03/2022

03/2022
Prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D.
Doc. MUDr. Spyridon Gkalpakiotis, Ph.D., MBA
 

03/2022 Prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc.

03/2022 Doc. MUDr. Jakub Závada, Ph.D.
Lupus erythematodes (LE) je autoimunitní onemocnění s různými klinickými projevy od izolovaného kožního onemocnění, tj. kožního LE (cutaneous lupus erythematosus, CLE), až po systémovou chorobu postihující více orgánů, tj. systémový LE (systemic lupus erythematosus, SLE). Kožní léze asociované s LE lze rozdělit na LE-specifické a LE-nespecifické. Léze specifické pro LE zahrnují akutní kožní LE (acute cutaneous lupus erythematosus, ACLE), subakutní kožní LE (subacute cutaneous lupus erythematosus, SCLE) a chronický kožní LE (CCLE). Mezi LE-nespecifické kožní léze se řadí ty kožní projevy, které sice často nalézáme u pacientů se SLE, ale lze je pozorovat i u jiných onemocnění, například u alopecie, některých cévních změnách nebo při kalcinóze kůže. K prevenci řady kožních projevů LE je nutná důsledná fotoprotekce, léčebně pak používáme podle rozsahu a závažnosti topické nebo systémové glukokortikoidy, antimalarika a další imunomodulační a imunosupresivní léky.

03/2022  MUDr. Hana Ciferská, Ph.D.
Syndrom VEXAS (vacuoles, E1 enzyme, X-linked, autoinflammatory, somatic; vakuoly, E1 enzym, X-vázaný, autoinflamatorní, somatický) byl poprvé popsán v říjnu 2020 D. B. Beckem et al. ve skupině 25 pacientů mužského pohlaví s pozdním nástupem celé plejády autoinflamatorních symptomů, které často doprovázely hematologické abnormality. Mezi popsané projevy patřily neutrofilní kožní a plicní zánětlivé projevy, chondritida, vaskulitida, artritida a elevace reaktantů akutní fáze. Hematologické abnormality zahrnují cytopenii a vakuolizaci buněk myeloidních a erytroidních prekursorů v dysplastické kostní dřeni. Genetickým podkladem syndromu VEXAS je somatická mutace postihující methionin 41 (p.Met41) v genu UBA1, vázaném na chromosom X, který kóduje enzym iniciující ubikvitinaci, což vede ke snížené aktivitě buněčné ubikvitinaci a k hyperaktivaci vrozených imunitních drah. Toto sdělení má za cíl přiblížit syndrom VEXAS pro klinickou praxi.

03/2022 Doc. MUDr. Michal Tomčík, Ph.D.
Systémová sklerodermie je vzácné systémové onemocnění pojiva vyskytující se převážně u žen ve středním a vyšším věku, které charakteristicky postihuje kůži, muskuloskeletální systém a vnitřní orgány - zejména plíce, srdce, trávicí trakt a ledviny. Zvýšená mortalita tohoto onemocnění je sice podmíněná orgánovými manifestacemi a jejich komplikacemi, ale kožní postižení je jedním z hlavních faktorů zvýšené morbidity, snížené aktivity, práceschopnosti i kvality života pacientů. Kožní manifestace jsou často prvním symptomem, podle kterého lze časně stanovit diagnózu a zahájit adekvátní komplexní terapii. Tento článek předkládá přehled hlavních kožních manifestací systémové sklerodermie, základní metody jejich vyšetření a současné možnosti farmakologické i nefarmakologické léčby.

03/2022 MUDr. Lenka Hasíková, Ph.D.
Paradoxní kožní reakce jsou novou skupinou nežádoucích účinků, které se objevily v souvislosti s užíváním cílených biologických léků. Jsou definovány jako imunitně zprostředkovaná tkáňová reakce, která se objeví během biologické léčby a která je zároveň účinná v terapii daného nežádoucího účinku. Nejčastější kožní paradoxní reakcí je inhibitory TNF indukovaná psoriáza. Ostatní paradoxní reakce jako lichen, ekzematózní projevy, hidradenitis suppurativa, pyoderma gangrenosum nebo granulomatózní kožní léze se vyskytují méně často. Léčba paradoxních reakcí zahrnuje topickou či systémovou léčbu zaměřenou na kožní projev v závislosti na tíži postižení. Ukončení podávání biologického přípravku a jeho záměna za jiný často vede k vymizení paradoxní kožní reakce.

03/2022 MUDr. Jiří Štolfa
Nejsnadněji detekovatelným markerem psoriatické artritidy je sama psoriáza. Vzhledem k tomu, že ne každý pacient s psoriázou onemocní i artritidou, je nasnadě otázka, jaký je vztah kožního a kloubního postižení. V tomto přehledu se zabýváme vztahem lokalizace kožního postižení k pravděpodobnosti vývoje kloubního postižení, vztahem tíže kožního postižení k pravděpodobnosti vývoje kloubního postižení a vztahem tíže kožního postižení k tíži kloubního postižení. Pokud jde o lokalizaci psoriázy, je výrazná asociace s postižením kštice, nehtů a kožních záhybů. Rovněž rozsah psoriázy, ať již hodnocený podle Body Surface Area, nebo podle Psoriasis Area and Severity Index, je spojený s vyšší pravděpodobností vývoje artritidy. Pacienti s těžkou artritidou mají obvykle rozsáhlejší psoriázu.

03/2022 Prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D.
Revmatoidní artritida je chronické autoimunitní onemocnění postihující zánětem periferní klouby, ale často také mimokloubní tkáně včetně kůže. Mezi poměrně často se vyskytující specifické kožní projevy patří revmatoidní uzly, vzácně se může objevit i revmatoidní vaskulitida. K méně častým patří některá granulomatózní kožní onemocnění a neutrofilní dermatózy. Tradiční, biologické i cílené syntetické léky mohou mít za následek kožní nežádoucí účinky, které v řadě případů představují diagnostické rozpaky a terapeutické potíže. V tomto přehledovém článku budou diskutovány vybrané specifické a nespecifické kožní projevy, včetně vzácných a nežádoucích dermatologických účinků souvisejících s antirevmatickou léčbou.

03/2022 Doc. MUDr. Mária Filková, Ph.D.
Psoriáza a psoriatická artritida (PsA), společně označované jako psoriatická nemoc, jsou poměrně častá chronická onemocnění postihující kůži, klouby nebo obojí, a jsou spojeny s četnými komorbiditami. Porozumění molekulárním a buněčným procesům vedlo k nalezení tumor nekrotizujícího faktoru α (TNF-α), interleukinů (IL) 17, 23 a 22 jako klíčových cytokinů v patogenezi psoriázy a vedlo k rozvoji vysoce účinné léčby cílené na tyto cytokiny. Existuje však také potřeba účinné a bezpečné perorální léčby. V patogenezi psoriatické nemoci hraje významnou roli signální dráha zprostředkovaná Janusovými kinázami (JAK) a přenašečem signálu a aktivátorem genové transkripce (signal transducer and activator of transcription, STAT). Inhibice signální dráhy JAK/STAT tofacitinibem a upadacitinibem je u PsA účinná, což vedlo k jejímu schválení pro terapeutické použití. Vyhodnocení sekundárních cílů ze studií fáze III poukazují na jejich účinnost také na psoriázu. Relativní nespecificita a nízký terapeutický index inhibitorů JAK však zpozdily jejich integraci do terapeutického armamentária psoriázy. Na druhé straně selektivní inhibitory tyrosinkinázy 2 (TYK2), které mohou zabránit signalizaci osy IL-23/1L-17, budí očekávání v léčbě středně těžké až těžké psoriázy.

03/2022 MUDr. Kristýna Bubová, Ph.D.
Systémová revmatická onemocnění jsou heterogenní skupinou autoimunitních chorob postihujících pojivové tkáně a četné orgánové struktury vedoucí ke snížení až úplné ztrátě jejich funkce. Snaha o pochopení patogeneze těchto chorob poukázala na velký vliv signální dráhy řízené interleukiny (IL) 23 a 17 na četné imunitní funkce, kostní metabolismus nebo angiogenezi. Z tohoto důvodu se inhibitory IL-17 jeví jako slibný nástroj cílené terapie řady revmatických chorob. V současné době jsou inhibitory IL-17 indikovány k léčbě ložiskové psoriázy a psoriatické artritidy, kde dostávají v určitých případech přednost před inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru (TNF), a dále k léčbě axiální spondyloartritidy, kde se dostaly na úroveň linie inhibitorů TNF. Ideálním pro léčbu inhibitorem IL-17 tedy prozatím zůstává pacient se středně těžkou až těžkou ložiskovou psoriázou a/nebo s přítomnou psoriatickou artritidou či axiální spondyloartritidou, u kterého selhala konvenční terapie.

03/2022 MUDr. Daniela Pavlusová
Lokalizovaná sklerodermie je vzácné, multifaktoriální, autoimunitně podmíněné onemocnění chronické povahy, typicky bez postižení vnitřních orgán. Lokalizovaná sklerodermie je charakteristická nadprodukcí kolagenu a zvýšenou depozicí extracelulární matrix. Rozlišujeme několik subtypů, kde nejčastější variantou u dospělých je ložisková morfea s typicky kožními projevy, naopak u dětí převažuje lineární forma lokalizované sklerodermie postihující v různém rozsahu i hlouběji uloženou pojivovou tkáň. V diagnostice onemocnění vycházíme primárně z klinického obrazu a charakteristického histologického nálezu, specifické sérologické markery zatím identifikovány nebyly. U hlubších forem verifikujeme rozsah postižení zobrazovacími metodami. Terapeuticky se u povrchové lokalizované sklerodermie uplatňují především topické kortikosteroidní a imunomodulační externa v monoterapii, eventuálně v kombinaci s fototerapií (UVA/UVB). U hlubších forem volíme systémovou léčbu methotrexátem či v kombinaci se systémovými kortikosteroidy, v rezistentních případech je příslibem mykofenolát mofetil. Prognóza závisí na formě lokalizované sklerodermie, zejména u hlubších subtypů je provázena mutilací s významným psychosociálním dopadem, avšak typicky bez zkrácení celkové délky života.

03/2022 MUDr. Alžběta Smetanová, MUDr. Emanuel Marques
Hidradenitis suppurativa je chronické, recidivující onemocnění s přítomností zánětlivých nodulů, abscesů, píštělí a jizvením, nejčastěji v místech kožních záhybů, kde se vyskytují apokrinní žlázy. Manifestuje se zpravidla po pubertě a významně ovlivňuje kvalitu života. Prevalence choroby se celosvětově různí, ale pohybuje se kolem 1 %. Přesná etiopatogeneze není známa, primární je dysregulace diferenciace epitelu vlasového folikulu, která vede k jeho hyperkeratóze a okluzi s následným rozšířením až rupturou infundibula, což vyvolá rozsáhlou zánětlivou reakci v okolí. Mezi nejvýznamnější rizikové faktory a potenciální spouštěče choroby se řadí obezita a kouření. Pacienti s hidradenitis suppurativa mají oproti zdravé populaci vyšší riziko kardiovaskulárních chorob, idiopatických střevních zánětů, psychiatrických a revmatických komorbidit. Léčba závisí na stadiu onemocnění a v mnohých případech se kombinují lokální antiseptika a antibiotická externa s celkovou léčbou antibiotiky, kortikosteroidy, retinoidy či biologickými léčebnými přípravky. Na to navazuje léčba chirurgická.

03/2022 MUDr. Iva Lomicová; prof. MUDr. Petra Cetkovská, Ph.D.
Lupus erythematodes indukovaný biologiky se odlišuje od klasického polékového lupusu a spíše připomíná idiopatický systémový lupus erythematodes s mírnějším průběhem. Autoři popisují případ pacientky s těžkou lupénkou, u níž se při léčbě adalimumabem objevil zvýšený titr ANA protilátek společně s bolestí svalů a paresteziemi. Po změně biologické léčby potíže odezněly. V současnosti je pacientka již 2,5 roku léčena úspěšně guselkumabem.

03/2022 Doc. MUDr. Miloslav Salavec, CSc.
Článek shrnuje mechanismy terapeutického působení inhibitorů interleukinu 17 a 23 (anti-IL-17 a anti-IL-23) v biologické terapii středně závažných až závažných forem psoriázy, jejich dělení podle efektu působení a představuje i jednotlivé typy molekul inhibujících tyto klíčové regulační a efektorové cytokiny.

03/2022 MUDr. Jan Hugo; doc. MUDr. Rudolf Horváth, Ph.D.
Prezentovaná kazuistika popisuje případ pacienta s psoriázou, trpícího dlouhodobými bolestmi zad, které ale nebyly nijak řešeny. Až na základě dovyšetřování na dermatovenerologické klinice vzniklo vážné podezření na možnou přítomnost dosud nerozpoznané ankylozující spondylitidy. Doplněné revmatologické vyšetření toto podezření konfirmovalo. U pacienta byla z revmatologické indikace zahájena biologická terapie, kvůli špatné compliance pacienta ale musela být ukončena. I přes neuspokojivé završení případu tato kazuistika názorně dokumentuje důležitost spolupráce mezi dermatologem a revmatologem.

03/2022 Doc. MUDr. Spyridon Gkalpakiotis, Ph.D.
Psoriasis vulgaris je chronické zánětlivé onemocnění postihující 2-4 % středoevropské populace. V posledních letech došlo k velkému pokroku v pochopení patofyziologických mechanismů vzniku psoriázy, což mělo za následek objevení biologické terapie. Aktuálně je k dispozici několik biologických přípravku blokujících různé cytokiny, jako je například tumor nekrotizující faktor α (TNF-α) nebo interleukiny (IL) 17 a 23. Jsme proto schopni nabídnout účinnou terapii i těm nejtěžším pacientům. V kazuistice je popsán případ 32leté pacientky s těžkou formou psoriázy reagující vždy jen přechodně na biologickou léčbou, která je aktuálně léčena brodalumabem s velmi dobrým účinkem.

03/2022 MUDr. Alexandra Jungová, Ph.D.
Sekundární imunodeficience je během života získaná porucha imunitních procesů. V hematoonkologii vídáme sekundární imunodeficienci nejčastěji u pacientů s mnohočetným myelomem, u akutních leukemií, u chronické lymfatické leukemie a také samozřejmě u lymfomů. Sekundární imunodeficience vzniká jak vlivem základního onemocnění, tak vlivem podávané léčby. Dominantním typem léčby způsobující sekundární imunodeficienci je především B buněčná ablativní terapie. Klinický obraz sekundární imunodeficience zahrnuje zvýšenou frekvenci infekcí, vznik neobvyklých komplikací u běžných infekcí a výskyt infekcí způsobených oportunními patogeny. Substituce imunoglobulinů snižuje jak morbiditu, tak mortalitu.

03/2022 MUDr. Martin Polák
Albumin je protein, který tvoří hlavní část celkového obsahu plazmatických proteinů. Má mnoho fyziologických funkcí, je zásadním modulátorem onkotického tlaku, ale podílí se také na transportu některých endogenních i exogenních látek. Koncentrace albuminu tak ovlivňuje i účinnost některých léků či senzitivitu na jejich působení. Albumin je také důležitým markerem stavu výživy organismu. Pokles koncentrace albuminu může mít mnoho příčin. Hypoalbuminemie může mít závažné následky, včetně zvýšení mortality, morbidity a délky pobytu na lůžku intenzivní péče. Hypoalbuminemie může vyžadovat korekci. Aplikace albuminu je možná jen v určitých indikacích a má svá pravidla. Při podávání albuminu je nutné mít na paměti i ekonomické aspekty.

03/2022 Prof. MUDr. Pavel Ševčík, CSc.; MUDr. Ivo Křikava, Ph.D.
Motto: Opium je tu proto, abychom je podávali, nikoli proto, abychom je odpírali.
Thomas Sydenham (1624-1689)