Vybrané články

03/2016 František Perlík, Ondřej Slanař

02/2016 Jan Voříšek
Trombocyty hrají významnou úlohu při hemostáze, a to účastí na mechanismu adheze, agregace, konstrikce, tvorbě trombu a hojení. Antiagregační přípravky působí proti funkci trombocytů, respektive proti primární hemostáze. Léky, které máme v současné době k dispozici, umožňují blokovat účinek krevních destiček na úrovni aktivace - jednak ireverzibilní acetylací cyklooxygenázy (COX-1), blokací reabsorpce adenosinu, inhibicí fosfodiesterázy 3 a inhibicí vazby ADP na destičkový receptor P2Y12. Jeden ze zásadních problémů antiagregační léčby vedle jejich nežádoucích účinků je rezistence na léčbu. Ta je také důvodem vývoje nových antiagregačních přípravků.

02/2016 Aleš Tomek
Článek shrnuje zásady antitrombotická léčby v sekundární prevenci ischemické cévní mozkové příhody. Podrobně se zabývá problematikou antiagregační a antikoagulační léčby.

02/2016 Karel Roztočil
Článek shrnuje současné doporučené postupy profylaxe žilní trombózy, zásady stratifikace rizik, preventivní opatření a způsoby léčby. Podrobně se věnuje problematice farmakoterapie a s ní souvisejícími nežádoucími účinky a kontraindikacemi.

02/2016 Olga Bartošová, Irena Netíková
Antikoagulační farmakoterapie je nejúčinnější prevencí vzniku tromboembolických příhod a zásadně snižuje mortalitu a morbiditu nemocných. Díky této léčbě se snížila incidenci úmrtí a kardioembolizačních příhod u řady pacientů se srdečními i jinými onemocněními. Dlouhou dobu byl jediným perorálním antikoagulačním přípravkem na trhu warfarin. V současné době je z důvodu řady nepříznivých faktorů nahrazován právě novými antikoagulancii ze skupiny přímých inhibitorů trombinu a inhibitorů faktoru Xa.

02/2016 Karolína Burdová, Karel Urbánek
Pro perorální antikoagulační léčbu byl dlouhá léta k dispozici pouze warfarin, antagonista vitaminu K, v procesu syntézy koagulačních faktorů. Tento lék se osvědčil v léčbě pacientů s fibrilací síní, žilními trombózami a náhradami srdečních chlopní. V posledních letech zaznamenala mohutný rozmach takzvaná nová perorální antikoagulancia, která zasahují do kaskády koagulačních dějů přímou inhibicí koagulačních faktorů II, resp. X. Proti warfarinu mají několik praktických výhod - především jednoduchost podávání a dávkování bez nutnosti pravidelné monitorace účinku. Tyto vlastnosti spolu s vysokou bezpečností se podílejí na stoupající oblibě nových antikoagulancií, a proto se s nimi stále častěji setkávají ve svých ordinacích lékaři různých odborností.

02/2016 Jaromír Chlumský
Warfarin je nejčastěji užívaným lékem u pacientů s tromboembolickou nemocí, jeho užívání je ale omezeno nutností titrace dávky a úzkého terapeutického okna. Nová antikoagulancia jsou velmi slibnou skupinou léků, které postupně nahrazují léčbu warfarinem. Preskripce této léčby je zatím omezena pro některé skupiny specialistů. V současnosti je dabigatran, rivaroxaban a apixaban indikován u nemocných s fibrilací síní, plicní embolií nebo trombózou končetiny. V prevenci tromboembolické příhody po ortopedické příhodě je používaná redukovaná dávka rivaroxabanu nebo dabigatranu. Při léčbě je třeba věnovat pozornost funkci ledvin a jater, stejně i preskripčnímu omezení stanovenému pojišťovnami.

02/2016 Eva Kubrová, Zoltán Paluch
Článek se věnuje postavení ezetimibu v současné léčbě dyslipoproteinemií a jeho základním farmakokinetickým vlastnostem.

02/2016 Jan Příborský
Do zavedení statinů do praxe v polovině devadesátých let představovaly fibráty významnou skupinu hypolipidemik. Účinnost statinů byla podpořena pozitivními výsledky klinických studií. Fibráty srovnatelné výsledky neměly, jejich používání tedy významně pokleslo. V současnosti se používají jen ve zvláštních případech a jako přídatná léčba k jiné hypolipidemické léčbě, popřípadě k dietě. Modifikací lékových forem se zlepšila biologická dostupnost. Článek představuje dostupné fibráty, kombinovanou léčbu a postavení fibrátů v léčbě v roce 2016.

02/2016 Kristýna Vaněčková, Zoltán Paluch
Článek shrnuje základní farmakokinetické vlastnosti jednotlivých statinů, rozdíly v metabolismu jednotlivých představitelů, nejčastější lékové interakce, které ovlivní jejich klinický účinek. V závěru textu jsou uvedeny obchodní názvy statinů, které jsou dostupné na českém trhu.

02/2016 Jan Piťha
Hlavním cílem hypolipemické léčby je snížit nemocnost a úmrtnost na kardiovaskulární příhody aterosklerotického původu, popř. snížit riziko akutní pankreatitidy. Díky laboratorním metodám máme i možnost průběžně monitorovat, jak je tato léčba úspěšná. Současně máme i velice spolehlivá data o příznivém a bezpečném dopadu výrazného snižování cirkulujícího LDL-cholesterolu a to především u vysoce rizikových osob. Ideální hodnoty LDL-cholesterolu by u těchto osob měly být < 1,3 mmol/l. Díky velice účinným lékům, které máme v současné době k dispozici, je tento cíl lépe dosažitelný. Dalším cílem léčby jsou zvýšené hodnoty triglyceridů a nízká koncentrace HDL-cholesterolu. Tyto parametry lze nejúčinněji ovlivnit vhodnou životosprávou. V uvedeném přehledu se chceme zaměřit na léčebné postupy ovlivňující především koncentraci LDL-cholesterolu, popř. ovlivňující koncentraci triglyceridů a HDL-chole- sterolu. Zásadním lékem jsou stále statiny, popř. jejich kombinace s ezetimibem. U vysoce rizikových osob s nedostatečnou odpovědí na tuto léčbu je možné zvážit aferetické metody, popř. zcela nová léčiva - inhibitory proprotein konvertázy subtilisin/kexin typu 9.

02/2016 Ondřej Slanař, František Perlík, Ctirad John, Štěpán Svačina

03/2016 Zoltán Paluch

02/2016 Zoltán Paluch

01/2016 David Suchý
Biologická léčiva jsou používána k léčbě širokého spektra revmatických a autoimunitních onemocnění. Ačkoliv prokázala v klinických studiích i následujícím farmakovigilančním programu a registrech biologické léčby akceptovatelný bezpečnostní profil, je jejich použití spojeno s paradoxním vývojem autoimunitních onemocnění. Článek sumarizuje základní autoimunitní nežádoucí účinky biologických léčiv zejména z pohledu revmatologa.

01/2016 Miroslav Veith
Makulární otok a patologická oční neovaskularizace jsou celosvětově významnými příčinami poklesu zrakové ostrosti. Objev látek blokujících vaskulární endotelový růstový faktor znamenal zásadní zvrat v léčbě těchto onemocnění. V současné době je lze použít pro léčbu vlhké formy věkem podmíněné makulární degenerace, makulárního edému při okluzi centrální sítnicové žíly, diabetického makulárního edému a pro léčbu choroidální neovaskularizace při patologické myopii. Současně probíhají klinické studie hodnotící účinnost a bezpečnost těchto látek i u dalších očních onemocnění. V článku budou popsány současné indikace všech dostupných anti-VEGF preparátů.

01/2016 Markéta Černovská, Libor Havel, Lucie Heribanová, Martina Vašáková
Cílená léčba je v současnosti nedílnou součástí léčebných postupů v mnoha oborech. Stejně tak i v pneumologii, kde se využívá v léčbě bronchogenního karcinomu, astma bronchiale a intersticiálních plicních procesů.
Cílená léčba (targeted therapy) je zaměřena na konkrétní cíl, nejčastěji to bývají buněčné receptory a jejich ligandy, jejichž geny bývají u jednotlivých onemocnění často alterovány v důsledku amplifikace, mutace, delece, translokace a různých epigenetických změn. Cílený lék tak působí na subcelulární úrovni a ovlivňuje základní regulační funkce buněk – proliferaci, diferenciaci, migraci, apoptózu a angiogenezi. Inhibicí takového cíle, který hraje zásadní roli v procesu patogeneze konkrétního onemocnění, můžeme tyto děje potlačit.
Trendem při rozhodování o volbě léčebné strategie je tzv. individualizovaná terapie neboli terapie šitá na míru (tzv. tailored therapy), která znamená, že musíme vybrat správný lék pro správného pacienta ve správný čas a ve správné dávce. K tomu je nezbytné (zejména v onkologii) znát molekulární profil onemocnění, to znamená, že musíme identifikovat markery, které mají rozhodující význam pro volbu léčby a pravděpodobnost její účinnosti.
Novým směrem v cílené léčbě, zejména onkologických onemocnění, je imunoterapie. Léčebný postup podporující nebo využívající obranné mechanismy imunity k působení proti nádoru.

01/2016 Hana Ciferská, Jan Vachek
Biologická terapie (bDMARD) se stala nedílnou součástí léčby závažných autoimunitních revmatologických onemocnění, u kterých selhala předchozí terapie konvenčními, tj. nebiologickými léky. Cílené ovlivnění zánětlivých cytokinů, kostimulačních molekul včetně B- a T-lymfocytů vede k potlačení zánětlivé odpovědi, a tím k navození remise onemocnění, jako jsou revmatoidní artritida, psoriatická artritida, systémový lupus erythematodes a ankylozující spondylitida. Řada stavebních pilířů chronické zánětlivé odpovědi je pro tyto nozologické jednotky společná, což umožňuje využití řady bDMARD v několika indikacích, nicméně u dalších bDMARD jsou cílem specifické zánětlivé cytokiny, které jsou specifické pro dané onemocnění. Tato práce si klade za cíl podat stručnou charakteristiku jednotlivých preparátů, které se nyní využívají v klinické praxi v léčbě výše uvedených revmatologických onemocnění.

01/2016 Jana Hercogová
Imuno/biologika jsou novou skupinou léčiv v dermatologické praxi. Postupně se z jedné indikace (psoriáza) rozšířily do řady dalších (maligní melanom, kožní lymfomy, chronická spontánní urtikarie, hidradenitis suppurativa, granulomatóza s polyangiitidou, mikroskopická polyangiitida či chronické rány). V současnosti je v České republice registrováno devět biologických přípravků s využitím v dermatologii

01/2016 Eva Havrdová
Biologická léčba v neurologii se týká roztroušené sklerózy (RS) a její začátky se datují s příchodem interferonu beta do devadesátých let 20. století. Mnoho let přetrvávaly pochybnosti, zda jsou první injekční léky (interferon beta a glatiramer acetát) schopny oddálit vznik či progresi invalidity u roztroušené sklerózy, data z registrů však ukázala, že ano. Situace se zlepšila příchodem léků pro eskalaci léčby u pacientů, kteří nedostatečně odpovídají na výše jmenované léky (fingolimod, natalizumab, alemtuzumab). I do první linie se již dostaly orální léky (teriflunomid, dimetyl fumarát).
Paleta léků se v dalších letech rozšíří o daclizumab a ocrelizumab, bude tedy možno uplatňovat lépe principy individualizované medicíny se snahou dosáhnout stavu bez prokazatelné aktivity nemoci.