Vybrané články

03/2016 David Suchý
Biologická léčiva (biological disease-modifying anti-rheumatic drugs, bDMARDs) jsou v současné době používána v léčbě závažných revmatologických onemocnění. Vzrůstající počet nových biologických léků je náročný z hlediska nutnosti dlouhodobé, standardizované monitorace nežádoucích účinků. Cílem článku se informovat o základních nežádoucích účincích biologických léčiv v revmatologii, zejména v léčbě revmatoidní artritidy.

03/2016 Pavel Klener jr.
Konvenční cytostatika, cílená léčiva a biologické léky představují tři rozdílné kategorie léčiv. Zatímco konvenční cytostatika jsou v naprosté většině nízkomolekulární genotoxické látky, cílená léčiva mohou specificky vázat (blokovat či aktivovat) určitou molekulu asociovanou s nádorem. Naopak biologická léčiva jsou definována výhradně svou strukturou (jedná se o makromolekuly, proteiny), nikoli svou funkcí. Biofarmaceutika mohou patřit jak mezi cílená léčiva (např. anti-CD20 protilátka rituximab), tak mezi necílená léčiva (např. interferon a). Naopak řada klinicky používaných cílených léčiv (např. imatinib, ibrutinib, temsirolimus) patří mezi nízkomolekulární chemické látky a nelze je kategorizovat jako biologika. Většina v současné době používaných biologických léčiv představují terapeutické monoklonální protilátky a od nich odvozené molekuly. Za dvacet let od uvedení do praxe představují monoklonální protilátky zásadní rozšíření možností léčby řady typů (nejen) hematologických malignit.

03/2016 Eva Sedláčková
European Neuroendocrine Tumor Society (ENETS) Consensus Guidelines Update pro léčbu vzdálených metastáz střevních, pankreatických a bronchiálních neuroendokrinních nádorů a neuroendokrinních nádorů neznámého primárního původu doporučují podávání somatostatinových analog v antisekretorické indikaci u funkčních nádorů a na podkladě klinických studií v antiproliferační indikaci i u nádorů afunkčních. Přístup wait and watch je nyní používán méně často.

03/2016 Zoltán Paluch, Eva Kubrová
Deficit α-1 antitrypsinu je onemocnění se závažnými klinickými důsledky projevující se emfyzémem plic a jaterním onemocněním. Včasná diagnostika tohoto onemocnění a substituční léčba α-1 antitrypsinem může ve významné míře ovlivnit prognózu onemocnění. V současné době jediným substitučním přípravkem na českém trhu je přípravek Respreeza. V článku se snažíme širokou odbornou veřejnost seznámit se zásadami diagnostiky a léčby deficitu α-1 antitrypsinu.

03/2016 Eva Meluzínová
V posledních letech došlo k významnému rozšíření možností terapie zejména relabující-remitující roztroušené sklerózy. Injekční léky v léčbě první linie jsou dobře známy a jsou charakteristické nízkým výskytem nežádoucích účinků. U nových přípravků, které jsou většinou používány k eskalaci léčby při selhání léčby 1. linie, je vyšší riziko nežádoucích účinků vyváženo jejich vysokou účinností. Proto je nutná velmi pečlivá rozvaha při stanovení léčebné strategie. Důležitým předpokladem je i compliance dobře informovaného pacienta. V článku jsou popsány nežádoucí účinky nových léků a jejich monitoring.

03/2016 Eva Havrdová
Biologická léčba v neurologii se týká roztroušené sklerózy a její začátky se datují s příchodem interferonu |3 do devadesátých let 20. století. Mnoho let přetrvávaly pochybnosti, zda jsou první injekční léky (interferon |3 a glatiramer acetát) schopny oddálit vznik či progresi invalidity u roztroušené sklerózy, data z registrů však ukázala, že ano. Situace se zlepšila příchodem léků pro eskalaci léčby u pacientů, kteří nedostatečně odpovídají na výše jmenované léky (fingolimod, natalizumab, alemtuzumab). I do první linie se již dostaly perorální léky (teriflunomid, dimethyl fumarát). Paleta léků se v dalších letech rozšíří o daclizumab a ocrelizumab, bude tedy možno uplatňovat lépe principy individualizované medicíny se snahou dosáhnout stavu bez prokazatelné aktivity nemoci.

03/2016 Irena Netíková, Olga Bartošová
Roztroušená skleróza je autoimunitní zánětlivé demyelinizační a neurodegenerativní onemocnění. Postupně přibývá znalostí o procesech a mechanismech, které vedou k poškození buněk nervového systému a zároveň znalostí o vhodných terapeutických cílech pro účinnou farmakoterapii. V současné době máme k dispozici škálu léčiv modifikujících chorobu, která významně zlepšují prognózu nemoci. Perorální přípravky se liší ovlivněním imunitního systému, farmakokinetikou, interakčním potenciálem a nežádoucími účinky.

03/2016 František Perlík, Ondřej Slanař

02/2016 Jan Voříšek
Trombocyty hrají významnou úlohu při hemostáze, a to účastí na mechanismu adheze, agregace, konstrikce, tvorbě trombu a hojení. Antiagregační přípravky působí proti funkci trombocytů, respektive proti primární hemostáze. Léky, které máme v současné době k dispozici, umožňují blokovat účinek krevních destiček na úrovni aktivace - jednak ireverzibilní acetylací cyklooxygenázy (COX-1), blokací reabsorpce adenosinu, inhibicí fosfodiesterázy 3 a inhibicí vazby ADP na destičkový receptor P2Y12. Jeden ze zásadních problémů antiagregační léčby vedle jejich nežádoucích účinků je rezistence na léčbu. Ta je také důvodem vývoje nových antiagregačních přípravků.

02/2016 Aleš Tomek
Článek shrnuje zásady antitrombotická léčby v sekundární prevenci ischemické cévní mozkové příhody. Podrobně se zabývá problematikou antiagregační a antikoagulační léčby.

02/2016 Karel Roztočil
Článek shrnuje současné doporučené postupy profylaxe žilní trombózy, zásady stratifikace rizik, preventivní opatření a způsoby léčby. Podrobně se věnuje problematice farmakoterapie a s ní souvisejícími nežádoucími účinky a kontraindikacemi.

02/2016 Olga Bartošová, Irena Netíková
Antikoagulační farmakoterapie je nejúčinnější prevencí vzniku tromboembolických příhod a zásadně snižuje mortalitu a morbiditu nemocných. Díky této léčbě se snížila incidenci úmrtí a kardioembolizačních příhod u řady pacientů se srdečními i jinými onemocněními. Dlouhou dobu byl jediným perorálním antikoagulačním přípravkem na trhu warfarin. V současné době je z důvodu řady nepříznivých faktorů nahrazován právě novými antikoagulancii ze skupiny přímých inhibitorů trombinu a inhibitorů faktoru Xa.

02/2016 Karolína Burdová, Karel Urbánek
Pro perorální antikoagulační léčbu byl dlouhá léta k dispozici pouze warfarin, antagonista vitaminu K, v procesu syntézy koagulačních faktorů. Tento lék se osvědčil v léčbě pacientů s fibrilací síní, žilními trombózami a náhradami srdečních chlopní. V posledních letech zaznamenala mohutný rozmach takzvaná nová perorální antikoagulancia, která zasahují do kaskády koagulačních dějů přímou inhibicí koagulačních faktorů II, resp. X. Proti warfarinu mají několik praktických výhod - především jednoduchost podávání a dávkování bez nutnosti pravidelné monitorace účinku. Tyto vlastnosti spolu s vysokou bezpečností se podílejí na stoupající oblibě nových antikoagulancií, a proto se s nimi stále častěji setkávají ve svých ordinacích lékaři různých odborností.

02/2016 Jaromír Chlumský
Warfarin je nejčastěji užívaným lékem u pacientů s tromboembolickou nemocí, jeho užívání je ale omezeno nutností titrace dávky a úzkého terapeutického okna. Nová antikoagulancia jsou velmi slibnou skupinou léků, které postupně nahrazují léčbu warfarinem. Preskripce této léčby je zatím omezena pro některé skupiny specialistů. V současnosti je dabigatran, rivaroxaban a apixaban indikován u nemocných s fibrilací síní, plicní embolií nebo trombózou končetiny. V prevenci tromboembolické příhody po ortopedické příhodě je používaná redukovaná dávka rivaroxabanu nebo dabigatranu. Při léčbě je třeba věnovat pozornost funkci ledvin a jater, stejně i preskripčnímu omezení stanovenému pojišťovnami.

02/2016 Eva Kubrová, Zoltán Paluch
Článek se věnuje postavení ezetimibu v současné léčbě dyslipoproteinemií a jeho základním farmakokinetickým vlastnostem.

02/2016 Jan Příborský
Do zavedení statinů do praxe v polovině devadesátých let představovaly fibráty významnou skupinu hypolipidemik. Účinnost statinů byla podpořena pozitivními výsledky klinických studií. Fibráty srovnatelné výsledky neměly, jejich používání tedy významně pokleslo. V současnosti se používají jen ve zvláštních případech a jako přídatná léčba k jiné hypolipidemické léčbě, popřípadě k dietě. Modifikací lékových forem se zlepšila biologická dostupnost. Článek představuje dostupné fibráty, kombinovanou léčbu a postavení fibrátů v léčbě v roce 2016.

02/2016 Kristýna Vaněčková, Zoltán Paluch
Článek shrnuje základní farmakokinetické vlastnosti jednotlivých statinů, rozdíly v metabolismu jednotlivých představitelů, nejčastější lékové interakce, které ovlivní jejich klinický účinek. V závěru textu jsou uvedeny obchodní názvy statinů, které jsou dostupné na českém trhu.

02/2016 Jan Piťha
Hlavním cílem hypolipemické léčby je snížit nemocnost a úmrtnost na kardiovaskulární příhody aterosklerotického původu, popř. snížit riziko akutní pankreatitidy. Díky laboratorním metodám máme i možnost průběžně monitorovat, jak je tato léčba úspěšná. Současně máme i velice spolehlivá data o příznivém a bezpečném dopadu výrazného snižování cirkulujícího LDL-cholesterolu a to především u vysoce rizikových osob. Ideální hodnoty LDL-cholesterolu by u těchto osob měly být < 1,3 mmol/l. Díky velice účinným lékům, které máme v současné době k dispozici, je tento cíl lépe dosažitelný. Dalším cílem léčby jsou zvýšené hodnoty triglyceridů a nízká koncentrace HDL-cholesterolu. Tyto parametry lze nejúčinněji ovlivnit vhodnou životosprávou. V uvedeném přehledu se chceme zaměřit na léčebné postupy ovlivňující především koncentraci LDL-cholesterolu, popř. ovlivňující koncentraci triglyceridů a HDL-chole- sterolu. Zásadním lékem jsou stále statiny, popř. jejich kombinace s ezetimibem. U vysoce rizikových osob s nedostatečnou odpovědí na tuto léčbu je možné zvážit aferetické metody, popř. zcela nová léčiva - inhibitory proprotein konvertázy subtilisin/kexin typu 9.

02/2016 Ondřej Slanař, František Perlík, Ctirad John, Štěpán Svačina

03/2016 Zoltán Paluch