Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek klinická farmakologie . Zobrazit všechny články

Monitorování antikoagulační terapie

06/2020 Doc. MUDr. Petr Dulíček, Ph.D.
Monitorování antikoagulační terapie je každodenní prací mnoha lékařů. Některý typ antikoagulační terapie se musí monitorovat, protože podle výsledků se upravuje dávka léku. U jiných léků, např. přímých perorálních antikoagulancií, není monitorování rutinně doporučeno, ale je výhodné v řadě klinických situací. K nim patří např. krvácení, zhoršení renálních funkcí, emergentní situace. Testy však ordinujeme pouze tehdy, pokud víme, jak na získaný výsledek reagovat. Důležitá je i znalost preanalytické fáze a principu měření. Jedině tak lze využít získaných hodnot ve prospěch pacienta.
CELÝ ČLÁNEK

Emicizumab v léčbě hemofilie A - naplňuje naše očekávání?

06/2020 MUDr. Petr Smejkal, Ph.D.
Profylaktická léčba u pacientů s hemofilií A a inhibitorem faktoru VIII (FVIII), a též u pacientů bez inhibitoru bispecifickou monoklonální protilátkou emicizumabem mimikující funkci FVIII je výrazným přínosem v péči o tyto pacienty. Na pracovišti máme možnost emicizumab používat již druhým rokem, většinou u pacientů s inhibitorem FVIII, ale i u jednoho pacienta bez inhibitoru. Ze tří pacientů léčených déle než rok jsme zaznamenali dvě krvácivé epizody vyžadující léčbu pouze u jednoho z nich, z toho jedna příhoda byla potraumatická. Dosud jsme nezaznamenali žádné nežádoucí účinky. Emicizuab tak v praxi předběžně potvrzuje očekávání do něho vkládaná.
CELÝ ČLÁNEK

Biofarmaceutické a farmakokinetické lékové interakce u pacientů ve vyšším věku

05/2020 Doc. PharmDr. Jan Juřica, Ph.D.
Lékové interakce jsou zejména u seniorů četnější a rizikovější, a to hned z několika důvodů - senioři často užívají vyšší počet léčiv současně, dochází u nich k fyziologickým změnám, které ovlivní farmakokinetiku celé řady léčiv, a navíc jsou k účinkům některých léčiv citlivější - ke změnám tedy dochází i na úrovni farmakodynamiky. Doplňky stravy jsou pak také častěji užívány seniory než jinými věkovými skupinami. Tento článek podává přehled lékových interakcí a interakcí léčiv a doplňků stravy se zaměřením na seniory. V úvodu je sumarizována typologie interakcí a následně obecné principy interakcí v jednotlivých farmakokinetických fázích s uvedením příkladů. Další část je pak věnována interakcím doplňků stravy a léčiv na úrovni farmakokinetiky.
CELÝ ČLÁNEK

Expektorancia a mukolytika -pomocné léky při léčbě zánětů dýchacích cest

05/2020 MUDr. Ján Dindoš
Léčba kašle představuje závažný problém z hlediska jeho prevalence v populaci a z toho rezuLtujících dopadů socioekonomických. V úvodu je uvedená analýza etiologie a patogeneze vzniku kašle a následně i jeho léčba, kde se uplatňuje hlavně konzervativní přístup. Z široké palety léků používaných při léčbě kašle, ale také rýmy, kde dochází k produkci hlenu, se v posledních letech stále více užívají mukolytika, a to ve snaze snížit viskozitu hlenu. Moderní mukolytika mají navíc imunomodulační i antioxidační účinek, a také napomáhají zvýšení efektu antibiotik. Dá se skutečně říct, že mukolytika ani ve 21. století zdaleka neřekla své poslední slovo, což chceme prezentovat v tomto článku.
CELÝ ČLÁNEK

Domácí podávání mepolizumabu v době epidemie infekce covid-19

05/2020 MUDr. Alena Vlachová; MUDr. Simona Tazbirková; PharmDr. Martina Vetchá; MUDr. Libor Fila, Ph.D.
Výběr vhodných kandidátů pro domácí aplikace protilátek proti interLeukinu 5 a receptoru proti interleukinu 5 (IL-5/IL-5R) byl významně urychlen epidemií infekce covid-19. V tomto období je nutno nemocné s obtížně léčitelným astmatem před onemocněním novým koronavirem chránit. Sledování nemocných v tomto období ukazuje účinnost a bezpečnost terapie, současně poukazuje na možná rizika dlouhých intervalů mezi kontrolami.
CELÝ ČLÁNEK

První klinické zkušenosti s biosimilárním adalimumabem FKB327 u nemocných s idiopatickými střevními záněty

03/2020 MUDr. Veronika Hrubá; MUDr. Karin Matičková; MUDr. Dana Ďuricová, Ph.D.; doc. MUDr. Martin Bortlík, Ph.D.; MUDr. Naděžda Machková; MUDr. Katarína Mitrová, Ph.D.; MUDr. Martin Lukáš; MUDr. Martin Vašátko; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Naše práce se věnuje porovnání klinické účinnosti a bezpečnosti biosimilárního adalimumabu FKB327 (Hulio®) s originálním adalimumabem (Humira®). Celkem 62 nemocných (35 léčených FKB327 a 27 léčených originálním adalimumabem) bylo sledováno po dobu 14 týdnů. U nemocných v obou skupinách došlo k poklesu zánětlivých parametrů (C-reaktivní protein, fekální kalprotektin) a klinické aktivity nemoci (Harveyův-Bradshawův index) bez statisticky významného rozdílu mezi biosimilárním a originálním adalimumabem. Počet významných infekcí, které vedly k předčasnému ukončení léčby, byl nízký a srovnatelný v obou skupinách pacientů (kohorta FKB327 - 5,7 %, kontrolní skupina - 3,7 %).
CELÝ ČLÁNEK

Biosimilární adalimumab v klinické praxi

02/2020 MUDr. Karin Malíčková; MUDr. Veronika Hrubá; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Biologické léčivé přípravky (biologika, biologická léčiva) jsou nepostradatelnými léky při terapii chronických imunopatologických chorob s těžkým průběhem, a to zejména při neúčinnosti či intoleranci konvenčních léčebných postupů. Představují však velkou ekonomickou zátěž pro zdravotnický systém. Biosimilární léčiva, jako léky strukturálně velmi podobné a zároveň cenově mnohem dostupnější než originální léčiva, přispívají k udržitelnosti nákladů na zdravotní péči a zároveň omezují nerovnost v přístupu pacientů k této vysoce účinné léčbě. Článek shrnuje význam biosimilárních léčivých přípravků s důrazem na nově dostupný biosimilární adalimumab a na jeho využití u idiopatických střevních zánětů.
CELÝ ČLÁNEK

Vývoj v oblasti farmakoterapie arteriální hypertenze

02/2020 Doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.
Článek je věnován novým antihypertenzním lékům testovaným v klinických studiích s nadějí časného použití v běžné klinické praxi. Jedná se o souhrn několika skupin léků se zaměřením na jejich mechanismus působení, efektivitu a nežádoucí účinky. Nejblíže uvedení do klinické praxe má nesteroidní inhibitor aldosteronových receptorů finerenon.
CELÝ ČLÁNEK

Klinicko-farmakologické aspekty biologické a cílené léčby

06/2019 PharmDr. Jan Hartinger, Ph.D.; PharmDr. Václav Vaněček, Ph.D.; doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D.
Cílená léčba je charakterizována vysokou afinitou a specifitou k cílovým strukturám; přináší však i specifika v oblasti farmakokinetiky a farmakodynamiky, která mohou mít důsledky pro klinickou praxi. V tomto článku budou nastíněny základní rozdíly mezi malými a velkými molekulami a detailněji pak diskutována problematika monoklonálních protilátek. Přestože monoklonální protilátky zaujímají stále větší prostor v moderní farmakoterapii, jejich farmakologickým vlastnostem je věnována dosud poměrně malá pozornost. Pohyb těchto velkých proteinů v organismu vykazuje významné odlišnosti od malých molekul chemických léčiv. Diskutovány jsou faktory, které mohou potenciálně ovlivnit účinek protilátek, jako je například tělesná hmotnost (obezita), tvorba protilátek proti léčivu, interakce, některé patologické stavy, a to s uvedením dokumentovaných příkladů a se zaměřením zejména na protilátky cílené k IgE, interleukinu 5 (IL-5) či jeho receptoru.
CELÝ ČLÁNEK

Euvascor - moderní kombinační terapie pro pacienta s arteriální hypertenzí a dyslipidemií (nová fixní kombinace atorvastatinu a perindoprilu)

05/2019 Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D.
Kardiovaskulární onemocnění patří mezi nejčastější příčiny mortality a morbidity v našich zemích. Cílenou intervencí rizikových faktorů dochází k redukci počtu těchto příhod, což dokazuje statistika za posledních 30 let. Nicméně cílenou farmakoterapií všech rizikových faktorů dochází k polypragmazii, se kterou klesá adherence našich pacientů k farmakoterapii. Velkou výhodou posledních let jsou fixní kombinace. Dnes máme k dispozici novou fixní kombinaci k ovlivnění dvou klíčových rizikových faktorů aterosklerózy - arteriální hypertenze a dyslipidemie - Euvascor v podobě dvou nejvíce předepisovaných molekul atorvastatinu a perindoprilu, jejichž účinek je ověřen nejen velkou řadou primárních a sekundárních klinických studií, ale i letitou praxí.
CELÝ ČLÁNEK

Fixní trojkombinace v léčbě hypertenze - vliv na compliance a kontrolu onemocnění

05/2019 MUDr. Branislav Štrauch, Ph.D.
Noncompliance s antihypertenzní léčbou je častou příčinou pseudorezistence hypertenze k léčbě. Nedostatečná kontrola hypertenze může vést k vyššímu riziku kardiovaskulárních příhod. Zlepšení compliance lze dosáhnout zejména důkladnou edukací pacienta a optimální antihypertenzní léčbou s využitím fixních kombinací. V současné době je k dispozici fixní trojkombinace perindoprilu, indapamidu a amlodipinu jako optimální forma léčby pro pacienty, kteří již užívají tři nebo více antihypertenziv ve volných kombinacích. U velké části těchto pacientů fixní trojkombinace umožní kontrolu hypertenze jedinou tabletou a tím i redukci kardiovaskulární mortality.
CELÝ ČLÁNEK

Rekombinantní přípravky třetí generace a EHL v léčbě hemofilie

05/2019 MUDr. Gabriela Romanová; MUDr. Petr Smejkal, Ph.D.
Léčba pacientů s hemofilií zaznamenala během posledních let nebývalý posun. Stále přicházejí na trh nové léky, které umožňují hemofilikům v rámci profylaktické aplikace rekombinantními koncentráty FVIII/FIX předcházet krvácení a tím současně zamezit vzniku nebo dalšímu rozvoji hemofilické artropatie. Nové přípravky v léčbě hemofilie umožňují pacientům žít zcela plnohodnotný život, což je patrné zejména u mladších hemofiliků. Samozřejmě, trochu jiná situace nastává u pacientů starších, kteří byli v minulosti léčeni „on demand“ a poškození jejich kloubů je již bohužel nevratné. Nicméně, i u těchto pacientů nové rekombinantní přípravky umožňují předcházet další progresi kloubního poškození, tím oddálit náročné ortopedické výkony s dlouhou rehabilitací a současně zabránit významnému finančnímu a osobnímu zatížení pacientů a zlepšit kvalitu jejich života. Spektrum rekombinantních koncentrátů zahrnuje čtyři generace přípravků. První generace přípravků přichází během výroby do styku s lidským albuminem, druhá generace s lidskými proteiny. Přípravky třetí generace během výroby nepřicházejí do styku s lidskými proteiny, přípravky čtvrté generace jsou již syntetizované lidskými embryonálními buňkami. Využití těchto nových přípravků je primárně u pacientů předtím neléčených plazmatickými přípravky FVIII/FIX, u pacientů HCV (hepatitis C virus) i HIV (human immunodeficiency virus) negativních, na druhou stranu jsou využity i v případě HIV i HCV pozitivních pacientů. Zcela nová situace nastává u pacientů s těžkou hemofilií A a inhibitorem, u kterých revoluční podkožní aplikace přípravkem emicizumab jedenkrát týdně zcela změnila život v jednoznačně pozitivním smyslu.
CELÝ ČLÁNEK

Rivaroxaban u pacientů s maligním onemocněním a venózním tromboembolismem - výsledky randomizované studie SELECT-D

04/2019 Doc. MUDr. Tomáš Kvasnička, CSc.
Venózní tromboembolisirius je častou komplikací u pacientů s karcinomem. Standardním způsobem terapie u těchto pacientů je dlouhodobé subkutánní podávání nízkomolekulárních heparinů. Cílem studie SELECT-D bylo zhodnotit, zda by perorální inhibitor faktoru Xa, rivaroxaban, nabídl alternativní léčbu venózního tromboembolismu u pacientů s karcinomem.
Pacienti a metody: Studie SELECT-D byla multicentrická randomizovaná otevřená pilotní studie, která probíhala ve Spojeném království. Byla zaměřena na pacienty s aktivní formou malignity a s karcinomem asociovanou trombózou ve formě symptomatické plicní embolie nebo hluboké žilní trombózy. Zařazení pacienti byli léčeni bud' dalteparinem (200 lU/kg denně během prvního měsíce, následně pak 150 lU/kg denně od druhého do šestého měsíce), nebo rivaroxabanem (15 mg dvakrát denně po dobu prvních tří týdnů, poté 20 mg jednou denně po dobu šesti měsíců). Primárním výsledkem bylo opakování venózního tromboembolismu během šesti měsíců. Bezpečnost byla hodnocena podle výskytu velkých krvácivých komplikací nebo klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací. Takové krvácení muselo splňovat alespoň jedno z následujících kritérií: nutnost lékařského zákroku, neplánovaný kontakt s lékařem, nutnost přerušení léčby studovaným přípravkem nebo zhoršení výkonu činností každodenního života z hlediska pacienta.
Výsledky: Do každé skupiny bylo náhodně vybráno 203 pacientů, z nichž 58 % mělo metastázy, 26 pacientů mělo rekurentní venózní tromboembolismus (18 u dalteparinu a 8 u rivaroxabanu). Šestiměsíční kumulativní míra recidivy byla při léčbě s dalteparinem 11 % (95% interval spolehlivosti [confidence interval, Cl] 7 -16 %) a při léčbě s rivaroxabanem 4 % (95% Cl 2-9 %) - poměr rizik (hazard ratio, HR) 0,43, 95% Cl 0,19-0,99. Šestiměsíční kumulativní četnost výskytu velkých krvácivých komplikací byla u dalteparinu 4 % (95% Cl 2-8 %) a u rivaroxabanu 6 % (95% Cl 3-11 %) - HR 1,83, 95% Cl 0,68-4,96. Četnost výskytu klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací byla u dalteparinu 4 % (95% CI 2-9 %) a u rivaroxabanu 13 % (95% CI 9-19 %) - HR 3,76, 95% CI 1,63-8,69.
Závěr: Rivaroxaban byl ve srovnání s dalteparinem spojen s relativně nízkou recidivou venózního tromboembolismu, ale s vyšším výskytem klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací.
CELÝ ČLÁNEK

Vliv vybraných tříd antihypertenziv na metabolismus draslíku - dopady pro klinickou praxi

04/2019 MUDr. Lubica Cibičková, Ph.D.
Souhrnný článek se zabývá rozdíly mezi antihypertenzivy, která mají vliv na koncentraci draslíku. Je probrán rozdíl mezi inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (angiotensin converting enzyme, ACE) a sartany a rozdíl mezi thiazidovými a podobnými (thiazide-like) diuretiky. Zejména je diskutováno ovlivnění koncentrace draslíku užíváním indapamidu. Na závěr je zmíněno, že hypokalemie může mít i celou řadu jiných příčin než jen užívání diuretik.
CELÝ ČLÁNEK

Canagliflozin snižuje u pacientů s diabetem 2. typu a nefropatií riziko progrese chronické renální insuficience - hlavní výsledky studie CREDENCE

04/2019 Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FASN; MUDr. Jan Vachek
Diabetické onemocnění ledvin na podkladě diabetů 2. typu je nejčastější příčinou chronického selhání ledvin vyžadujícího léčbu náhradou funkce ledvin. Inhibice systému renin-angiotenzin u pacientů s diabetem 2. typu zpomaluje, ale nezastavuje progresi chronického onemocnění ledvin. Canagliflozin, inhibitor kontransportu sodíku a glukózy (SGLT2) v proximálním tubulu ledviny, ve studii CREDENCE významně snížil riziko primární složený cílový parametr (zdvojnásobení sérové koncentrace kreatininu, vývoj terminálního selhání ledvin a kardiovaskulární mortalitu) i renální specifický cílový parametr (zdvojnásobení sérové koncentrace kreatininu a vývoj terminálního selhání ledvin). Inhibitory SGLT2 s prokázaným renoprotektivním účinkem by měly být u pacientů s diabetem 2. typu a chronickým onemocněním ledvin lékem volby.
CELÝ ČLÁNEK

Spironolakton - jaké má postavení v léčbě hypertenze?

04/2019 MUDr. Jiří Veselý
Spironolakton, antagonista mineralokortikoidních receptorů, je v léčbě hypertenze používán více než 50 let. Silné postavení má v léčbě hypertoniků s primárním hyperaldosteronismem, u pacientů s rezistentní hypertenzí a u hypertoniků se srdečním selháním. Účinek spironolaktonu na snížení krevního tlaku ve vícečetných kombinacích antihypertenziv byl prokázán v řadě malých nekontrolovaných studií, nejvýznamněji v této oblasti přispěla subanalýza studie ASCOT-BPLA. V posledních deseti letech bylo provedeno i několik randomizovaných studií, ve kterých byl prokázán vyšší antihypertenzivní účinek spironolaktonu ve srovnání s placebem (ASPIRANT) i dalšími antihypertenzivy (PATHWAY-2). Pro klinické využití spironolaktonu jsou i u hypertoniků důležité výsledky studií u pacientů s chronickým srdečním selháním. U pacientů s redukovanou ejekční frakcí levé komory redukuje spironolakton morbiditu i mortalitu, u pacientů se zachovalou ejekční frakcí levé komory byla prokázána pouze redukce morbidity. Výsledky uvedených klinických studií se odrážejí v platných doporučených postupech, které obsahují i praktická doporučení pro řešení různých klinických situací.
CELÝ ČLÁNEK

Lékové interakce s potravou, jejími složkami a nápoji

03/2019 PharmDr. Josef Suchopár, MUDr. Michal Prokeš, Štěpán Suchopár
Potrava, některé její složky, nápoje a potravinové doplňky často ovlivňují metabolismus a transport léčiv v organismu nebo přímo farmakodynamické účinky léčiv. V důsledku těchto interakcí dochází ke změnám v biologické dostupnosti léčiv, ke snížení účinku nebo selhání terapie nebo ke zvýšení rizika výskytu nežádoucích účinků, výjimečně dokonce může dojít k projevům toxicity. Cílem přehledu je podat základní informaci o rozsahu aktuálních znalostí o interakcích potravy a nápojů s léčivy. Zejména pak ukázat na léčiva, která je z různých důvodů nezbytné užívat bud' nalačno, nebo po jídle a současně upozornit na skutečnost, že se léčiva mají zapíjet vodou.
CELÝ ČLÁNEK

Vybrané kasuistiky z klinického programu tofacitinibu

03/2019 MUDr. Šárka Forejtová
Tofacitinib je perorálně podávaný inhibitor Janusových kináz (JAK), který patří do skupiny tzv. cílených syntetických chorobu modifikujících antirevmatických léků (tsDMARD). Účinnost a bezpečnost podávání u pacientů s revmatoidní artritidou byla prověřena v řadě klinických studií, a to u pacientů s různým typem zavedené léčby i s různým stupněm postižení. V klinickém hodnocení byl pozorován rychlý nástup účinku a dále dlouhodobá, stabilní účinnost při léčbě až po dobu 8,5 let. Dlouhodobá bezpečnostní data vycházejí dokonce až z 9 let sledování. Bylo zjištěno, že při léčbě tofacitinibem je bezpečnost podávání obdobná jako u terapie pomocí inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru alfa (anti-TNF-α). U pacientů léčených tofacitinibem bylo prokázáno téměř čtyřnásobné riziko vzniku herpes zoster, vyšší výskyt komplikovaného nebo diseminovaného pásového oparu však zjištěn nebyl. Článek podává popis tří kasuistik pacientů s revmatoidní artritidou, kteří byli dlouhodobě léčeni tofacitinibem v rámci klinického hodnocení, následně pak po schválení regulačními orgány již standardní cestou. Ve všech třech případech byl prokázán výborný efekt tofacitinibu, nebyly zachyceny žádné vážné nežádoucí účinky.
CELÝ ČLÁNEK

Methotrexát a jeho role v denní revmatologické praxi

03/2019 MUDr. Radka Moravcová
Methotrexát je v současnosti nejužívanějším chorobu modifikujícím lékem u celé řady revmatických onemocnění. Nejčastěji je podáván v léčbě revmatoidní artritidy, kde je stále lékem první volby a tzv. „kotevním lékem“ pro kombinace s jinými chorobu modifikujícími antirevmatickými léky (disease modifying antirheumatic drugs, DMARD), včetně biologických přípravků, pokud není v monoterapii dostatečně účinný. Má velmi příznivý poměr účinku a rizika, o čemž svědčí fakt, že po třech letech zůstává léčeno methotrexátem více než 50 % pacientů, což je dvojnásobek oproti jiným DMARD. Kromě léčby revmatoidní artritidy je s úspěchem používán k terapii juvenilní idiopatické artritidy a periferní formy psoriatické artritidy. Dále je podáván u některých projevů systémových onemocnění pojiva, jako je systémový lupus erythematodes, systémová sklerodermie, polymyositida, dermatomyositida a další. V této práci jsou shrnuty nejdůležitější obecné zásady podávání methotrexátu u pacientů s revmatoidní artritidou, formy aplikace, dávkování, ale i rizika spojená s jeho častým a dlouhodobým užíváním.
CELÝ ČLÁNEK

Golimumab v léčbě axiálních spondyloartritid - dlouhodobé výsledky léčby

03/2019 MUDr. Kristýna Bubová
Golimumab patří do skupiny inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru (tumor necrosis factor, TNF), používaných u pacientů s axiální spondyloartritidou v první linii biologické léčby. Účinnost a bezpečnost golimumabu byla hodnocena ve dvou zásadních studiích u pacientů s aktivní formou ankylozující spondylitidy (GO-RAISE) a non-radiografické axiální spondyloartritidy (GO-AHEAD). Výsledky potvrdily výborný účinek terapie ve srovnání s pacienty užívajícími placebo. Podle vyšetření magnetickou rezonancí v dosavadních studiích snižuje golimumab dlouhodobě rozsah kostního edému sakroiliakálních skloubení i páteře. Imunogenita golimumabu je u pacientů s axiální spondyloartritidou nižší než u pacientů s revmatoidní artritidou a setrvání pacientů na této léčbě je podobné jako ve studiích s jinými inhibitory TNF. Golimumab představuje dlouhodobě poměrně bezpečnou a účinnou cestu snížení aktivity non-radiografické i radiografické formy nemoci.
CELÝ ČLÁNEK
1 2