Vybrané články

Kombinační léčba hypertenze a hypokalemie

04/2021 MUDr. Zuzana Krátká, Ph.D.
Prevalence arteriální hypertenze se v České republice v populaci 25- 64letých pohybuje kolem 40 % a s přibývajícím věkem její prevalence dále narůstá. S věkem vzrůstá i počet léků užívaných na kontrolu hypertenze a dalších komorbidit pacienta. S vyšším počtem léků se zvyšuje i riziko vzniku minerálové dysbalance, především hypokalemie. Hypokalemie je spojena s vyšší celkovou mortalitou a rizikem rozvoje kardiovaskulárního onemocnění u pacientů s již známým onemocněním srdce. Proto je důležité znát možné nežádoucí účinky kombinační terapie hypertenze a terapii vybírat i s přihlédnutím k možnému riziku vzniku hypokalemie.
CELÝ ČLÁNEK

Fixní kombinace v léčbě arteriální hypertenze

04/2021 Doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.
Současným trendem v léčbě arteriální hypertenze je používání fixních kombinačních přípravků. Mezi hlavní přednosti patří lepší antihypertenzní efekt při použití nízkých dávek, výhodná interakce kombinovaných léků a nepochybně zlepšení compliance pacienta k léčbě. Nadále však musíme léčbu individualizovat s ohledem na věk, pohlaví, kardiovaskulární riziko a přidružené nemoci. Tento článek zahrnuje aktualizované poznatky o fixní kombinační léčbě hypertenze s ohledem na doporučení pro léčbu hypertenze České společnosti pro hypertenzi a Evropské společnosti pro hypertenzi.
CELÝ ČLÁNEK

Klinická zkušenost s použitím biosimilárního adalimumabu v léčbě pacienta s komplikovaným průběhem Crohnovy nemoci

03/2021 MUDr. Martin Vašátko
Kazuistické sdělení popisuje případ pacienta s komplikovaným průběhem idiopatického střevního zánětu, konkrétně Crohnovy nemoci. Vysoká aktivita nemoci a agresivní průběh si u pacienta i přes intenzivní medikamentózní terapii vyžádaly chirurgické řešení. Vzhledem k brzké endoskopické rekurenci a mnoha rizikovým faktorům byla u pacienta zahájena biologická léčba v rámci prevence pooperační rekurence. Na základě potvrzené účinnosti a bezpečnosti biosimilárních přípravků byla u pacienta zahájena léčba biosimilárním adalimumabem s dobrý klinickým účinkem bez nežádoucích účinků.
 
CELÝ ČLÁNEK

Inkretin nebo gliflozin: jak se rozhodovat?

03/2021 MUDr. Michal Krčma, Ph.D.
Moderní léčba diabetů staví do hlavní role dvě lékové skupiny, analoga receptorů pro GLP-1 a glifloziny. Článek na podkladě srovnávací studie empagliflozinu a perorálního semaglutidu komentuje výhody a nevýhody jednotlivých skupin včetně mechanismu působení a dotýká se hledání optimální cílové populace pro oba léky.
CELÝ ČLÁNEK

Prevence a screening kolorektálního karcinomu v České republice

03/2021 Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.; MUDr. Norbert Král; RNDr. Ondřej Májek, Ph.D.; Mgr. Ondřej Ngo; PhDr. Karel Hejduk; doc. MUDr. Štěpán Suchánek, Ph.D.
Česká republika zahájila třetí dekádu screeningu kolorektálního karcinomu. Byli jsme druhou zemí na světě, která tento screening zavedla na národní úrovni, hrazený z veřejných prostředků. Nastavili jsme v Evropě zcela jedinečnou spolupráci mezi všeobecnými praktickými lékaři a gastroenterology. Jako jedna z prvních zemí na světě jsme uvedli v roce 2009 do národního programu screeningu hrazenou screningovou kolonoskopii jako volbu, aktuálně od 50. let věku. Od roku 2007 se u nás rozvíjí mezinárodně srovnatelný datový audit screeningu. V roce 2014 jsme zavedli adresné zvaní, i díky kterému se podařilo zvýšit účast ve screeningu nad hranici 35 % u cílové populace. Jako jedna z prvních zemí jsme přešli na imunochemické testy na okultní krvácení do stolice (iTOKS), byť kvalitativní, a později, také na čele pomyslného pelotonu zemí rozvíjejících screening jsme zavedli kvantitativní iTOKS na národní úrovni. O přínosu screeningu kolorektálního karcinomu nikdo (u nás ani ve světě) nepochybuje. Má ze všech screeningových programů (spolu se screeningem děložního hrdla) nejsilnější důkazní základnu, je nejméně kontraverzní a má nejlepší výsledky. Screening, ve kterém u nás hrají klíčovou roli praktičtí lékaři, zásadně přispěl k pozitivním změnám v epidemiologii kolorektálního karcinomu v posledních 20 letech.
CELÝ ČLÁNEK

Regulační osa IL-23/IL-17 v poškozujícím zánětu u nemocných s psoriázou - cíl pro nejúčinnější biologickou terapii

03/2021 Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc.
Psoriáza je systémové imunopatologické (autoimunitní) zánětlivé onemocnění s převažujícími projevy na kůži. Poškozující zánět je charakterizován abnormální funkční polarizací buněk vrozené i specifické imunity. Výsledkem je ztráta homeostatických regulací. V poškozujícím zánětu u nemocných s psoriázou zaujímají klíčová postavení regulační osy cytokinů - interleukinů (IL) 12/IL-23 a IL-23/IL-17. Biologika, která cílí na složky IL-23 /IL-17 těchto regulačních os, prokázala v klinických zkoušeních účinnost a představují poslední generaci biologik, která jsou v léčbě psoriázy využívána. V práci je však poukázáno také na iniciační a amplifikační fázi poškozujícího zánětu u nemocných s psoriázou.
CELÝ ČLÁNEK

Certolizumab pegol a jeho postavení v revmatologii

03/2021 MUDr. Hana Ciferská, Ph.D.
Certolizumab pegol (Cimzia®) je monoklonální protilátka blokující tumor nekrotizující faktor a (tumor necrosis factor alpha, TNF-a). Certolizumab pegol se liší od ostatních inhibitorů TNF-a svou molekulární strukturou. Jedná se pegylovanou protilátku fragmentu vázajícího antigen, u které chybí Fc fragment (fragment crystallizable). Toto složení dává certolizumabu pegolu unikátní farmakologické vlastnosti, mezi které patří relativně dlouhý biologický poločas eliminace (přibližně dva týdny) a na rozdíl od ostatních inhibitorů TNF-a nevyvolává buňkami nebo protilátkami zprostředkovanou cytotoxicitu a nevede k apoptóze aktivovaných buněk imunitního systému. Certolizumab pegol aktivně neprochází přes placentu ani do mateřského mléka. Jedná se o biologický lék, který se etabloval v léčbě revmatoidní artritidy, axiální spondyloartritidy (neradiografické i radiografické) a psoriatické artritidy. Využívá se i v léčbě dalších autoimunitních onemocnění mimo revmatologické indikace. Certolizumab pegol je registrován ve formě předplněných injekčních stříkaček a per určených pro subkutánní podání.
CELÝ ČLÁNEK

Budoucnost inhibitorů JAK v léčbě imunitně zprostředkovaných zánětlivých onemocnění

03/2021 Prof. MUDr. Petr Němec, Ph.D.
Imunitně zprostředkovaná zánětlivá onemocnění tvoří širokou skupinu různorodých chorob postihující téměř jakýkoli orgánový systém. Patogeneze těchto onemocnění souvisí s poruchami ve zpracování signálů řady cytokinů. Dlouhodobě byla zánětlivá autoimunitní onemocnění léčena léky, které nespecificky potlačují aktivitu imunitního systému. V posledních dvou dekádách se v léčbě řady imunitně zprostředkovaných zánětlivých onemocnění začaly uplatňovat biologické chorobu modifikující léky blokující působení patogenních cytokinů. V poslední době se objevují nové léky, které jsou schopny blokovat současně více patogenních cytokinů, a to prostřednictvím inhibice intracelulární signální dráhy zprostředkované Janusovými kinázami (JAK) a přenašečem signálu a aktivátorem genové transkripce (signal transducer and activator of transcription, STAT). Inhibitory JAK jsou perorálně podávané malé molekuly blokující reverzibilně a s jistou mírou selektivity signální dráhu JAK/STAT zprostředkovávající signál více než 50 cytokinů. Některé z nich již byly lékovými agenturami schváleny k léčbě zánětlivých autoimunitních onemocnění a myeloproliferativních onemocnění. Výsledky mnohých klinických studií však naznačují, že inhibitory JAK mohou být účinnou léčebnou modalitou v léčbě široké škály dalších imunitně zprostředkovaných zánětlivých onemocnění.
CELÝ ČLÁNEK

Farmakoterapie idiopatických zánětlivých myopatií

03/2021 MUDr. Heřman Mann, Ph.D.; prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc.
Léčba idiopatických zánětlivých myopatií je obtížná, protože se jedná o vzácná onemocnění s heterogenními klinickými projevy a s neobjasněnou etiopatogenezí. Dosud také nejsou k dispozici žádná obecně uznávaná doporučení pro léčbu. Základem léčby všech forem idiopatických zánětlivých myopatií, s výjimkou myozitidy s inkluzními tělísky, je farmakoterapie imunosupresivními a imunomodulačními přípravky. Léčba musí být vždy přizpůsobena podtypu onemocnění, klinickým manifestacím a aktivitě choroby u daného pacienta. V textu uvádíme základní přehled léčby idiopatických zánětlivých myopatií s přihlédnutím k novým poznatkům.
 
CELÝ ČLÁNEK

Perspektivy inhibitorů JAK v léčbě axiálních spondyloartritid

03/2021 Prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc.
Biologická terapie přinesla obrovský pokrok do léčby spondyloartritid (SpA). Pro léčbu axiálních SpA je v současné době dostupných pět anti-TNF přípravků a dva inhibitory interleukinu (IL) 17. Stále však existují důvody pro hledání nových účinných protizánětlivých léků, protože stávající léky mají své limitace. U části pacientů není dosaženo cíle léčby, u dalších pacientů pak dochází k sekundárnímu selhání. Není ani jednoznačně prokázáno zpomalení rentgenové progrese. Problematická je i parenterální aplikace a dlouhý biologický poločas eliminace léčiva. V poslední době byl v patogenezi SpA prokázán význam osy IL-23/IL-17. Bylo také zjištěno, že kaskáda IL-23/IL-17 principiálně užívá JAK/STAT cestu k aktivaci exprese prozánětlivých cytokinů v jádře buňky. Na základě poznatků experimentální vědy a preklinických modelů byly zahájeny testy s inhibitory JAK u psoriatické artritidy a SpA. Předmětem této práce je přehled studií s tofacitinibem, upadacitinibem a filgotinibem u ankylozující spondylitidy. Všechny zmíněné inhibitory Janusových kináz byly testovány v randomizovaných kontrolovaných studiích fáze III klinického zkoušení s pozitivním výsledkem u všech primárních i ve většině sekundárních ukazatelů. V další fázi vývoje bude nutné inhibitory JAK u SpA testovat u širšího spektra SpA, například při selhání léčby inhibitory TNF-a nebo u pacientů s extraskeletálními manifestacemi. Sledování bezpečnosti inhibitorů JAK u SpA nepřineslo žádné nové signály, které by nebyly známy ze studií s těmito léky u revmatoidní artritidy. Inhibitory Janusových kináz mohou mít významné místo v léčbě SpA. Výhodou může být především perorální podání a krátký biologický poločas eliminace.
 
CELÝ ČLÁNEK

ANCA asociované vaskulitidy - novinky v léčbě

03/2021 MUDr. Martina Skácelová, Ph.D.; prof. MUDr. Pavel Horák, CSc.; MUDr. Jakub Videman
Léčba vaskulitidy s pozitivitou autoprotilátek cytoplazmatickým proteinům neutrofilních leukocytů (anti-neutrophil cytoplasmic antibodies, ANCA) neboli ANCA asociované vaskulitidy se řídí společnými doporučeními European League Against Rheumatism and European Renal Association-European Dialysis and Transplant Association (EULAR/ERA-EDTA) z roku 2016, podle kterých jsou v indukční terapii využívány glukokortikoidy v kombinaci s cyklofosfamidem nebo rituximabem, eventuálně i mykofenolát mofetilem. K udržení remise je první volbou azathioprin, dále je používán rituximab nebo mykofenolát mofetil, u lehčích forem onemocnění i methotrexát. Novinkou v léčbě granulomatózy s polyangiitidou je použití avacopanu (inhibitor mebránového receptoru pro C5a složku komplementu), u eozinofilní granulomatózy s polyangiitidou se objevují data o využití inhibitorů interleukinu 5 nebo protilátek proti imunoglobulinu E. Ve světle nových údajů se mění postavení plazmaferézy.
CELÝ ČLÁNEK

Plicní postižení u systémové sklerodermie a jeho léčba

03/2021 MUDr. Martin Žurek, Ph.D.; prof. MUDr. Pavel Horák, CSc.
Systémová sklerodermie je chronické autoimunitní onemocnění pojivové tkáně postihující kůži, cévy a vnitřní orgány - plíce, srdce, ledviny a gastrointestinální trakt. Systémová sklerodermie je charakterizována fibroproduktivními změnami v pojivových tkáních, fibrotickou sklerotizací periferních a viscerálních cév, změnami mikrovaskularizace a poruchami humorální a celulární imunity. Intersticiální plicní onemocnění je jednou z hlavních orgánových manifestací u systémové sklerodermie a výrazným způsobem zhoršuje prognózu nemocných. Optimální léčba systémové intersticiální plicní nemoci spojené se sklerózou není známa, jako zásadní se jeví časné zahájení imunosupresivní terapie u pacientů se symptomatickou systémovou sklerodermií s intersticiálními plicními procesy s vysokou pravděpodobností progrese. Podle doporučení odborné společnosti European League Against Rheumatism (EULAR) je lékem první volby cyklofosfamid, jako výhodnější alternativa se jeví mykofenolát mofetil s nižším rizikem závažných nežádoucích účinků. V případě refrakterního onemocnění se jako nadějný jeví nintedanib s antifibrotickým účinkem. Přes pokroky v terapii intersticiálního plicního onemocnění se léčbou daří pouze zpomalit nebo zastavit progresi plicního postižení a existují jen omezené důkazy podporující snížení rizika úmrtí. V současné době se jako zásadní jeví včasná identifikace a zahájení léčby nemocných s intersticiálním plicním onemocněním.
CELÝ ČLÁNEK

Stillova choroba dospělých

03/2021 Prof. MUDr. Pavel Horák, CSc.; MUDr. Martina Skácelová, Ph.D., MUDr. Jakub Videman
Stillova nemoc dospělých (adult onset StiLL’s disease, AOSD) je choroba totožná se Stillovou chorobou dětí, systémovou formou juvenilní idiopatické artritidy (SJIA). Na rozdíl od dětské formy se manifestuje v mladém dospělém věku, výjimkou ale nejsou ani pozdější manifestace. Jedná se o prototyp nedědičné, sporadické formy systémového onemocnění na pomyslné křižovatce mezi autoinflamatorními a autoimnitními chorobami. Stillova nemoc dospělých patří mezi vzácné choroby, které se označují anglickým termínem „orphan diseases". Mechanismy vzniku choroby, jakož i jejího častého periodického charakteru spočívají v poruchách jak vrozené, tak adaptivní imunitní odpovědi. Mezi základní projevy choroby patří vysoké horečky, muskuloskeletální postižení, kožní manifestace a vysoké počty leukocytů s převahou neutrofilů. Existují dva navzájem se překrývající klinické fenotypy choroby, systémový typ manifestující se zejména horečkou, vyrážkou a postižením vnitřních orgánů a artikulární typ podobný více revmatoidní artritidě. Mimo výrazné neutrofilní leukocytózy se u akutního vzplanutí AOSD nacházejí prakticky vždy vysoké koncentrace reaktantů akutní fáze, časté jsou rovněž elevace aktivity jaterních enzymů. Poměrně charakteristickým nálezem bývá hyperferitinemie, která je indikátorem aktivace makrofágů. Choroba může probíhat velmi těžce. Relativně častou příčinou závažného orgánového postižení či úmrtí může být syndrom aktivovaných makrofágů (macrophage activation syndrome, MAS). Mezi další emergentní komplikace AOSD patří diseminovaná intravaskulární koagulace s kombinací krvácivých i trombotických manifestací či trombotická mikroangiopatie. Mezi vzácnější příčiny těžkého průběhu AOSD pak patří jaterní selhání, kardiopulmonální manifestace či amyloidóza. Za lék první volby byly u AOSD dosud považovány glukokortikoidy. Jejich nasazení vede k dobré klinické odpovědi asi u 60 % nemocných během několik dní. Nejčastěji podávaným chorobu modifikujícím lékem u AOSD je methotrexát, a to zejména pro svůj glukokortikoidy šetřící účinek. Současným pokrokem v léčbě AOSD je použití inhibitorů interleukinu (IL) 1 (anakinra, canakinumab), a to při závažných život ohrožujících formách nemoci i jako léčba první volby předcházející zahájení podávání glukokortikoidů. Alternativou může být léčba inhibitory IL-6 (tocilizumab, sarilumab). Inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru a (tumor necrosis factor a, TNF-a) lze v současnosti považovat za léčbu třetí linie, údajů o jejich účinnosti je poměrně málo. Jako perspektivní směr v léčbě AOSD se pak jeví výzkum role inhibice IL-18.
CELÝ ČLÁNEK

Biologické léky blokující interleukin 1 a interleukin 6 v léčbě juvenilní idiopatické artritidy - přehled a vlastní výsledky

03/2021 MUDr. Kateřina Bouchalová, Ph.D.
Biologické léky znamenaly zlom v léčbě systémové juvenilní idiopatické artritidy (JIA). Přinesly možnost dosažení inaktivní nemoci u pacientů, kteří jí nedosáhli dříve dostupnou terapií, včetně konvenčních syntetických chorobu modifikujících léků (conventional synthetic disease modifying antirheumatic drugs, csDMARD). Systémová JIA představuje nejzávažnější typ z této skupiny artritid, v jejíž patogenezi hrají významnou roli interleukiny a v léčbě se uplatňuje blokáda interleukinu 1 (anakinra, canakinumab) a interleukinu 6 (tocilizumab). V článku je uveden přehled léčby systémové JIA a zpracována retrospektivní analýza péče o vlastní pediatrické pacienty se zaměřením na klinické a laboratorní parametry, léčbu i její výsledky. Specifickým cílem bylo zhodnotit léčbu systémové JIA komplikované makrofágovým aktivačním syndromem pomocí blokády interleukinu 1 anakinrou.
CELÝ ČLÁNEK

Hyperurikemie - genetické aspekty a možnosti farmakoterapie

03/2021 MUDr. Lenka Hasíková, Ph.D.; doc. MUDr. Jakub Závada, Ph.D.
Hyperurikemie je dána nerovnováhou mezi tvorbou a vylučováním kyseliny močové. Nejčastější příčinou hyperurikemie je snížené vylučování kyseliny močové, které zprostředkovávají urátové transportéry, především reabsorpční transportéry urátu URAT1 a glukózy GLUT9 a sekreční transportér ABC (ATP-binding casette) podtřídy G2 (ABCG2) v renálních proximálních tubulech a v případě ABCG2 i v gastrointestinálním traktu. Bylo identifikováno více než 30 genetických lokusů asociovaných s hyperurikemií a dnou, z nichž třetinu tvoří geny pro urátové transportéry. Z farmakologických možností ovlivnění hyperurikemie zůstávají řadu let zlatým standardem inhibitory xanthinoxidázy, které blokují konečnou fázi enzymatické degradace purinů na kyselinu močovou. Pozornost se znovu obrací také na urikosurika. Reabsorpční urátové transportéry v renálních proximálních tubulech jsou cílem vývoje řady nových urikosurik.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba psoriatické artritidy - komentář k aktuálním doporučením EULAR

03/2021 MUDr. David Suchý, Ph.D.; MUDr. Jan Voříšek
Cílem těchto doporučení je poskytnout revmatologům, pacientům a dalším zúčastněným stranám shodu ohledně farmakologické léčby psoriatické artritidy a strategií k dosažení optimálních výsledků na základě kombinace důkazů a konsenzuálního znaleckého posudku.1 Bylo definováno pět zastřešujících principů a bylo vyvinuto deset doporučení zohledňujících artikulární a mimokloubní projevy psoriatické artritidy.
CELÝ ČLÁNEK

Revmatologie v covidové éře - léčba a očkovaní

03/2021 Prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D.
V revmatologii vyvstalo v době pandemie akutního respiračního onemocnění covid-19 několik otázek týkajících se vlivu zánětlivých revmatických onemocnění na imunosupresivní terapii na vnímavost k infekci a na závažnost covid-19, nebo naopak vlivu tohoto onemocnění na průběh a léčbu revmatických onemocnění. Klíčovou otázkou je také načasování očkování revmatických pacientů. Těmto otázkám se bude věnovat tento přehledový článek. Na podkladě recentních poznatků mají pacienti s autoimunitními zánětlivými revmatickými onemocněními zvýšené riziko nákazy, ale i vážného průběhu onemocnění covidem19, a to zejména na podkladě vyššího věku, přítomnosti komorbidit, vysoké aktivity revmatického onemocnění, dlouhodobé kortikoterapie a imunosupresivní léčby. Pokračovat v antirevmatické léčbě nebo ji zahájit je v řadě případů nezbytné, glukokortikoidy je třeba podávat v co nejnižších dávkách, chorobu modifikující léčiva většinou na průběh covidu-19 nemají zásadní vliv, ale individuálně je třeba postupovat u pacientů léčených imunosupresivy a rituximabem. Při lehkém průběhu covidu-19 není třeba léčbu měnit, ale při zhoršení příznaků nebo při vážném průběhu je doporučováno ponechat dlouhodobě podávané glukokortikoidy a přerušit léčbu chorobu modifikující přípravky. Očkování pacientů s autoimunitními zánětlivými revmatickými onemocněními by mělo proběhnout v případě stabilizovaného revmatického onemocnění, u některých léčiv je důležité správné načasování.
CELÝ ČLÁNEK

Prof. MUDr. Pavel Horák, CSc.

03/2021 MUDr. Martina Skácelová, Ph.D.
CELÝ ČLÁNEK

Miniinvazivní chirurgie hallux valgus

02/2021 MUDr. Pavel Novák
Chirurgická terapie vbočeného paice je široce probádanou disciplínou. Typů operačních výkonů lze v literatuře nalézt více než 150.1 Z tohoto širokého spektra se do obliby ortopedů dostala především distáiní klínovitá osteotomie I. metatarsu (také nazývána V osteotomie). Po provedení osteotomie se posouvá periferní fragment I. metatarsu, čímž se dosahuje korekce deformity. Tento intraartikulární výkon vyžaduje otevření kloubního pouzdra pro vizualizaci I. metatarsofalangeálního skloubení. Dříve se tento výkon prováděl bez fixace osteosyntetickým materiálem, což občasně vedlo k avaskulární nekróze periferního fragmentu či ke zhojení v neuspokojivém postavení. Posun techniky představovala fixace šroubem. Miniinvazivní operace vbočeného palce posouvá operativu ještě dále tím, že kostní výkon je proveden mimokloubně a periferní fragment je stabilně fixován šrouby.
CELÝ ČLÁNEK

Antibiotika v primární péči

02/2021 MUDr. Václava Adámková
Antibiotika jako součást nenahraditelného přírodního dědictví jsou často nadužívána a zneužívána v primární péči. Narůstá podíl kmenů rezistentních na antibiotika, které vyvolávají infekce i v komunitě. Mezi nejčastější infekce v ordinaci praktického lékaře patří infekce dýchacích cest. Článek shrnuje etiologii, diagnostické a terapeutické možnosti těchto infekcí v ordinaci praktického lékaře a přináší přehled vývoje rezistence u nejčastějších bakteriálních původců respiračních infekcí v České republice.
CELÝ ČLÁNEK
1 2 3 4 5 6 26 27 28