Vybrané články

04/2018 MUDr. Jana Vojtíšková; doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.
Kardiovaskulární nemoci jsou nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Periferní tepenné onemocnění způsobené aterosklerotickým procesem a jeho komplikacemi je spojeno s vyšší kardiovaskulární mortalitou a vysokou morbiditou. Všeobecný praktický lékař hraje klíčovou roli při identifikaci rizikových faktorů a časných stadií onemocnění. Oscilometrické měření indexu kotník-paže pomocí automatického přístroje na všech čtyřech končetinách pomáhá identifikovat ischemickou chorobu dolních končetin nebo posoudit její tíži, a je tak významným přínosem pro všeobecnou praxi.

04/2018 Doc. MUDr. Tomáš Kvasnička, CSc.
V perioperačním období je u každého pacienta léčeného antikoagulancii potřeba vyhodnotit poměr mezi rizikem krvácení a rizikem tromboembolické příhody vyplývajícím ze samotného chirurgického výkonu. Výsledky z velkých randomizovaných studií, které se zabývaly optimálním perioperačním režimem, jsou omezené. Aktuální doporučení pro perioperační postup vycházejí z očekávaného rizika krvácení. U elektivních výkonů spojených s vysokým rizikem krvácení lze zvážit ukončení perorální antikoagulační léčby bez přemostění, při nízkém riziku krvácení se po vysazení perorálního antikoagulancia zahájí přemosťující terapie nefrakcionovaným nebo nízkomolekulárním heparinem. Doba vysazení warfarinu nutná před chirurgickým výkonem vychází z jeho delšího biologického poločasu eliminace. K poklesu INR pod 2,0 jsou zpravidla třeba dva až tři dny, k normalizaci INR je potřeba pět dní. U přímých perorálních antikoagulancií je vzhledem k jejich farmakokinetickému a farmakodynamickému profilu doba nezbytného přerušení antikoagulační léčby v porovnání s warfarinem kratší. U pacientů s normální funkcí ledvin je nutno přerušit podávání dabigatranu dva dny před standardním chirurgickým výkonem, u rivaroxabanu nejméně 24 hodin a u apixabanu 48 hodin předem. Nová perorální antikoagulancia nejsou určena k přemostění léčby jinými antikoagulancii nebo antiagregancii. Tento přehledový článek uvádí praktický postup optimální perioperační strategie u pacientů s perorální antikoagulační terapií.

04/2018 MUDr. Jan Škrha jr., Ph.D.
Diabetes mellitus je onemocnění se zvýšenou kardiovaskulární morbiditou i mortalitou. V minulosti se ukázalo, že některá antidiabetika mohou kardiovaskulární riziko ještě zvyšovat. Proto musí nyní nově registrovaná antidiabetika nejen účinně snižovat glykemii, ale také prokázat svoji kardiovaskulární bezpečnost či dokonce protektivitu. Článek ukazuje kardiovaskulární rizika, popřípadě přínosy jednotlivých antidiabetik.

04/2018 Prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc.
Po pěti letech od vydání posledních doporučení České společnosti pro hypertenzi došlo k posunu názorů na některé otázky týkající se diagnostiky a léčby hypertenze, což bylo důvodem pro vydání nových doporučení.¹ V tomto článku se budeme věnovat léčbě hypertenze v rámci metabolického syndromu. V České republice je 24 % pacientek a 32 % pacientů s metabolickým syndromem.²

04/2018 Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.
Metabolický syndrom je teorií, která je letos stará již 30 let. Několik různých definic se pokouší vysvětlit častý společný výskyt rizikových faktorů aterosklerózy. Až později byl popsán vztah metabolického syndromu k tzv. systémovému zánětu vznikajícímu v tukové tkáni a k zánětlivým onemocněním typu chronické bronchitidy či psoriáz či k onemocněním degenerativním, jako je Alzheimerova choroba. I poslední léta ukazují, že o metabolickém syndromu je stále publikována mnoho a že se zdaleka nejedná o problematiku uzavřenou.

03/2018 MUDr. Vladimíra Fejfarová, Ph.D.
Pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin (ICHDK) a diabetes mellitus patří do nejohroženější skupiny nemocných s nejvyšším kardiovaskulárním rizikem. Proto je nezbytné u nemocných s diabetem po ICHDK aktivně pátrat. Diagnostika ICHDK je ale u diabetiků mnohdy ztížena modifikací jejích projevů vlivem pozdních komplikací diabetu. Proto bývá diagnóza stanovena opožděně, v některých případech až v souvislosti s manifestací syndromu diabetické nohy. Nemocné s diabetem a ICHDK je nutné vždy řádně vyšetřit a následně komplexně léčit, mimo jiné i cíleně působit na jejich lipidové spektrum se snahou o dosažení cílových hodnot lipidů, zejména LDL cholesterolu. Zlepšení lipidového profilu může pacientům s ICHDK a diabetem přinést významnou redukci kardiovaskulární morbidity a mortality a dokonce snížení počtu revaskularizačních výkonů nebo počtu amputací dolních končetin.

02/2018 Mgr. Květa Kroupová; prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.
Target i goal se z angličtiny překládá jako „cíl“. Je však rozdíl mezi target a goal pro léčbu chronického onemocnění. Například goal - cíl léčby diabetů je prevence diabetických komplikací, target je hodnota glykovaného hemoglobinu (měřitelná hodnota); goal pro léčbu hypercholesterolemie je prevence kardiovaskulárních komplikací, zatímco cíl - target je hodnota LDL cholesterolu. U léčby osteoporózy známe cíl, kterým je prevence zlomenin. Není však určen target, tedy měřitelný, jasně hodnotitelný parametr pro stratifikaci rizika a cíl léčby. Hodnota T-skóre < 2,5 SD (standardní odchylka) je hranice pro stanovení diagnózy osteoporózy a zároveň je to indikační práh pro nasazení antiresorpční terapie. Známá je ale skutečnost, že většina pacientek utrpí frakturu v pásmu osteopenie, která je mimo diagnostické i indikační rozmezí.

02/2018 MUDr. Jan Šťovíček
Nealkoholová steatóza jater (non-alcoholic fatty liver disease, NAFLD), obvykle překládané jako nealkoholové tukové onemocnění jater, je vzhledem ke své prevalenci jedno z nejčastějších onemocnění dnešní doby. V západních zemích dosahuje odhadovaná prevalence 17-46 % dospělé populace. Vzhledem k této vysoké prevalenci onemocnění představuje i relativně malé riziko progrese v absolutních číslech významné množství jedinců s pokročilou jaterní chorobou. Proto je kladen důraz na možnosti neinvazivní diagnostiky pokročilosti jaterního postižení. Vedle skórovacích systémů založených na hodnocení laboratorních a klinických biomarkerů se stále častěji uplatňují neinvazivní zobrazovací metody, především transientní elastografie a ARFI (acoustic radiation force impulse imaging). V současné době jsou základem terapie NAFLD dietní intervence a zvýšení pohybové aktivity. Z farmakologických možností lze u rizikových jedinců případně zvážit podání vitaminu E, u diabetiků pak pioglitazon.

02/2018 MUDr. Michal Koula, MUDr. Kristýna Kubíčková, prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc.
V přehledovém článku je proveden rozbor základních farmakologických vlastností, léčebných výsledků i indikací fixní kombinace sofosbuviru a velpatasviru (Epclusa®). Jde o kombinaci inhibitoru kofaktoru polymerázy (produktu NS5A oblasti virového genomu) - velpatasviru a inhibitoru RNA dependentní RNA-polymerázy (produktu NS5B oblasti virového genomu) - sofosbuviru. Protože se jedná o první kombinaci virostatik účinnou proti všem základním genotypům viru hepatitidy C, je její indikační pole velmi široké. Primární výhodou preparátu je jeho vysoká bezpečnost, minimální nežádoucí účinky, téměř 100% účinnost a především jednoduchost jeho podání z pohledu pacienta.

02/2018 MUDr. Barbora Yassin, MUDr. Karel Dvořák, Ph.D.
Léčba chronické virové hepatitidy C prodělala v posledních desetiletích zásadní vývoj. Od objevení vlastního viru v roce 1989, přes první terapeutické režimy s interferonem a kombinaci interferonu s ribavirinem, které byly zatíženy množstvím nežádoucích účinků, až k dnešním léčebným schématům s užitím přímo působících antivirotik. Přímo působící antivirotika a jejich zavedení do klinické praxe způsobilo doslova revoluci v léčbě hepatitidy C. Léčba je nyní vysoce účinná u naprosté většiny pacientů, a navíc není provázena významnějšími nežádoucími účinky. Článek uvádí přehled léčebných možností chronické infekce HCV přímo působícími antivirotiky.

02/2018 MUDr. Regina Herčíková; doc. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Systémová onemocnění pojiva představují skupinu autoimunitních onemocnění postihujících často několik orgánů či orgánových systémů, zejména ledviny, plíce, kůži a pohybový aparát. Ani postižení kardiovaskulárního systému není neobvyklé a mnohdy je natolik závažné, že výrazně zhoršuje prognózu a v některých případech dokonce představuje vedoucí příčinu úmrtí u těchto nemocných. Cílem tohoto sdělení je podat ucelený přehled nejčastějších kardiovaskulárních komplikací - tj. postižení srdce, periferních a plicních cév - a zdůraznit význam screeningu, včasné diagnózy a správné léčby, které mohou významně zpomalit průběh základní choroby a zlepšit její prognózu.

02/2018 MUDr. Milan Flekač, Ph.D.
Jak známo, perorální antidiabetika ztrácejí v monoterapii postupně účinnost, proto je nutné včas kombinovat různé typy antidiabetik, někdy i v menších dávkách. Další komorbidity často přítomné při diabetes mellitus 2. typu, tedy arteriální hypertenze, dyslipidemie, poruchy koagulace a další, vyžadují komplexní farmakoterapii. Určitě je dobré léčit vše, ale je třeba také zajistit, aby pacient léky užíval. Pokud pacient nechce užívat veškerou doporučenou medikaci, je vhodné stanovit priority, aby užíval alespoň to nejdůležitější. Již pro iniciální fázi léčby diabetes mellitus 2. typu se v současné době doporučují v řadě situací kombinace antidiabetik z různých skupin. Proto je možné využití kombinovaných přípravků perorálních antidiabetik, které spojují většinou účinky metforminu a některého z léčiv 2. linie, zejména inhibitorů dipeptidyl peptidázy (DPP-4), inhibitorů sodíko-glukózového ko-transportéru 2 (SGLT-2) či pioglitazonu. Je známou skutečností, že fixní kombinace léčiv zvyšují adherenci pacienta k léčbě, a tím i její úspěšnost.

02/2018 Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.
Podávání agonistů glukagonu podobného peptidu 1 (GLP-1) představuje v současné době jeden z nejúčinnějších způsobů léčby diabetes mellitus 2. typu, a to díky zlepšení kompenzace diabetů v kombinaci se snížením hmotnosti, poklesem krevního tlaku a s řadou dalších pozitivních účinků na kardiovaskulární rizikové faktory. Liraglutid je zatím jediný z dostupných inkretinových léků, který k těmto účinkům přidává ještě pozitivní vliv na kardiovaskulární komplikace, celkovou a kardiovaskulární mortalitu a progresi diabetického onemocnění ledvin. V tomto článku shrnujeme komplexní účinky liraglutidu na kompenzaci diabetu, kardiovaskulární rizikové faktory a kardiovaskulární komplikace a hodnotíme jeho současné postavení v léčbě diabetu.

02/2018 MUDr. Pavlína Piťhová, Ph.D.
Syndrom diabetické nohy znamená přítomnost ulcerace na noze diabetika distálně od kotníku, jedná se o závažnou a velmi obtížně léčitelnou komplikaci diabetes mellitus. Léčba musí být komplexní a musí zahrnovat odlehčení postižené končetiny, revaskularizaci v případě ischemie, antibiotickou léčbu v případě infekce, debridement a přípravu spodiny rány a vhodné krytí rány. Zdá se, že rozhodujícím momentem pro zhojení diabetické ulcerace je dobře fungující mikrocirkulace. V popředí zájmu jsou tedy vedle metod nefarmakologických i metody farmakologické podpory mikrocirkulace, zejména použití alprostadilu a sulodexidu.

02/2018 MUDr. Kateřina Lefflerová, CSc.
Antikoagulační Léčba patří k nejúčinnějším Léčebným postupům v kardiovaskulární farmakoterapii. PeroráLní antikoagulační Léčba se opírá více než 60 Let o antagonistu vitaminu K - warfarin. Mezi nejčastěji uváděná úskaLí této Léčby patří obtížná predikce odpovědi na terapeutickou dávku, úzké terapeutické okno, nutnost častých kontroL INR, Lékové a potravinové interakce. AčkoLiv je Léčba warfarinem spojena s řadou úskaLí a v tomto tisíciletí byLa zavedena do kLinické praxe nová antikoaguLancia, zůstává warfarin piLířem peroráLní antikoaguLační Léčby a v některých indikacích i Lékem první voLby.

02/2018 Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D.
Cévní mozkové příhody jsou druhou nejčastější příčinou mortality v našich zemích. Třetina pacientů zemře do jednoho měsíce, další třetina má trvalé následky. Důsledná intervence všech rizikových faktorů, ať v primární či sekundární prevenci, je klíčová v ovlivnění prevalence onemocnění. Stěžejním rizikovým faktorem je v tomto případě arteriální hypertenze. Důsledná kontrola krevního tlaku je tedy pro prevenci cévní mozkové příhody často kauzální. Zvláště významným prediktorem pro vznik cévní mozkové příhody je vysoký pulzní tlak. Rozhodující v primární i sekundární prevenci je správná volba farmakologické intervence. Nejvíce protektivních důkazů mají léky ovlivňující renin-angiotenzin-aldosteronový systém, ideálně v kombinaci. Nezapomeňme, že pro adekvátní adherenci k terapii našich pacientů je optimální užití těchto léků ve fixních kombinacích. K minimalizaci následků cévních mozkových příhod je nutná nejen ideální farmakologická léčba, ale i časná intervence iktových center a následná komplexní péče (výživa, fyzioterapie, ergoterapie).

02/2018 Doc. MUDr. Tomáš Kovárník, Ph.D.; MUDr. Michaela Šnejdrlová, Ph.D.
Souhrnný článek popisuje mechanismus účinku hypolipidemika alirocumabu a přehled programu studií ODYSSEY, který zkoumá účinky tohoto hypolipidemika u pacientů s familiární hypercholesterolemií a rovněž u nemocných s vysokým kardiovaskulárním rizikem.

02/2018 Doc. MUDr. Jitka Mlíková Seidlerová, Ph.D.
Obtížně léčitelná hypertenze není jasně definovaný pojem. Příčinou obtížného dosažení cílových hodnot krevního tlaku může být nediagnostikovaná sekundární etiologie hypertenze. Další možností je pseudorezistence, která může být způsobena nesprávnou technikou měření krevního tlaku, panickými atakami či nespoluprací (non-adherencí k léčbě) pacienta. Bohužel není výjimkou, že problém je na straně lékaře: nesprávně zvolená léková kombinace, příliš složité dávkovací schéma, chybění diuretika v léčbě, nedostatečná motivace pacienta. K úspěchu léčby pomáhá zjednodušení léčebného schématu. Preferujeme léky s dlouhým biologickým poločasem eliminace podávané jedenkrát denně a fixní lékové kombinace. Pokud se nedaří dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku, je na místě vyšetření nemocného ve specializované hypertenzní poradně.

02/2018 MUDr. Petra Vysočanová
Arteriální hypertenze je v České republice nejčastějším kardiovaskulárním onemocněním. V dospělé populaci se vyskytuje asi ve 40 %, s nárůstem ve vyšších věkových skupinách. Arteriální hypertenze a hypercholesterolemie patří také k nejdůležitějším rizikovým faktorům vzniku dalších kardiovaskulárních onemocnění. Vzhledem ke snadné diagnostice, dobré dostupnosti lékařské péče a široké nabídce antihypertenziv by arteriální hypertenze měla být jak dobře léčitelným onemocněním, tak snadno ovlivnitelným rizikovým faktorem. Ovšem i přes výše uvedené většina hypertoniků stále nedosahuje uspokojivé kontroly krevního tlaku. Při snaze o dobrou kontrolu krevního tlaku je třeba umět správně změřit krevní tlak, sestavit optimální terapii vhodnou pro konkrétního pacienta a také kontrolovat compliance pacienta s námi doporučenou léčbou. Až u 15 % nemocných se setkáváme s rezistentní hypertenzí, kdy je nutné ke kontrole krevního tlaku používat kombinaci antihypertenziv a je nezbytné vyšetřit sekundární hypertenzi. Zvláštní přístup vyžadují pacienti s kolísáním krevního tlaku.

02/2018 Doc. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D.
Současné podávání více než jednoho léčiva k ovlivnění kardiovaskulárního rizika zásahem do metabolismu sérových lipoproteinů není ve srovnání s postupy v léčbě arteriální hypertenze či diabetu zdaleka tak často využíváno. Základem hypolipidemické léčby je ve velké převaze případů statin, k němuž je v případě nutnosti dalšího snížení LDL cholesterolu možná kombinace s ezetimibem nebo sekvestranty žlučových kyselin - pryskyřicemi. Velmi zajímavé a slibné jsou výsledky probíhajících studií s některými novými hypolipidemiky. Především monoklonální protilátky proti PCSK9 nabízejí možnosti velmi výrazného ovlivnění lipidogramu. I jejich místo bude převážně v kombinačních farmakologických režimech. Využití fixních kombinací statinu s ezetimibem považujeme za vítanou pomůcku ke zlepšení adherence, kterou v kontextu nových a mnohdy komplikovanějších léčebných režimů budeme udržovat stále obtížněji.