Vybrané články

05/2023 PharmDr. Jitka Rychlíčková, Ph.D.
Fondaparinux je syntetický selektivní inhibitor faktoru Xa schválený v prevenci a léčbě tromboembolické nemoci u dospělých. Nejčastěji je ovšem skloňován v kontextu heparinem indukované trombocytopenie jako jedna z terapeutických alternativ. Klíčovou roli sehrává jako terapeutická alternativa také v případě intolerance heparinů u těhotných. Cílem sdělení je zopakovat nejdůležitější farmakologické vlastnosti fondaparinuxu a propojit je s každodenní praxí, poskytnout informace k monitoringu účinnosti a bezpečnosti fondaparinuxu a nabídnout přehled dostupných dat pro jeho dávkování u vybraných skupin pacientů.

02/2023 MUDr. Zuzana Kovářová Kudrnová, Ph.D.; MUDr. Radka Brzežková; PharmDr. Jan Miroslav Hartinger, Ph.D.
Vrozený deficit antitrombinu nepatří mezi časté trombofilní stavy, ale je považován za trombofilní stav závažný, který zvyšuje riziko tromboembolické nemoci 5-50*.¹ Ženy s deficitem antitrombinu v těhotenství či šestinedělí mají riziko tromboembolismu ještě násobně vyšší, proto je u nich indikována profylaxe nízkomolekulárním heparinem. V naší kazuistice prezentujeme péči o gravidní pacientku s vrozeným deficitem antitrombinu způsobujícím rezistenci vůči nízkomolekulárnímu heparinu.

05/2022 MUDr. Gabriela Romanová
Kvalita života a prognóza pacientů s hemofilií zaznamenává v posledních letech nebývalý posun. Stále přichází na trh nové léky, které umožňují hemofilikům v rámci profylaktické aplikace koncentráty faktorů VIII/IX předcházet krvácení, a tím současně zamezit vzniku nebo dalšímu rozvoji hemofilické artropatie. Nové přípravky v léčbě hemofilie umožňují pacientům žít zcela plnohodnotný život, což je patrné zejména u mladších hemofiliků. U starších pacientů s hemofilií nové léčebné možnosti, zejména formou terciární profylaxe nebo léčbou emicizumabem, mohou pomoci předcházet další progresi kloubního poškození, a tím i oddálit náročné ortopedické výkony. Mezi aktuální trendy v léčbě hemofílie se řadí léčba pomocí registrovaných přípravků s prodlouženým poločasem eliminace (extended half-life, EHL), individualizace léčby pomocí farmakokinetiky a léčba bispecifickou protilátkou emicizumabem, která je určena jak pro pacienty s těžkou hemofilií A s inhibitorem, tak pro pacienty s těžkou hemofilií A bez inhibitoru.

04/2022 Prof. MUDr. Debora Karetová, CSc.; prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
V indikaci antikoaguLační Léčby má zásadní význam vysoká účinnost (profylaxe a Léčba tromboemboLických příhod) i bezpečnost (nízké riziko krvácení). Oba tyto aspekty závisejí na optimálním setrvání koncentrace antitrombotika v terapeutickém rozmezí, tedy na stabiLním a vyrovnaném účinku během dávkového intervaLu. Těmto podmínkám veLmi dobře vyhovuje právě pentasacharid fondaparinux s dLouhým bioLogickým poLočasem pLazmatické eLiminace (17-21 h) a s maLou variabiLitou účinku. Účinnost a bezpečnost fondaparinuxu byLa úspěšně prověřována v indikaci profyLaxe tromboemboLické nemoci (v chirurgických i interních indikacích) i v Léčbě tromboemboLické nemoci (pLicní emboLie i flebotrombózy), také v Léčbě trombózy povrchových kmenových žiL doLních končetin i v Léčbě akutních koronárních příhod. V těchto indikacích se fondaparinux osvědčil, byL bud' srovnateLně účinný při vyšší bezpečnosti (nižším výskytu veLkých krvácení), stejně bezpečný při vyšší účinnosti (nižším výskytu trombotických kompLikací) či současně účinnější i bezpečnější (vyšší ceLkový kLinický benefit).

04/2022 MUDr. Zdeněk Monhart, Ph.D., FEFIM
Ve vyšších věkových skupinách narůstá prevalence fibriLace síní, která je spojena s rizikem kardioembolizačních příhod, u starších osob také stoupá výskyt žilního tromboembolismu. Proto se v této věkové skupině setkáváme stále častěji s nutností antikoagulační léčby, která je ve většině případů dlouhodobá, velmi často trvalá. Vyšší věk ale také přináší zvýšené riziko krvácivých komplikací. Úkolem lékaře pečujícího o tyto nemocné je správně posoudit indikaci antikoagulační terapie, zhodnotit riziko krvácení, a především zvolit vhodný lék a dávku. Dnes již v naprosté většině indikací preferujeme přímá perorální antikoagulancia. Při rozhodování o antikoagulační léčbě je nutno zohlednit přítomnost dalších komorbidit, případně míru orgánové dysfunkce. Současně posuzujeme možnost ovlivnění rizikových faktorů krvácení. Text se zabývá vybranými komplikovanými situacemi, které nastávají při rozhodování o indikaci a vedení antikoagulační léčby u starších multimorbidních pacientů.

03/2022 MUDr. Martin Polák
Albumin je protein, který tvoří hlavní část celkového obsahu plazmatických proteinů. Má mnoho fyziologických funkcí, je zásadním modulátorem onkotického tlaku, ale podílí se také na transportu některých endogenních i exogenních látek. Koncentrace albuminu tak ovlivňuje i účinnost některých léků či senzitivitu na jejich působení. Albumin je také důležitým markerem stavu výživy organismu. Pokles koncentrace albuminu může mít mnoho příčin. Hypoalbuminemie může mít závažné následky, včetně zvýšení mortality, morbidity a délky pobytu na lůžku intenzivní péče. Hypoalbuminemie může vyžadovat korekci. Aplikace albuminu je možná jen v určitých indikacích a má svá pravidla. Při podávání albuminu je nutné mít na paměti i ekonomické aspekty.

03/2022 MUDr. Alexandra Jungová, Ph.D.
Sekundární imunodeficience je během života získaná porucha imunitních procesů. V hematoonkologii vídáme sekundární imunodeficienci nejčastěji u pacientů s mnohočetným myelomem, u akutních leukemií, u chronické lymfatické leukemie a také samozřejmě u lymfomů. Sekundární imunodeficience vzniká jak vlivem základního onemocnění, tak vlivem podávané léčby. Dominantním typem léčby způsobující sekundární imunodeficienci je především B buněčná ablativní terapie. Klinický obraz sekundární imunodeficience zahrnuje zvýšenou frekvenci infekcí, vznik neobvyklých komplikací u běžných infekcí a výskyt infekcí způsobených oportunními patogeny. Substituce imunoglobulinů snižuje jak morbiditu, tak mortalitu.

06/2021
Součástí odborného programu II. českého hematologického a transfuziologického sjezdu, který se uskutečnil letos v září v Olomouci, bylo také satelitní sympozium společnosti Sobi, věnované terapii chronické imunitní trombocytopenie (ITP). Jak uvedl prof. MUDr. Tomáš Kozák, Ph.D., přednosta Hematologické kliniky 3. LF UK a FN Královské Vinohrady v Praze, jenž setkáním provázel, novou léčebnou možnost u dospělých pacientů s refrakterní ITP představuje podávání avatrombopagu - agonisty trombopoetinového receptoru. Od 1. října 2021 je pak tento přípravek hrazen i v léčbě těžké trombocytopenie u jedinců s chronickým onemocněním jater, kteří mají podstoupit invazivní zákrok.

06/2021 MUDr. Jaromír Gumulec, Ph.D.
Trombotické mikroangiopatie jsou vzácná onemocnění s vysokým rizikem závažného poškození orgánů a úmrtí. Patogeneticky jde o poruchu mikrocirkulace vedoucí k mikroangiopatické hemolytické anemii, trombocytopenii ze zvýšené spotřeby a ischemickým poškozením cílových tkání a orgánů. Nejcitovanější formy jsou trombotická trombocytopenická purpura a hemolyticko-uremický syndrom. Vedle toho existuje řada sekundárních trombotických mikroangiopatií provázejících infekční, nádorová nebo autoimunitní onemocnění, transplantace krvetvorných buněk nebo orgánů, těhotenství a postpartální období nebo jsou nežádoucím účinkem léků. Prudký průběh a významná morbidita i mortalita nepoznaných a neléčených trombotických mikroangiopatií vyžaduje rychlou diagnostiku. U prokázané trombotické mikroangiopatie je indikováno bezodkladné zahájení série výměnných plazmaferéz a paralelně další diferenciální diagnostika. V přehledném článku je shrnutí základní diagnostiky a pravidla iniciální léčby těchto syndromů u dospělých pacientů s výjimkou specifických mikroangiopatií asociovaných s graviditou.

06/2021 Doc. MUDr. Jana Hirmerová, Ph.D.
Tromboembolická nemoc (TEN) asociovaná s malignitou má multifaktoriální patogenezi. Individuální riziko TEN je dáno nejen typem, lokalizací a pokročilostí nádoru a typem jeho léčby, ale také predispozicí pacienta. Protrombotický genotyp pacienta lze vyjádřit ve formě tzv. genetického rizikového skóre. V kombinaci s klinickými rizikovými faktory se genetické rizikové skóre jeví jako perspektivní ve stratifikaci rizika TEN v onkologii. Na riziku TEN se může také podílet vyšší výskyt antifosfolipidových protilátek u malignit. K objasnění role testování trombofilních stavů u onkologických pacientů je nutný další výzkum.

06/2021 MUDr. Zuzana Kovářová Kudrnová, Ph.D.
Tromboembolické příhody patří mezi nejobávanější komplikace v těhotenství a jsou stále na předních místech mateřské morbidity a mortality v civilizovaných zemích. Zvýšené riziko hluboké žilní trombózy v těhotenství je dáno jak fyziologickými změnami během gravidity, tak přidruženými rizikovými faktory. V graviditě se také často trombofilní stavy poprvé manifestují. Trombofílie je vrozená či získaná porucha hemostatického mechanismu, charakterizovaná zvýšenou tendencí ke krevnímu srážení a trombotizaci. V těhotenství trombofilie zvyšuje nejen riziko vzniku žilní tromboembolické příhody, ale také riziko vzniku dalších chorobných stavů spojených s nitrocévní trombogenezí.

06/2021 MUDr. Alena Buliková, Ph.D.
Onemocnění COVID-19 způsobené koronavirem SARS-CoV-2 vedlo ke vzniku celosvětové pandemie spojené s významnou morbiditou i mortalitou. Od počátku bylo známo, že je spojeno i s vysokým rizikem vzniku trombózy, a to jak žilní, tak tepenné. S chorobou spojená koagulopatie s náchylností k trombóze je velmi komplexní geneze a zahrnuje působení viru, respektive i reakci napadeného organismu na různých místech krevního srážení. To vedlo od počátku k definování léčebných postupů ve snaze zamezit protrombotické tendenci. Tento přehled shrnuje názory na patofyziologii koagulopatie spojené s COVID-19 a taktéž různá doporučení pro profylaxi a léčbu takto indukovaného tromboembolismu.

06/2021 MUDr. Petr Kessler
Tromboembolická nemoc zahrnující hlubokou žilní trombózu a plicní embolii je tradičně léčena nízkomolekulárním heparinem následovaným antagonistou vitaminu K (v České republice warfarinem). Protože plný antitrombotický účinek warfarinu nastupuje později než účinek antikoagulační, je nutné překrytí obou léků po dobu nejméně pěti dnů. Velkými nevýhodami warfarinu jsou významná interindividuální a intraindividuální variabilita účinku a četné interakce s léky a potravinami. Je tedy nutné laboratorní monitorování účinnosti warfarinu. Nový přístup k léčbě tromboembolické nemoci byl umožněn přímými perorálními antikoagulancii, která jsou charakterizována rychlým nástupem antitrombotického účinku, širokým terapeutickým oknem a omezeným počtem lékových interakcí. Většinou není nutné laboratorní sledování. Těhotné ženy a pacienti s aktivním maligním nádorem a tromboembolickou nemocí vyžadují specifický léčebný přístup.

06/2021 Doc. MUDr. Tomáš Kvasnička, CSc.
Žilní tromboembolická nemoc je stále velmi rozšířeným závažným onemocněním, ve kterém hrají důležitou úlohu i genetické faktory. Předmětem tohoto přehledu je shrnutí stávajících znalostí o dědičných trombofiliích a uvedení jejich zjednodušené klasifikace. Je zde také uvedeno konsenzuální doporučení tří odborných společností - České společnosti pro trombózu a hemostázu České lékařské společnosti J. E Purkyně (ČLS JEP), České hematologické společnosti ČLS JEP a Společnosti lékařské genetiky a genomiky ČLS JEP pro genetická testování u vybraných skupin nemocných s vysokým rizikem žilní tromboembolické nemoci.

04/2021 MUDr. Martin Špaček, Ph.D.
Deficit železa postihuje celosvětově významnou část populace. Vznikat může v důsledku zvýšených ztrát, sníženého příjmu nebo při zvýšené potřebě železa. Nedostatek železa může být latentní, nebo manifestní, kdy hlavním projevem bývá sideropenická anemie. Substituce železa se většinou provádí perorálně, v některých případech je ale nutná intravenózní aplikace. Nevýhodou většiny perorálních přípravků jsou především časté gastrointestinální nežádoucí účinky. Mezi nové formy perorální suplementace patří sukrosomální železo, které vykazuje vyšší účinnost při nižším výskytu nežádoucích účinků.

02/2021 MUDr. Jan Válka, PhD.; MUDr. Petr Soukup, MHA; prof. MUDr. Jaroslav Čermák, CSc.
Paroxysmální noční hemoglobinurie (PNH), raritní onemocnění hematopoetické kmenové buňky, je způsobeno geneticky podmíněným deficitem inhibitorů komplementu na povrchu krevních buněk. Tento deficit vede k chronické a nekontrolované aktivaci komplementu na buněčných površích, jehož následkem je intravaskulární hemolýza, protrombotický stav a orgánové postižení zejména ledvin a plic. V dlouhodobém důsledku vede onemocnění k vyčerpání hematopoézy s rozvojem selhání kostní dřeně. Neléčená PNH je spojena se značnou mortalitou a morbiditou pacientů. Terapeuticky lze pouze v ojedinělých případech, spojených se selháním krvetvorby, využít alogenní transplantaci krvetvorby. Pacienti s opakovanými atakami hemolýzy mohou být se značným úspěchem léčeni inhibitory komplementu, z nichž je u nás již dlouho dostupný eculizumab. Ravulizumab je nový dlouhodobě působící inhibitor složky C5 komplementu navržený tak, aby překonal základní nevýhody terapie eculizumabem, tedy nutnost častých aplikací infuze a relativně vysokou incidenci takzvané průlomové (breakthrough) hemolýzy. Výsledky klinických studií ukazují, že ravulizumab je stejně účinný a bezpečný v terapii dospělých pacientů s PNH jako eculizumab a vede ke snížení četnosti epizod hemolýzy. Výhoda nižší frekvence aplikací léku navíc umožňuje pacientům lépe plánovat své aktivity a celkově dále zlepšuje jejich kvalitu života.

02/2021 Prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D.
U pacientů s onkologickým onemocněním se vyskytují tromboembolické komplikace významně častěji a jsou jedním z faktorů, které negativně ovlivňují morbiditu a mortalitu této skupiny pacientů. Tento přehled se věnuje patofyziologii trombózy u onkologicky nemocných, možnostem její predikce, profylaxe a léčby. V oblasti léčby se soustředí na současné možnosti terapie, které zahrnují použití nízkomolekulárního heparinu a přímých perorálních antikoagulancií.

06/2020 MUDr. Martina Suková
Neutropenie (absolutní počet neutrofilů v periferní krvi < 1,5 * 10⁹/l), je v dětském věku běžným laboratorním nálezem, jehož význam závisí na délce trvání a klinických souvislostech. Klinickým projevem významné neutropenie jsou rekurentní infekce. Přechodná neutropenie je typickou reakcí nezralé krvetvorby na imunitní stimulaci, proto většina klinických jednotek spadá do kategorie „autoimunitní neutropenie dětského věku“ (AIN), kterou charakterizuje normální zastoupení prekursorů granulopoézy v kostní dřeni a přítomnost protilátek proti granulocytům v periferní krvi. AIN je onemocnění přechodné, s trendem ke spontánní úpravě v čase. Nepoměrně vzácnější příčinou neutropenie u dětí jsou vrozené, geneticky podmíněné poruchy granulopoézy: těžká vrozená neutropenie Kostmanova typu (SCN), cyklická neutropenie (CyN) nebo vzácné primární imunodeficity (Shwachmannův-Diamondův syndrom, WHIM syndrom), kde je neutropenie provázena závažnými infekcemi a spojena s rizikem klonální poruchy krvetvorby. Vrozené neutropenie vyžadují systematickou léčbu G-CSF (granulocytární kolonie stimulující růstový faktor) a specifickou chronickou péči. Na základě klinických zkušeností a doporučení evropského registru pro těžké neutropenie (SCNIR) představujeme algoritmus diagnostiky a léčby neutropenie v dětském věku.

06/2020 MUDr. Eva Konířová; prof. MUDr. Marek Trněný, CSc.
Imunitní trombocytopenie (ITP) je imunitně podmíněné onemocnění charakteristické zvýšenou destrukcí a narušenou produkcí trombocytů vedoucí k trombocytopenii různé tíže s rizikem či přítomností krvácivých komplikací. V současnosti máme k dispozici jak tradiční léčebné modality zaměřené na inhibici destrukce trombocytů (kortikosteroidy, imunosuprese, splenektomie), tak na novější agonisty trombopoetinového receptoru ovlivňující produkci trombocytů v kostní dřeni. Pro skupinu relabovaných a refrakterních pacientů jsou pak slibné výsledky probíhajících klinických studií s novými léky. Postupy léčby ITP vycházejí z doporučení expertních skupin, poslední doporučení mezinárodní skupiny (International Consensus Report, ICR) i Americké hematologické společnosti (American Society of Hematology, ASH) byla publikována v roce 2019.

06/2020 MUDr. Alena Buliková, Ph.D.
Diseminovaná intravaskulární koagulace může být závažnou komplikací širokého spektra různých patologických situací (infekcí, nádorů, porodnických komplikací, traumat či jiných orgánových destrukcí, cévních abnormalit, těžkých toxických či imunologických reakcí a jiných stavů), která je provázena vysokou mortalitou a morbiditou. Je charakterizována velkým rozsahem aktivace koagulace vedoucím k depozici fibrinu v mikrocirkulaci, orgánovou dysfunkcí, konsumpcí koagulačních faktorů a trombocytů, a případně i život ohrožujícím krvácením. Léčba vyvolávajícího onemocnění je základním předpokladem terapeutického řešení.