Vybrané články

02/2022 MUDr. Pavlína Nosková, Ph.D.
Průlomová bolest je definována jako přechodné vzplanutí bolesti silné intenzity při dobře kontrolované základní bolesti analgetickou léčbou. Vyskytuje se u bolesti nádorového i nenádorového původu a dotaz na ni by měl být běžnou součástí každého kontaktu s pacientem. Hlavními požadavky na záchrannou medikaci jsou: rychlý nástup účinku, snadná aplikace a současně bezpečnost pro pacienta. Článek uvádí přehled dostupných analgetik vhodných k léčbě průlomové bolesti u ambulantních pacientů a poukazuje na současné trendy léčby transmukózními formami fentanylu u onkologických pacientů.

02/2022 MUDr. Marek Šlais
Varixy dolních končetin postihují velkou část populace, mohou být asymptomatické i způsobit závažné obtíže, včetně bércového vředu. Cílem článku je ve stručnosti shrnout zásady léčby varixů dolních končetin a porovnat chirurgické a endovenózní metody ablace žil zahrnujících jak ošetření žilního refluxu, tak varixů, a také chirurgickou léčbu bércových vředů žilní etiologie. U těchto pacientů s nejtěžším stadiem chronického žilního onemocnění (chronic venous disease, CVD) se často používá pěnová sklerotizace, která vede k uzavření žíly postižené žilním refluxem a umožní zhojení ulcerací. Je ale pouze součástí komplexní léčby CVD, která musí zahrnovat i konzervativní léčbu, jako jsou venofarmaka, komprese, režimová opatření a péče o ránu.

01/2022 MUDr. Barbora Grauová, Ph.D.
Chronická žilní insuficience je onemocnění s vysokou prevalencí. Nejzávažnější formou je klinické stadium bércového vředu. Jeho vznik je multifaktoriální, podílí se na něm řada vzájemně se potencujících faktorů. Tvoří tak komplikovaný etiopatogenetický systém s projevy jak na úrovni makrocirkulace, tak mikrocirkulace. Proto musí být terapie komplexně zaměřená jak na jednotlivé faktory, tak na kauzalitu vzniku onemocnění. U nejtěžších stadií onemocnění je nezastupitelná též úloha venofarmak.

04/2021 MUDr. Lubomír Drlík
Uvedené případy pacientů představují různá stadia chronické žilní nedostatečnosti od stadia C0s po stadium C6 podle klasifikace CEAP (klinické známky, etiologická klasifikace, anatomická distribuce varixů, patofyziologická dysfunkce, Clinical-Etiology-Anatomy-Pathophysiology). Jejich stručná charakteristika vyjadřuje celou šíři problému od málo obtěžujících počátečních symptomů po obtížně léčitelné stavy. Ty znamenají mimo jiné omezení v pracovních i osobních aktivitách a přinášejí riziko komplikací. Je zdůrazněna nutnost stanovení včasné a správné diagnózy nemoci, edukace a následně spolupráce pacienta při léčbě.

06/2020 MUDr. Júlia Černohorská, Ph.D.
Dvě ženy, matka a dcera. Obě ženy žijí s chronickým žitním onemocněním už mnoho let. Obě mají za sebou dvě těhotenství. Každá má jiné subjektivní potíže i jiné klinické známky. Obě dostaly stejné informace o rizikových faktorech vedoucích k progresi onemocnění žil. Jak se k tomu postavily? Jakou roli hrála v jejich životě pozdní diagnostika, léčba a pochopení podstaty nemoci? Na jejich příběhu bych ráda poukázala na skutečnosti, které mohou vést k progresi žilního onemocnění. A to ve světle jejich životních rozhodnutí, konání v minulosti a přístupu k nemoci v současnosti.

05/2019 Doc. MUDr. Petr Dulíček, Ph.D.
Léčba akutní fáze tromboembolické nemoci je dobře známa a dnes máme k dispozici výběr z několika léků. Problémem je však stanovit optimální délku antikoagulační terapie. Přes řadu doporučení omezujících délku antikoagulační terapie jsou situace, kde se domníváme, že prolongovaná antikoagulační terapie by byla pro nemocného výhodná. V prolongaci byla zkoušena všechna dostupná antikoagulancia. Jako slibné se jeví pokračovaní v léčbě přímými antikoagulancii, a to jak ve standardní, tak ve snížené dávce. Výhody a nevýhody jednotlivých postupů diskutujeme v našem článku.

05/2019 Doc. MUDr. Jana Hirmerová, Ph.D.
Nejúčinnějším prostředkem v prevenci recidivy tromboembolické příhody je antikoagulační léčba, ta je však spojena s rizikem krvácení. Extenze antikoagulační léčby nad 3, 6 či 12 měsíců na dobu neurčitou až celoživotní je indikována u pacientů s vysokým rizikem recidivy, nemajíli zároveň vysoké riziko krvácení. S nejvyšším rizikem recidivy jsou spojeny příhody bez zřejmého vyvolávajícího faktoru, tedy neprovokované. Provokované příhody mají riziko variabilní v závislosti na tom, zdali se jednalo o závažný či méně závažný, trvalý či přechodný vyvolávající faktor. V prevenci recidivy lze použít antikoagulační léčbu - warfarin či nová (přímá) antikoagulancia v plné či redukované dávce. Mírnou účinnost v této indikaci má i kyselina acetylsalicylová. U pacientů s hlubokou žilní trombózou byl v prevenci rekurence prokázán též účinek sulodexidu. Zdůrazňuje se význam edukace pacienta o možných variantách sekundární prevence a vhodnost jeho aktivního zapojení do rozhodování. Důležité je rovněž pravidelné přehodnocování benefitu léčby s její případnou úpravou.

02/2019
Ve dnech 28. 2.-2. 3. 2019 se v Praze konaly 44. angiologické dny s mezinárodní účastí. V jejich rámci ve spolupráci se společností PRO.MED.CS a za předsednictví doc. MUDr. Petra Dulíčka, Ph.D., proběhlo i symposium nazvané Warfarin stále na scéně. Na symposiu zazněla dvě sdělení věnovaná minulosti, současnosti a budoucnosti antikoagulační léčby s důrazem na warfarin (prof. MUDr. Jan Bultas, CSc., Farmakologický ústav 3. LF UK Praha, a doc. MUDr. Petr Dulíček, Ph.D., IV. interní hematologická klinika FN a LF UK Hradec Králové) a také sdělení MUDr. Aleny Bulíkové, Ph.D. (Oddělení klinické hematologie FN Brno) o antifosfolipidovém syndromu.

02/2019 MUDr. Zuzana Zenáhlíková, Ph.D.
Článek se zabývá pacienty s vrozenou dispozicí k žilnímu tromboembolismu a možnostmi, jak u těchto jedinců vzniku trombózy předcházet a jakým způsobem ji lze v souladu se současnými doporučeními efektivně léčit. V úvodu je vysvětleno, co to hereditární trombofilie je a u jakých skupin nemocných je vyšetření těchto stavů indikováno. Dále jsou rozebrány rizikové situace, ve kterých je vhodné u pacientů s hereditární trombofilií zajišťovat farmakologickou profylaxi tromboembolické nemoci, především se zaměřením na období těhotenství a šestinedělí. Na závěr jsou uvedeny nejnovější možnosti farmakoterapie tromboembolické nemoci s přihlédnutím ke specifikům léčby právě u pacientů s vrozenou trombofilií.

02/2019 MUDr. Zuzana Kovářová Kudrnová, Ph.D.
Hepariny a nízkomolekulární hepariny jsou řazeny mezi nepřímá parenterální antikoagulancia. Jejich účinek je zprostředkován plazmatickými kofaktory, nemají tedy vlastní vnitřní antikoagulační aktivitu. Dnes jsou v převážné většině užívány jak v prevenci, tak v léčbě tromboembolické nemoci nízkomolekulární hepariny, hlavně pro svůj lepší farmakokinetický profil, předvídatelnost účinku a také proto, že jejich účinek není, až na výjimky, nutné monitorovat.

02/2019 MUDr. Júlia Černohorská
Jak se žije s onemocněním, kterým podle posledních celosvětových statistických údajů trpí více než 50 % populace? Jak se žije s onemocněním, které má šest, respektive sedm stadií (od nejméně komplikovaného bez viditelných projevů až po stadium bércového vředu)? Odpovídají každému stadiu typické subjektivní obtíže? Jak je možné, že pacient s rozsáhlými varixy necítí žádnou bolest a pacient s drobnými metličkami se v noci budí s křečemi? Podle čeho se má lékař řídit při rozhodování o strategii léčby? Jsou důležitější klinické projevy, nebo subjektivní obtíže pacienta? To jsou všechno otázky, které se nabízejí v souvislosti s onemocněním s celosvětově vysokou prevalencí. Chronická žilní nemoc je globální problém.

02/2019 Bc. Vladislava Felbrová
Kromě celkového zhruba dvojnásobného kardiovaskulárního rizika zvyšuje kouření významně výskyt tromboembolické nemoci a plicní embolie, a to zejména v interakci s hormonální antikoncepcí. Závislost na tabáku je však chronické recidivující onemocnění, kterého není snadné se zbavit. Kazuistika popisuje několikaletou neúspěšnou léčbu závislosti na tabáku dívky z kuřácké rodiny, která byla naší pacientkou od svých 14 do 19 let. Měla celkem pět pokusů přestat kouřit, nejdéle však nekouřila tři měsíce. Po šestiměsíčním užívání hormonální antikoncepce prodělala plicní embolii, přesto kouřit nepřestala.

02/2019 Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D.
Kardiovaskulární onemocnění patří mezi nejčastější příčiny mortality a morbidity u nás. Za posledních 30 let došlo k výraznému poklesu v jejich počtu, nicméně jsou stále dominující příčinou mortality. Na tomto poklesu se významně podílí cílená a důsledná intervence rizikových faktorů aterosklerózy. Ateroskleróza je dynamický proces a při její klinické manifestaci v podobě kardiovaskulárních příhod je jasně indikována antiagregační terapie. Předpokládalo se, že podáváním antiagregační terapie v primární prevenci dojde k zabránění manifestace či snížení počtu kardiovaskulárních onemocnění. To se sice prokázalo zejména v případě koronárních příhod, nicméně došlo ke zvýšené manifestaci nežádoucích účinků, a to dominantně v podobě krvácení do zažívacího traktu a cerebrovaskulárních krvácení, a nebyl prokázán celkový benefit pro pacienta.

02/2019 Doc. MUDr. Tomáš Kovárník, Ph.D.; MUDr. Štěpán Jeřábek; MUDr. Jan Pudil
Autoři ve svém sdělení uvádějí současný stav poznatků a platná doporučení pro antitrombotickou léčbu nemocných, kteří jsou indikováni k dlouhodobé antikoagulační terapii a (po provedení koronární intervence) rovněž k duální antiagregační terapii. Ve sdělení jsou doporučeny možnosti odhadu rizika jak ischemických, tak krvácivých komplikací u těchto nemocných.

02/2019 Doc. MUDr. Petr Ošťádal, Ph.D., FESC; doc. MUDr. Martin Mates, CSc., FESC
Nemocný po akutním koronárním syndromu je ve velmi vysokém riziku další ischemické kardiovaskulární příhody. Antitrombotická léčba, a především podávání kyseliny acetylsalicylové společně s inhibitorem P2Y12 v rámci tzv. duální antiagregace je jedním ze základních pilířů léčby po akutním koronárním syndromu. Bylo opakovaně prokázáno, že tento postup snižuje riziko další koronární příhody, ale i riziko nekoronárních kardiovaskulárních příhod, či dokonce celkové mortality. Článek přináší přehled literární evidence pro duální antiagregaci po akutním koronárním syndromu a shrnuje možnosti antiagregační léčby a současná doporučení.

06/2018 MUDr. Marika Kylarová; prof. MUDr. Petra Cetkovská, Ph.D.
Otoky dolních končetin jsou častým důvodem k návštěvě lékaře. Otok je výsledkem nerovnováhy filtrace mezi kapilárním a intersticiálním prostorem. Diferenciální diagnostika je široká, zahrnuje stavy méně závažné i život ohrožující. Adekvátní léčbě otoků musí předcházet stanovení jejich příčiny.

06/2018 MUDr. Petr Kessler
Přímá perorální antikoagulancia byla vyvinuta jako alternativa k warfarinu kvůli těžkostem spojeným s léčbou warfarinem, zahrnujícím vysokou interindividuální a intraindividuální variabilitu účinku, mnohočetné interakce s potravinami a léky a nutnost laboratorních kontrol. V současné době jsou v České republice k dispozici přímý inhibitor trombinu dabigatran a přímé inhibitory faktoru Xa rivaroxaban, apixaban a edoxaban. Warfarin je jediné perorální antikoagulans indikované u všech pacientů s umělými chlopněmi a u pacientů s fibrilací síní nebo tromboembolickou nemocí, kteří mají renální insuficienci znemožňující použití přímých perorálních antikoagulancií. Přímá perorální antikoagulancia jsou oproti warfarinu preferována u pacientů s fibrilací síní nebo tromboembolickou nemocí, u nichž není možná kvalitní laboratorní kontrola, stejně tak jako u pacientů, kteří mají nestabilní antikoagulaci pro komorbidity nebo časté změny ostatní medikace. Naproti tomu benefit přímých perorálních antikoagulancií je nejistý u pacientů s nestabilní antikoagulací způsobenou jejich špatnou compliance.

05/2018 MUDr. Alena Broulíková, CSc.
Žilní trombóza a plicní embolie jsou klinické projevy žilního tromboembolismu, který představuje závažné kardiovaskulární onemocnění. Obvykle se uvádí jako třetí nejčastější kardiovaskulární nemoc. Potřeba prevence žilní trombózy vyplývá ze závažnosti komplikací (v akutním stadiu je riziko plicní embolie, v pozdějším období jsou to projevy posttrombotického syndromu s rozvojem pokročilých stadií chronické žilní insuficience na dolních končetinách nebo rozvoj chronické tromboembolické plicní hypertenze). Strategie vhodných profylaktických opatření se odvíjí od stupně rizika vzniku žilní trombózy v přítomnosti rizikových faktorů. Nefarmakologické postupy (cvičení, časná rehabilitace, elastická komprese) jsou dostačující u osob s nízkým rizikem. Farmakologická profylaxe je na místě u pacientů se středním a vysokým rizikem. Účinek kombinování obou způsobů prevence se násobí, a je tudíž vhodný u osob se zvláště vysokým rizikem žilní trombózy.

04/2018 Doc. MUDr. Dalibor Musil, Ph.D.
Primárním chronickým žilním onemocněním nazýváme jakékoliv dlouhodobé morfologické a funkční změny povrchového žilního systému dolních končetin provázené bud' subjektivními potížemi, a/nebo klinickými známkami, které vyžadují vyšetření a/nebo léčbu. Subjektivními potížemi jsou žilní symptomy - žilní bolesti, neklidné končetiny a svalové křeče. Ultrazvukové vyšetření je zlatým diagnostickým standardem. Umožňuje anatomickou lokalizaci patofyziologických změn v jednotlivých segmentech žilního systému a pomáhá lékaři a pacientovi rozhodnout o další léčbě. Nejúčinnější formou konzervativní terapie jsou kompresivní punčochy, protože zlepšují žilní hemodynamiku. Venofarmaka ulevují od řady subjektivních potíží a pomáhají při zmenšování otoku. Jsou vhodným doplňkem kompresivní a režimové léčby. Chirurgická léčba varixů spočívá v odstranění kmene velké a/nebo malé safény a jejich dilatovaných přítoků. V posledních desetiletích se do popředí dostávají miniinvazivní metody - endovenózní tumescentní termální okluze velké a malé safény (laserová, radiofrekvenční nebo párou) a endovenózní netumescentní netermální okluze tkáňovým lepidlem, klasická kompresivní sklerotizace a pěnová kompresivní sklerotizace.

04/2018 MUDr. Jana Vojtíšková; doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.
Kardiovaskulární nemoci jsou nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Periferní tepenné onemocnění způsobené aterosklerotickým procesem a jeho komplikacemi je spojeno s vyšší kardiovaskulární mortalitou a vysokou morbiditou. Všeobecný praktický lékař hraje klíčovou roli při identifikaci rizikových faktorů a časných stadií onemocnění. Oscilometrické měření indexu kotník-paže pomocí automatického přístroje na všech čtyřech končetinách pomáhá identifikovat ischemickou chorobu dolních končetin nebo posoudit její tíži, a je tak významným přínosem pro všeobecnou praxi.