Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek klinická farmakologie. Zobrazit všechny články

Tocilizumab v léčbě juvenilní idiopatické artritidy

02/2019 MUDr. Hana Malcová, Ph.D.; MUDr. Dita Cebecauerová, Ph.D.; MUDr. Rudolf Horváth, Ph.D.
Tocilizumab je rekombinantní humanizovaná monoklonální protilátka, která působí jako antagonista receptoru pro interleukin 6. Jak ve Spojených státech amerických, tak v Evropě je schválen pro léčbu dvou podtypů juvenilní idiopatické artritidy, systémové juvenilní idiopatické artritidy a polyartikulární juvenilní idiopatické artritidy od dvou let věku. Článek podává přehled o použití tocilizumabu v léčbě těchto forem juvenilní idiopatické artritidy a dokládá jeho pozitivní účinek na příkladu jednoho pacienta. Kazuistika představuje čtyřletého chlapce se systémovou juvenilní idiopatickou artritidou a nedostatečným efektem konvenční léčby nesteroidními antirevmatiky, systémovými kortikoidy a metotrexátem, u něhož došlo během dvou měsíců ke stabilizaci onemocnění díky zahájení léčby tocilizumabem. Během dalších 12 měsíců podávání léčby pacient dosáhl klinické remise onemocnění. Zavedení moderních léčebných možností v podobě blokády cytokinů významně zlepšilo kvalitu života i prognózu pacientů především s nejtěžšími formami juvenilní idiopatické artritidy. Tocilizumab rozšiřuje spektrum léčebných možností u pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou, kteří nereagují dostatečně na léčbu konvenčními protirevmatickými chorobu modifikujícími léky a inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru.
CELÝ ČLÁNEK

Ceftarolin v léčbě infekce meticilin rezistentní Staphylococcus aureus v klinické praxi

01/2019 MUDr. Václava Adámková
Staphylococcus aureus je jedním z nejčastějších původců bakteriálních infekcí, včetně kmenů rezistentních k meticilinu (meticilin rezistentní Staphylococcus aureus, MRSA). Léčba infekcí vyvolaných MRSA je limitována spektrem dostupných antibiotik. Novým antibiotikem s účinkem na MRSA je cefalosporin páté generace - ceftarolin. Mezi jeho indikace patří komplikované infekce kůže a měkkých tkání a komunitní pneumonie. Klinická účinnost ceftarolinu byla prokázána i v observačních studiích u pacientů s infekcemi krevního řečiště.
CELÝ ČLÁNEK

Baricitinib v léčbě revmatoidní artritidy

01/2019 MUDr. David Suchý
Baricitinib je cílený syntetický lék, perorální reverzibilní inhibitor Janusových kináz JAK1/JAK2, indikovaný k léčbě středně závažné a závažné revmatoidní artritidy, u níž nedošlo k dostatečné léčebné odpovědi na předchozí terapii konvenčními chorobu modifikujícími léky či inhibitorem tumor nekrotizujícího faktoru (TNF) alfa. Baricitinib má rychlý nástup účinku a setrvalou účinnost, která je srovnatelná s inhibitory TNF, a zpomaluje rentgenovou progresi. Přípravek v dávce 4 mg podávaný jednou denně vykazuje výbornou klinickou účinnost, má dobrý bezpečnostní profil a lze jej podávat jak v monoterapii, tak v kombinaci s metotrexátem.
CELÝ ČLÁNEK

Apremilast - malá molekula s velkým účinkem na poškozující zánět pacientů s imunopatologickými nemocemi

01/2019 Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc.
Imunopatologická onemocnění, jakými jsou psoriáza, roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, psoriatická artritida a další, mají ve své patofyziologii zapojen poškozující zánět. Ten je podle současných znalostí určen především abnormální funkční polarizací aktivovaných T lymfocytů, vedoucí k převaze subsetů Th1 a Th17 a ztrátě regulačních funkcí subsetu Treg. Znalost těchto mechanismů je základem pro aplikaci biologické léčby, která cílí na efektorové nebo regulační složky poškozujícího zánětu. Biologická terapie je provázena bezprostředními i dlouhodobými vedlejšími účinky. Nejnověji bylo prokázáno, že poškozující zánět lze účinně tlumit inhibitorem fosfodiesterázy 4 - apremilastem. Jeho léčebné nasazení je spojeno s minimálními vedlejšími účinky. Apremilast představuje vítané rozšíření možností, jak účinně léčebně zasáhnout u nemocných s psoriázou, psoriatickou artritidou a pravděpodobně i u dalších imunopatologických onemocnění.
CELÝ ČLÁNEK

Semaglutid v léčbě diabetes mellitus 2. typu

01/2019 Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.
Semaglutid je agonista receptorů pro glukagon-like peptid 1 (GLP-1), který je z více než 90 % strukturálně homologní s lidským GLP-1. Díky své struktuře a vazbě na albumin má dostatečně dlouhý biologický poločas eliminace umožňující aplikaci 1* týdně v subkutánní injekci. Ve studiích 3. fáze byl prokázán výborný efekt semaglutidu na zlepšení kompenzace diabetu a snížení hmotnosti, přičemž jeho antidiabetická účinnost i vliv na snížení hmotnosti byly významně vyšší ve srovnání s jinými GLP-1 agonisty, glifloziny, gliptiny i s inzulinem glargin. Prospektivní kardiovaskulární studie provedená u diabetiků 2. typu s anamnézou kardiovaskulární příhody nebo s vysokým kardiovaskulárním rizikem prokázala při podávání semaglutidu ve srovnání s placebem snížení výskytu kardiovaskulárních příhod. Nejčastější nežádoucí účinky semaglutidu jsou podobně jako u dalších GLP-1 agonistů gastrointestinální, přičemž jejich charakter ani četnost se neliší od dalších léků z této skupiny. Semaglutid by měl být v nejbližší době uveden na trh i v České republice. Kromě injekční formy je navíc ve velmi pokročilé fázi klinického vývoje i perorální forma semaglutidu s podáváním 1* denně.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčba v imunoalergologii

06/2018 MUDr. Irena Krčmová, CSc., MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Biologická léčba cílí na imunitní pochody v organismu, mění jejich průběh a zmírňuje patologický proces. V oblasti imunoalergologie jsou dnes užívány monoklonální humanizované protilátky při diagnózách bronchiálního astmatu, atopického ekzému a chronické spontánní urtikarie, slibné jsou studie u diagnózy chronické hyperplastické rinosinusitidy s nosní polypózou. Monoklonální protilátky jsou podle svého typu zaměřeny proti jednomu antigenu. Tímto antigenem může být například receptor imunokompetentní efektorové buňky, prozánětlivý cytokin či konkrétní imunoglobulin. Nejširší využití dosáhla biologická léčba monoklonálními protilátkami v léčbě alergického a eozinofilního bronchiálního astmatu. V rámci Evropské unie jsou nyní schváleny čtyři molekuly se selektivními přístupy k alergickému a eozinofilnímu zánětu dýchacích cest. U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi užití biologické léčby, která cílí na dráhu interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab) nebo imunoglobulinu E (omalizumab), významně zlepšuje kontrolu nad astmatem. Souběžně některé molekuly řeší i komorbidity „Th2 high“ astmatu - atopický ekzém, nosní polypózu. Pro dermatologické diagnózy je u atopického ekzému schválen dupilumab, pro chronickou spontánní urtikarii se užívá omalizumab. Biologická léčba se podává v přesně definovaných situacích, jedná se o vysoce personalizovaný typ medicíny.
CELÝ ČLÁNEK

Ixekizumab - nový lék první linie biologické terapie psoriázy

06/2018 MUDr. Filip Rob, Ph.D.; prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc., MHA
Ixekizumab je novým biologickým lékem pro léčbu psoriázy a psoriatické artritidy. Jedná se o rekombinantní humanizovanou monoklonální protilátku neutralizující interleukin 17A. Ixekizumab má velmi rychlý nástup účinku, již po dvou týdnech terapie lze očekávat snížení skóre PASI o 50 % a více. Účinnost ixekizumabu patří k nevyšším ze v současnosti dostupných biologik pro léčbu psoriázy, a to i u pacientů, u nichž v minulosti biologická léčba selhala. V provedených klinických studiích po 12 týdnech terapie dosáhlo PASI 75 89 % a PASI 100 až 40 % pacientů. Tato vysoká účinnost léčby přetrvává u pacientů i po více než dvou letech léčby.
CELÝ ČLÁNEK

Místo warfarinu v éře nových antitrombotik

06/2018 MUDr. Petr Kessler
Přímá perorální antikoagulancia byla vyvinuta jako alternativa k warfarinu kvůli těžkostem spojeným s léčbou warfarinem, zahrnujícím vysokou interindividuální a intraindividuální variabilitu účinku, mnohočetné interakce s potravinami a léky a nutnost laboratorních kontrol. V současné době jsou v České republice k dispozici přímý inhibitor trombinu dabigatran a přímé inhibitory faktoru Xa rivaroxaban, apixaban a edoxaban. Warfarin je jediné perorální antikoagulans indikované u všech pacientů s umělými chlopněmi a u pacientů s fibrilací síní nebo tromboembolickou nemocí, kteří mají renální insuficienci znemožňující použití přímých perorálních antikoagulancií. Přímá perorální antikoagulancia jsou oproti warfarinu preferována u pacientů s fibrilací síní nebo tromboembolickou nemocí, u nichž není možná kvalitní laboratorní kontrola, stejně tak jako u pacientů, kteří mají nestabilní antikoagulaci pro komorbidity nebo časté změny ostatní medikace. Naproti tomu benefit přímých perorálních antikoagulancií je nejistý u pacientů s nestabilní antikoagulací způsobenou jejich špatnou compliance.
CELÝ ČLÁNEK

Nefroprotektivita a antidiabetika

06/2018 MUDr. Milan Flekač, Ph.D.
V dnešní době existuje řada léčebných postupů, které mohou být v primární i sekundární prevenci diabetického onemocnění ledvin efektivní, přesto v některých případech nemusí být dostatečně účinné či dokonce selhávají. Antidiabetika mohou zasáhnout mechanismem nezávislým na ovlivnění glykemie či přímým renoprotektivním vlivem. Víme, že prevence vzniku nebo zpomalení progrese renálního postižení znamená i redukci kardiovaskulárního rizika u osob s diabetem. Je zřejmé, že je nutné volit léky, které nezhoršují parametry renálních funkcí. Není jasně stanoveno, zda se terapeutické přístupy ve volbě antidiabetik mají lišit v závislosti na době trvání diabetu, přítomnosti cévních komplikací diabetu či přítomnosti a tíže postižení ledvin. Při volbě antidiabetik je třeba mít také na paměti, že funkce ledvin u pacientů s diabetem je méně stabilní oproti osobám bez diabetu. Je nutno počítat s rizikem akutního zhoršení, např. při interkurentním onemocnění či různých terapeutických intervencích. Proto je vhodné přednostně volit léky, jejichž dávkování není na funkci ledvin závislé. Podle nových doporučených postupů Evropské asociace pro studium diabetu a Americké diabetické asociace z roku 2018 by si měl diabetolog při selhání monoterapie metforminem položit v druhém kroku otázku, zda je přítomna klinicky manifestní ateroskleróza, resp. onemocnění ledvin, a volit výhradně léky s prokázanou kardiovaskulární, resp. renální protektivitou.
CELÝ ČLÁNEK

Konopí pro léčebné použití - současná situace v České republice

05/2018 Ing. Nikola Jantosova
Konopí pro léčebné použití (KLP) je zařazeno mezi návykové látky s vysokou mírou zneužití a rizika při užívání. Pro jeho využívání v České republice má zásadní význam zákon č. 50/2013, měnící zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a zákon č. 167/4998 Sb., o návykových látkách, a dále vyhláška č. 236/2015 Sb. Dostupnost KLP je v souladu s naší legislativou zajištěna ze dvou zdrojů - pěstováním v ČR nebo dovozem ze zahraničí. K zajištění dostupnosti českého KLP je v ČR kompetentním orgánem Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Česká republika realizovala pěstování vlastního KLP v Evropské unii mezi prvními zeměmi. V roce 2018 SÚKL udělil již druhou licenci k jeho pěstování. Tím zajistil dostupnost 40 kg KLP z tuzemských zásob na dobu 4 let formou postupně realizovaných dodávek od českého dodavatele, společnosti Elkoplast Slušovice s.r.o.
CELÝ ČLÁNEK

Péče o pacienty s lékovou alergií

05/2018 MUDr. Lenka Sedláčková
Článek je zaměřen na přístup k lékové alergii v primární péči a současné možnosti alergologického vyšetření. Přestože se alergologická diagnostika v posledních letech slibně rozvíjí, neobejde se bez přesné a velmi podrobné anamnézy odebrané lékařem prvního kontaktu, který provádí akutní léčbu. Následné vyšetření alergologem upřesňuje diagnózu a dlouhodobá opatření. Je nezastupitelné u anafylaxe vzniklé při souběžném podání několika léků, např. během celkové anestezie, je velmi užitečné k vyloučení falešné diagnózy alergie na penicilinová antibiotika nebo lokální anestetika, jeho význam stoupá u reakcí na kontrastní látky. Může být nápomocné v péči o pacienty s hypersenzitivitou k nesteroidním antirevmatikům, v hledání příčiny závažných forem lékové alergie (anafylaxe, těžké kožní formy jako Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, syndrom lékové hypersenzitivity s eozinofilií a systémovými symptomy), nebo při podezření na hypersenzitivitu k lékům, které jsou pro pacienta nenahraditelné.
CELÝ ČLÁNEK

„Malé molekuly“ v léčbě idiopatických střevních zánětů

04/2018 MUDr. Radka Vaničková; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
S příchodem biologické léčby se během posledních dvou desetiletí péče o pacienty s idiopatickými střevními záněty radikálně změnila. Léčba současnými biologickými látkami má však některé hlavní nevýhody: nedostatečnou účinnost, komplikace související s infekcí, potenciální riziko malignity, potřebu parenterálního podávání a zvýšené náklady související s léčbou. Nové specifické látky s malou molekulou (small molecule drugs, SMD) mohou řešit problémy spojené s aktuálně dostupnými biologickými látkami. Jejich výhodou je perorální podávání, absence antigenního potenciálu (minimální imunogenicita) a jednoznačně i jednodušší a méně finančně nákladný výrobní proces. V současné době probíhají další klinické studie s několika novými SMD a dalšími perorálně podávanými látkami jako terapeutické možnosti jak pro pacienty s ulcerózní kolitidou, tak s Crohnovou nemocí.
CELÝ ČLÁNEK

Monitorování farmakokinetiky biologických léčiv u idiopatických střevních zánětů

04/2018 MUDr. Karin Malíčková; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Článek přináší přehled možností monitorace biologické léčby u pacientů s idiopatickými střevními záněty. Biologická léčba monoklonálními protilátkami je formou imunoterapie, která využívá specifické vazby monoklonálních protilátek na cílové proteiny nebo jiné buněčné struktury. Cílem je potlačení probíhající zánětlivé reakce a následného poškození tkáně. Monoklonální protilátky vykazují interindividuální variabilitu protizánětlivého účinku, nežádoucích reakcí a také rozdílný metabolismus a odbourávání v těle pacienta. Monitorování sérových koncentrací léčiv a protilátek může jednak přispívat k individualizaci léčby a dávkování, a tím k její celkové optimalizaci, ale představuje také přístup, který může snižovat náklady na finančně velmi náročnou léčbu.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčiva a jejich současné postavení v klinické praxi

01/2016 Zoltán Paluch
Biologická léčiva, která často označujeme i jako cílená léčiva, před třiceti lety otevřela novou éru ve farmakoterapii. Jejich zavedení do klinické praxe ve významné míře zlepšilo úspěšnost léčby a prognózu nemocných s dosud neléčitelnými onemocněními. V současnosti biologická léčiva čerpají 30 % z celkových nákladů na léčiva. V našem článku představujeme problematiku biologických léčiv. Věnujeme se jejich definici, výrobnímu procesu, charakteristickým vlastnostem, rozdělení, mechanismu účinku a klinickému použití v obecné rovině.
CELÝ ČLÁNEK