Vybrané články

05/2017 Prof. MUDr. Jan Štěpán, DrSc.
Denosumab je lidská monoklonální protilátka, která vazbou na ligand pro receptor aktivující jaderný faktor kappa B (receptor activator of nuclear factor kappa B ligand, RANKL) zabraňuje aktivaci RANK na osteoklastech a na jejich prekursorech, a tlumí tak osteoklastickou osteoresorpci. Nástup účinků denosumabu je rychlý a po vysazení léku účinky léku opět rychle odeznívají. Podávání denosumabu po dobu 10 let významně snížilo riziko obratlových i neobratlových zlomenin a fraktur v oblasti kyčle a není spojeno s významnými nežádoucími projevy. Romosozumab, monoklonální protilátka vázající sclerostin, zvyšuje novotvorbu kosti a snižuje osteoresorpci. U žen s postmenopauzální osteoporózou se riziko zlomenin obratlů snižuje po roce léčby romosozumabem a v dalším roce léčby denosumabem. Léčení revmatoidní artritidy biologickými DMARD (disease-modifying antirheumatic drugs) zpomaluje úbytek kostní hmoty a pokles denzity kostního minerálu (bone mineral density, BMD) a upravuje rovnováhu remodelace kosti. Je třeba dalších studií k ověření účinku biologických DMARD na riziko zlomenin.

05/2017 Doc. MUDr. Petr Bradna, CSc.
Psoriatická artritida je komplexní onemocnění postihující řadu struktur jak pohybového aparátu, tak dalších systémů. V poslední době přibyly další léčebné možnosti a řada perspektivních léků se nachází v klinických zkouškách. Tento článek podává přehled léčebných možností v hierarchickém uspořádání včetně léků, jež se pravděpodobně objeví na trhu v nejbližší době. Uspořádání koresponduje se současnými doporučeními Evropské ligy proti revmatismu a České revmatologické společnosti ČLS JEP.

05/2017
Doc. MUDr. Věra Klenerová, DrSc., začala se svou vědeckou prací velmi záhy. Díky školním reformám ukončila studium na jazykovém gymnáziu v 16 letech a vzápětí byla přijata na Fakultu všeobecného lékařství (nyní 1. LF UK). V té době již výborně ovládala němčinu a ruštinu a záhy vystudovala francouzštinu a angličtinu - studium těchto jazyků ukončila státními závěrečnými zkouškami.

04/2017 MUDr. Taťána Šuková
Maligní melanom je onemocnění s celosvětově vzrůstající incidencí, křivka mortality má však v posledních letech ve vyspělých zemích spíše stacionární charakter. I když prognóza pacientů s generalizovaným maligním melanomem je nadále velmi vážná, jsou v současné době k dispozici léčiva, která příznivě ovlivňují přežívání těchto pacientů. Jedny z léků, které jsou schopny ovlivnit přežití pacientů s generalizací maligního melanomu, jsou inhibitory BRAF (vemurafenib, dabrafenib) a inhibitory MEK (trametinib, cobimetinib, binimetinib a selumetinib). V současné době jsou vkládány naděje spíše do léčby kombinované než do léčby v monoterapii.

04/2017 MUDr. Mária Filková, Ph.D.
Abatacept je biologický chorobu modifikující lék (biological disease-modifying anti-rheumatic drugs, bDMARD) účinný u pacientů s revmatoidní artritidou. Abatacept má dobrou klinickou účinnost u pacientů s nedostatečným účinkem syntetických chorobu modifikujících léků a inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru alfa a má setrvalý klinický účinek srovnatelný s ostatními bDMARD. Abatacept má dobrý bezpečnostní profil včetně rizika závažných infekcí u pacientů s nedostatečným účinkem předchozí léčby a je vhodnou volbou u pacientů po opakovaných závažných infekčních komplikacích.

04/2017 MUDr. Šárka Klimešová, Ph.D.
Déficience aLfa-1 -antitrypsinu je dobře popsaná a vzhledem k novým možnostem léčby i farmakologicky ovlivnitelná příčina rychle postupujícího emfyzému plic. Včasné odhalení poruchy může výrazně zpomalit progresi nemoci, a proto je nutné zahrnout měření koncentrace alfa-1-antitrypsinu v krvi do základního vyšetřování obstrukčních plicních nemocí.

04/2017 MUDr. Štěpán Rusín, MUDr. Petr Jelínek, Ph.D.
Neuropatická bolest vzniká lézí nebo onemocněním somatosenzitivního systému. Je častým problémem mnoha nemocí, které postihují periferní i centrální nervový systém. Hlavní příčinou periferních neuropatií jsou lokalizované i systémové neuropatie, centrální neuropatie vzniká např. u míšních lézí, roztroušené sklerózy mozkomíšní, stavech po iktu apod. Léčba neuropatické bolesti bývá problematická, používají se především antidepresiva, antiepileptika a v stále častější míře i opioidy. Optimální se zdá i použití kombinace léků s různými mechanismy i místy působení v nervovém systému.

04/2017 MUDr. Marek Hakl, Ph.D.
Bolest je jeden z nejčastějších vjemů, se kterým se člověk v životě setkává. V České republice je druhou nejčastější příčinou pracovní neschopnosti. Strategie léčby bolesti se řídí podle třístupňového žebříčku WHO. První stupeň tvoří neopioidní analgetika, druhý stupeň slabé opioidy a třetí stupeň silné opioidy. Silná opioidní medikace je k dispozici v tabletové i náplasťové formě. K dispozici jsou dvě účinné látky, fentanyl a buprenorfin. Fentanyl byl prvním opioidem použitým pro transdermální podávání. Má 70-100krát vyšší dávkovou účinnost než morfin, poměrně nízkou molekulovou hmotnost (336,5 D), je vysoce rozpustný v tucích a zároveň i ve vodě. Fentanyl je čistým agonistou p-receptorů, a nemá tedy stropový účinek. Buprenorfin je semisyntetický opioid, analgetikum - anodynum. Je parciálním agonistou p-receptorů, antagonistou K-receptorů a slabým agonistou 5-receptorů. Vysoká rozpustnost v tucích i ve vodě, nízká molekulární hmotnost a konfigurace molekuly usnadňují průnik do tkání jak při slizničním, tak při transdermálním a parenterálním podávání.

04/2017 MUDr. David Suchý, Ph.D.
Psoriatická artritida je zánětlivá artritida ze skupiny seronegativních spondylatropatií, asociovaná s psoriázou. K jejímu vývoji dochází asi u 15 % pacientů s kožní psoriázou, nicméně může se objevit i pacientů bez kožní psoriázy, zejména u těch s pozitivní rodinnou anamnézou. K rozvoji artritidy u dospělých dochází zpravidla mezi 30. a 50. rokem života a riziko vzniku onemocnění se neliší u mužů a žen. Psoriatická artritida může postihovat jakýkoliv kloub v těle, perzistující kloubní zánět může vést k těžkému kloubnímu poškození s poklesem funkčních schopností pacienta a disabilitou. Vzhledem k možným dlouhodobým následkům neléčené či špatně léčené psoriatické artritidy představuje včasná a účinná léčba naprostou nutnost. Dostupné léky zahrnují nesteroidní antirevmatika, intraartikulárně aplikované glukokortikoidy, konvenční i biologické chorobu modifikující léky. Na našem trhu je k dispozici všech pět originálních inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru (tumor necrosis factor, TNF) a dva biosimilární inhibitory TNF. Inhibitory TNF jsou doporučeny jako biologické léky první linie Evropskou ligou proti revmatismu (European League Against Rheumatism, EULAR) i Českou revmatologickou společností ČLS JEP Jejich účinnost je podle zkušeností s léčbou revmatoidní artritidy přibližně srovnatelná a volba přípravku zahrnuje preference pacienta s ohledem na cestu aplikace a frekvenci podávání, regulační otázky a limity a rovněž rozdílný účinek jednotlivých přípravků na kožní syndrom.

04/2017 Doc. MUDr. Zdeňka Límanová, CSc.
Léčba onemocnění štítné žlázy, především poruchy funkce, je důležitá jak pro klidný průběh gravidity, tak pro správný vývoj plodu. Nesprávná léčba, tj. nedostatečná nebo nadměrná substituce hormonů u žen se sníženou funkcí může mít negativní dopad na řadu okolností ve vztahu ke graviditě. Obdobně i léčba zvýšené funkce musí být přesně dávkována, protože thyreostatika placentou procházejí. Navíc zvyšující se věk těhotných žen a negativní vlivy životního prostředí zhoršují zdraví žen a vývoj dětí, proto je nutné usilovat o včasnou diagnostiku funkčních poruch štítné žlázy a jejich optimální léčbu. Diagnostické a terapeutické postupy mají vycházet z moderních doporučení vypracovaných odborníky.

04/2017 Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc., MUDr. Stanislava Koloušková, CSc., MUDr. Štěpánka Průhová, Ph.D., doc. MUDr. Jiřina Zapletalová, Ph.D., et al.
Růstový hormon byl v klinické praxi poprvé použit před 60 lety. Tehdy šlo o extrakt z kadaverózních lidských hypofýz. Před 30 lety byl poprvé uveden na trh autentický rekombinantní růstový hormon, který bylo možné produkovat v potenciálně neomezených množstvích, což umožnilo zkoumat nové oblasti jeho využití. V současné době je léčba růstovým hormonem schválena v Evropě pro sedm indikačních oblastí, šest pediatrických a jednu v dospělosti. V roce 2016 bylo v České republice léčeno růstovým hormonem 2 058 dětí a dospívajících. Růstový hormon se podává formou každodenní subkutánní injekce, což může být pro některé rodiny obtížné. Vývoj proto směřuje ke vzniku depotní molekuly s optimálně zachovanou účinností při aplikaci nanejvýš jednou týdně. Přes řadu překážek je již několik molekul ve fázi klinického zkoušení. Současně genetické poznatky posledního desetiletí otevřely nový pohled na řízení růstu. Do centra pozornosti při zkoumání regulace růstu se dostává chondrocyt růstové ploténky, konečný efektor tělesného růstu. Výzkum regulace růstu postupně otevírá nový pohled na klasifikaci růstových poruch, což zřejmě v příštích letech povede k přehodnocení indikací pro léčbu růstovým hormonem podle etiologické diagnózy.

04/2017 MUDr. Denisa Janíčková Žďárská, Ph.D.
Diabetologie v poslední době zaznamenává obrovský boom v antidiabetické medikaci. Máme k dispozici nová perorální antidiabetika i nové inzulinové přípravky. Velké oblibě se těší koncentrované inzuliny, konkrétně inzulin lispro 200 U/ml a inzulin glargin 300 U/ml, které jsou k dispozici na trhu v České republice. Inzulin lispro 200 U/ml je „pouhou“ koncentrovanou variantou svého předchůdce lispro 100 U/ml, je bioekvivalentní, shodují se ve farmakokinetice i farmakodynamice. Výhoda je v redukci objemu injikované tekutiny, což se projeví zejména u pacientů užívajících hodně jednotek inzulinu. Oproti tomu glargin 300 U/ml má v porovnání s inzulinem glargin 100 U/ml vlastnosti odlišné, není bioekvivalentní. Je spojen s limitovaným rizikem hypoglykémie, nižší variabilitou, prodlouženou dobou účinku, flexibilitou podávání, menším objemem v dávce a v neposlední řadě s příznivým hmotnostním účinkem.

04/2017 Prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D.
Kombinace valsartanu a sacubitrilu je představitelem nové skupiny léčiv - tzv. ARNI (angiotensin receptor-neprilysin inhibitor), jejichž mechanismem účinku je současné ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (blokáda receptorů typu 1 pro angiotenzin II valsartanem) a zvýšení koncentrace natriuretických peptidů inhibicí jejich degradace (inhibice neutrální endopeptidázy sacubitrilem). Na základě dosažení velmi pozitivních výsledků provedených klinických studií (PARADIGM-HF) se ukazuje, že jejich působení je konzistentní v širokém spektru analyzovaných podskupin. Z těchto důvodů byla tato léčba zahrnuta do terapeutického algoritmu chronického srdečního selhání.

04/2017 Prof. MUDr. Lenka Špinarová, Ph.D., Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc.
Blokátory koagulačního faktoru Xa se v posledních letech dostaly do základní klinické praxe a v mnoha indikacích nahrazují blokátory kumarinu (warfarin) s větší bezpečností a účinností. Je to především nevalvulární fibrilace síní, hluboká žilní trombóza a plicní embolie a v poslední době také elektrická kardioverze. Edoxaban se objevuje jako čtvrté nové angtikoagulans, které má data z klinických studií ve všech těchto oblastech, a navíc výhodné dávkování léku jedenkrát denně.

04/2017 Doc. MUDr. Zoltán Paluch, Ph.D., MBA

03/2017 MUDr. Jiří Klečka, Ph.D.
Benigní hyperplazie prostaty je nejčastější benigní onemocnění mužů, jehož prevalence a incidence s věkem stoupá. Charakterizuje ji zvětšení prostaty, které svými důsledky může významně ovlivnit kvalitu života pacienta. V posledních letech se benigní hyperplazie prostaty klinicky řadí mezi širší skupinu diagnóz označovaných jako symptomy dolních močových cest (lower urinary tract symptoms, LUTS). Pohled na problematiku a léčbu LUTS se řídí doporučenými postupy Evropské urologické společnosti. V posledních letech zaznamenala léčba tohoto onemocnění značný rozvoj od pouhého sledování přes farmakoterapii až po možnosti chirurgické. Konzervativní farmakoterapie je v současnosti stále populárnější, zřejmě i s ohledem na nové možnosti léčby nejen klasickými přípravky typu a-blokátorů a inhibitorů 5a-reduktázy, ale hlavně kombinovanými přípravky a inhibitory 5-fosfodiesterázy (PDE-5).

03/2017 Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
Exokrinní pankreatická insuficience je projevem nedostatku pankreatických enzymů zapříčiněného úbytkem funkčního parenchymu či nemožnosti jejich uplatnění z důvodů jiných poruch a onemocnění. Zcela nejčastější příčinou je chronická pankreatitida. Důsledkem je porucha trávení manifestující se průjmovitou stolicí s nestrávenými zbytky a deficience mikronutrientů. Specifická diagnostika zahrnuje funkční testy. V minulosti byl standardem sekretinový test, který byl z důvodů netolerance prakticky opuštěn. Nyní je nejužívanější vyšetření elastázy ve stolici. Léčba pankreatické insuficience spočívá v dietních opatřeních, zákazu požívání alkoholických nápojů a kouření a substituci pankreatických enzymů. Zásadní omezení příjmu tuků bylo opuštěno, protože se prohlubuje nedostatek mikronutrientů a úbytek hmotnosti. Doporučuje se substituce vitaminů a hypoteticky ohrožených mikronutrientů, ta však nemůže být úspěšná bez substituce enzymů. Jednotlivé produkty pankreatické substituce se liší výší dávky a galenickou úpravou ve smyslu rezistence vůči kyselému prostředí, promísení s tráveninou a uvolnění v místě požadovaného působení. Ke korekci maldigesce je třeba přibližně 5-10 % stimulované pankreatické sekrece, což odpovídá nejméně 30 000 jednotek lipázy na jedno jídlo. Základní dávkou by mělo být 40-50 000 jednotek lipázy na jeden hlavní pokrm a 10-25 000 jednotek na přesnídávku/svačinu. Tato dávka nemusí být dostatečná z důvodu žaludeční hypersekrece a snížení sekrece bikarbonátu, což vede k urychlené inaktivaci lipázy. Pak je třeba buď dávkování zvýšit, nebo přidat léky snižující žaludeční sekreci. Pankreatická substituce se hypoteticky může uplatnit v léčbě bolesti, nicméně výsledky kontrolovaných studií jsou nepřesvědčivé. Substituční léčba může napomoci léčbě diabetu, neboť ten bývá spojen s hypotrofií pankreatu a substituce zlepšuje nutriční parametry. Pankreatická substituce se dále zvažuje u nespecifických střevních zánětů a celiakie. Nežádoucí účinky substitučních přípravků jsou vzácné, nicméně léčba nevede k uspokojivému výsledku u 10-20 % nemocných. Příčin může být více a uplatnění jiných zdrojů lipázy, než je vepřový pankreatin, není pravděpodobné.

03/2017 MUDr. Tomáš Milota, prof. MUDr. Anna Šedivá, DSc.
Rozšíření intravenózní imunoglobulinové substituční terapie do klinické praxe znamenalo významný posun v terapii nejen primárních a sekundárních protilátkových imunodeficitů, významně zasáhla také v poli autoimunitních onemocnění, především v hematologii a neurologii. K dalšímu pokroku v této oblasti došlo v devadesátých letech 20. století, kdy se do klinické praxe dostaly imunoglobuliny k subkutánnímu použití, které jsou bezpečností a účinností srovnatelné s intravenózními přípravky. Umožňují ale navíc maximálně individualizovat terapii a přizpůsobit ji potřebám pacienta. V současnosti je použití subkutánních imunoglobulinů (SCIG) vyhrazeno výhradně k substituční terapii, ale celá řada studií naznačuje jejich možné využití i v imunomodulační léčbě autoimunitních onemocnění.

03/2017 Doc. MUDr. Petr Němec, Ph.D.
Dna je závažné metabolické onemocnění, pro které je charakteristická tvorba a ukládání krystalů natrium urátu v různých tkáních. Jejím nejvýznamnějším rizikovým faktorem je hyperurikémie. Dna postihuje přibližně 0,5-2,5 % dospělé populace ve vyspělých zemích a její prevalence v posledních desetiletích narůstá. I přes znalost patogeneze a klinického obrazu onemocnění nebývá dna diagnostikována správně a včas a léčba onemocnění není často správně vedena, což může vyústit v poškození struktury a funkce kloubů, k poškození funkce ledvin s následným nárůstem morbidity a mortality a zhoršením kvality života nemocných. Základní podmínkou pro úspěšnou léčbu dny je snížení a celoživotní udržení sérové koncentrace kyseliny močové pod hodnotu 360 pmol/l, což umožní rozpuštění urátových usazenin ve tkáních a zabrání jejich tvorbě. Text tohoto článku uvádí přehled aktuálních možností farmakoterapie dnavé artritidy.

03/2017 MUDr. Beáta Hutyrová, Ph.D.
Těžké astma se vyskytuje přibližně u 5-10 % pacientů s astmatem a představuje významný zdravotní a ekonomický problém. Vzhledem k tomu, že astma je heterogenní onemocnění s řadou různých fenotypů a endotypů, jsou v posledních letech zkoumány možnosti cílené léčby pro jednotlivé podskupiny pacientů. Tato práce uvádí přehled nových možností terapie těžkého astmatu a v současnosti probíhající výzkum v této oblasti. Nejvýznamnější pokroky byly zaznamenány v terapii alergického a eozinofilního astmatu, u kterého dochází k aktivaci Th2 zánětlivé odpovědi. U pacientů s těžkým refrakterním alergickým nebo eozinofilním astmatem je již dostupná biologická léčba anti-IgE a anti-IL-5. Nezávisle na fenotypu nemoci je u pacientů s těžkým astmatem a exacerbacemi nově doporučována přídatná léčba tiotropiem. Ostatní možnosti terapie jsou zatím ve fázi výzkumu.