Vybrané články

04/2020 MUDr. Jan Škrha jr., Ph.D.
Až čtvrtina hospitalizovaných pacientů v nemocnici má diabetes mellitus. Přitom léčba diabetika je v mnoha ohledech komplikovanější a vyžaduje více pozornosti. Úprava stávající, popřípadě nasazení nové antidiabetické terapie bývá v průběhu hospitalizace častým problémem. Článek poskytuje základní návod, jak léčit diabetiky hospitalizované pro jiné onemocnění na standardním lůžkovém oddělení, resp. jak minimalizovat riziko rozvoje hypoglykemií.

04/2020 Doc. MUDr. Vladimíra Bednářová, CSc.; MUDr. Hana Šafránková, Ph.D.
Diabetes mellitus 1. a 2. typu vede téměř u poloviny pacientů k onemocnění ledvin. Zhoršení renální funkce zvyšuje kardiovaskulární riziko, a tím i mortalitu pacientů s diabetem. Onemocnění ledvin musí být včas diagnostikováno a léčeno. Prevencí vzniku a progrese renálního postižení je léčba hypertenze, kompenzace diabetu a ovlivnění rizikových faktorů. Cílový glykovaný hemoglobin je od 45 do 60 mmol/mol, cílový krevní tlak pod 130/80 mm Hg. Základem léčby hypertenze jsou inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu nebo blokátory receptoru pro angiotenzin. Léčba diabetiků 2. typu zaznamenala v poslední době významnou změnu - kromě již užívaných léků snižujících inzulínovou rezistenci (metformin, thiazolidindiony) a léků zvyšujících inzulinovou sekreci (deriváty sulfonylurey, inkretiny) je k dispozici nová skupina léků - glifloziny. Glifloziny jsou blokátory sodíko-glukózového kotransportéru snižující zpětné vychytávání glukózy v proximálním tubulu. Glifloziny a agonisté glukagonu podobného peptidu 1 mají nefroprotektivní efekt a významně snižují kardiovaskulární riziko. Nefroprotekce a kardiovaskulární účinek je staví na přední místo mezi perorálními antidiabetiky.

04/2020 MUDr. Michal Krčma, Ph.D.
Gliftoziny jsou nadějné léky, které inhibicí sodíko-glukózového kotransportéru 2 zasahují metabolismus glukózy na jiných místech než jejich konkurenti. Do popředí se dostávají v poslední době i mimoglykemické efekty léčby. Článek shrnuje dosud publikované studie a rozdíly mezi jednotlivými molekulami. V závěru se dotýká léčby diabetu 1. typu pomocí gliflozinů.

04/2020 Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D.
Lipoprotein (a) [Lp(a)] je považován za nezávislý rizikový faktor aterosklerózy. Po objevu v minulém století se vzhledem k novým možnostem farmakologického ovlivnění vrací opět na obzor vědeckého zájmu. Za rizikové hodnoty byly považovány koncentrace přes 80. percentil, tj. 50 mg/dl. Nicméně jak se zdá, riziko kardiovaskulárního onemocnění roste lineárně s rostoucí koncentrací Lp(a) a tuto mez nelze brát arbitrárně. Dosud publikované studie neměly ohledně kauzality koncentrací Lp(a) a kardiovaskulárního rizika konsenzuální výsledky. Studie s niacinem a inhibitory cholesterol-ester transportního proteinu i přes pokles Lp(a) neprokázaly pokles kardiovaskulárního rizika. Novou nadějí v terapii jsou inhibitory proproteinové konvertázy subtilisin-kexinového typu 9 a nově antisense terapie, které mají jistě efekt na koncentraci Lp(a), ale je nutno prokázat i účinek na pokles kardiovaskulárního rizika.

04/2020 Prof. MUDr. Martin Hutyra, Ph.D.
Plicní arteriální hypertenze (PAH) je primární onemocnění plicních arteriol, které je charakterizováno vaskulární proliferací a remodelací. Následně dochází vlivem progredujícího onemocnění ke zvýšení plicní cévní rezistence, selhání pravé komory a v krajním případě úmrtí. I přes konvenční a symptomatickou léčbu PAH se jedná o dosud nevyLéčiteLné onemocnění. Nicméně všechny pokroky dosažené ve farmakologické a nefarmakologické léčbě v posledních dekádách umožňují u nemocných s PAH významné zlepšení kvality života a jeho prodloužení.

03/2020 MUDr. Lubica Cibičková, Ph.D.
Statiny jsou základním pilířem farmakoterapie dyslipidemie, mají potvrzenou účinnost v redukci kardiovaskulární i celkové mortality a jsou velmi dobře tolerovány (prospěch z léčby u rizikových nemocných jednoznačně převažuje nad možnými nežádoucími účinky). Ezetimib nachází své uplatnění především tehdy, pokud nelze dosáhnout cílových hodnot LDL cholesterolu maximální či maximálně tolerovanou dávkou statinů. Relativně nově je uvolněna jeho preskripce všem specializacím včetně praktických lékařů. Lze tedy předpokládat postupný nárůst jeho využívání, jelikož do současnosti byl stále často opomíjeným hypolipidemikem. Lze jej využít jak v kombinační hypolipidemické terapii, tak v monoterapii u pacientů netolerujících statiny vůbec. Dalším krokem v léčbě dyslipidemie je pak léčba ve vybraných centrech inhibitory proprotein konvertázy subtilisin/kexin typu 9 (PCSK9).

02/2020 MUDr. Milan Plíva
Arteriální hypertenze je nejčastějším rizikovým faktorem kardiovaskulárních chorob, které zůstávají hlavní příčinou mortality v průmyslově vyspělých zemích. Cílových hodnot krevního tlaku dosahuje stále pouze menšina léčených pacientů, a to i přes relativně snadnou diagnostiku a široké spektrum možností farmakologické léčby. Jako hlavní příčiny této skutečnosti jsou vnímány především špatná adherence a perzistence pacientů k léčbě. Poslední verze doporučení pro diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze Evropské kardiologické společnosti / Evropské společnosti pro hypertenzi z roku 2018 klade mimo jiné důraz na včasné zahájení farmakologické léčby - optimálně s použitím fixní kombinace antihypertenziv (inhibitor systému renin-angiotenzin-aldosteron + blokátor vápníkových kanálů / diuretikum) u většiny pacientů s důrazem na co nejrychlejší dosažení cílových hodnot krevního tlaku.

02/2020 Doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.
Článek je věnován novým antihypertenzním lékům testovaným v klinických studiích s nadějí časného použití v běžné klinické praxi. Jedná se o souhrn několika skupin léků se zaměřením na jejich mechanismus působení, efektivitu a nežádoucí účinky. Nejblíže uvedení do klinické praxe má nesteroidní inhibitor aldosteronových receptorů finerenon.

02/2020 Doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D.
Farmakologická léčba arytmií je, i přes významný rozvoj nefarmakologických metod, stále platnou a potřebnou součástí terapie pacientů s poruchami srdečního rytmu. Farmakologické a nefarmakologické přístupy je nutné chápat komplementárně, nikoliv jen jako konkurenční přístupy v léčbě. V řadě případů antiarytmická léčba předchází indikaci ke katetrizační ablaci nebo zlepšuje její výsledek. Antiarytmika jsou důležitou léčbou i u nemocných se zavedenou přístrojovou terapií. U nemocných s implantovanými kardiostimulátory, které zabezpečí léčbu bradykardií, je antiarytmická léčba často nezbytnou součástí ovlivňující současně přítomné tachykardické epizody. Indikace k arytmické léčbě jsou rozdílné podle přítomné poruchy srdečního rytmu. Volba konkrétního antiarytmika je odvislá od individuálního profilu nemocného. U antiarytmické léčby nelze pominout nemalé riziko nežádoucích účinků, stejně jako její možný proarytmický efekt. Pro antiarytmickou léčbu je příznačná praktická absence mortalitních dat.

02/2020 Prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.
Hypertenze bílého pláště je velmi častý jev. Vyskytuje se asi u třetiny osob s patologickým krevním tlakem (TK) měřeným v ordinaci, a to typicky u žen, ve vyšším věku a u nekuřáků. Prognostická data nejsou zcela spolehlivá, protože velká část jedinců s tímto typem TK je léčena na podkladě vysokého TK v ordinaci; existují práce s dlouhodobým sledováním, ukazující, že kardiovaskulární riziko je zvýšené oproti jedincům s normálním TK. Opačný jev je maskovaná hypertenze. V populačních studiích byl zjištěn její výskyt ve 13 %. Je častá u mužů, zejména ve věku 30-50 let, u kuřáků s nepříznivým rizikovým profilem a také u diabetiků. Riziko budoucího výskytu kardiovaskulárních příhod se blíží trvalé hypertenzi. Důležité je její vyhledávání, a proto bychom měli doporučovat domácí měření TK i těm jedincům, kteří mají normální TK v ordinaci. Neexistují prospektivní studie léčby hypertenze bílého pláště ani maskované hypertenze. U obou typů hypertenze lze zvolit jen nefarmakologická opatření, pokud je kardiovaskulární riziko nízké; u těch jedinců, kteří mají zároveň další kardiovaskulární rizikové faktory nebo orgánové komplikace hypertenze, je nutno zvážit léčbu, kdy však můžeme postupovat pouze empiricky.

02/2020 Doc. MUDr. Jana Hirmerová, Ph.D.
Antifosfolipidový syndrom (antiphospholipid syndrome, APS) je systémové autoimunitní onemocnění, vyznačující se přítomností antifosfolipidových protilátek a různorodými klinickými projevy, z nichž dominují trombóza a/nebo komplikace gravidity. Nejčastější manifestací je žilní tromboembolie, následovaná ischemickou cévní mozkovou příhodou. Léčba akutní příhody se neliší od pacientů bez APS. Vzhledem k vysokému riziku recidivy trombózy je velmi důležité dbát na sekundární antitrombotickou prevenci. Pilířem léčby jsou antikoagulancia, a to i ve většině případů arteriálních trombóz (i intervenčně řešených). Nová (přímá) antikoagulancia se podle dosavadních dat u pacientů s APS nedoporučují. Lékem první volby zůstává warfarin, obvykle ve zvyklé intenzitě (mezinárodní normalizovaný poměr [international normalized ratio, INR] 2-3), v některých velmi rizikových případech či při recidivě trombózy i přes zavedenou léčbu je nutno zvýšit cílový INR na 3-4 či warfarin kombinovat s kyselinou acetylsalicylovou. Přerušení plné antikoagulační léčby (např. z důvodu operace) je nutno minimalizovat a dbát na důslednou tromboprofylaxi nízkomolekulárním heparinem. Problematika APS je velmi složitá a vyžaduje interdisciplinární spolupráci.

02/2020 Doc. MUDr. Petr Ošťádal, Ph.D., FESC
Nedávno publikovaná nová doporučení pro léčbu dyslipidemií Evropské kardiologické společnosti a Evropské společnosti pro aterosklerózu zásadně mění pravidla pro léčbu nemocných s akutním koronárním syndromem (AKS). Cílová hodnota LDL (low density lipoprotein) cholesterolu se snížila na < 1,4 mmol/l a kromě dlouho doporučované intenzivní statinové léčby jsou dnes k dispozici další hypolipidemika, především inhibitory proprotein konvertázy subtilisin/kexin typu 9 (PCSK9). Správně vedená hypolipidemická léčba může výrazně zlepšit prognózu po AKS.

02/2020 Prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc.
Agonisté receptoru peptidu 1 podobného glukagonu (glucagon-like peptide-1, GLP-1) napodobují inkretin, který potencuje sekreci inzulínu v závislosti na glykemii a tlumí produkci glukagonu. Kromě působení na glukózový metabolismus má protektivní přímé i nepřímé účinky na kardiovaskulární systém. Jsou představeny studie s jednotlivými přípravky i poslední metaanalýza studií s agonisty GLP-1 ve srovnání s inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru typu 2 (sodium-glucose cotransporter 2, SGLT2). Je uvedena indikace agonistů GLP-1 v léčbě diabetu podle současného stanoviska expertů z roku 2019.

02/2020 Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., FESC; prof. MUDr. Lenka Špinarová, CSc., FESC; prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc.
Diabetes mellitus 2. typu (DM2T) a kardiovaskulární onemocnění jsou velmi častá společná onemocnění a jejich výskyt roste s věkem. Z kardiovaskulárních onemocnění u diabetiků je zájem soustředěn především na srdeční selhání. Inhibitory receptoru sodíko-glukózového kotransportéru typu 2 (sodium-glucose cotransporter 2, SGLT2) - glifloziny - znamenají nový přístup k léčbě DM2T a srdečního selhání, začínají však pronikat i do sekundární prevence ischemické choroby srdeční a částečně i do prevence primární, především do léčby hypertenze. Zásadního průlomu v tomto směru dosáhly studie s dapagliflozinem, především studie DECLARE u nemocných s DM2T a kardiovaskulárním onemocněním a studie DAPA-HF u nemocných se srdečním onemocněním s DM2T i bez něj, které tak navázaly na studie s empagliflozinem u DM2T a srdečního selhání (EMPA-REG OUTCOME), ale i na studie s canagliflozinem, které zkoumaly např. i nefroprotektivitu (CANVAS, CREDENCE). Je velmi pravděpodobné, že výsledky studie DECLARE povedou ke změně guidelines, kdy inhibitory SGLT2 mohou získat pro léčbu srdečního selhání a diabetes mellitus indikaci IA, neboť jsou již minimálně dvě velké ukončené mortalitní studie - kromě DECLARE také EMPA-REG OUTCOME.

02/2020
Arteriální hypertenze není samostatným atestačním oborem, jedná se však o nejčastější onemocnění kardiovaskulárního systému s prevalencí v dospělé populaci 35-40 %. Znamená to, že jen v České republice máme kolem 2 milionů osob trpících vysokým krevním tlakem. Arteriální hypertenze je typickým multidisciplinárním oborem vnitřního lékařství a kardiologie, zasahujícím navíc do řady dalších oblastí, jako je pediatrie, endokrinologie, diabetologie, nefrologie, neurologie, farmakologie či psychiatrie. V České republice má výzkum a léčba hypertenze mnohaletou tradici díky osobnostem typu prof. Vančury, prof. Broda, prof. Horkého či prof. Widimského seniora. A mohli bychom jmenovat řadu dalších významných lékařů, to však není záměrem tohoto textu.

01/2020 Doc. MUDr. Petr Dulíček, Ph.D.; MUDr. Zuzana Thibaud
Užívání warfarinu může mít protinádorový účinek, tak jak ukázaly studie na zvířatech a některé epidemiologické studie. Například studie na modelu karcinomu u myší ukázala, že warfarin blokuje AXL receptorovou tyrosinkinázu inhibicí proteinu závislého na vitaminu K, který se nazývá GAS6, a tím se může zastavit šíření nádorových buněk. Sekundárním účinkem je blokáda GAS6-AXL signalizace, která zvyšuje protinádorovou imunitu. Observační studie také prokázala snížení výskytu nádorů při užívání warfarinu. Nicméně jsme si plně vědomi, že je potřeba dalších studií k potvrzení tohoto potencionálního benefitu při léčbě warfarinem.

06/2019 Doc. MUDr. Debora Karetová, CSc.
Pacienti s polyvaskulárním postižením (chronickými koronárními syndromy, stavy po iktech a s periferním aterosklerotickým postižením) mají vysoké riziko kardiovaskulárních příhod a jsou ohroženi i rizikem amputace končetiny. Základem jejich antitrombotické léčby dosud byla protidestičková léčba - v monoterapii nebo duální. Na základě pozitivních výsledků studie COMPASS má být u tohoto typu pacientů nově zvážena také kombinace acetylsalicylové kyseliny s perorálním antikoagulanciem rivaroxabanem v redukované dávce - tzv. duální antitrombotická léčba (dual antithrombotic therapy, DAT).

06/2019 Doc. MUDr. Petr Dulíček, Ph.D.; MUDr. Eva Ivanová; MUDr. Mgr. Daniel Thibaud
Každá antikoagulační terapie je spojena s větším rizikem krvácení. Riziko krvácení stoupá s věkem a závisí na typu a intenzitě antikoagulační léčby. Léčba krvácení závisí na tíži krvácení, indikaci antikoagulační léčby a ostatních chorobách. Při těžkých až život ohrožujících krváceních máme k dispozici antidota, a to protamin u nefrakcionovaného heparinu a idarucizumab u dabigatranu. U nízkomolekulárního heparinu je účinek protaminu limitován, v případě xabanů je t. č. lékem volby koncentrát protrombinového komplexu. Ten je také spolu s vitaminem K přístupem volby u krvácení spojeného s warfarinem.

06/2019 Prof. MUDr. Michal Kršek, CSc., MBA
Hypotyreóza je v populaci běžné onemocnění. Její klinický obraz je komplexní, zahrnuje i postižení kardiovaskulárního systému a je spojena se zvýšením kardiovaskulární morbidity a mortality. Tento přehledový článek shrnuje vzájemný vztah hypotyreózy a kardiovaskulárního systému z různých aspektů včetně některých aspektů substituční léčby levotyroxinem.

05/2019 Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.