřní lékařství - interna . Zobrazit všechny články

Současné možnosti léčby plicní hypertenze

05/2020 Doc. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Plicní hypertenze zahrnuje stavy charakterizované zvýšením středního tlaku v plicnici ≥ 25 mm Hg. Nejčastěji se vyskytuje u onemocnění srdce nebo plic. Vzácněji se plicní hypertenze objevuje v důsledku primárního postižení plicních cév (zejména plicní arteriální hypertenze při postižení plicních arteriol a chronická tromboembolická plicní hypertenze související s nedostatečnou reperfuzí po akutní plicní embolii). V léčbě plicní hypertenze u srdečních onemocnění je klíčová především léčba základního srdečního onemocnění. Specifická vazodilatační léčba není u plicní hypertenze u srdečních a plicních onemocnění indikována. V léčbě plicní arteriální hypertenze dominuje farmakoterapie. Nemocní s pozitivním vazodilatačním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikována farmakoterapie prostanoidy a agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy. U chronické tromboembolické plicní hypertenze rozhoduje o způsobu léčby operabilita nálezu. U operabilních pacientů je indikována plicní endarterektomie. U inoperabilních pacientů a u nemocných s reziduální plicní hypertenzí po plicní endarterektomii je indikována balonková plicní angioplastika a/nebo farmakoterapie.
CELÝ ČLÁNEK

Zpráva z virtuálního kongresu Americké diabetologické asociace 2020

04/2020 Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.
V důsledku infekce COVID-19 jsme, pokud jde o kongresy a osobní setkávání na vědeckých akcích, začali žít poněkud virtuálně. Mimochodem, definice slova virtuální podle Wikipedie je následující: virtuální jsou věci, které materiálně neexistují, ale působí a projevují se, jako kdyby byly reálné. Přesně tímto způsobem se v letošním roce uskutečnil kongres Americké diabetologické asociace, který měl být podle původního plánu v Chicagu. Ovšem místo v kongresovém centru na břehu Michiganského jezera se kongres s ohledem na COVID-19 uskutečnil pouze on-line s předtočenými přednáškami a samozřejmě omezenou možností diskuse. Registrovaní účastníci mohli poslouchat přednášky buď „živě", tedy v době, kdy byly v rámci programu plánovány, nebo až 90 dní po skončení kongresu. Na kongresu bylo také patrno, že prezentace velkých klinických studií byly přítomny pouze ve značně omezené míře, což bylo nepochybně také důsledkem koronavirové epidemie. Ale i tak kongres přinesl řadu zajímavých témat a novinek.
CELÝ ČLÁNEK

Aktuální diagnostika a terapie chronické pankreatitidy

04/2020 Prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc.; MUDr. Lumír Kunovský, Ph.D.; MUDr. Martina Bojková; MUDr. Martin Blaho; doc. MUDr. Bohuslav Kianička, Ph.D; MUDr. Jiří Dolina, Ph.D.; MUDr. Radoslav Pruška; MUDr. Vladimír Kojecký, Ph.D.
Diagnostika chronické pankreatitidy je v současnosti založena především na využití škály zobrazovacích metod a posouzení exokrinní funkce pankreatu funkčními testy, které jsou buď přímé, nebo hodnotí funkce pankreatu nepřímo. Neinvazivní dechový test s mixovanými triglyceridy, stanovení tukové absorpce a jednoduchý test stanovení fekální elastázy 1, užívaný v klinické praxi nejčastěji, jsou testy zásadními. V terapii exokrinní nedostatečnosti jsou doporučeny tzv. enteric-coated mikročástice o velikosti < 2 mm, které jsou podávány v kapsli s pH senzitivním obalem. Tím je zaručena synchronizace mezi uvolněním mikročástic z kapsle a jejich promícháním se žaludečním chymem, takže chymus v horní části duodena a jeho trávení jsou časově ovlivněny působením pankreatických enzymů, především lipázy, která je uvolňována z mikročástic. Zásadou terapie je podání dostatečné dávky enzymů, a to s každým jídlem ve formě kapslí s mikročásticemi. Efekt léčby lze posoudit na základě změn klinických symptomů, snížení množství tuku ve stolici nebo některých testů, jako je test dechový nebo tukový absorpční test. U osob s hyperaciditou je součástí léčby podání léků blokujících produkci žaludeční kyseliny, nejčastěji jsou podávány blokátory protonové pumpy. U mukoviscidózy je třeba podat vyšší dávky enzymů, ale zvláště vysoké dávky mohou pak vést ke vzniku fibrotizujících kolonopatií.
CELÝ ČLÁNEK

Terapie dyslipidemie kombinací rosuvastatinu a ezetimibu v klinické praxi

04/2020 MUDr. Lubica Cibičková, Ph.D.
Statiny jsou základním pilířem farmakoterapie dyslipidemie, mají potvrzenou účinnost v redukci kardiovaskulární i celkové mortality. Rosuvastatin je dnes v závislosti na velikosti podané dávky nejúčinnějším statinem. Ezetimib jako lék druhé volby nachází své uplatnění především v případech, kdy nelze dosáhnout cílových hodnot LDL cholesterolu maximální či maximálně tolerovanou dávkou statinů. Kombinace rosuvastatinu s ezetimibem působí synergicky, a kromě zlepšení lipidogramu přispívá rovněž k regresi ateromových plátů a snižuje mortalitu z kardiovaskulárních příčin v primární i sekundární prevenci. Kromě toho se tato kombinace vyznačuje příznivým bezpečnostním profilem a nízkým rizikem lékových interakci.
CELÝ ČLÁNEK

Metabolické účinky antihypertenziv

04/2020 Doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.
Metaboiicky negativní působení antihypertenziv je zmiňováno v souvislosti s terapií beta-biokátory a/nebo diuretiky. Obě tyto hlavní třídy antihypertenziv mají nezastupitelné místo v terapii arteriáiní hypertenze a prokazatelně snižují kardiovaskulární morbiditu a mortalitu hypertoniků. Na druhou stranu mohou ve srovnání s terapií založenou na inhibitorech systému renin-angiotenzin a/nebo biokátorech kaiciového kanálu u predisponovaných jedinců navodit či spíše urychlit rozvoj diabetes meiiitus a dysiipidemie. Nadále panují rozpory, zda je negativní metaboiický efekt natolik významný, že zasáhne do prognózy nemocných. Navíc každá třída obsahuje značně heterogenní skupinu iéků s rozdílnými vlastnostmi, a tak neize jejich negativní metabolické působení paušalizovat. Tento článek sumarizuje některé současné poznatky o viivu diuretik a beta-biokátorů na metabolismus glukózy a piazmatických lipidů.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba dyslipidemie - kde jsme a kam směřujeme?

04/2020 Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
V profylaxi aterotrombotických příhod má léčba dyslipidemie, zejména vysoké koncentrace aterogenního lipoproteinu o nízké hustotě (low density lipoprotein, LDL), klíčové postavení. Se stále se snižujícími cílovými hodnotami LDL cholesterolu je potřeba zavádět nové inovativní postupy. Ne vždy vystačíme se statiny a ezetimibem. Inhibitory proproteinové konvertázy subtilisin-kexinového typu 9 (PCSK9) na bázi monoklonálních protilátek jsou nákladné a rezervujeme je pro zvláště rizikové nemocné. Vývoj spěje k perorálně účinným inhibitorům konvertázy PCSK9 či k mikro-řetězcům kyseliny ribonukleové (ribonucleic acid, RNA) - inclisiranu, které brzdí transkripci genu a snižují nabídku vlastního izoenzymu PCSK9. Podobně se prověřuje efekt účinnější a bezpečnější inhibice syntézy cholesterolu. K užití, zpravidla v kombinaci se statiny, je schválena kyselina bempedová. Vedle vlastního lipoproteinu LDL je významný lipoprotein Lp(a). Ten akceleruje jak aterogenezi, tak inhibicí fibrinolýzy zvyšuje riziko trombotické okluze. V intervenci vysokých koncentrací Lp(a) se prověřuje účinnost oligonukleotidu inhibujícího syntézu apolipoproteinu (a) - pelacarsenu. Nálezy z prvých fází klinického hodnocení jsou slibné. Poslední strategií, kde je vidět výrazný pokrok, je léčba zaměřená na snížení hypertriglyceridemie. Dosavadní léčba fibráty sice snížila koncentraci triglyceridů, vliv na pokles vaskulárních příhod však nebyl přesvědčivě doložen. Prověřuje se účinnost a bezpečnost nových postupů. Ty jsou zaměřeny zejména na zvýšení aktivity lipoproteinové lipázy. Je však otázkou, zda snížení hypertriglyceridemie povede též ke zlepšení prognózy, přesvědčivý důkaz zatím podán nebyl.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba diabetu během hospitalizace

04/2020 MUDr. Jan Škrha jr., Ph.D.
Až čtvrtina hospitalizovaných pacientů v nemocnici má diabetes mellitus. Přitom léčba diabetika je v mnoha ohledech komplikovanější a vyžaduje více pozornosti. Úprava stávající, popřípadě nasazení nové antidiabetické terapie bývá v průběhu hospitalizace častým problémem. Článek poskytuje základní návod, jak léčit diabetiky hospitalizované pro jiné onemocnění na standardním lůžkovém oddělení, resp. jak minimalizovat riziko rozvoje hypoglykemií.
CELÝ ČLÁNEK

Současná léčba diabetické nefropatie

04/2020 Doc. MUDr. Vladimíra Bednářová, CSc.; MUDr. Hana Šafránková, Ph.D.
Diabetes mellitus 1. a 2. typu vede téměř u poloviny pacientů k onemocnění ledvin. Zhoršení renální funkce zvyšuje kardiovaskulární riziko, a tím i mortalitu pacientů s diabetem. Onemocnění ledvin musí být včas diagnostikováno a léčeno. Prevencí vzniku a progrese renálního postižení je léčba hypertenze, kompenzace diabetu a ovlivnění rizikových faktorů. Cílový glykovaný hemoglobin je od 45 do 60 mmol/mol, cílový krevní tlak pod 130/80 mm Hg. Základem léčby hypertenze jsou inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu nebo blokátory receptoru pro angiotenzin. Léčba diabetiků 2. typu zaznamenala v poslední době významnou změnu - kromě již užívaných léků snižujících inzulínovou rezistenci (metformin, thiazolidindiony) a léků zvyšujících inzulinovou sekreci (deriváty sulfonylurey, inkretiny) je k dispozici nová skupina léků - glifloziny. Glifloziny jsou blokátory sodíko-glukózového kotransportéru snižující zpětné vychytávání glukózy v proximálním tubulu. Glifloziny a agonisté glukagonu podobného peptidu 1 mají nefroprotektivní efekt a významně snižují kardiovaskulární riziko. Nefroprotekce a kardiovaskulární účinek je staví na přední místo mezi perorálními antidiabetiky.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba diabetes mellitus 2. typu inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2

04/2020 MUDr. Michal Krčma, Ph.D.
Gliftoziny jsou nadějné léky, které inhibicí sodíko-glukózového kotransportéru 2 zasahují metabolismus glukózy na jiných místech než jejich konkurenti. Do popředí se dostávají v poslední době i mimoglykemické efekty léčby. Článek shrnuje dosud publikované studie a rozdíly mezi jednotlivými molekulami. V závěru se dotýká léčby diabetu 1. typu pomocí gliflozinů.
CELÝ ČLÁNEK

Možnosti ovlivnění koncentrace lipoproteinu (a)

04/2020 Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D.
Lipoprotein (a) [Lp(a)] je považován za nezávislý rizikový faktor aterosklerózy. Po objevu v minulém století se vzhledem k novým možnostem farmakologického ovlivnění vrací opět na obzor vědeckého zájmu. Za rizikové hodnoty byly považovány koncentrace přes 80. percentil, tj. 50 mg/dl. Nicméně jak se zdá, riziko kardiovaskulárního onemocnění roste lineárně s rostoucí koncentrací Lp(a) a tuto mez nelze brát arbitrárně. Dosud publikované studie neměly ohledně kauzality koncentrací Lp(a) a kardiovaskulárního rizika konsenzuální výsledky. Studie s niacinem a inhibitory cholesterol-ester transportního proteinu i přes pokles Lp(a) neprokázaly pokles kardiovaskulárního rizika. Novou nadějí v terapii jsou inhibitory proproteinové konvertázy subtilisin-kexinového typu 9 a nově antisense terapie, které mají jistě efekt na koncentraci Lp(a), ale je nutno prokázat i účinek na pokles kardiovaskulárního rizika.
CELÝ ČLÁNEK

Současné možnosti léčby plicní arteriální hypertenze ve světle nových guidelines ESC/ERS

04/2020 Prof. MUDr. Martin Hutyra, Ph.D.
Plicní arteriální hypertenze (PAH) je primární onemocnění plicních arteriol, které je charakterizováno vaskulární proliferací a remodelací. Následně dochází vlivem progredujícího onemocnění ke zvýšení plicní cévní rezistence, selhání pravé komory a v krajním případě úmrtí. I přes konvenční a symptomatickou léčbu PAH se jedná o dosud nevyLéčiteLné onemocnění. Nicméně všechny pokroky dosažené ve farmakologické a nefarmakologické léčbě v posledních dekádách umožňují u nemocných s PAH významné zlepšení kvality života a jeho prodloužení.
CELÝ ČLÁNEK

Terapie osteoporózy

04/2020 MUDr. Eva Lokočová
Osteoporóza je nejčastější onemocnění skeletu, které je charakterizované snížením kostní hmoty s porušením mikroarchitektury a následným zvýšeným rizikem zlomenin. Se stárnutím populace narůstá léčba osteoporózy a prevence fraktur na důležitosti. Základem terapie je kromě prevence pádů a pravidelné pohybové aktivity zejména dostatečný příjem vápníku a vitaminu D. Vlastní farmakologickou léčbu dělíme na antiresorpční (bisfosfonáty, denosumab, hormonální léčba) a osteoanabolickou (teriparatid). Jsou zmíněny i novinky z biologické léčby osteoporózy. Neméně důležitá je však i compliance pacientů s dlouhodobou adherencí k léčbě.
CELÝ ČLÁNEK

Novinky v léčbě revmatoidní artritidy

04/2020 MUDr. Martina Skácelová, Ph.D.
Revmatoidní artritida je závažné autoimunitní zánětlivé onemocnění, které zásadním způsobem ovlivňuje funkční schopnosti nemocných, zhoršuje kvalitu života a zvyšuje riziko komorbidit, zejména kardiovaskulárních příhod. Včasné stanovení diagnózy a zahájení léčby revmatoidní artritidy má zásadní vliv na prognózu nemocných, zejména na progresi choroby, funkční schopnosti nemocných a snížení rizika vzniku komorbidit. V léčbě revmatoidní artritidy se využívá celá řada chorobu modifikujících léků, poměrně novými léky jsou inhibitory Janusových kináz, které jsou v algoritmu léčby revmatoidní artritidy postaveny na stejnou úroveň jako léky biologické.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba idiopatických střevních zánětů

04/2020 Doc. MUDr. Přemysl Falt, Ph.D.
Idiopatické střevní záněty, zahrnující Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu, jsou chronická zánětlivá onemocnění trávicí trubice s častými mimostřevními příznaky a komplikacemi, potřebou chirurgických zákroků a významně negativním vlivem na kvalitu života nemocných. Nejčastěji postihují osoby produktivního věku. V současné době sice není k dispozici kauzální léčba, ale aktivitu choroby lze ve většině případů dobře kontrolovat správně nastavenou farmakoterapií, která je volena dle rizikového profilu a aktuální aktivity choroby. V indukční a udržovací léčbě jsou užívány aminosalicyláty, topické a systémové kortikoidy, imunosupresiva, antibiotika, probiotika a různé třídy biologických léků.
CELÝ ČLÁNEK

Současná léčba refluxní choroby jícnu

04/2020 MUDr. Vít Navrátil; doc. MUDr. Ondřej Urban, Ph.D.; MUDr. Jan Gregar, Ph.D.
Refluxní choroba jícnu je civilizační onemocnění s velmi častým výskytem zejména v „západním světě". Je příčinou nepříjemných příznaků negativně ovlivňujících kvalitu života, může ale dospět až do vážných komplikací. V terapii je k dispozici široké spektrum možností: úpravy životního stylu, fyzioterapie, chirurgické a endoskopické metody, ale zejména farmakoterapie. Z léků jsou nejpoužívanější blokátory protonové pumpy, dále jsou k dispozici antagonisté H2 receptorů, prokinetika, antacida i fytofarmaka. Vzhledem k riziku komplikací by měl být pacient s výraznějšími či déle trvajícími příznaky adekvátně vyšetřen.
CELÝ ČLÁNEK

Současné postavení ezetimibu v léčbě dyslipidemie

03/2020 MUDr. Lubica Cibičková, Ph.D.
Statiny jsou základním pilířem farmakoterapie dyslipidemie, mají potvrzenou účinnost v redukci kardiovaskulární i celkové mortality a jsou velmi dobře tolerovány (prospěch z léčby u rizikových nemocných jednoznačně převažuje nad možnými nežádoucími účinky). Ezetimib nachází své uplatnění především tehdy, pokud nelze dosáhnout cílových hodnot LDL cholesterolu maximální či maximálně tolerovanou dávkou statinů. Relativně nově je uvolněna jeho preskripce všem specializacím včetně praktických lékařů. Lze tedy předpokládat postupný nárůst jeho využívání, jelikož do současnosti byl stále často opomíjeným hypolipidemikem. Lze jej využít jak v kombinační hypolipidemické terapii, tak v monoterapii u pacientů netolerujících statiny vůbec. Dalším krokem v léčbě dyslipidemie je pak léčba ve vybraných centrech inhibitory proprotein konvertázy subtilisin/kexin typu 9 (PCSK9).
CELÝ ČLÁNEK

Fixní dvoj/trojkombinace v léčbě arteriální hypertenze - jsou vhodné při zahájení léčby?

02/2020 MUDr. Milan Plíva
Arteriální hypertenze je nejčastějším rizikovým faktorem kardiovaskulárních chorob, které zůstávají hlavní příčinou mortality v průmyslově vyspělých zemích. Cílových hodnot krevního tlaku dosahuje stále pouze menšina léčených pacientů, a to i přes relativně snadnou diagnostiku a široké spektrum možností farmakologické léčby. Jako hlavní příčiny této skutečnosti jsou vnímány především špatná adherence a perzistence pacientů k léčbě. Poslední verze doporučení pro diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze Evropské kardiologické společnosti / Evropské společnosti pro hypertenzi z roku 2018 klade mimo jiné důraz na včasné zahájení farmakologické léčby - optimálně s použitím fixní kombinace antihypertenziv (inhibitor systému renin-angiotenzin-aldosteron + blokátor vápníkových kanálů / diuretikum) u většiny pacientů s důrazem na co nejrychlejší dosažení cílových hodnot krevního tlaku.
CELÝ ČLÁNEK

Vývoj v oblasti farmakoterapie arteriální hypertenze

02/2020 Doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.
Článek je věnován novým antihypertenzním lékům testovaným v klinických studiích s nadějí časného použití v běžné klinické praxi. Jedná se o souhrn několika skupin léků se zaměřením na jejich mechanismus působení, efektivitu a nežádoucí účinky. Nejblíže uvedení do klinické praxe má nesteroidní inhibitor aldosteronových receptorů finerenon.
CELÝ ČLÁNEK

Antiarytmická farmakoterapie dneška: jaká je její úloha

02/2020 Doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D.
Farmakologická léčba arytmií je, i přes významný rozvoj nefarmakologických metod, stále platnou a potřebnou součástí terapie pacientů s poruchami srdečního rytmu. Farmakologické a nefarmakologické přístupy je nutné chápat komplementárně, nikoliv jen jako konkurenční přístupy v léčbě. V řadě případů antiarytmická léčba předchází indikaci ke katetrizační ablaci nebo zlepšuje její výsledek. Antiarytmika jsou důležitou léčbou i u nemocných se zavedenou přístrojovou terapií. U nemocných s implantovanými kardiostimulátory, které zabezpečí léčbu bradykardií, je antiarytmická léčba často nezbytnou součástí ovlivňující současně přítomné tachykardické epizody. Indikace k arytmické léčbě jsou rozdílné podle přítomné poruchy srdečního rytmu. Volba konkrétního antiarytmika je odvislá od individuálního profilu nemocného. U antiarytmické léčby nelze pominout nemalé riziko nežádoucích účinků, stejně jako její možný proarytmický efekt. Pro antiarytmickou léčbu je příznačná praktická absence mortalitních dat.
CELÝ ČLÁNEK

Speciální situace v diagnostice a managementu arteriální hypertenze: hypertenze bílého pláště a maskovaná hypertenze

02/2020 Prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.
Hypertenze bílého pláště je velmi častý jev. Vyskytuje se asi u třetiny osob s patologickým krevním tlakem (TK) měřeným v ordinaci, a to typicky u žen, ve vyšším věku a u nekuřáků. Prognostická data nejsou zcela spolehlivá, protože velká část jedinců s tímto typem TK je léčena na podkladě vysokého TK v ordinaci; existují práce s dlouhodobým sledováním, ukazující, že kardiovaskulární riziko je zvýšené oproti jedincům s normálním TK. Opačný jev je maskovaná hypertenze. V populačních studiích byl zjištěn její výskyt ve 13 %. Je častá u mužů, zejména ve věku 30-50 let, u kuřáků s nepříznivým rizikovým profilem a také u diabetiků. Riziko budoucího výskytu kardiovaskulárních příhod se blíží trvalé hypertenzi. Důležité je její vyhledávání, a proto bychom měli doporučovat domácí měření TK i těm jedincům, kteří mají normální TK v ordinaci. Neexistují prospektivní studie léčby hypertenze bílého pláště ani maskované hypertenze. U obou typů hypertenze lze zvolit jen nefarmakologická opatření, pokud je kardiovaskulární riziko nízké; u těch jedinců, kteří mají zároveň další kardiovaskulární rizikové faktory nebo orgánové komplikace hypertenze, je nutno zvážit léčbu, kdy však můžeme postupovat pouze empiricky.
CELÝ ČLÁNEK
1 2 3 4 5 6 7