Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek vnitřní lékařství - interna . Zobrazit všechny články

Chronické žilní onemocnění - nepodceňujme včasnou léčbu a spolupráci pacienta

04/2021 MUDr. Lubomír Drlík
Uvedené případy pacientů představují různá stadia chronické žilní nedostatečnosti od stadia C0s po stadium C6 podle klasifikace CEAP (klinické známky, etiologická klasifikace, anatomická distribuce varixů, patofyziologická dysfunkce, Clinical-Etiology-Anatomy-Pathophysiology). Jejich stručná charakteristika vyjadřuje celou šíři problému od málo obtěžujících počátečních symptomů po obtížně léčitelné stavy. Ty znamenají mimo jiné omezení v pracovních i osobních aktivitách a přinášejí riziko komplikací. Je zdůrazněna nutnost stanovení včasné a správné diagnózy nemoci, edukace a následně spolupráce pacienta při léčbě.
CELÝ ČLÁNEK

Nový pohled na inhibitory protonové pumpy. Budeme se skutečně „kyselině solné" omlouvat?

04/2021 Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
Inhibitory protonové pumpy (IPP) jsou jednou z nejčastěji užívaných lékových skupin. V dospělé populaci je jimi chronicky léčeno více než 10 % nemocných, často starších a s vysokým kardiovaskulárním rizikem. V klinické praxi je skupina IPP považována za bezpečnou. V posledních letech se však stále častěji objevují práce dokládající, že IPP zhoršují prognózu nemocných. Zvyšují nejen riziko kardiovaskulární, ale i riziko onemocnění ledvin či vyšší nervové soustavy. Příčina není zcela jasná. Zřejmě se podílí jak vlastní farmakodynamické působení, tak i lékové interakce. Farmakodynamický účinek IPP není omezen pouze na protonovou pumpu (H+/K+ ATPázy) v parietálních buňkách žaludku, ale IPP blokují aktivitu též obdobné vakuolární protonové pumpy (vakuolární H+ ATPázy) v řadě dalších orgánů, resp. organel, konkrétně lysosomů všech somatických buněk. Podobně IPP inhibují transportér bivalentních kationtů kontrolující výměnu magnezia a kalcia. Z pohledu lékových interakcí je významná skutečnost, že IPP blokují aktivitu řady transportérů a metabolických enzymů (zejména izoenzym CYP2C19) a ovlivňují tak absorpci a eliminaci celé řady látek, včetně léčiv. Desítky prací dokládají, že dlouhodobá léčba IPP vede k vyššímu výskytu aterotrombotických příhod, renálního selhání, osteoporózy, infekčních onemocnění i nervového a smyslového postižení. Toto riziko je doloženo nejen při srovnání skupiny nemocných s aplikací IPP oproti skupině bez jejich podávání, ale i srovnáním pacientů léčených IPP oproti nemocným s užitím blokátorů H2 receptorů, a to i v situaci, kdy obě srovnávané skupiny mají podobné postižení trávicího traktu. Na základě těchto analýz lze jednoznačně konstatovat, že IPP by měly být indikovány uvážlivě a zejména při dlouhodobé aplikaci je třeba zvážit případná rizika.
CELÝ ČLÁNEK

Inhibitory TNF-α v terapii idiopatických střevních zánětů

04/2021 Prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., AGAF
Monoklonální protilátky inhibující aktivitu tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α) představují první generaci biologické léčby, která je nejúčinnější léčbou idiopatických střevních zánětů - Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy. U střevních zánětů má nejširší uplatnění infliximab, zatímco jiné anti-TNF-α protilátky (certolizumab, etanercept), které se široce užívají u pacientů s revmatickým onemocněním, se v terapii střevních zánětů vůbec neuplatnily. Zkušenosti s léčbou infliximabem u 916 nemocných s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou v Klinickém a výzkumném centru pro idiopatické střevní záněty ISCARE, a.s., ukázaly, že účinnost této terapie je významně lepší u pacientů s Crohnovou nemocí v porovnání s ulcerózní kolitidou. Téměř u dvou třetin pacientů je potřeba intenzifikovat dávky v průběhu léčby, aby se udržel počáteční a příznivý účinek terapie. Nežádoucí účinky léčby byly relativně časté a byly zaznamenány u jedné třetiny léčených pacientů, ale jen výjimečně byly tak závažné, že vedly k ukončení terapie.
CELÝ ČLÁNEK

Neobvyklý typ překryvného syndromu u pacientky s Crohnovou chorobou

04/2021 MUDr. Kristýna Kubíčková, Ph.D.; MUDr. Michal Koula; MUDr. Martin Lukáš; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.; prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc.
Včasná diagnostika jaterního onemocnění je důležitou součástí komplexní péče o pacienty s idiopatickými střevními záněty. Tito pacienti patří do rizikové skupiny stran rozvoje autoimunitních jaterních chorob, a to samostatně či v rámci tzv. překryvných syndromů. Nejčastějším typem onemocnění u těchto pacientů je pak primární sklerózující cholangitida a autoimunitní hepatitida. Přesto může docházet k manifestaci i jiných, vzácných typů překryvných syndromů, jak dokumentuje následující kazuistika.
CELÝ ČLÁNEK

Enterální a parenterální výživa

04/2021 MUDr. Jarmila Křížová, Ph.D.
Umělá výživa je nedílnou součástí běžné klinické praxe. Pokud je to možné a pokud trávicí trakt náležitě funguje, preferujeme enterální výživu. V případě nedostatečného zajištění dodávky energie a substrátů enterálně doplňujeme parenterální výživu nitrožilně. Plná parenterální výživa je vyhrazena pro pacienty ve stavu, kdy enterální výživu není možné použít (ileózní stavy, syndrom krátkého střeva, abdominální katastrofy atd.). Enterální výživa je bezpečnější, podporuje i střevní trafiku. Parenterální výživa je spojena s vyšší incidencí metabolických i orgánových komplikací.
CELÝ ČLÁNEK

Substituce levotyroxinem

04/2021 MUDr. Hana Vítková
Hypotyreóza je nejčastější funkční poruchou štítné žlázy. Základní terapií hypotyreózy je jednoduchá substituce chybějících hormonů levotyroxinem. I tato léčba má svá specifika, například v graviditě, u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním, u starších pacientů či po operaci karcinomu štítné žlázy. Vzácně se vyskytuje centrální hypotyreóza, která se léčí stejně jako periferní, ale je třeba pamatovat na to, že bývá spojena s deficity dalších hypofyzárních hormonů.
CELÝ ČLÁNEK

Racionální léčba nedostatku železa

04/2021 MUDr. Martin Špaček, Ph.D.
Deficit železa postihuje celosvětově významnou část populace. Vznikat může v důsledku zvýšených ztrát, sníženého příjmu nebo při zvýšené potřebě železa. Nedostatek železa může být latentní, nebo manifestní, kdy hlavním projevem bývá sideropenická anemie. Substituce železa se většinou provádí perorálně, v některých případech je ale nutná intravenózní aplikace. Nevýhodou většiny perorálních přípravků jsou především časté gastrointestinální nežádoucí účinky. Mezi nové formy perorální suplementace patří sukrosomální železo, které vykazuje vyšší účinnost při nižším výskytu nežádoucích účinků.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba revmatických onemocnění v průběhu gravidity a laktace

04/2021 MUDr. Dana Tegzová
Gravidita a laktace u žen s revmatickým onemocněním mohou být dosti rizikové. Riziko vyplývá jednak z povahy samotné revmatické choroby, jednak z terapie matky. Farmakoterapie léky používanými v revmatologii může mít značný nežádoucí účinek jak na matku, tak zejména na plod či novorozence. Zánětlivá aktivita dané revmatické choroby je pro graviditu rovněž nebezpečná, někdy i více než samotná imunosupresivní terapie. Volba typu léčby revmatické nemoci v graviditě je dána typem revmatické nemoci a jejím předpokládaným průběhem v graviditě, aktivitou nemoci v době koncepce, eventuálním orgánovým postižením i interkurentními chorobami ženy. Při léčbě revmatických chorob jsou používána nesteroidní antirevmatika, glukokortikoidy, konvenční chorobu modifikující léky, syntetické cílené chorobu modifikující léky, biologické léky a dále antikoagulační a antiagregační léčiva. Jednotlivé antirevmatické léky mají z hlediska těhotenství odlišné nežádoucí účinky a možnost jejich použití je formulována na základě analýzy dlouhodobých bezpečnostních dat těchto léků. Ta jsou dlouhodobě evidována a vyhodnocována, a jednotlivá doporučení se mohou i měnit. Zásadní podmínkou úspěšné gravidity je její důsledné naplánování, sledování a mezioborová spolupráce všech lékařů pečujících o matku a novorozence.
CELÝ ČLÁNEK

Mají inhibitory TNF stále místo v první linii léčby revmatoidní artritidy?

04/2021 Doc. MUDr. Mária Filková, Ph.D.
Léčba revmatoidní artritidy se řídí principem léčby k cíli, kterým je remise, případně nízká aktivita onemocnění. Po selhání léčby konvenčními syntetickými chorobu modifikujícími léky (conventional synthetic disease modifying antirheumatic drugs, csDMARD) je obvykle nutné posílení léčby přidáním biologických DMARD nebo inhibitorů Janusových kináz, ideálně v kombinaci s csDMARD. Zatímco ve většině případů je obvykle nasazena terapie inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa, v případě monoterapie při kontraindikaci nebo nesnášenlivosti csDMARD jsou nejvhodnější inhibitory receptoru interleukinu 6 a Janusových kináz. Rituximab je vhodnou volbou u nemocných s kontraindikacemi jiné biologické léčby, abatacept je spojen s menším rizikem vážných infekcí a může tak být u těchto nemocných zvážen, oba léky jsou preferovány u séropozitivních pacientů. Podle aktuálních doporučení je kladen důraz na individualizovanou péči na základě klinického úsudku lékaře s ohledem na preference pacienta.
CELÝ ČLÁNEK

Postavení inhibitorů Janusových kináz v revmatologii

04/2021 Prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D.
V léčbě zánětlivých revmatických onemocnění nastal významný pokrok se zavedením biologických přípravků namířených proti cytokinům a imunitním buňkám. Během posledních let se na podkladě nových poznatků o patogenezi podařilo rozšířit léčebné armamentárium imunitně podmíněných onemocnění o inhibitory Janusových kináz (JAK), které ovlivňují intracelulární signalizaci a tvorbu více cytokinů najednou. Popsány jsou čtyři Janusovy kinázy: JAK1, JAK2, JAK3 a tyrosinkináza 2. Pro léčbu revmatoidní artritidy jsou v současnosti k dispozici čtyři inhibitory JAK, které mají různou selektivitu proti jednotlivým kinázám. Inhibitory JAK mají rychlý nástup účinku, jsou účinné v monoterapii podobně jako v kombinaci s methotrexátem, a u revmatoidní artritidy mají srovnatelnou nebo lepší účinnost než inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru. Inhibitory JAK mají podobný bezpečnostní profil jako biologická léčba, četnější je herpes zoster a opatrnosti je třeba u pacientů se zvýšeným rizikem tromboembolických příhod. V této přehledové práci budou diskutovány schválené inhibitory JAK a nové indikace pro jejich použití (psoriatická artritida a ankylozující spondylitida), některé nadějné inhibitory JAK nové generace a bezpečnostní profil inhibitorů JAK.
CELÝ ČLÁNEK

Využití slabých opioidů a jejich kombinovaných přípravků v revmatologii

04/2021 MUDr. Olga Šléglová
Léčba bolesti je vzhledem ke své složité patofyziologii a výrazně odlišné individuální toleranci na jednotlivá analgetika i jejich dávkování často velkou výzvou. Během posledních let byla zavedena nová analgetika, především ale můžeme pozorovat snahu o maximální využití potenciálu stávajících analgetik pomocí jejich kombinací. Kombinace léčiv z různých tříd se vzájemně se doplňujícími mechanismy účinku poskytuje lepší možnost účinné analgezie při snížených dávkách jednotlivých látek. Fixní kombinace s nastaveným optimálním poměrem látek přinášejí další výhody ve formě omezení výskytu nežádoucích účinků léků a jednoduchého dávkování. Výsledkem je široká možnost použití fixní kombinace tramadolu a paracetamolu. V článku bude představena nová fixní kombinace tramadolu a dexketoprofenu, která je díky svému centrálnímu a perifernímu analgetickému působení spojenému s protizánětlivým účinkem účinnou alternativou pro léčbu bolesti.
CELÝ ČLÁNEK

Moderní postupy v léčbě osteoporózy

04/2021 MUDr. Olga Růžičková
Osteoporóza je systémové metabolické onemocnění charakterizované sníženým obsahem kostní hmoty a narušením mikroarchitektury kosti, což je příčinou zvýšené fragility kosti, a tím zvýšeného rizika zlomenin již při minimálním traumatu. Osteoporóza postihuje obrovské množství lidí, týká se obou pohlaví, všech ras a její prevalence dále poroste spolu s celosvětovým stárnutím populace, čímž se stává globálním zdravotním problémem. Zlomeniny pak představují logický následek osteoporózy, který s sebou přináší nemalé ekonomické náklady pro společnost, poskytovatele zdravotní péče, pacienty a jejich rodiny. Klinická důležitost diagnostiky a léčby osteoporózy tkví v prevenci osteoporotických zlomenin. Cíle léčby osteoporózy musejí být pro každého pacienta individualizovány v závislosti na věku, tíži a komplikovanosti onemocnění. Základem prevence a léčby osteoporózy u postmenopauzálních žen je dostatečný denní příjem vápníku (1,5 g) v kombinaci s vitaminem D (800 IU). Antiresorpční léky jako aminobisfosfonáty jsou obvykle doporučovány jako terapie první volby. Lékem druhé volby je denosumab. Deriváty teriparatidu jsou lékem pro pacienty s nejvyšším rizikem fraktur.
CELÝ ČLÁNEK

Bilastin - lékový profil

04/2021 PharmDr. Hana Götzlová
Bilastin je nesedativní H, antihistaminikum. Je indikován pro léčbu sezónní i celoroční alergické rinokonjunktivitidy a kopřivky u dospělých a dětí od šesti let věku. Je charakterizován rychlým nástupem účinku, který přetrvává minimálně 24 hodin. Neovlivňuje centrální nervový systém a nemá kardiovaskulární účinky. V organismu není metabolizován a lze jej použít u pacientů s poruchou funkce jater i ledvin. Jeho doporučené dávkování je pro dospělé a děti od 12 let věku 20 mg a pro děti od 6 do 11 let věku 10 mg v jedné denní dávce.
CELÝ ČLÁNEK

Modifikace struktury biologických léčiv za účelem změny jejich farmakokinetických a farmakodynamických vlastností

04/2021 PharmDr. Jan Miroslav Hartinger, Ph.D.
Detailní znalosti struktury protilátek a významu jednotlivých částí těchto molekul spolu s metodami proteinového inženýrství přinesly nebývalý rozvoj na poli vývoje cíleně modifikovaných léčiv odvozených od různých biologických molekul. Sdělení se snaží podat stručný přehled možných modifikací, které se nejčastěji využívají při vývoji nových léčiv a našly uplatnění v klinické praxi, jako je modulace afinity k cílovému antigenu, prodloužení poločasu úpravou struktury Fc fragmentu, upravování schopnosti aktivovat komplement a cytotoxické reakce po navázání na cílovou buňku. Stručně jsou zmíněny i bispecifické protilátky a problematika fúzních proteinů, vše s příklady léčiv, která jsou v současné době využívána v klinické praxi.
CELÝ ČLÁNEK

Nebivolol, úspěšný beta-blokátor 3. generace

04/2021 Doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.
Beta-blokátory 3. generace mají vyjma sympatolytického účinku i aditivní vazodilatační a často i antioxidační účinek, bez negativního vlivu na metabolismus glukózy a lipidů. Podávání těchto léků u metabolicky rizikových nemocných lze oproti konvenčním beta-blokátorům starší generace považovat za bezpečné. Jistou nevýhodou této skupiny je relativně malé množství důkazů z morbiditně-mortalitních studií u pacientů s arteriální hypertenzí. Na druhou stranu máme k dispozici dostatek důkazů o benefitu těchto léků v indikaci chronického systolického srdečního selhání. Tento přehledový článek se věnuje některým farmakologickým a klinickým aspektům vazodilatačních beta-blokátorů, zejména nebivololu.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčba těžkého bronchiálního astmatu cílená na dráhu interleukinu 5

04/2021 MUDr. Irena Krčmová, CSc.; MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.; MUDr. Vratislav Sedlák, Ph.D.
Biologická léčba cílí na imunitní pochody v organismu a mění jejich průběh s omezením patologického procesu. Nejširšího využití dosáhla biologická léčba monoklonálními protilátkami v terapii alergického eosinofilního a nealergického eosinofilního bronchiálního astmatu (tzv. charakter zánětu „type-2 high“). Schválené v rámci Evropské unie jsou nyní tři molekuly, které směřují k interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab). Interleukin 5 je klíčovým cytokinem pro růst, diferenciaci a vycestování eosinofilů z kostní dřeně a taktéž pro nábor a aktivaci eosinofilů ve tkáních. Eosinofily infiltrují plicní tkáň a podílejí se na jejím poškození jak prostřednictvím svých cytokinů, tak tvorbou lipidových mediátorů a cytotoxických proteinů. Souběžně uvedené „antieosinofilní" molekuly řeší i komorbiditu „type-2 high“ astmatu - chronickou hyperplastickou rinosinusitidu s nosní polypózou a neklonální hypereosinofilní syndrom. U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi je užití biologické léčby často léčbou život zachraňující v dlouhodobém horizontu.
CELÝ ČLÁNEK

Přínos antifibrotik v léčbě pacientů s non-IPF fibrotizujicími intersticiálními plicními procesy

04/2021 MUDr. Martina Šterclova, Ph.D.
V léčbě idiopatické plicní fibrózy mají antifibrotika nezastupitelnou úlohu již desátým rokem. Postupem času se ukazuje, že účinek této skupiny léčiv není omezen jen na idiopatickou plicní fibrózu, ale vztahuje se i na jiná onemocnění charakterizovaná v čase progredující fibrotickou přestavbou plicní tkáně. Nintedanib je v České republice registrován pro léčbu dospělých se systémovou sklerodermií a intersticiálním plicním postižením a pro léčbu dospělých s chronickými fibrotickými intersticiálními plicními procesy s progresivním fenotypem. Pirfenidon je testován v rámci klinických studií v podobných indikacích, včetně neklasifikovatelné plicní fibrózy. Předmětem klinických studií je také možné využití obou antifibrotik v léčbě plicního postižení vzniklého v souvislosti s nemocí covid-19. Sdělení shrnuje informace o probíhajících výzkumech a možném dalším využití antifibrotik.
CELÝ ČLÁNEK

Poziční dokumenty České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP - Hospitalizační léčba COVID-19

04/2021 Brat K, Venclíček O, Herout V, Ruta J, Blažek M, Stehlík L, Havel D, Casas-Mendez F, Dostál P, Černý V
CELÝ ČLÁNEK
1 2 3 4 7 8 9