Vybrané články

06/2020 MUDr. Petr Kessler
Nízkomolekulární hepariny jsou využívány k profylaxi a léčbě tromboembolické nemoci, k léčbě povrchové tromboflebitidy, k prevenci tvorby krevních sraženin v mimotělním oběhu během hemodialýzy a k léčbě akutního koronárního syndromu (nestabilní angina pectoris a akutní infarkt myokardu). Jeví se jako užitečné u pacientů s těžkým syndromem systémové inflamatorní odpovědi, zejména u pacientů s těžkou formou infekce covid-19.

06/2020 MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Warfarin je klinicky bohatě využívané antikoagulans s dobře popsanými farmakologickými vlastnostmi, které si navzdory nově na trh uváděným antikoagulanciím ze skupiny nových perorálních antikoagulancií (novel oral anticoagulants, NOAC) stále nachází své pacienty. Jeho nespornou výhodou je jistě relativně nízká cena, avšak s novými léčivy může směle kompetovat i svojí účinností. Současně je však znám i jeho bezpečnostní profil, včetně možných interakcí, a potřeba průběžného sledování parametrů koagulace. Následující text shrnuje jeho světlé i slabší stránky z pohledu každodenní klinické praxe.

06/2020 Doc. MUDr. Jana Hirmerová, Ph.D.
Specifickým rysem onemocnění covid-19, způsobeného novým p-koronavirem, je protrombotická koagulopatie a poškození endotelu virovou infekcí. S tím souvisí vysoké riziko tromboembolických komplikací, přičemž nejčastější uváděnou příhodou je plicní embolie. Přítomnost koagulopatie a výskyt tromboembolických komplikací významně zhoršuje prognózu nemocných. Tromboprofylaxe podáváním nízkomolekulárního heparinu (low molecular weight heparin, LMWH) má být zvážena u všech hospitalizovaných s covidem-19 (nemají-li kontraindikace), samozřejmostí by měla být u pacientů v intenzivní péči. Byly referovány i případy výskytu tromboembolických komplikací vzniklých navzdory podávání profylaktických dávek LMWH. Optimální dávka a délka podávání LMWH v této indikaci je zatím předmětem intenzivního výzkumu. V léčbě již vzniklé tromboembolické příhody je iniciálně vhodné podávání LMWH v terapeutických dávkách, při ambulantní léčbě se pak doporučují přímá perorální antikoagulancia, avšak je třeba zvážit případné interakce s protivirovou léčbou.

06/2020 Doc. MUDr. Petr Dulíček, Ph.D.
Monitorování antikoagulační terapie je každodenní prací mnoha lékařů. Některý typ antikoagulační terapie se musí monitorovat, protože podle výsledků se upravuje dávka léku. U jiných léků, např. přímých perorálních antikoagulancií, není monitorování rutinně doporučeno, ale je výhodné v řadě klinických situací. K nim patří např. krvácení, zhoršení renálních funkcí, emergentní situace. Testy však ordinujeme pouze tehdy, pokud víme, jak na získaný výsledek reagovat. Důležitá je i znalost preanalytické fáze a principu měření. Jedině tak lze využít získaných hodnot ve prospěch pacienta.

06/2020 MUDr. Petr Smejkal, Ph.D.
Profylaktická léčba u pacientů s hemofilií A a inhibitorem faktoru VIII (FVIII), a též u pacientů bez inhibitoru bispecifickou monoklonální protilátkou emicizumabem mimikující funkci FVIII je výrazným přínosem v péči o tyto pacienty. Na pracovišti máme možnost emicizumab používat již druhým rokem, většinou u pacientů s inhibitorem FVIII, ale i u jednoho pacienta bez inhibitoru. Ze tří pacientů léčených déle než rok jsme zaznamenali dvě krvácivé epizody vyžadující léčbu pouze u jednoho z nich, z toho jedna příhoda byla potraumatická. Dosud jsme nezaznamenali žádné nežádoucí účinky. Emicizuab tak v praxi předběžně potvrzuje očekávání do něho vkládaná.

06/2020 MUDr. Jan Máchal; MUDr. Veronika Fiamoli, Ph.D.
Hemofilie je vrozené krvácivé onemocnění již několik desetiletí léčené substitucí chybějícího koagulačního faktoru. Možností léčby se v posledních letech významně změnily. S možností profylaxe a léčby rekombinantními deriváty se eliminovalo riziko krví přenosných onemocnění. Koncentráty s prodlouženým účinkem umožnily snížit frekvenci jednotlivých aplikací léků. Do popředí se dostává téma individualizace léčby a její monitorování pomocí farmakokinetických metod. Rozvoj nových metod nefaktorové léčby má potenciál terapii hemofilie revolučně proměnit.

06/2020 MUDr. Andrea Skálová

05/2020 Doc. PharmDr. Jan Juřica, Ph.D.
Lékové interakce jsou zejména u seniorů četnější a rizikovější, a to hned z několika důvodů - senioři často užívají vyšší počet léčiv současně, dochází u nich k fyziologickým změnám, které ovlivní farmakokinetiku celé řady léčiv, a navíc jsou k účinkům některých léčiv citlivější - ke změnám tedy dochází i na úrovni farmakodynamiky. Doplňky stravy jsou pak také častěji užívány seniory než jinými věkovými skupinami. Tento článek podává přehled lékových interakcí a interakcí léčiv a doplňků stravy se zaměřením na seniory. V úvodu je sumarizována typologie interakcí a následně obecné principy interakcí v jednotlivých farmakokinetických fázích s uvedením příkladů. Další část je pak věnována interakcím doplňků stravy a léčiv na úrovni farmakokinetiky.

05/2020 MUDr. Ján Dindoš
Léčba kašle představuje závažný problém z hlediska jeho prevalence v populaci a z toho rezuLtujících dopadů socioekonomických. V úvodu je uvedená analýza etiologie a patogeneze vzniku kašle a následně i jeho léčba, kde se uplatňuje hlavně konzervativní přístup. Z široké palety léků používaných při léčbě kašle, ale také rýmy, kde dochází k produkci hlenu, se v posledních letech stále více užívají mukolytika, a to ve snaze snížit viskozitu hlenu. Moderní mukolytika mají navíc imunomodulační i antioxidační účinek, a také napomáhají zvýšení efektu antibiotik. Dá se skutečně říct, že mukolytika ani ve 21. století zdaleka neřekla své poslední slovo, což chceme prezentovat v tomto článku.

05/2020 MUDr. Alena Vlachová; MUDr. Simona Tazbirková; PharmDr. Martina Vetchá; MUDr. Libor Fila, Ph.D.
Výběr vhodných kandidátů pro domácí aplikace protilátek proti interLeukinu 5 a receptoru proti interleukinu 5 (IL-5/IL-5R) byl významně urychlen epidemií infekce covid-19. V tomto období je nutno nemocné s obtížně léčitelným astmatem před onemocněním novým koronavirem chránit. Sledování nemocných v tomto období ukazuje účinnost a bezpečnost terapie, současně poukazuje na možná rizika dlouhých intervalů mezi kontrolami.

05/2020 MUDr. David Homola; MUDr. Jaroslav Lněnička; MUDr. Alexander Kreze, CSc.; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Asthma bronchiale je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Těžké refrakterní astma pak definujeme jako astma, u kterého je potřeba k dosažení úplné kontroly takové množství léků, které činí pacientovi obtíže nežádoucími účinky, anebo jako astma, u kterého není ani přes maximální léčbu dosaženo kontroly nemoci. Pacienti s tímto těžkým refrakterním astmatem tak velmi často vyžadují podávání perorálních kortikosteroidů, které jsou klíčové k dosažení stabilizace onemocnění. Dlouhodobé užívání kortikosteroidní terapie ovšem může vést k závažným nežádoucím účinkům. Tam, kde není možné dosáhnout kontroly astmatu pomocí inhalačních kortikosteroidů a přídatné léčby, lze v další volbě užít biologickou léčbu a tím předejít dlouhodobé terapii systémovými kortikosteroidy.¹ Jednou z těchto látek v rámci biologické léčby je omalizumab. Jedná se o protilátku proti IgE (imunoglobulin E), kterou lze aplikovat u pacientů s alergickým IgE mediovaným těžkým perzistujícím astmatem. Naše ambulance pro těžké astma úzce spolupracuje s endokrinologickou ambulancí Interního oddělení Nemocnice Na Bulovce v Praze. Cílem naší spolupráce je úspěšné vysazení dlouhodobé kortikosteroidní terapie u pacientů s nově zavedenou biologickou léčbou. Tímto způsobem lze minimalizovat možné nežádoucí účinky dané jak samotnou terapií kortikosteroidy, tak i nežádoucími účinky při jejím vysazení, jako je například adrenokortikální insuficience.

05/2020 MUDr. Aneta Opravilová
Hrudní empyém je definován jako přítomnost hnisu, případně výpotku s pozitivním mikroskopickým a/nebo kultivačním mikrobiologickým vyšetřením, v pohrudniční dutině. Vzniká nejčastěji přímým šířením infekce z okolních, zánětem postižených tkání, méně častěji pak přímou infekcí pleurální dutiny. Za zlatý standard léčby je považováno provedení hrudní drenáže v kombinaci s podáváním antibiotické terapie. Méně invazivní metody, jako je např. evakuační pleurální punkce, jsou spojeny s horšími výsledky a se zvýšenou morbiditou a mortalitou. Naopak chirurgické řešení indikujeme až při neúspěchu hrudní drenáže. V případě multilokulárního empyému bez přítomnosti bronchopulmonální píštěle je pak výhodné využití intrapleurální aplikace alteplázy.

05/2020 MUDr. Michaela Cimrová
Plicní mykobakterióza je onemocnění způsobené podmíněně patogenními druhy netuberkulózních mykobakterií. Jedná se o relativně vzácné onemocnění, častěji se vyskytující u imunokompromitovaných pacientů. V naší kazuistice uvádíme netypický případ plicní mykobakteriózy u mladé, doposud zcela zdravé pacientky. Zaměřujeme se na diagnostiku, diferenciální diagnostiku a léčebné možnosti.

05/2020 MUDr. Katarína Sedláková; MUDr. Jaroslav Lněnička; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Asthma bronchiale je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest spojené s bronchiální hyrerreaktivitou a variabilní, často reverzibilní bronchiální obstrukcí. V současné době je astma zpravidla dobře léčitelným onemocněním, základním pilířem léčby je kombinace protizánětlivé a bronchodilatační terapie. Z hlediska odpovědi na farmakoterapii se na jednom pólu nachází snadno léčitelné astma a na druhém pólu problematické těžké astma. Právě pro nejtěžší formy astmatu, které jsou rezistentní vůči maximální obvyklé léčbě, je vyhrazena biologická terapie, která má podle aktuálních mezinárodních doporučení přednost před dlouhodobou terapií systémovými kortikoidy.

05/2020 Doc. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Plicní hypertenze zahrnuje stavy charakterizované zvýšením středního tlaku v plicnici ≥ 25 mm Hg. Nejčastěji se vyskytuje u onemocnění srdce nebo plic. Vzácněji se plicní hypertenze objevuje v důsledku primárního postižení plicních cév (zejména plicní arteriální hypertenze při postižení plicních arteriol a chronická tromboembolická plicní hypertenze související s nedostatečnou reperfuzí po akutní plicní embolii). V léčbě plicní hypertenze u srdečních onemocnění je klíčová především léčba základního srdečního onemocnění. Specifická vazodilatační léčba není u plicní hypertenze u srdečních a plicních onemocnění indikována. V léčbě plicní arteriální hypertenze dominuje farmakoterapie. Nemocní s pozitivním vazodilatačním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikována farmakoterapie prostanoidy a agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy. U chronické tromboembolické plicní hypertenze rozhoduje o způsobu léčby operabilita nálezu. U operabilních pacientů je indikována plicní endarterektomie. U inoperabilních pacientů a u nemocných s reziduální plicní hypertenzí po plicní endarterektomii je indikována balonková plicní angioplastika a/nebo farmakoterapie.

05/2020 MUDr. Ladislav Lacina
Idiopatická plicní fibróza je nevyléčitelné a smrtelné onemocnění projevující se fibrotickou přestavbou plicního intersticia. Pokroky v pochopení patogeneze nemoci vedly ke zpochybnění terapie kortikosteroidy a imunosupresivy. Výstupy ze studie PANTHER dokonce ukázaly nárůst mortality při kombinované imunosupresi oproti placebu. Proto byly vyvinuty zcela nové léky s antifibrotickým působením. Aktuálně jsou dostupné dva - pirfenidon a nintedanib. Oba mají srovnatelný efekt na redukci poklesu plicních funkcí a na prodloužení doby přežití. Kromě toho lze u vhodně indikovaných nemocných nasadit N-acetylcystein. Závažným terapeutickým problémem je zvládání exacerbací idiopatické plicní fibrózy, kdy se většinou uplatňují pulsy methylprednisolonu.

05/2020 MUDr. Ladislav Lacina
Sarkoidóza je multisystémové granulomatózní onemocnění neznámé etiologie mající některé rysy autoimunitních chorob. Napadá nejčastěji plíce a nitrohrudní uzliny, méně často kůži a oči a nervový systém, ale v zásadě může postihnout většinu orgánů v lidském těle. Při diagnostice posuzujeme klinické projevy, radiologický nález a důležitý je histologický nález nekaseifikujících granulomů. Co se týče léčby, je namístě zdrženlivost, neboť v řadě případů, zejména v časnějších radiologických stadiích, jde o onemocnění samoúzdravné. Pokud je však rozhodnuto o zahájení léčby, jsou v první linii většinou indikovány systémové kortikosteroidy. Léčba se zahajuje prednisonem 0,5 mg/kg/den, postupně se redukuje na 10 mg/den a má trvat alespoň šest měsíců. Pokud nemoc na této terapii progreduje, nasazuje se léčba druhé linie, kdy se k prednisonu přidává imunosupresivum. Není závazný konsensus, které imunosupresivum preferovat, ale nejčastěji se doporučuje methotrexát. Pokud selžou i dva přípravky druhé linie, je na místě biologická léčba. V současnosti je dobře zavedena protilátka proti tumor nekrotizujícímu faktoru alfa (tumor necrosis factor alpha, TNF-α) infliximab, ale dobrá léčebná odpověď byla pozorována i u jiných blokátorů TNF-α a jiných léčiv zasazující do cytokinové sítě.

05/2020 MUDr. Bc. Petr Zůna
Plicní rehabilitace je komplexní nefarmakologický přístup k pacientům s chronickou respirační dysfunkcí na podkladě plicních i mimoplicních onemocnění. Její podstatou je individualizovaná péče založená na specifických charakteristikách pacienta. Základním kamenem je respirační fyzioterapie doplněná o vytrvalostní a silový trénink. Součástí programů plicní rehabilitace je i nutriční intervence, psychosociální poradenství a odvykání kouření. Všeobecným cílem je edukace pacienta s cílem dlouhotrvající adherence k léčbě a ke změně životního stylu.

05/2020 MUDr. Daniel Krejčí
Úhrada pembrolizumabu v kombinaci s chemoterapií do první linie léčby plicního karcinomu k 1. 8. 2020¹ opět přiblížila terapii plicního karcinomu v České republice směrem k mezinárodním standardům. Také využití paralelního sekvenování přispělo ke schválení celé řady nových kinázových inhibitorů u nemalobuněčného plicního karcinomu. Pneumoonkologie je progresivní obor zabývající se komplexní onkologickou, podpůrnou i paliativní terapií nemocných s karcinomem plic a mediastina.

05/2020 Prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D.
Exogenní alergická aiveoiitida (EAA) je nemoc vyvolaná opakovanou expozicí různým vyvolavatelům u vnímavého jedince. Nemoc má heterogenní klinickou manifestaci s ohledem na individuální faktory hostitele a typ a složení inhalované směsi. Genetické faktory, stárnutí a biochemické vlastnosti vyvolavatele a další faktory, jako je kouření nebo znečištění ovzduší, mohou přispívat k nepříznivému fibroproliferativnímu průběhu EAA. Kromě vyloučení expozice a podávání kortikosteroidů u akutní EAA se v léčbě tohoto onemocnění nově objevuje antifibrotická léčba pro chronickou EAA s progresivní fibrózou.