Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek revmatologie . Zobrazit všechny články

Léčba revmatických onemocnění v průběhu gravidity a laktace

04/2021 MUDr. Dana Tegzová
Gravidita a laktace u žen s revmatickým onemocněním mohou být dosti rizikové. Riziko vyplývá jednak z povahy samotné revmatické choroby, jednak z terapie matky. Farmakoterapie léky používanými v revmatologii může mít značný nežádoucí účinek jak na matku, tak zejména na plod či novorozence. Zánětlivá aktivita dané revmatické choroby je pro graviditu rovněž nebezpečná, někdy i více než samotná imunosupresivní terapie. Volba typu léčby revmatické nemoci v graviditě je dána typem revmatické nemoci a jejím předpokládaným průběhem v graviditě, aktivitou nemoci v době koncepce, eventuálním orgánovým postižením i interkurentními chorobami ženy. Při léčbě revmatických chorob jsou používána nesteroidní antirevmatika, glukokortikoidy, konvenční chorobu modifikující léky, syntetické cílené chorobu modifikující léky, biologické léky a dále antikoagulační a antiagregační léčiva. Jednotlivé antirevmatické léky mají z hlediska těhotenství odlišné nežádoucí účinky a možnost jejich použití je formulována na základě analýzy dlouhodobých bezpečnostních dat těchto léků. Ta jsou dlouhodobě evidována a vyhodnocována, a jednotlivá doporučení se mohou i měnit. Zásadní podmínkou úspěšné gravidity je její důsledné naplánování, sledování a mezioborová spolupráce všech lékařů pečujících o matku a novorozence.
CELÝ ČLÁNEK

Mají inhibitory TNF stále místo v první linii léčby revmatoidní artritidy?

04/2021 Doc. MUDr. Mária Filková, Ph.D.
Léčba revmatoidní artritidy se řídí principem léčby k cíli, kterým je remise, případně nízká aktivita onemocnění. Po selhání léčby konvenčními syntetickými chorobu modifikujícími léky (conventional synthetic disease modifying antirheumatic drugs, csDMARD) je obvykle nutné posílení léčby přidáním biologických DMARD nebo inhibitorů Janusových kináz, ideálně v kombinaci s csDMARD. Zatímco ve většině případů je obvykle nasazena terapie inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa, v případě monoterapie při kontraindikaci nebo nesnášenlivosti csDMARD jsou nejvhodnější inhibitory receptoru interleukinu 6 a Janusových kináz. Rituximab je vhodnou volbou u nemocných s kontraindikacemi jiné biologické léčby, abatacept je spojen s menším rizikem vážných infekcí a může tak být u těchto nemocných zvážen, oba léky jsou preferovány u séropozitivních pacientů. Podle aktuálních doporučení je kladen důraz na individualizovanou péči na základě klinického úsudku lékaře s ohledem na preference pacienta.
CELÝ ČLÁNEK

Postavení inhibitorů Janusových kináz v revmatologii

04/2021 Prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D.
V léčbě zánětlivých revmatických onemocnění nastal významný pokrok se zavedením biologických přípravků namířených proti cytokinům a imunitním buňkám. Během posledních let se na podkladě nových poznatků o patogenezi podařilo rozšířit léčebné armamentárium imunitně podmíněných onemocnění o inhibitory Janusových kináz (JAK), které ovlivňují intracelulární signalizaci a tvorbu více cytokinů najednou. Popsány jsou čtyři Janusovy kinázy: JAK1, JAK2, JAK3 a tyrosinkináza 2. Pro léčbu revmatoidní artritidy jsou v současnosti k dispozici čtyři inhibitory JAK, které mají různou selektivitu proti jednotlivým kinázám. Inhibitory JAK mají rychlý nástup účinku, jsou účinné v monoterapii podobně jako v kombinaci s methotrexátem, a u revmatoidní artritidy mají srovnatelnou nebo lepší účinnost než inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru. Inhibitory JAK mají podobný bezpečnostní profil jako biologická léčba, četnější je herpes zoster a opatrnosti je třeba u pacientů se zvýšeným rizikem tromboembolických příhod. V této přehledové práci budou diskutovány schválené inhibitory JAK a nové indikace pro jejich použití (psoriatická artritida a ankylozující spondylitida), některé nadějné inhibitory JAK nové generace a bezpečnostní profil inhibitorů JAK.
CELÝ ČLÁNEK

Využití slabých opioidů a jejich kombinovaných přípravků v revmatologii

04/2021 MUDr. Olga Šléglová
Léčba bolesti je vzhledem ke své složité patofyziologii a výrazně odlišné individuální toleranci na jednotlivá analgetika i jejich dávkování často velkou výzvou. Během posledních let byla zavedena nová analgetika, především ale můžeme pozorovat snahu o maximální využití potenciálu stávajících analgetik pomocí jejich kombinací. Kombinace léčiv z různých tříd se vzájemně se doplňujícími mechanismy účinku poskytuje lepší možnost účinné analgezie při snížených dávkách jednotlivých látek. Fixní kombinace s nastaveným optimálním poměrem látek přinášejí další výhody ve formě omezení výskytu nežádoucích účinků léků a jednoduchého dávkování. Výsledkem je široká možnost použití fixní kombinace tramadolu a paracetamolu. V článku bude představena nová fixní kombinace tramadolu a dexketoprofenu, která je díky svému centrálnímu a perifernímu analgetickému působení spojenému s protizánětlivým účinkem účinnou alternativou pro léčbu bolesti.
CELÝ ČLÁNEK

Certolizumab pegol a jeho postavení v revmatologii

03/2021 MUDr. Hana Ciferská, Ph.D.
Certolizumab pegol (Cimzia®) je monoklonální protilátka blokující tumor nekrotizující faktor a (tumor necrosis factor alpha, TNF-a). Certolizumab pegol se liší od ostatních inhibitorů TNF-a svou molekulární strukturou. Jedná se pegylovanou protilátku fragmentu vázajícího antigen, u které chybí Fc fragment (fragment crystallizable). Toto složení dává certolizumabu pegolu unikátní farmakologické vlastnosti, mezi které patří relativně dlouhý biologický poločas eliminace (přibližně dva týdny) a na rozdíl od ostatních inhibitorů TNF-a nevyvolává buňkami nebo protilátkami zprostředkovanou cytotoxicitu a nevede k apoptóze aktivovaných buněk imunitního systému. Certolizumab pegol aktivně neprochází přes placentu ani do mateřského mléka. Jedná se o biologický lék, který se etabloval v léčbě revmatoidní artritidy, axiální spondyloartritidy (neradiografické i radiografické) a psoriatické artritidy. Využívá se i v léčbě dalších autoimunitních onemocnění mimo revmatologické indikace. Certolizumab pegol je registrován ve formě předplněných injekčních stříkaček a per určených pro subkutánní podání.
CELÝ ČLÁNEK

Budoucnost inhibitorů JAK v léčbě imunitně zprostředkovaných zánětlivých onemocnění

03/2021 Prof. MUDr. Petr Němec, Ph.D.
Imunitně zprostředkovaná zánětlivá onemocnění tvoří širokou skupinu různorodých chorob postihující téměř jakýkoli orgánový systém. Patogeneze těchto onemocnění souvisí s poruchami ve zpracování signálů řady cytokinů. Dlouhodobě byla zánětlivá autoimunitní onemocnění léčena léky, které nespecificky potlačují aktivitu imunitního systému. V posledních dvou dekádách se v léčbě řady imunitně zprostředkovaných zánětlivých onemocnění začaly uplatňovat biologické chorobu modifikující léky blokující působení patogenních cytokinů. V poslední době se objevují nové léky, které jsou schopny blokovat současně více patogenních cytokinů, a to prostřednictvím inhibice intracelulární signální dráhy zprostředkované Janusovými kinázami (JAK) a přenašečem signálu a aktivátorem genové transkripce (signal transducer and activator of transcription, STAT). Inhibitory JAK jsou perorálně podávané malé molekuly blokující reverzibilně a s jistou mírou selektivity signální dráhu JAK/STAT zprostředkovávající signál více než 50 cytokinů. Některé z nich již byly lékovými agenturami schváleny k léčbě zánětlivých autoimunitních onemocnění a myeloproliferativních onemocnění. Výsledky mnohých klinických studií však naznačují, že inhibitory JAK mohou být účinnou léčebnou modalitou v léčbě široké škály dalších imunitně zprostředkovaných zánětlivých onemocnění.
CELÝ ČLÁNEK

Farmakoterapie idiopatických zánětlivých myopatií

03/2021 MUDr. Heřman Mann, Ph.D.; prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc.
Léčba idiopatických zánětlivých myopatií je obtížná, protože se jedná o vzácná onemocnění s heterogenními klinickými projevy a s neobjasněnou etiopatogenezí. Dosud také nejsou k dispozici žádná obecně uznávaná doporučení pro léčbu. Základem léčby všech forem idiopatických zánětlivých myopatií, s výjimkou myozitidy s inkluzními tělísky, je farmakoterapie imunosupresivními a imunomodulačními přípravky. Léčba musí být vždy přizpůsobena podtypu onemocnění, klinickým manifestacím a aktivitě choroby u daného pacienta. V textu uvádíme základní přehled léčby idiopatických zánětlivých myopatií s přihlédnutím k novým poznatkům.
 
CELÝ ČLÁNEK

Perspektivy inhibitorů JAK v léčbě axiálních spondyloartritid

03/2021 Prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc.
Biologická terapie přinesla obrovský pokrok do léčby spondyloartritid (SpA). Pro léčbu axiálních SpA je v současné době dostupných pět anti-TNF přípravků a dva inhibitory interleukinu (IL) 17. Stále však existují důvody pro hledání nových účinných protizánětlivých léků, protože stávající léky mají své limitace. U části pacientů není dosaženo cíle léčby, u dalších pacientů pak dochází k sekundárnímu selhání. Není ani jednoznačně prokázáno zpomalení rentgenové progrese. Problematická je i parenterální aplikace a dlouhý biologický poločas eliminace léčiva. V poslední době byl v patogenezi SpA prokázán význam osy IL-23/IL-17. Bylo také zjištěno, že kaskáda IL-23/IL-17 principiálně užívá JAK/STAT cestu k aktivaci exprese prozánětlivých cytokinů v jádře buňky. Na základě poznatků experimentální vědy a preklinických modelů byly zahájeny testy s inhibitory JAK u psoriatické artritidy a SpA. Předmětem této práce je přehled studií s tofacitinibem, upadacitinibem a filgotinibem u ankylozující spondylitidy. Všechny zmíněné inhibitory Janusových kináz byly testovány v randomizovaných kontrolovaných studiích fáze III klinického zkoušení s pozitivním výsledkem u všech primárních i ve většině sekundárních ukazatelů. V další fázi vývoje bude nutné inhibitory JAK u SpA testovat u širšího spektra SpA, například při selhání léčby inhibitory TNF-a nebo u pacientů s extraskeletálními manifestacemi. Sledování bezpečnosti inhibitorů JAK u SpA nepřineslo žádné nové signály, které by nebyly známy ze studií s těmito léky u revmatoidní artritidy. Inhibitory Janusových kináz mohou mít významné místo v léčbě SpA. Výhodou může být především perorální podání a krátký biologický poločas eliminace.
 
CELÝ ČLÁNEK

ANCA asociované vaskulitidy - novinky v léčbě

03/2021 MUDr. Martina Skácelová, Ph.D.; prof. MUDr. Pavel Horák, CSc.; MUDr. Jakub Videman
Léčba vaskulitidy s pozitivitou autoprotilátek cytoplazmatickým proteinům neutrofilních leukocytů (anti-neutrophil cytoplasmic antibodies, ANCA) neboli ANCA asociované vaskulitidy se řídí společnými doporučeními European League Against Rheumatism and European Renal Association-European Dialysis and Transplant Association (EULAR/ERA-EDTA) z roku 2016, podle kterých jsou v indukční terapii využívány glukokortikoidy v kombinaci s cyklofosfamidem nebo rituximabem, eventuálně i mykofenolát mofetilem. K udržení remise je první volbou azathioprin, dále je používán rituximab nebo mykofenolát mofetil, u lehčích forem onemocnění i methotrexát. Novinkou v léčbě granulomatózy s polyangiitidou je použití avacopanu (inhibitor mebránového receptoru pro C5a složku komplementu), u eozinofilní granulomatózy s polyangiitidou se objevují data o využití inhibitorů interleukinu 5 nebo protilátek proti imunoglobulinu E. Ve světle nových údajů se mění postavení plazmaferézy.
CELÝ ČLÁNEK

Plicní postižení u systémové sklerodermie a jeho léčba

03/2021 MUDr. Martin Žurek, Ph.D.; prof. MUDr. Pavel Horák, CSc.
Systémová sklerodermie je chronické autoimunitní onemocnění pojivové tkáně postihující kůži, cévy a vnitřní orgány - plíce, srdce, ledviny a gastrointestinální trakt. Systémová sklerodermie je charakterizována fibroproduktivními změnami v pojivových tkáních, fibrotickou sklerotizací periferních a viscerálních cév, změnami mikrovaskularizace a poruchami humorální a celulární imunity. Intersticiální plicní onemocnění je jednou z hlavních orgánových manifestací u systémové sklerodermie a výrazným způsobem zhoršuje prognózu nemocných. Optimální léčba systémové intersticiální plicní nemoci spojené se sklerózou není známa, jako zásadní se jeví časné zahájení imunosupresivní terapie u pacientů se symptomatickou systémovou sklerodermií s intersticiálními plicními procesy s vysokou pravděpodobností progrese. Podle doporučení odborné společnosti European League Against Rheumatism (EULAR) je lékem první volby cyklofosfamid, jako výhodnější alternativa se jeví mykofenolát mofetil s nižším rizikem závažných nežádoucích účinků. V případě refrakterního onemocnění se jako nadějný jeví nintedanib s antifibrotickým účinkem. Přes pokroky v terapii intersticiálního plicního onemocnění se léčbou daří pouze zpomalit nebo zastavit progresi plicního postižení a existují jen omezené důkazy podporující snížení rizika úmrtí. V současné době se jako zásadní jeví včasná identifikace a zahájení léčby nemocných s intersticiálním plicním onemocněním.
CELÝ ČLÁNEK

Stillova choroba dospělých

03/2021 Prof. MUDr. Pavel Horák, CSc.; MUDr. Martina Skácelová, Ph.D., MUDr. Jakub Videman
Stillova nemoc dospělých (adult onset StiLL’s disease, AOSD) je choroba totožná se Stillovou chorobou dětí, systémovou formou juvenilní idiopatické artritidy (SJIA). Na rozdíl od dětské formy se manifestuje v mladém dospělém věku, výjimkou ale nejsou ani pozdější manifestace. Jedná se o prototyp nedědičné, sporadické formy systémového onemocnění na pomyslné křižovatce mezi autoinflamatorními a autoimnitními chorobami. Stillova nemoc dospělých patří mezi vzácné choroby, které se označují anglickým termínem „orphan diseases". Mechanismy vzniku choroby, jakož i jejího častého periodického charakteru spočívají v poruchách jak vrozené, tak adaptivní imunitní odpovědi. Mezi základní projevy choroby patří vysoké horečky, muskuloskeletální postižení, kožní manifestace a vysoké počty leukocytů s převahou neutrofilů. Existují dva navzájem se překrývající klinické fenotypy choroby, systémový typ manifestující se zejména horečkou, vyrážkou a postižením vnitřních orgánů a artikulární typ podobný více revmatoidní artritidě. Mimo výrazné neutrofilní leukocytózy se u akutního vzplanutí AOSD nacházejí prakticky vždy vysoké koncentrace reaktantů akutní fáze, časté jsou rovněž elevace aktivity jaterních enzymů. Poměrně charakteristickým nálezem bývá hyperferitinemie, která je indikátorem aktivace makrofágů. Choroba může probíhat velmi těžce. Relativně častou příčinou závažného orgánového postižení či úmrtí může být syndrom aktivovaných makrofágů (macrophage activation syndrome, MAS). Mezi další emergentní komplikace AOSD patří diseminovaná intravaskulární koagulace s kombinací krvácivých i trombotických manifestací či trombotická mikroangiopatie. Mezi vzácnější příčiny těžkého průběhu AOSD pak patří jaterní selhání, kardiopulmonální manifestace či amyloidóza. Za lék první volby byly u AOSD dosud považovány glukokortikoidy. Jejich nasazení vede k dobré klinické odpovědi asi u 60 % nemocných během několik dní. Nejčastěji podávaným chorobu modifikujícím lékem u AOSD je methotrexát, a to zejména pro svůj glukokortikoidy šetřící účinek. Současným pokrokem v léčbě AOSD je použití inhibitorů interleukinu (IL) 1 (anakinra, canakinumab), a to při závažných život ohrožujících formách nemoci i jako léčba první volby předcházející zahájení podávání glukokortikoidů. Alternativou může být léčba inhibitory IL-6 (tocilizumab, sarilumab). Inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru a (tumor necrosis factor a, TNF-a) lze v současnosti považovat za léčbu třetí linie, údajů o jejich účinnosti je poměrně málo. Jako perspektivní směr v léčbě AOSD se pak jeví výzkum role inhibice IL-18.
CELÝ ČLÁNEK

Biologické léky blokující interleukin 1 a interleukin 6 v léčbě juvenilní idiopatické artritidy - přehled a vlastní výsledky

03/2021 MUDr. Kateřina Bouchalová, Ph.D.
Biologické léky znamenaly zlom v léčbě systémové juvenilní idiopatické artritidy (JIA). Přinesly možnost dosažení inaktivní nemoci u pacientů, kteří jí nedosáhli dříve dostupnou terapií, včetně konvenčních syntetických chorobu modifikujících léků (conventional synthetic disease modifying antirheumatic drugs, csDMARD). Systémová JIA představuje nejzávažnější typ z této skupiny artritid, v jejíž patogenezi hrají významnou roli interleukiny a v léčbě se uplatňuje blokáda interleukinu 1 (anakinra, canakinumab) a interleukinu 6 (tocilizumab). V článku je uveden přehled léčby systémové JIA a zpracována retrospektivní analýza péče o vlastní pediatrické pacienty se zaměřením na klinické a laboratorní parametry, léčbu i její výsledky. Specifickým cílem bylo zhodnotit léčbu systémové JIA komplikované makrofágovým aktivačním syndromem pomocí blokády interleukinu 1 anakinrou.
CELÝ ČLÁNEK

Hyperurikemie - genetické aspekty a možnosti farmakoterapie

03/2021 MUDr. Lenka Hasíková, Ph.D.; doc. MUDr. Jakub Závada, Ph.D.
Hyperurikemie je dána nerovnováhou mezi tvorbou a vylučováním kyseliny močové. Nejčastější příčinou hyperurikemie je snížené vylučování kyseliny močové, které zprostředkovávají urátové transportéry, především reabsorpční transportéry urátu URAT1 a glukózy GLUT9 a sekreční transportér ABC (ATP-binding casette) podtřídy G2 (ABCG2) v renálních proximálních tubulech a v případě ABCG2 i v gastrointestinálním traktu. Bylo identifikováno více než 30 genetických lokusů asociovaných s hyperurikemií a dnou, z nichž třetinu tvoří geny pro urátové transportéry. Z farmakologických možností ovlivnění hyperurikemie zůstávají řadu let zlatým standardem inhibitory xanthinoxidázy, které blokují konečnou fázi enzymatické degradace purinů na kyselinu močovou. Pozornost se znovu obrací také na urikosurika. Reabsorpční urátové transportéry v renálních proximálních tubulech jsou cílem vývoje řady nových urikosurik.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba psoriatické artritidy - komentář k aktuálním doporučením EULAR

03/2021 MUDr. David Suchý, Ph.D.; MUDr. Jan Voříšek
Cílem těchto doporučení je poskytnout revmatologům, pacientům a dalším zúčastněným stranám shodu ohledně farmakologické léčby psoriatické artritidy a strategií k dosažení optimálních výsledků na základě kombinace důkazů a konsenzuálního znaleckého posudku.1 Bylo definováno pět zastřešujících principů a bylo vyvinuto deset doporučení zohledňujících artikulární a mimokloubní projevy psoriatické artritidy.
CELÝ ČLÁNEK

Revmatologie v covidové éře - léčba a očkovaní

03/2021 Prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D.
V revmatologii vyvstalo v době pandemie akutního respiračního onemocnění covid-19 několik otázek týkajících se vlivu zánětlivých revmatických onemocnění na imunosupresivní terapii na vnímavost k infekci a na závažnost covid-19, nebo naopak vlivu tohoto onemocnění na průběh a léčbu revmatických onemocnění. Klíčovou otázkou je také načasování očkování revmatických pacientů. Těmto otázkám se bude věnovat tento přehledový článek. Na podkladě recentních poznatků mají pacienti s autoimunitními zánětlivými revmatickými onemocněními zvýšené riziko nákazy, ale i vážného průběhu onemocnění covidem19, a to zejména na podkladě vyššího věku, přítomnosti komorbidit, vysoké aktivity revmatického onemocnění, dlouhodobé kortikoterapie a imunosupresivní léčby. Pokračovat v antirevmatické léčbě nebo ji zahájit je v řadě případů nezbytné, glukokortikoidy je třeba podávat v co nejnižších dávkách, chorobu modifikující léčiva většinou na průběh covidu-19 nemají zásadní vliv, ale individuálně je třeba postupovat u pacientů léčených imunosupresivy a rituximabem. Při lehkém průběhu covidu-19 není třeba léčbu měnit, ale při zhoršení příznaků nebo při vážném průběhu je doporučováno ponechat dlouhodobě podávané glukokortikoidy a přerušit léčbu chorobu modifikující přípravky. Očkování pacientů s autoimunitními zánětlivými revmatickými onemocněními by mělo proběhnout v případě stabilizovaného revmatického onemocnění, u některých léčiv je důležité správné načasování.
CELÝ ČLÁNEK

Septická sakroiliitida - kazuistika

01/2021 MUDr. Martina Bělobrádková; MUDr. Pavla Paterová; MUDr. Zdeněk Bělobrádek, Ph.D.; doc. MUDr. Tomáš Soukup, Ph.D.
Sakroiliitida neboli zánětlivé postižení sakroiliakálního kloubu bývá primární manifestací ankylozující spondylitidy, což je jedno z nejčastějších revmatických autoimunitních onemocnění. Mezi laickou veřejností je spíše známé jako Bechtěrevova nemoc. Vzácně se může v sakroiliakálním kloubu rozvinout infekce, pak se jedná o tzv. sakroiliitidu septickou. Mezi odbornou veřejností je malé povědomí o této jednotce, iniciálně může být zaměněna za jiné onemocnění. Podle literatury trvá diagnostika průměrně 1,5-2 měsíce. Na případu 25letého pacienta s unilaterální septickou sakroiliitidou demonstrujeme vyšetřovací proces se všemi úskalími, které vedly i v našem případě k mírnému zpoždění správné diagnózy.
CELÝ ČLÁNEK

Pokroky v léčbě uveitidy asociované s juvenilní idiopatickou artritidou

01/2021 MUDr. Hana Malcová, Ph.D.
Chronická přední uveitida je nejčastější komplikací juvenilní idiopatické artritidy (JIA). Jedná se o závažné oční onemocnění, které pokud není adekvátně léčeno, potenciálně ohrožuje pacienta nevratným poškozením až ztrátou zraku. V současné době se spektrum terapeutických možností uveitidy asociované s JIA rozšiřuje, a kromě lokální léčby, systémových kortikoidů a konvenčních syntetických chorobu modifikujících léků se stále častěji používají také léky biologické, především inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α). Časné zahájení steroidy šetřící léčby se stalo klíčovým bodem moderního přístupu k léčbě uveitidy asociované s JIA. Bezpečnostní profil a výskyt nežádoucích účinků u chronické nesteroidní imunosupresivní léčby je přijatelný i při dlouhodobém podávání. Adekvátně tomu, jak potvrzují recentní publikace, dochází ke snížení výskytu závažných očních komplikací u pacientů s JIA, které byly následkem nedostatečné kontroly očního zánětu a dlouhodobé kortikoterapie. Zavedení moderních léčebných možností především ze spektra biologik významně zlepšilo kvalitu života i prognózu pacientů s chronickou nebo relabující uveitidou asociovanou s JIA. Cílem této publikace je poskytnout aktuální přehled možností léčby chronické přední uveitidy asociované s JIA, doplněný o schéma léčebného algoritmu vycházejícího ze zahraničních doporučení a adaptovaného pro ČR.
CELÝ ČLÁNEK

Terapie osteoporózy

04/2020 MUDr. Eva Lokočová
Osteoporóza je nejčastější onemocnění skeletu, které je charakterizované snížením kostní hmoty s porušením mikroarchitektury a následným zvýšeným rizikem zlomenin. Se stárnutím populace narůstá léčba osteoporózy a prevence fraktur na důležitosti. Základem terapie je kromě prevence pádů a pravidelné pohybové aktivity zejména dostatečný příjem vápníku a vitaminu D. Vlastní farmakologickou léčbu dělíme na antiresorpční (bisfosfonáty, denosumab, hormonální léčba) a osteoanabolickou (teriparatid). Jsou zmíněny i novinky z biologické léčby osteoporózy. Neméně důležitá je však i compliance pacientů s dlouhodobou adherencí k léčbě.
CELÝ ČLÁNEK

Novinky v léčbě revmatoidní artritidy

04/2020 MUDr. Martina Skácelová, Ph.D.
Revmatoidní artritida je závažné autoimunitní zánětlivé onemocnění, které zásadním způsobem ovlivňuje funkční schopnosti nemocných, zhoršuje kvalitu života a zvyšuje riziko komorbidit, zejména kardiovaskulárních příhod. Včasné stanovení diagnózy a zahájení léčby revmatoidní artritidy má zásadní vliv na prognózu nemocných, zejména na progresi choroby, funkční schopnosti nemocných a snížení rizika vzniku komorbidit. V léčbě revmatoidní artritidy se využívá celá řada chorobu modifikujících léků, poměrně novými léky jsou inhibitory Janusových kináz, které jsou v algoritmu léčby revmatoidní artritidy postaveny na stejnou úroveň jako léky biologické.
CELÝ ČLÁNEK

Palindromický revmatismus

03/2020 MUDr. David Suchý, Ph.D.
Palindromický revmatismus je charakterizován přerušovanými atakami bolesti, erytémem a otoky kloubů a kolem kloubů s různým stupněm bolestivosti. Bylo prokázáno, že většina pacientů s palindromickým revmatismem má autoprotilátky asociované s revmatoidní artritidou a že u mnohých z nich se revmatoidní artritida nakonec vyvine. To vedlo k tomu, že byl palindromický revmatismus často vnímán jako relaps-remitující varianta revmatoidní artritidy. Klinické a zobrazovací fenotypy palindromického revmatismu však naznačují důležité rozdíly mezi palindromickým revmatismem a revmatoidní artritidou. Kromě toho má vzorec zánětu pozorovaný u palindromického revmatismu zajímavé paralely se vzorem pozorovaným u autoinflamatorních onemocnění. Chybí kontrolované klinické studie, léčba a péče o pacienty s palindromickým revmatismem je stále spíše empirická.
CELÝ ČLÁNEK
1 2 3 4