Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek klinická farmakologie . Zobrazit všechny články

Euvascor - moderní kombinační terapie pro pacienta s arteriální hypertenzí a dyslipidemií (nová fixní kombinace atorvastatinu a perindoprilu)

05/2019 Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D.
Kardiovaskulární onemocnění patří mezi nejčastější příčiny mortality a morbidity v našich zemích. Cílenou intervencí rizikových faktorů dochází k redukci počtu těchto příhod, což dokazuje statistika za posledních 30 let. Nicméně cílenou farmakoterapií všech rizikových faktorů dochází k polypragmazii, se kterou klesá adherence našich pacientů k farmakoterapii. Velkou výhodou posledních let jsou fixní kombinace. Dnes máme k dispozici novou fixní kombinaci k ovlivnění dvou klíčových rizikových faktorů aterosklerózy - arteriální hypertenze a dyslipidemie - Euvascor v podobě dvou nejvíce předepisovaných molekul atorvastatinu a perindoprilu, jejichž účinek je ověřen nejen velkou řadou primárních a sekundárních klinických studií, ale i letitou praxí.
CELÝ ČLÁNEK

Fixní trojkombinace v léčbě hypertenze - vliv na compliance a kontrolu onemocnění

05/2019 MUDr. Branislav Štrauch, Ph.D.
Noncompliance s antihypertenzní léčbou je častou příčinou pseudorezistence hypertenze k léčbě. Nedostatečná kontrola hypertenze může vést k vyššímu riziku kardiovaskulárních příhod. Zlepšení compliance lze dosáhnout zejména důkladnou edukací pacienta a optimální antihypertenzní léčbou s využitím fixních kombinací. V současné době je k dispozici fixní trojkombinace perindoprilu, indapamidu a amlodipinu jako optimální forma léčby pro pacienty, kteří již užívají tři nebo více antihypertenziv ve volných kombinacích. U velké části těchto pacientů fixní trojkombinace umožní kontrolu hypertenze jedinou tabletou a tím i redukci kardiovaskulární mortality.
CELÝ ČLÁNEK

Rekombinantní přípravky třetí generace a EHL v léčbě hemofilie

05/2019 MUDr. Gabriela Romanová; MUDr. Petr Smejkal, Ph.D.
Léčba pacientů s hemofilií zaznamenala během posledních let nebývalý posun. Stále přicházejí na trh nové léky, které umožňují hemofilikům v rámci profylaktické aplikace rekombinantními koncentráty FVIII/FIX předcházet krvácení a tím současně zamezit vzniku nebo dalšímu rozvoji hemofilické artropatie. Nové přípravky v léčbě hemofilie umožňují pacientům žít zcela plnohodnotný život, což je patrné zejména u mladších hemofiliků. Samozřejmě, trochu jiná situace nastává u pacientů starších, kteří byli v minulosti léčeni „on demand“ a poškození jejich kloubů je již bohužel nevratné. Nicméně, i u těchto pacientů nové rekombinantní přípravky umožňují předcházet další progresi kloubního poškození, tím oddálit náročné ortopedické výkony s dlouhou rehabilitací a současně zabránit významnému finančnímu a osobnímu zatížení pacientů a zlepšit kvalitu jejich života. Spektrum rekombinantních koncentrátů zahrnuje čtyři generace přípravků. První generace přípravků přichází během výroby do styku s lidským albuminem, druhá generace s lidskými proteiny. Přípravky třetí generace během výroby nepřicházejí do styku s lidskými proteiny, přípravky čtvrté generace jsou již syntetizované lidskými embryonálními buňkami. Využití těchto nových přípravků je primárně u pacientů předtím neléčených plazmatickými přípravky FVIII/FIX, u pacientů HCV (hepatitis C virus) i HIV (human immunodeficiency virus) negativních, na druhou stranu jsou využity i v případě HIV i HCV pozitivních pacientů. Zcela nová situace nastává u pacientů s těžkou hemofilií A a inhibitorem, u kterých revoluční podkožní aplikace přípravkem emicizumab jedenkrát týdně zcela změnila život v jednoznačně pozitivním smyslu.
CELÝ ČLÁNEK

Rivaroxaban u pacientů s maligním onemocněním a venózním tromboembolismem - výsledky randomizované studie SELECT-D

04/2019 Doc. MUDr. Tomáš Kvasnička, CSc.
Venózní tromboembolisirius je častou komplikací u pacientů s karcinomem. Standardním způsobem terapie u těchto pacientů je dlouhodobé subkutánní podávání nízkomolekulárních heparinů. Cílem studie SELECT-D bylo zhodnotit, zda by perorální inhibitor faktoru Xa, rivaroxaban, nabídl alternativní léčbu venózního tromboembolismu u pacientů s karcinomem.
Pacienti a metody: Studie SELECT-D byla multicentrická randomizovaná otevřená pilotní studie, která probíhala ve Spojeném království. Byla zaměřena na pacienty s aktivní formou malignity a s karcinomem asociovanou trombózou ve formě symptomatické plicní embolie nebo hluboké žilní trombózy. Zařazení pacienti byli léčeni bud' dalteparinem (200 lU/kg denně během prvního měsíce, následně pak 150 lU/kg denně od druhého do šestého měsíce), nebo rivaroxabanem (15 mg dvakrát denně po dobu prvních tří týdnů, poté 20 mg jednou denně po dobu šesti měsíců). Primárním výsledkem bylo opakování venózního tromboembolismu během šesti měsíců. Bezpečnost byla hodnocena podle výskytu velkých krvácivých komplikací nebo klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací. Takové krvácení muselo splňovat alespoň jedno z následujících kritérií: nutnost lékařského zákroku, neplánovaný kontakt s lékařem, nutnost přerušení léčby studovaným přípravkem nebo zhoršení výkonu činností každodenního života z hlediska pacienta.
Výsledky: Do každé skupiny bylo náhodně vybráno 203 pacientů, z nichž 58 % mělo metastázy, 26 pacientů mělo rekurentní venózní tromboembolismus (18 u dalteparinu a 8 u rivaroxabanu). Šestiměsíční kumulativní míra recidivy byla při léčbě s dalteparinem 11 % (95% interval spolehlivosti [confidence interval, Cl] 7 -16 %) a při léčbě s rivaroxabanem 4 % (95% Cl 2-9 %) - poměr rizik (hazard ratio, HR) 0,43, 95% Cl 0,19-0,99. Šestiměsíční kumulativní četnost výskytu velkých krvácivých komplikací byla u dalteparinu 4 % (95% Cl 2-8 %) a u rivaroxabanu 6 % (95% Cl 3-11 %) - HR 1,83, 95% Cl 0,68-4,96. Četnost výskytu klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací byla u dalteparinu 4 % (95% CI 2-9 %) a u rivaroxabanu 13 % (95% CI 9-19 %) - HR 3,76, 95% CI 1,63-8,69.
Závěr: Rivaroxaban byl ve srovnání s dalteparinem spojen s relativně nízkou recidivou venózního tromboembolismu, ale s vyšším výskytem klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací.
CELÝ ČLÁNEK

Vliv vybraných tříd antihypertenziv na metabolismus draslíku - dopady pro klinickou praxi

04/2019 MUDr. Lubica Cibičková, Ph.D.
Souhrnný článek se zabývá rozdíly mezi antihypertenzivy, která mají vliv na koncentraci draslíku. Je probrán rozdíl mezi inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (angiotensin converting enzyme, ACE) a sartany a rozdíl mezi thiazidovými a podobnými (thiazide-like) diuretiky. Zejména je diskutováno ovlivnění koncentrace draslíku užíváním indapamidu. Na závěr je zmíněno, že hypokalemie může mít i celou řadu jiných příčin než jen užívání diuretik.
CELÝ ČLÁNEK

Canagliflozin snižuje u pacientů s diabetem 2. typu a nefropatií riziko progrese chronické renální insuficience - hlavní výsledky studie CREDENCE

04/2019 Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FASN; MUDr. Jan Vachek
Diabetické onemocnění ledvin na podkladě diabetů 2. typu je nejčastější příčinou chronického selhání ledvin vyžadujícího léčbu náhradou funkce ledvin. Inhibice systému renin-angiotenzin u pacientů s diabetem 2. typu zpomaluje, ale nezastavuje progresi chronického onemocnění ledvin. Canagliflozin, inhibitor kontransportu sodíku a glukózy (SGLT2) v proximálním tubulu ledviny, ve studii CREDENCE významně snížil riziko primární složený cílový parametr (zdvojnásobení sérové koncentrace kreatininu, vývoj terminálního selhání ledvin a kardiovaskulární mortalitu) i renální specifický cílový parametr (zdvojnásobení sérové koncentrace kreatininu a vývoj terminálního selhání ledvin). Inhibitory SGLT2 s prokázaným renoprotektivním účinkem by měly být u pacientů s diabetem 2. typu a chronickým onemocněním ledvin lékem volby.
CELÝ ČLÁNEK

Spironolakton - jaké má postavení v léčbě hypertenze?

04/2019 MUDr. Jiří Veselý
Spironolakton, antagonista mineralokortikoidních receptorů, je v léčbě hypertenze používán více než 50 let. Silné postavení má v léčbě hypertoniků s primárním hyperaldosteronismem, u pacientů s rezistentní hypertenzí a u hypertoniků se srdečním selháním. Účinek spironolaktonu na snížení krevního tlaku ve vícečetných kombinacích antihypertenziv byl prokázán v řadě malých nekontrolovaných studií, nejvýznamněji v této oblasti přispěla subanalýza studie ASCOT-BPLA. V posledních deseti letech bylo provedeno i několik randomizovaných studií, ve kterých byl prokázán vyšší antihypertenzivní účinek spironolaktonu ve srovnání s placebem (ASPIRANT) i dalšími antihypertenzivy (PATHWAY-2). Pro klinické využití spironolaktonu jsou i u hypertoniků důležité výsledky studií u pacientů s chronickým srdečním selháním. U pacientů s redukovanou ejekční frakcí levé komory redukuje spironolakton morbiditu i mortalitu, u pacientů se zachovalou ejekční frakcí levé komory byla prokázána pouze redukce morbidity. Výsledky uvedených klinických studií se odrážejí v platných doporučených postupech, které obsahují i praktická doporučení pro řešení různých klinických situací.
CELÝ ČLÁNEK

Lékové interakce s potravou, jejími složkami a nápoji

03/2019 PharmDr. Josef Suchopár, MUDr. Michal Prokeš, Štěpán Suchopár
Potrava, některé její složky, nápoje a potravinové doplňky často ovlivňují metabolismus a transport léčiv v organismu nebo přímo farmakodynamické účinky léčiv. V důsledku těchto interakcí dochází ke změnám v biologické dostupnosti léčiv, ke snížení účinku nebo selhání terapie nebo ke zvýšení rizika výskytu nežádoucích účinků, výjimečně dokonce může dojít k projevům toxicity. Cílem přehledu je podat základní informaci o rozsahu aktuálních znalostí o interakcích potravy a nápojů s léčivy. Zejména pak ukázat na léčiva, která je z různých důvodů nezbytné užívat bud' nalačno, nebo po jídle a současně upozornit na skutečnost, že se léčiva mají zapíjet vodou.
CELÝ ČLÁNEK

Vybrané kasuistiky z klinického programu tofacitinibu

03/2019 MUDr. Šárka Forejtová
Tofacitinib je perorálně podávaný inhibitor Janusových kináz (JAK), který patří do skupiny tzv. cílených syntetických chorobu modifikujících antirevmatických léků (tsDMARD). Účinnost a bezpečnost podávání u pacientů s revmatoidní artritidou byla prověřena v řadě klinických studií, a to u pacientů s různým typem zavedené léčby i s různým stupněm postižení. V klinickém hodnocení byl pozorován rychlý nástup účinku a dále dlouhodobá, stabilní účinnost při léčbě až po dobu 8,5 let. Dlouhodobá bezpečnostní data vycházejí dokonce až z 9 let sledování. Bylo zjištěno, že při léčbě tofacitinibem je bezpečnost podávání obdobná jako u terapie pomocí inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru alfa (anti-TNF-α). U pacientů léčených tofacitinibem bylo prokázáno téměř čtyřnásobné riziko vzniku herpes zoster, vyšší výskyt komplikovaného nebo diseminovaného pásového oparu však zjištěn nebyl. Článek podává popis tří kasuistik pacientů s revmatoidní artritidou, kteří byli dlouhodobě léčeni tofacitinibem v rámci klinického hodnocení, následně pak po schválení regulačními orgány již standardní cestou. Ve všech třech případech byl prokázán výborný efekt tofacitinibu, nebyly zachyceny žádné vážné nežádoucí účinky.
CELÝ ČLÁNEK

Methotrexát a jeho role v denní revmatologické praxi

03/2019 MUDr. Radka Moravcová
Methotrexát je v současnosti nejužívanějším chorobu modifikujícím lékem u celé řady revmatických onemocnění. Nejčastěji je podáván v léčbě revmatoidní artritidy, kde je stále lékem první volby a tzv. „kotevním lékem“ pro kombinace s jinými chorobu modifikujícími antirevmatickými léky (disease modifying antirheumatic drugs, DMARD), včetně biologických přípravků, pokud není v monoterapii dostatečně účinný. Má velmi příznivý poměr účinku a rizika, o čemž svědčí fakt, že po třech letech zůstává léčeno methotrexátem více než 50 % pacientů, což je dvojnásobek oproti jiným DMARD. Kromě léčby revmatoidní artritidy je s úspěchem používán k terapii juvenilní idiopatické artritidy a periferní formy psoriatické artritidy. Dále je podáván u některých projevů systémových onemocnění pojiva, jako je systémový lupus erythematodes, systémová sklerodermie, polymyositida, dermatomyositida a další. V této práci jsou shrnuty nejdůležitější obecné zásady podávání methotrexátu u pacientů s revmatoidní artritidou, formy aplikace, dávkování, ale i rizika spojená s jeho častým a dlouhodobým užíváním.
CELÝ ČLÁNEK

Golimumab v léčbě axiálních spondyloartritid - dlouhodobé výsledky léčby

03/2019 MUDr. Kristýna Bubová
Golimumab patří do skupiny inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru (tumor necrosis factor, TNF), používaných u pacientů s axiální spondyloartritidou v první linii biologické léčby. Účinnost a bezpečnost golimumabu byla hodnocena ve dvou zásadních studiích u pacientů s aktivní formou ankylozující spondylitidy (GO-RAISE) a non-radiografické axiální spondyloartritidy (GO-AHEAD). Výsledky potvrdily výborný účinek terapie ve srovnání s pacienty užívajícími placebo. Podle vyšetření magnetickou rezonancí v dosavadních studiích snižuje golimumab dlouhodobě rozsah kostního edému sakroiliakálních skloubení i páteře. Imunogenita golimumabu je u pacientů s axiální spondyloartritidou nižší než u pacientů s revmatoidní artritidou a setrvání pacientů na této léčbě je podobné jako ve studiích s jinými inhibitory TNF. Golimumab představuje dlouhodobě poměrně bezpečnou a účinnou cestu snížení aktivity non-radiografické i radiografické formy nemoci.
CELÝ ČLÁNEK

Hydroxychlorochin - „starý lék" s novým významem v léčbě systémového lupus erythematodes

03/2019 MUDr. Hana Ciferská, Ph.D.
Hydroxychlorochin primárně sloužil k léčbě a prevenci malárie, postupem doby byl zjištěn jeho terapeutický účinek i na autoimunitní zánětlivé revmatické onemocnění. Hydroxychlorochin má schopnost alkalizace kyselého prostředí lyzosomů, kdy prostřednictvím zvýšení pH dochází k ovlivnění celé řady důležitých dějů, které ve svém důsledku vedou k zásahu do mechanismů buněčné i humorální imunitní odpovědi. Podávání hydroxychlorochinu je u systémového lupus erythematodes doporučováno u všech nemocných, pokud nejsou přítomny kontraindikace. Hydroxychlorochin u těchto pacientů redukuje riziko vzplanutí (tzv. flare) orgánového postižení, má účinky šetřící kortikosteroidy a snižuje riziko tromboembolických příhod. Hydroxychlorochin lze podávat v těhotenství i v laktaci. Jedná se o relativně dobře tolerovaný lék. Mezi nežádoucí účinky patří potenciální rozvoj očních komplikací, obzvláště retinopatie. Tato práce se zabývá mechanismem účinku a bezpečností léčby u systémového lupus erythematodes.
CELÝ ČLÁNEK

Farmakoekonomický („nemedicínský") switch z originální biologické léčby na biosimilární alternativu - pro a proti

03/2019 Doc. MUDr. Jakub Závada, Ph.D.
Do klinické praxe nyní masivně vstupují biosimilární varianty originálních biologických produktů, které díky své nižší ceně výrazně zlevňují přímé náklady za celý segment této léčby. Není ale zcela jasné, nakolik je bezpečné převádět (switchovat) již zavedené pacienty z biooriginálních na jejich biosimilární kopie pouze z farmakoekonomických důvodů. V tomto přehledovém článku shrnujeme poznatky z intervenčních i observačních studií i současný postoj expertů k této problematice.
CELÝ ČLÁNEK

Tocilizumab v léčbě juvenilní idiopatické artritidy

02/2019 MUDr. Hana Malcová, Ph.D.; MUDr. Dita Cebecauerová, Ph.D.; MUDr. Rudolf Horváth, Ph.D.
Tocilizumab je rekombinantní humanizovaná monoklonální protilátka, která působí jako antagonista receptoru pro interleukin 6. Jak ve Spojených státech amerických, tak v Evropě je schválen pro léčbu dvou podtypů juvenilní idiopatické artritidy, systémové juvenilní idiopatické artritidy a polyartikulární juvenilní idiopatické artritidy od dvou let věku. Článek podává přehled o použití tocilizumabu v léčbě těchto forem juvenilní idiopatické artritidy a dokládá jeho pozitivní účinek na příkladu jednoho pacienta. Kazuistika představuje čtyřletého chlapce se systémovou juvenilní idiopatickou artritidou a nedostatečným efektem konvenční léčby nesteroidními antirevmatiky, systémovými kortikoidy a metotrexátem, u něhož došlo během dvou měsíců ke stabilizaci onemocnění díky zahájení léčby tocilizumabem. Během dalších 12 měsíců podávání léčby pacient dosáhl klinické remise onemocnění. Zavedení moderních léčebných možností v podobě blokády cytokinů významně zlepšilo kvalitu života i prognózu pacientů především s nejtěžšími formami juvenilní idiopatické artritidy. Tocilizumab rozšiřuje spektrum léčebných možností u pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou, kteří nereagují dostatečně na léčbu konvenčními protirevmatickými chorobu modifikujícími léky a inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru.
CELÝ ČLÁNEK

Ceftarolin v léčbě infekce meticilin rezistentní Staphylococcus aureus v klinické praxi

01/2019 MUDr. Václava Adámková
Staphylococcus aureus je jedním z nejčastějších původců bakteriálních infekcí, včetně kmenů rezistentních k meticilinu (meticilin rezistentní Staphylococcus aureus, MRSA). Léčba infekcí vyvolaných MRSA je limitována spektrem dostupných antibiotik. Novým antibiotikem s účinkem na MRSA je cefalosporin páté generace - ceftarolin. Mezi jeho indikace patří komplikované infekce kůže a měkkých tkání a komunitní pneumonie. Klinická účinnost ceftarolinu byla prokázána i v observačních studiích u pacientů s infekcemi krevního řečiště.
CELÝ ČLÁNEK

Baricitinib v léčbě revmatoidní artritidy

01/2019 MUDr. David Suchý
Baricitinib je cílený syntetický lék, perorální reverzibilní inhibitor Janusových kináz JAK1/JAK2, indikovaný k léčbě středně závažné a závažné revmatoidní artritidy, u níž nedošlo k dostatečné léčebné odpovědi na předchozí terapii konvenčními chorobu modifikujícími léky či inhibitorem tumor nekrotizujícího faktoru (TNF) alfa. Baricitinib má rychlý nástup účinku a setrvalou účinnost, která je srovnatelná s inhibitory TNF, a zpomaluje rentgenovou progresi. Přípravek v dávce 4 mg podávaný jednou denně vykazuje výbornou klinickou účinnost, má dobrý bezpečnostní profil a lze jej podávat jak v monoterapii, tak v kombinaci s metotrexátem.
CELÝ ČLÁNEK

Apremilast - malá molekula s velkým účinkem na poškozující zánět pacientů s imunopatologickými nemocemi

01/2019 Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc.
Imunopatologická onemocnění, jakými jsou psoriáza, roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, psoriatická artritida a další, mají ve své patofyziologii zapojen poškozující zánět. Ten je podle současných znalostí určen především abnormální funkční polarizací aktivovaných T lymfocytů, vedoucí k převaze subsetů Th1 a Th17 a ztrátě regulačních funkcí subsetu Treg. Znalost těchto mechanismů je základem pro aplikaci biologické léčby, která cílí na efektorové nebo regulační složky poškozujícího zánětu. Biologická terapie je provázena bezprostředními i dlouhodobými vedlejšími účinky. Nejnověji bylo prokázáno, že poškozující zánět lze účinně tlumit inhibitorem fosfodiesterázy 4 - apremilastem. Jeho léčebné nasazení je spojeno s minimálními vedlejšími účinky. Apremilast představuje vítané rozšíření možností, jak účinně léčebně zasáhnout u nemocných s psoriázou, psoriatickou artritidou a pravděpodobně i u dalších imunopatologických onemocnění.
CELÝ ČLÁNEK

Semaglutid v léčbě diabetes mellitus 2. typu

01/2019 Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.
Semaglutid je agonista receptorů pro glukagon-like peptid 1 (GLP-1), který je z více než 90 % strukturálně homologní s lidským GLP-1. Díky své struktuře a vazbě na albumin má dostatečně dlouhý biologický poločas eliminace umožňující aplikaci 1* týdně v subkutánní injekci. Ve studiích 3. fáze byl prokázán výborný efekt semaglutidu na zlepšení kompenzace diabetu a snížení hmotnosti, přičemž jeho antidiabetická účinnost i vliv na snížení hmotnosti byly významně vyšší ve srovnání s jinými GLP-1 agonisty, glifloziny, gliptiny i s inzulinem glargin. Prospektivní kardiovaskulární studie provedená u diabetiků 2. typu s anamnézou kardiovaskulární příhody nebo s vysokým kardiovaskulárním rizikem prokázala při podávání semaglutidu ve srovnání s placebem snížení výskytu kardiovaskulárních příhod. Nejčastější nežádoucí účinky semaglutidu jsou podobně jako u dalších GLP-1 agonistů gastrointestinální, přičemž jejich charakter ani četnost se neliší od dalších léků z této skupiny. Semaglutid by měl být v nejbližší době uveden na trh i v České republice. Kromě injekční formy je navíc ve velmi pokročilé fázi klinického vývoje i perorální forma semaglutidu s podáváním 1* denně.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčba v imunoalergologii

06/2018 MUDr. Irena Krčmová, CSc., MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Biologická léčba cílí na imunitní pochody v organismu, mění jejich průběh a zmírňuje patologický proces. V oblasti imunoalergologie jsou dnes užívány monoklonální humanizované protilátky při diagnózách bronchiálního astmatu, atopického ekzému a chronické spontánní urtikarie, slibné jsou studie u diagnózy chronické hyperplastické rinosinusitidy s nosní polypózou. Monoklonální protilátky jsou podle svého typu zaměřeny proti jednomu antigenu. Tímto antigenem může být například receptor imunokompetentní efektorové buňky, prozánětlivý cytokin či konkrétní imunoglobulin. Nejširší využití dosáhla biologická léčba monoklonálními protilátkami v léčbě alergického a eozinofilního bronchiálního astmatu. V rámci Evropské unie jsou nyní schváleny čtyři molekuly se selektivními přístupy k alergickému a eozinofilnímu zánětu dýchacích cest. U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi užití biologické léčby, která cílí na dráhu interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab) nebo imunoglobulinu E (omalizumab), významně zlepšuje kontrolu nad astmatem. Souběžně některé molekuly řeší i komorbidity „Th2 high“ astmatu - atopický ekzém, nosní polypózu. Pro dermatologické diagnózy je u atopického ekzému schválen dupilumab, pro chronickou spontánní urtikarii se užívá omalizumab. Biologická léčba se podává v přesně definovaných situacích, jedná se o vysoce personalizovaný typ medicíny.
CELÝ ČLÁNEK

Ixekizumab - nový lék první linie biologické terapie psoriázy

06/2018 MUDr. Filip Rob, Ph.D.; prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc., MHA
Ixekizumab je novým biologickým lékem pro léčbu psoriázy a psoriatické artritidy. Jedná se o rekombinantní humanizovanou monoklonální protilátku neutralizující interleukin 17A. Ixekizumab má velmi rychlý nástup účinku, již po dvou týdnech terapie lze očekávat snížení skóre PASI o 50 % a více. Účinnost ixekizumabu patří k nevyšším ze v současnosti dostupných biologik pro léčbu psoriázy, a to i u pacientů, u nichž v minulosti biologická léčba selhala. V provedených klinických studiích po 12 týdnech terapie dosáhlo PASI 75 89 % a PASI 100 až 40 % pacientů. Tato vysoká účinnost léčby přetrvává u pacientů i po více než dvou letech léčby.
CELÝ ČLÁNEK
1 2