Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek klinická onkologie . Zobrazit všechny články

Jak zlepšit diagnostiku nádorů trávicího traktu

05/2018 Doc. MUDr. Bohumil Seifert, CSc., Prof. MUDr. Přemysl Frič, DrSc.
Nádory trávicího traktu jsou nejčastější příčinou nádorového úmrtí v Evropě a z nich největší zastoupení mají kolorektální karcinom a karcinom pankreatu. U sporadického karcinomu pankreatu se rýsují možnosti vyhledávání časných stadií v určité skupině nově zjištěných diabetiků. Význam včasné diagnostiky kolorektálního karcinomu dokazuje skutečnost, že i přes zavedený screening je stále 90 % nádorů odhaleno u symptomatických pacientů.
Prostor pro zlepšení včasné diagnostiky existuje; Česká republika je v pětiletém přežití pacientů s kolorektálním karcinomem spíše na chvostu Evropy. Přitom máme tradičně dobrý přístup ke kolonoskopii. Nicméně kapacitní problémy v souvislosti s rostoucím screeningem i snaha nevyšetřovat pacienty zbytečně nás nutí odesílání pacientů ke kolonoskopii optimalizovat.
V článku jsou identifikovány různé důvody pro zpoždění diagnózy nádoru - na straně pacienta, na straně praktického lékaře i ve specializované péči. Tradiční koncept varovných příznaků často selhává. V zahraničí jsou k dispozici speciální strategie včasné diagnostiky nádorů v primárné péči za užití nástrojů pro kalkulaci rizik vyplývajících z alarmujících příznaků a jejich kombinací. Existují důkazy pro efektivitu uvedení laboratorní diagnostiky dostupné praktickým lékařům do algoritmů včasné diagnostiky gastrointestinálních nádorů v primární péči. Negativní výsledek imunochemického testu na okultní krvácení z 96 % vylučuje, že v pozadí obtíží pacienta se vztahem k dolní části trávicího traktu je organické onemocnění.
CELÝ ČLÁNEK

Dlouhodobý antiproliferační účinek depotního lanreotidu u NET G1 ilea - kasuistika

05/2017 MUDr. Eva Sedláčková, MBA
Neuroendokrinní nádory tenkého střeva jsou po slinivce břišní druhou nejčastější lokalizací gastroenteropankreatických neuroendokrinních nádorů. Nádory bez hormonální produkce jsou často zjištěny až v pokročilém stadiu. Maligní potenciál dobře diferencovaných neuroendokrinních nádorů je relativně nízký. Studie CLARINET prokázala antiproliferační účinek Somatulin autogelu 120 mg s.c. 1* za 4 týdny i u tohoto typu nádorů. Naše nemocná dosáhla touto terapií stabilizaci choroby na osm let a celkové přežití zatím činí 12 let a 8 měsíců.
CELÝ ČLÁNEK

Zkušenosti s léčbou vemurafenibem u pacientů s neresekovatelným nebo generalizovaným melanomem

04/2017 MUDr. Taťána Šuková
Maligní melanom je onemocnění s celosvětově vzrůstající incidencí, křivka mortality má však v posledních letech ve vyspělých zemích spíše stacionární charakter. I když prognóza pacientů s generalizovaným maligním melanomem je nadále velmi vážná, jsou v současné době k dispozici léčiva, která příznivě ovlivňují přežívání těchto pacientů. Jedny z léků, které jsou schopny ovlivnit přežití pacientů s generalizací maligního melanomu, jsou inhibitory BRAF (vemurafenib, dabrafenib) a inhibitory MEK (trametinib, cobimetinib, binimetinib a selumetinib). V současné době jsou vkládány naděje spíše do léčby kombinované než do léčby v monoterapii.
CELÝ ČLÁNEK

Přínos imunoterapie v léčbě metastazujícího melanomu

03/2017 MUDr. Ilona Procházková
Přežití pacientů s metastazujícím maligním melanomem se v posledních letech výrazně zlepšilo díky cílené léčbě inhibitory BRAF a inhibitory MEK a moderní imunoterapii, která je založena na protilátkách proti kontrolním bodům imunitní reakce (tzv. checkpoint inhibitorech). První používanou protilátkou byla protilátka anti-CTLA4 (ipilimumab), která pak byla následována účinnějšími protilátkami anti-PD-1 (nivolumab, pembrolizumab) a nejnověji protilátkami anti-PD-LI. Očekávány jsou výsledky probíhajících klinických studií s kombinacemi jednotlivých protilátek a kombinacemi s cílenou léčbou.
CELÝ ČLÁNEK

Everolimus v léčbě plicních a gastrointestinálních neuroendokrinních nádorů - komentář ke studii RADIANT-4

01/2017 Eva Sedláčková
Studie RADIANT-4 je první multicentrická mezinárodní randomizovaná studie fáze lil, která potvrdila účinnost inhibitoru mTOR everolimu u progredujících pokročilých dobře diferencovaných nefunkčních neuroendokrinních nádorů plic a gastrointestinálního traktu. Medián času do progrese onemocnění byl při centrálním hodnocení v rameni s everolimem 11,0 měsíců (95% interval spolehlivosti [confidence interval, Cl] 9,23-13,31) a pro placebo 3,9 měsíců (95% Cl 3,58-7,43). Celkové přežití při dvou provedených interim analýzách vykazuje lepší trend pro everolimus, avšak statisticky zatím nesignifikantní. Toxicita léčby je předvídatelná a zvladatelná. Na studii participovala i tři česká pracoviště - v Praze, Brně a Olomouci. Výsledky byly poprvé zveřejněny na kongresu ESMO (European Society for Medical Oncology) 2015 a plný text v časopisu Lancet v březnu 2016. Na základě studie RADIANT-4 byl everolimus v této indikaci registrován ve Spojených státech amerických i v Evropě.
CELÝ ČLÁNEK

Optimální přístupy v léčbě hepatocelulárního karcinomu

01/2017 Martin Kupec
Hepatocelulární karcinom je celosvětově druhou nejčastější příčinou úmrtí na malignitu s incidencí kolem 850 000 nových případů ročně a letalitou cca 95 %. Hlavními etiologickými faktory jsou infekce virem hepatitidy B (HBV) a virem hepatitidy C (HCV), vysoká konzumace alkoholu a expozice metabolitům aflatoxinu B kontaminujícím potravu. Skórovací schéma Barcelona Clinic Liver Cancer (BCLC) se stalo téměř celosvětovým standardem a pomohlo sjednotit klasifikaci a léčebné postupy podle jednotlivých stadií hepatocelulárního karcinomu. Kurativní léčba zůstává omezena na časná stadia onemocnění, přičemž klíčovou roli nadále hraje transplantace jater. Rozšiřují se možnosti lokálně destruktivní/ablační léčby a spolu s transarteriální chemoembolizací se pomalu začínají posouvat z oblasti paliativní léčby do kurativy. V paliaci pokročilejších stadií onemocnění se zásadním zlomem stalo zavedení první opravdu účinné systémové léčby, multikinázového inhibitoru - sorafenibu. Zlepšují se operační techniky, jsou zkoumány nové léčebné postupy a lze doufat, že i prognóza pacientů s hepatocelulárním karcinomem se bude s prohlubováním našeho poznání molekulárních detailů tohoto onemocnění nadále zlepšovat.
CELÝ ČLÁNEK

Kolorektální karcinom v terénu IBD - kasuistika

01/2017 Lenka Ostřížková
Adenokarcinom je u nemocných s nespecifickými střevními záněty (IBD, inflammatory bowel disease) druhou nejčastější příčinou úmrtí. Postihuje mladší nemocné, postižení střeva je multifokální, nejčastěji se jedná o mucinózní adenokarcinom, častá je mutace RAS, mikrosatelitní instabilita a nízká diferenciace. Faktory zvyšující riziko vzniku kolorektálního karcinomu v terénu IBD jsou délka trvání onemocnění, rozsah zánětu na tlustém střevě (extenzivní forma kolitidy), intenzita zánětu - těžké morfologické změny (endoskopicky, histologicky). Normální endoskopický obraz snižuje riziko vzniku kolorektálního karcinomu. Mimořádně vysokým rizikem vzniku kolorektálního karcinomu je současně přítomná primární sklerózující cholangoitida. Kumulativní riziko vzniku kolorektálního karcinomu u pacientů s IBD a primární sklerózující cholangoitidou po dvacetiletém průběhu je 33 %. Za rizikový faktor bývá považován i mladý věk v době diagnózy IBD.
CELÝ ČLÁNEK

Nežádoucí účinky monoklonálních protilátek a jejich bezpečnostní profil v protinádorové léčbě

03/2016 Regina Demlová, Dalibor Valík, Radka Obermannová, Lenka Zdražilová Dubská
Léčba monoklonálními protilátkami je jednou z nejúspěšnějších léčebných strategií jak u hematologických malignit, tak u solidních nádorů. Inhibitory imunitních kontrolních bodů (checkpoint) vykazují v posledních letech významnou klinickou účinnost. V tomto přehledu se zaměřujeme na imunitně podmíněné nežádoucí účinky a zmiňujeme strategii farmakoterapie s možnými důsledky pro klinickou praxi.
CELÝ ČLÁNEK

Postavení analog somatostatinu v léčbě neuroendokrinních nádorů podle doporučení ENETS 2016

03/2016 Eva Sedláčková
European Neuroendocrine Tumor Society (ENETS) Consensus Guidelines Update pro léčbu vzdálených metastáz střevních, pankreatických a bronchiálních neuroendokrinních nádorů a neuroendokrinních nádorů neznámého primárního původu doporučují podávání somatostatinových analog v antisekretorické indikaci u funkčních nádorů a na podkladě klinických studií v antiproliferační indikaci i u nádorů afunkčních. Přístup wait and watch je nyní používán méně často.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčba v onkologii

01/2016 Irena Netíková, Olga Bartošová
Biologickou léčbu v onkologii vnímáme jako součást léčby cílené. Cílená léčba je indikována na základě přítomnosti buněčného cíle a případně dalších specifických markerů typických pro buňky daného nádoru. K biologické léčbě řadíme léčbu monoklonálními protilátkami nebo cytokiny. Od jiné protinádorové farmakoterapie se liší mechanismem účinku a způsobem přípravy, při které se využívá rekombinantní DNA technologie a produkce protilátek upravenými buněčnými kulturami.
V současné době se biologická léčba podává většinou v kombinaci s chemoterapií. Pouze u některých typů nádorů mohou monoklonální protilátky stimulující imunitní systém plně nahradit léčbu cytostatiky. Konvenční chemoterapie stále hraje svoji nezastupitelnou roli. Kombinace chemoterapie a cílených biologických léčiv zvyšuje účinnost terapie, například u karcinomu prsu až o 30 % (1). Samotná biologická léčba má navíc signifikantně nižší výskyt život ohrožujících nežádoucích účinků, neboť se ze své podstaty zaměřuje především na buňky nádorové nebo na buňky imunitního systému.
CELÝ ČLÁNEK