Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek revmatologie . Zobrazit všechny články

Terapie osteoporózy

04/2020 MUDr. Eva Lokočová
Osteoporóza je nejčastější onemocnění skeletu, které je charakterizované snížením kostní hmoty s porušením mikroarchitektury a následným zvýšeným rizikem zlomenin. Se stárnutím populace narůstá léčba osteoporózy a prevence fraktur na důležitosti. Základem terapie je kromě prevence pádů a pravidelné pohybové aktivity zejména dostatečný příjem vápníku a vitaminu D. Vlastní farmakologickou léčbu dělíme na antiresorpční (bisfosfonáty, denosumab, hormonální léčba) a osteoanabolickou (teriparatid). Jsou zmíněny i novinky z biologické léčby osteoporózy. Neméně důležitá je však i compliance pacientů s dlouhodobou adherencí k léčbě.
CELÝ ČLÁNEK

Novinky v léčbě revmatoidní artritidy

04/2020 MUDr. Martina Skácelová, Ph.D.
Revmatoidní artritida je závažné autoimunitní zánětlivé onemocnění, které zásadním způsobem ovlivňuje funkční schopnosti nemocných, zhoršuje kvalitu života a zvyšuje riziko komorbidit, zejména kardiovaskulárních příhod. Včasné stanovení diagnózy a zahájení léčby revmatoidní artritidy má zásadní vliv na prognózu nemocných, zejména na progresi choroby, funkční schopnosti nemocných a snížení rizika vzniku komorbidit. V léčbě revmatoidní artritidy se využívá celá řada chorobu modifikujících léků, poměrně novými léky jsou inhibitory Janusových kináz, které jsou v algoritmu léčby revmatoidní artritidy postaveny na stejnou úroveň jako léky biologické.
CELÝ ČLÁNEK

Palindromický revmatismus

03/2020 MUDr. David Suchý, Ph.D.
Palindromický revmatismus je charakterizován přerušovanými atakami bolesti, erytémem a otoky kloubů a kolem kloubů s různým stupněm bolestivosti. Bylo prokázáno, že většina pacientů s palindromickým revmatismem má autoprotilátky asociované s revmatoidní artritidou a že u mnohých z nich se revmatoidní artritida nakonec vyvine. To vedlo k tomu, že byl palindromický revmatismus často vnímán jako relaps-remitující varianta revmatoidní artritidy. Klinické a zobrazovací fenotypy palindromického revmatismu však naznačují důležité rozdíly mezi palindromickým revmatismem a revmatoidní artritidou. Kromě toho má vzorec zánětu pozorovaný u palindromického revmatismu zajímavé paralely se vzorem pozorovaným u autoinflamatorních onemocnění. Chybí kontrolované klinické studie, léčba a péče o pacienty s palindromickým revmatismem je stále spíše empirická.
CELÝ ČLÁNEK

Blokáda interleukinu 6 po dvaceti letech zkušeností

03/2020 Doc. MUDr. Petr Bradna, CSc.
Protizánětlivý účinek blokátorů interleukinu 6 (IL-6) byl u pacientů ověřen počátkem 21. století. Blokáda rozpustného i membránového receptoru pro IL-6 se osvědčila jako účinná a poměrně bezpečná terapie revmatoidní artritidy, obrovskobuněčné arteriitidy a dalších zánětlivých onemocnění. Práce shrnuje mechanismus účinku blokády receptoru pro IL-6 a klinické zkušenosti se zatím dostupnými přípravky (tocilizumab, sarilumab), jejich výhody a rizika.
CELÝ ČLÁNEK

Screening hydroxychlorochinové retinopatie - pohled revmatologa

03/2020 Doc. MUDr. Jakub Závada, Ph.D.
V článku shrnujeme současná doporučení pro monitoraci hydroxychlorochinové retinopatie včetně rizikových faktorů, screeningových vyšetření a jejich dopadů na terapii revmatických chorob.
CELÝ ČLÁNEK

Zkušenost s inhibitory Janusových kináz v reálné praxi z registru ATTRA

03/2020 Prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D., RNDr. Michal Svoboda
Léčba revmatoidní artritidy zaznamenala se zavedením biologických přípravků namířených proti cytokinům a imunitním buňkám významný pokrok. V posledních letech nastal v léčbě revmatoidní artritidy další příznivý posun, ke kterému přispěly léky zasahující do intracelulární signalizace - do dějů katalyzovaných proteinkinázami, konkrétně Janusovými kinázami (JAK). Evropskou lékovou agenturou jsou již pro léčbu revmatoidní artritidy schváleny tři inhibitory JAK - tofacitinib, baricitinib a upadacitinib. Inhibitory JAK mají rychlý nástup účinku, jsou účinné v monoterapii podobně jako v kombinaci s methotrexátem a zejména v monoterapii mají lepší účinnost než inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru. Stejně jako při biologické léčbě existuje i při léčbě inhibitory JAK větší riziko závažných infekcí, ve srovnání s biologickou léčbou je častější herpes zoster. V klinické praxi je třeba opatrnosti u pacientů ve zvýšeném riziku tromboembolických příhod. V této souhrnné práci budou na závěr diskutovány zkušenosti z klinické praxe vycházející z národního registru ATTRA.
CELÝ ČLÁNEK

Biosimilární teriparatid RGB-10

03/2020 MUDr. Olga Růžičková
Riziko vzniku osteoporózy signifikantně narůstá s věkem. S tím je spjat i nárůst rizika fraktur jako nejzávažnější komplikace, která u pacientů ve vyšším věku vede k signifikantnímu nárůstu mortality a morbidity a k významnému snížení kvality života. Teriparatid je prvním anabolickým přípravkem v léčbě osteoporózy. Vstup Forstea na trh v roce 2003 znamenal začátek nové éry v léčbě osteoporózy. Mnoho studií prokázalo pozitivní efekt teriparatidu při intermitentním podávání na nárůst kostní denzity a prevenci obratlových i neobratlových zlomenin, ekonomické náklady na léčbu každého pacienta ale představují významnou zátěž zdravotního systému. Vstup biosimilárního teriparatidu na trh může tyto náklady významně snížit. Biosimilární teriparatid RGB-10 na základě rozsáhlých fyzikálně-chemických a biologických testů prokázal významnou podobnost přípravku RGB-10 na kvalitativní úrovni, dále prokázal stejnou farmakokinetiku i farmakodynamiku jako originální léčivo. Statistická analýza potvrdila formální bioekvivalenci mezi oběma přípravky. Byl prokázán ekvivalentní účinek na nárůst denzity kostního minerálu po 12 měsících léčby. Vzhledem k vysoké shodnosti obou přípravků a obdobnému nárůstu denzity lze očekávat i obdobný efekt na snížení rizika zlomenin. Bezpečnost léčby obou přípravků včetně imunogenicity je obdobná. Na základě vysoké míry podobnosti preklinických dat a průkazu naprosté bioekvivalence byl přípravek RGB-10 (Terrosa) v roce 2017 schválen Evropskou lékovou agenturou k léčbě ve stejných indikacích jako teriparatid.
CELÝ ČLÁNEK

Novinky v léčbě bolesti u osteoartrózy

03/2020 MUDr. Olga Šléglová
Důležitou roli při přenosu informace z místa poškození do mozku hraje nervový růstový faktor. Jedná se o neurotrofin modulující bolest a citlivost, který je produkován různými typy buněk a zároveň je jeho tvorba indukována prozánětlivými cytokiny. Tanezumab je humanizovaná monoklonální protilátka selektivně se vázající na nadbytečný nervový růstový faktor, a tím blokující přenos bolesti. Účinek byl prokázán v preklinické fázi na modelech pro bolest spojenou s osteoartrózou, bolest bederní páteře i bolest u nádorových onemocnění. Článek seznamuje s výsledky posledních klinických studií, které byly provedeny po odvolání dočasného pozastavení klinického výzkumu ze strany amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv. Po obnovení klinických studií bylo změněno podání tamezumabu intravenózního na subkutánní, jeho indikace se zaměřila na pacienty se selháním běžné analgetické medikace a ve všech studiích byla důsledně hodnocena kloubní bezpečnost.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčba non-radiografických axiálních spondyloartritid

03/2020 Prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc.
Axiální spondyloartritidy (axSpA) se dělí podle přítomnosti radiologické sakroiliitidy na radiografické ankylozující spondylitidy a non-radiografické axiální spondyloartritidy. Obě skupiny jsou si podobné, ale mají odlišnosti. Non-radiografická axSpA postihuje více ženy než muže, má stejnou klinickou závažnost jako radiografická, ale většinou nižší hodnotu CRP. Pro diagnostiku non-radiografické axSpA byla navržena kritéria ASAS (Assessment of SpondyloArthritis International Society), která jsou klasifikační, ale v rukou zkušeného revmatologa je lze použít i jako diagnostická. Základním problémem je správné vyhodnocení sakroiliakálních kloubů na vyšetření magnetickou rezonancí (MR). Rentgenová progrese non-radiografické SpA do radiografické se odhaduje na 12 % během dvou let. Pro léčbu non-radiografické axSpA byly na základě úspěšných randomizovaných kontrolovaných studií schváleny přípravky etanercept, adalimumab, certolizumab a golimumab. Nedávno byla dokončena studie se secukinumabem a v letošním roce se očekává, že i tento biologický lék získá tuto indikaci.
CELÝ ČLÁNEK

Blokáda IL-1 v léčbě autoinflamatorních onemocnění u dětí

02/2020 MUDr. Hana Malcová, Ph.D.; MUDr. Dita Cebecauerová, Ph.D.; MUDr. Tomáš Milota; doc. MUDr. Rudolf Horváth, Ph.D.
Interleukin 1 (IL-1) je jeden z hlavních cytokinů, které se uplatňují v regulaci systémového zánětu. Zavedením léků umožňujících jeho specifickou inhibici se dramaticky zlepšila prognóza řady onemocnění, u nichž systémový zánět patří mezi dominantní projevy. Jedná se o celou definovanou skupinu, kterou souhrnně nazýváme autoinflamatorní nemoci (autoinflammatory diseases, AID), vyznačující se dysregulací zánětlivé reakce s excesivní a nekontrolovanou nadprodukcí především IL-1β. Mezi tyto choroby bývá v poslední době řazena i jedna z forem juvenilní idiopatické artritidy (juvenile idiopathic arthritis, JIA), tzv. systémová JIA (sJIA). Důvodem je mimo jiné i významná odlišnost od jiných typů JIA a také dobrá reakce na inhibitory IL-1.
V současné době jsou k dispozici dva inhibitory IL-1 s prokázanou účinností v léčbě AID včetně sJIA, pro které Evropská léková agentura (EMA) schválila indikaci k jejich podávání. Jsou to anakinra a canakinumab. Studie s inhibitory IL-1 publikované v posledních letech potvrzují trvalé snížení aktivity onemocnění u většiny AID s přijatelným bezpečnostním profilem a uspokojivou snášenlivostí. Výsledky studií u pacientů se sJIA navíc naznačují, že časné zahájení blokády IL-1, jako terapie první linie, může využít „okna příležitosti“, ve kterém lze patofyziologii nemoci změnit, aby nedošlo k rozvoji chronické artritidy. Tento přehled podává aktuální informaci o použití inhibitorů IL-1, jejich účinnosti, bezpečnosti a snášenlivosti v léčbě AID a diskutuje důvody použití těchto léků.
CELÝ ČLÁNEK

Inhibitor receptoru pro interleukin 6 tocilizumab - nová šance pro nemocné obrovskobuněčnou arteriitidou

05/2019 Doc. MUDr. Radim Bečvář, CSc.
V rámci kongresu Evropské ligy proti revmatismu (European League Against Rheumatism, EULAR), který se konal ve dnech 12.-15. 6. 2019 v Madridu, proběhlo satelitní sympozium sponzorované firmou Roche, věnované využití poznatků o monoklonální protilátce blokující receptor pro interleukin 6 (IL-6), tocilizumabu v léčbě obrovskobuněčné arteriitidy (giant cell arteritis, GCA) a revmatoidní artritidy. Sympozium moderoval a nové poznatky o léčbě GCA prezentoval profesor John H. Stone z Harvard Medical School z Massachusetts General Hospital, USA.
CELÝ ČLÁNEK

Neobvyklý průběh revmatoidní artritidy - kazuistika

05/2019 MUDr. Hana Brabcová; MUDr. David Suchý, PhD.
Kazuistika prezentuje průběh onemocnění pacientky s aktivní revmatoidní artritidou, polyartritidou, postižením krční páteře a méně typickým postižením subcervikálních etáží páteře s dobrou odezvou na léčbu rituximabem po selhání terapie konvenčními i biologickými léky první linie.
CELÝ ČLÁNEK

Vybrané kasuistiky z klinického programu tofacitinibu

03/2019 MUDr. Šárka Forejtová
Tofacitinib je perorálně podávaný inhibitor Janusových kináz (JAK), který patří do skupiny tzv. cílených syntetických chorobu modifikujících antirevmatických léků (tsDMARD). Účinnost a bezpečnost podávání u pacientů s revmatoidní artritidou byla prověřena v řadě klinických studií, a to u pacientů s různým typem zavedené léčby i s různým stupněm postižení. V klinickém hodnocení byl pozorován rychlý nástup účinku a dále dlouhodobá, stabilní účinnost při léčbě až po dobu 8,5 let. Dlouhodobá bezpečnostní data vycházejí dokonce až z 9 let sledování. Bylo zjištěno, že při léčbě tofacitinibem je bezpečnost podávání obdobná jako u terapie pomocí inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru alfa (anti-TNF-α). U pacientů léčených tofacitinibem bylo prokázáno téměř čtyřnásobné riziko vzniku herpes zoster, vyšší výskyt komplikovaného nebo diseminovaného pásového oparu však zjištěn nebyl. Článek podává popis tří kasuistik pacientů s revmatoidní artritidou, kteří byli dlouhodobě léčeni tofacitinibem v rámci klinického hodnocení, následně pak po schválení regulačními orgány již standardní cestou. Ve všech třech případech byl prokázán výborný efekt tofacitinibu, nebyly zachyceny žádné vážné nežádoucí účinky.
CELÝ ČLÁNEK

Očkování pacientů s autoimunitním zánětlivým revmatickým onemocněním při léčbě novými biologickými léky a inhibitory JAK

03/2019 MUDr. Mária Filková, Ph.D.
Pacienti s autoimunitním zánětlivým revmatickým onemocněním (autoimmune inflammatory disease, AIIRD) mají vyšší riziko infekčních komplikací, které je důsledkem řady faktorů. Očkován by měl být každý pacient s AIIRD, u kterého bude prováděna imunosupresivní léčba. Pacienti by měli být očkováni proti pneumokokovým infekcím, chřipce a rizikoví pacienti též proti hepatitidě B. Očkování může být provedeno i v průběhu léčby (kromě depleční terapie cílené na B lymfocyty), ale je preferováno v situaci stabilizovaného onemocnění s nižší aktivitou. Některé druhy léčby mohou ovlivnit protilátkovou odpověď, ta ale bývá obvykle dostatečná k dosažení séroprotekce. Očkování živými vakcínami není u imunosuprimovaných pacientů doporučováno, ale ve specifických případech ho lze zvážit, zejména před zahájením terapie inhibitory Janusových kináz (JAK).
CELÝ ČLÁNEK

Nestandardní situace v léčbě revmatoidní artritidy

03/2019 Doc. MUDr. Petr Bradna, CSc.
Revmatoidní artritida je systémové onemocnění s potenciálem poškození řady orgánů a systémů. Bolestivá a invalidizující choroba hluboce narušuje celoživotní kvalitu života postižených. V tomto článku shrnujeme zvláštnosti terapie revmatoidní artritidy v přítomnosti extraartikulárních postižení (plic, kardiovaskulárního systému, ledvin, krvetvorby, cév) a v dalších složitějších situacích (časná artritida, plánovaná gravidita a kojení, infekce, onkologická onemocnění).
CELÝ ČLÁNEK

Methotrexát a jeho role v denní revmatologické praxi

03/2019 MUDr. Radka Moravcová
Methotrexát je v současnosti nejužívanějším chorobu modifikujícím lékem u celé řady revmatických onemocnění. Nejčastěji je podáván v léčbě revmatoidní artritidy, kde je stále lékem první volby a tzv. „kotevním lékem“ pro kombinace s jinými chorobu modifikujícími antirevmatickými léky (disease modifying antirheumatic drugs, DMARD), včetně biologických přípravků, pokud není v monoterapii dostatečně účinný. Má velmi příznivý poměr účinku a rizika, o čemž svědčí fakt, že po třech letech zůstává léčeno methotrexátem více než 50 % pacientů, což je dvojnásobek oproti jiným DMARD. Kromě léčby revmatoidní artritidy je s úspěchem používán k terapii juvenilní idiopatické artritidy a periferní formy psoriatické artritidy. Dále je podáván u některých projevů systémových onemocnění pojiva, jako je systémový lupus erythematodes, systémová sklerodermie, polymyositida, dermatomyositida a další. V této práci jsou shrnuty nejdůležitější obecné zásady podávání methotrexátu u pacientů s revmatoidní artritidou, formy aplikace, dávkování, ale i rizika spojená s jeho častým a dlouhodobým užíváním.
CELÝ ČLÁNEK

Golimumab v léčbě axiálních spondyloartritid - dlouhodobé výsledky léčby

03/2019 MUDr. Kristýna Bubová
Golimumab patří do skupiny inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru (tumor necrosis factor, TNF), používaných u pacientů s axiální spondyloartritidou v první linii biologické léčby. Účinnost a bezpečnost golimumabu byla hodnocena ve dvou zásadních studiích u pacientů s aktivní formou ankylozující spondylitidy (GO-RAISE) a non-radiografické axiální spondyloartritidy (GO-AHEAD). Výsledky potvrdily výborný účinek terapie ve srovnání s pacienty užívajícími placebo. Podle vyšetření magnetickou rezonancí v dosavadních studiích snižuje golimumab dlouhodobě rozsah kostního edému sakroiliakálních skloubení i páteře. Imunogenita golimumabu je u pacientů s axiální spondyloartritidou nižší než u pacientů s revmatoidní artritidou a setrvání pacientů na této léčbě je podobné jako ve studiích s jinými inhibitory TNF. Golimumab představuje dlouhodobě poměrně bezpečnou a účinnou cestu snížení aktivity non-radiografické i radiografické formy nemoci.
CELÝ ČLÁNEK

Hydroxychlorochin - „starý lék" s novým významem v léčbě systémového lupus erythematodes

03/2019 MUDr. Hana Ciferská, Ph.D.
Hydroxychlorochin primárně sloužil k léčbě a prevenci malárie, postupem doby byl zjištěn jeho terapeutický účinek i na autoimunitní zánětlivé revmatické onemocnění. Hydroxychlorochin má schopnost alkalizace kyselého prostředí lyzosomů, kdy prostřednictvím zvýšení pH dochází k ovlivnění celé řady důležitých dějů, které ve svém důsledku vedou k zásahu do mechanismů buněčné i humorální imunitní odpovědi. Podávání hydroxychlorochinu je u systémového lupus erythematodes doporučováno u všech nemocných, pokud nejsou přítomny kontraindikace. Hydroxychlorochin u těchto pacientů redukuje riziko vzplanutí (tzv. flare) orgánového postižení, má účinky šetřící kortikosteroidy a snižuje riziko tromboembolických příhod. Hydroxychlorochin lze podávat v těhotenství i v laktaci. Jedná se o relativně dobře tolerovaný lék. Mezi nežádoucí účinky patří potenciální rozvoj očních komplikací, obzvláště retinopatie. Tato práce se zabývá mechanismem účinku a bezpečností léčby u systémového lupus erythematodes.
CELÝ ČLÁNEK

Farmakoekonomický („nemedicínský") switch z originální biologické léčby na biosimilární alternativu - pro a proti

03/2019 Doc. MUDr. Jakub Závada, Ph.D.
Do klinické praxe nyní masivně vstupují biosimilární varianty originálních biologických produktů, které díky své nižší ceně výrazně zlevňují přímé náklady za celý segment této léčby. Není ale zcela jasné, nakolik je bezpečné převádět (switchovat) již zavedené pacienty z biooriginálních na jejich biosimilární kopie pouze z farmakoekonomických důvodů. V tomto přehledovém článku shrnujeme poznatky z intervenčních i observačních studií i současný postoj expertů k této problematice.
CELÝ ČLÁNEK

Temporální arteritida – úskalí při diagnostice a léčbě

03/2019 MUDr. Jana Tomasová Studýnková, Ph.D.
Temporální arteritida je nejčastější formou systémové vaskulitidy u osob starších 50 let. Postihuje tepny velkého a středního kalibru a je způsobena obrovskobuněčným zánětem postižené tepny. Diagnostika temporální arteritidy je založena především na charakteristickém klinickém obraze, biopsii postižené tepny a v posledních letech na významu stále získává i použití zobrazovacích metod. Základním lékem užívaným v terapii temporální arteritidy jsou vysokodávkované glukokortikosteroidy, při jejich nedostatečném účinku klasická imunosupresiva - methotrexát, azathioprin, leflunomid, mykofenolát mofetil, hydroxychlorochin, dapson a cyklofosmamid. V poslední době narůstá užití i nových biologické léků, zejména inhibitoru IL-6 tocilizumabu, dále inhibitoru IL-12/23 ustekinumabu, inhibitoru CTLA-4 abataceptu nebo léků ze skupiny inhibitorů JAK.
CELÝ ČLÁNEK
1 2 3