04/2019

04/2019 Prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc.

04/2019 Doc. MUDr. Zdeňka Límanová, CSc.
Pokud by byla vyhlášena soutěž o nejslušnějšího a nejkultivovanějšího úspěšného vědce, v seznamu vítězů bychom bezpochyby našli pana profesora Josefa Marka. Jeho rytířství není dáno jmenováním, ale je formováno jeho povahou, jeho charakterem. Pevnost názorů, skromnost a hluboce humánní cítění přidávají jeho rytířství další záviděníhodnou dimenzi. Závidět můžeme i jeho až nadlidskou píli; ovšem samotná píle by pro mimořádně úspěšnou vědeckou činnost profesora Marka nestačila. Sudičky to tušily a nadělily proto panu profesorovi i nadměrné množství nadání. A sečteme-li píli a nadání a připočteme-li i pevné morální zásady, správný výsledek se dostaví: je to zářný Rytíř Josef Marek.

04/2019 MUDr. Jiří Veselý
Spironolakton, antagonista mineralokortikoidních receptorů, je v léčbě hypertenze používán více než 50 let. Silné postavení má v léčbě hypertoniků s primárním hyperaldosteronismem, u pacientů s rezistentní hypertenzí a u hypertoniků se srdečním selháním. Účinek spironolaktonu na snížení krevního tlaku ve vícečetných kombinacích antihypertenziv byl prokázán v řadě malých nekontrolovaných studií, nejvýznamněji v této oblasti přispěla subanalýza studie ASCOT-BPLA. V posledních deseti letech bylo provedeno i několik randomizovaných studií, ve kterých byl prokázán vyšší antihypertenzivní účinek spironolaktonu ve srovnání s placebem (ASPIRANT) i dalšími antihypertenzivy (PATHWAY-2). Pro klinické využití spironolaktonu jsou i u hypertoniků důležité výsledky studií u pacientů s chronickým srdečním selháním. U pacientů s redukovanou ejekční frakcí levé komory redukuje spironolakton morbiditu i mortalitu, u pacientů se zachovalou ejekční frakcí levé komory byla prokázána pouze redukce morbidity. Výsledky uvedených klinických studií se odrážejí v platných doporučených postupech, které obsahují i praktická doporučení pro řešení různých klinických situací.

04/2019 MUDr. Eva Pažourková; MUDr. Hana Poloczková; doc. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D.
Myokarditida je zánětlivé onemocnění srdečního svalu, které může mít řadu infekčních i neinfekčních příčin. V našich podmínkách je etiologie myokarditidy nejčastěji virová. Pokud je myokarditida spojena s dysfunkcí srdečního svalu, označujeme ji jako zánětlivou kardiomyopatii. Mezi příznaky myokarditidy patří bolesti na hrudi imitující akutní koronární syndrom, palpitace, závratě či synkopy a symptomy srdečního selhání. Diagnostika se opírá o klinický obraz a výsledky neinvazivních vyšetřovacích metod, kde v současné době má klíčovou roli vyšetření srdce magnetickou rezonancí. K definitivnímu potvrzení diagnózy je ale nezbytné provedení endomyokardiální biopsie s následným histologickým a imunohistochemickým zhodnocením vzorků myokardu a vyšetřením zaměřeným na detekci případného infekčního agens.

04/2019 Doc. MUDr. Debora Karetová, CSc.; prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
Starší nebo fragiLní nemocní mají obykLe vyšší riziko vzniku fibriLace síní, jsou tedy ohroženi častěji systémovou emboLizací, mají i zvýšené riziko žiLní tromboemboLie. Jsou proto často kandidáty dLouhodobé antikoaguLační medikace a tvoří většinu a nti koagu La n ci i Léčených nemocných. Pro tyto pacienty je typická snížená těLesná hmotnost, omezené renáLní funkce a mnohočetné komorbidity (spojené s podáváním řady daLších Léků). Přímá peroráLní antikoaguLancia (direct oraL anticoaguLants, DOAC) registrovaná v České repubLice - dabigatran, rivaroxaban, apixaban a edoxaban - jsou v řadě těchto indikací příznivou aLternativou dříve dominujícímu warfarinu. Jejich výhodou je, že nemusí být pravideLně Laboratorně monitorována a jsou považována za bezpečnější, zejména pro výrazné snížení rizika vzniku intrakraniáLní hemoragie. Každý Lék ze skupiny těchto přímých peroráLních antikoaguLancií má určitá specifika pLynoucí z farmakoLogických vLastností, případně výsLedků registračních studií, takže se Lze individuáLně rozhodnout pro optimáLní antikoaguLační strategii.
Posuzování benefitu a rizika antikoaguLační Léčby je u starších nemocných sLožité, aLe je nutno je provádět pravideLně a častěji než u mLadších pacientů.

04/2019 MUDr. Martina Lášticová; doc. MUDr. Alena Šmahelová, Ph.D.
Se stárnutím populace a souvisejícím nárůstem počtu pacientů s chronickým onemocněním se výrazně zvyšuje jak výskyt diabetu, tak i demence. Pacienti s diabetes mellitus 2., ale i 1. typu mají vyšší riziko kognitivních poruch včetně demence. Potenciálním mechanismem, kterým může diabetes mellitus 2. typu zvyšovat riziko kognitivních dysfunkcí, je inzulinová rezistence. Možnosti léčby demence jsou v současné době omezené, důležitá je proto prevence, úprava životosprávy a dobrá kompenzace diabetu.

04/2019 Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FASN; MUDr. Jan Vachek
Diabetické onemocnění ledvin na podkladě diabetů 2. typu je nejčastější příčinou chronického selhání ledvin vyžadujícího léčbu náhradou funkce ledvin. Inhibice systému renin-angiotenzin u pacientů s diabetem 2. typu zpomaluje, ale nezastavuje progresi chronického onemocnění ledvin. Canagliflozin, inhibitor kontransportu sodíku a glukózy (SGLT2) v proximálním tubulu ledviny, ve studii CREDENCE významně snížil riziko primární složený cílový parametr (zdvojnásobení sérové koncentrace kreatininu, vývoj terminálního selhání ledvin a kardiovaskulární mortalitu) i renální specifický cílový parametr (zdvojnásobení sérové koncentrace kreatininu a vývoj terminálního selhání ledvin). Inhibitory SGLT2 s prokázaným renoprotektivním účinkem by měly být u pacientů s diabetem 2. typu a chronickým onemocněním ledvin lékem volby.

04/2019 Prof. MUDr. Jaroslav Čermák, CSc.
Přehledný referát se zabývá diferenciální diagnostikou anemií založenou na principu hodnocení základních parametrů červené krvinky (středního objemu krvinky) a počtu retikulocytů. U jednotlivých podskupin jsou pak uvedeny speciální metody pro diagnostiku a diferenciální diagnostiku onemocnění.

04/2019 MUDr. Jiří Nevrlka
Asthma bronchiale je heterogenní onemocnění charakterizované chronickým zánětem a remodelací průdušek, spojenými s jejich hyperreaktivitou a variabilní, často reverzibilní obstrukcí. Projevuje se opakovanými stavy hvízdavého dýchání, kašlem, dušností a svíráním na hrudi.¹ Bez léčby má obvykle výrazný dopad na kvalitu života pacientů a nedobrou prognózu. Už delší dobu máme k dispozici účinnou, a přitom šetrnou léčbu (zejména inhalační kortikosteroidy), která toto paradigma obrací. Lze říci, že pacient včas a adekvátně léčený a dodržující léčebný režim má naopak v drtivé většině případů všechny předpoklady k nenarušení kvality života a dobrou prognózu. Ze strany lékařů je podmínkou pro dosažení plné kontroly nad astmatem znalost aktuálních diagnostických a léčebných postupů. Základní přehled o nich, se zaměřením na platná doporučení v České republice, ale i na recentní vývoj ve světě (Globální iniciativa pro astma, 2019) se snaží podat tento článek.

04/2019 MUDr. Otmar Stránský
Endokrinní orbitopatie je závažná progresivní oční komplikace asociovaná s autoimunitním onemocněním štítné žlázy; nejčastěji se vyskytuje u Gravesovy-Basedowovy tyreotoxikózy. V závažných případech může vést k trvalému poškození zrakových funkcí, exoftalmu, diplopii, periorbitálnímu edému s rizikem poklesu vizu až úplné ztráty zraku. Vzhledem k autoimunitní povaze onemocnění jsou v léčbě využívána především imunosupresiva a protizánětlivě působící látky, jakými jsou zejména kortikosteroidy, v ojedinělých případech pak cyklosporin A a analoga somatostatinu. Prakticky bez účinku, s převahou nežádoucích účinků jsou výsledky léčby cyclophosphamidem a azathioprinem; specifická biologická anticytokinová léčba je zatím pouze v experimentálním testování. Léčba endokrinní orbitopatie vyžaduje multidisciplinární přístup, který individuálně optimalizuje léčebnou strategii podle závažnosti a aktivity onemocnění.

04/2019 Doc. MUDr. Vladimír Tuka, Ph.D.; doc. MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.
Incidence a prevalence civilizačních onemocnění celosvětově vzrůstá. Významnou roLi v tomto faktu hraje životní styL - pohybová aktivita a výživa. ČLověk se původně vyvinuL k vysokému energetickému výdeji a Limitovanému energetickému příjmu. Současná doba je však charakterizována naopak: nízkou mírou pohybové aktivity a vysokým energetickým příjmem. Přitom k získání zdravotního prospěchu stačí i krátké časové úseky zvýšeného pohybu, které jsou rozesety během dne. ZákLadním typem pohybu, který je vhodný téměř pro každého, je chůze. PravideLná pohybová aktivita má příznivý vLiv na všechny sLožky metaboLického syndromu. Představuje jednoduchou Léčebnou modaLitu s kompLexním spektrem účinků, která je dostupná pro většinu pacientů.

04/2019 Doc. MUDr. David Karásek, Ph.D.
Fixní kombinace ezetimib/rosuvastatin vede k významnému ovlivnění koncentrace LDL (lipoproteiny s nízkou hustotou, low density lipoprotein) cholesterolu a představuje účinnou alternativu k léčbě statiny podávanými samostatně. Je indikována nejen k léčbě hypercholesterolemie, ale i jako prevence recidivy kardiovaskulárních příhod u pacientů v sekundární prevenci. Tato kombinace je velmi dobře tolerovaná a snadno se užívá, což je předpokladem vysoké lékové adherence nemocných.

04/2019 MUDr. Lubica Cibičková, Ph.D.
Souhrnný článek se zabývá rozdíly mezi antihypertenzivy, která mají vliv na koncentraci draslíku. Je probrán rozdíl mezi inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (angiotensin converting enzyme, ACE) a sartany a rozdíl mezi thiazidovými a podobnými (thiazide-like) diuretiky. Zejména je diskutováno ovlivnění koncentrace draslíku užíváním indapamidu. Na závěr je zmíněno, že hypokalemie může mít i celou řadu jiných příčin než jen užívání diuretik.

04/2019 Doc. MUDr. Tomáš Kvasnička, CSc.
Venózní tromboembolisirius je častou komplikací u pacientů s karcinomem. Standardním způsobem terapie u těchto pacientů je dlouhodobé subkutánní podávání nízkomolekulárních heparinů. Cílem studie SELECT-D bylo zhodnotit, zda by perorální inhibitor faktoru Xa, rivaroxaban, nabídl alternativní léčbu venózního tromboembolismu u pacientů s karcinomem.
Pacienti a metody: Studie SELECT-D byla multicentrická randomizovaná otevřená pilotní studie, která probíhala ve Spojeném království. Byla zaměřena na pacienty s aktivní formou malignity a s karcinomem asociovanou trombózou ve formě symptomatické plicní embolie nebo hluboké žilní trombózy. Zařazení pacienti byli léčeni bud' dalteparinem (200 lU/kg denně během prvního měsíce, následně pak 150 lU/kg denně od druhého do šestého měsíce), nebo rivaroxabanem (15 mg dvakrát denně po dobu prvních tří týdnů, poté 20 mg jednou denně po dobu šesti měsíců). Primárním výsledkem bylo opakování venózního tromboembolismu během šesti měsíců. Bezpečnost byla hodnocena podle výskytu velkých krvácivých komplikací nebo klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací. Takové krvácení muselo splňovat alespoň jedno z následujících kritérií: nutnost lékařského zákroku, neplánovaný kontakt s lékařem, nutnost přerušení léčby studovaným přípravkem nebo zhoršení výkonu činností každodenního života z hlediska pacienta.
Výsledky: Do každé skupiny bylo náhodně vybráno 203 pacientů, z nichž 58 % mělo metastázy, 26 pacientů mělo rekurentní venózní tromboembolismus (18 u dalteparinu a 8 u rivaroxabanu). Šestiměsíční kumulativní míra recidivy byla při léčbě s dalteparinem 11 % (95% interval spolehlivosti [confidence interval, Cl] 7 -16 %) a při léčbě s rivaroxabanem 4 % (95% Cl 2-9 %) - poměr rizik (hazard ratio, HR) 0,43, 95% Cl 0,19-0,99. Šestiměsíční kumulativní četnost výskytu velkých krvácivých komplikací byla u dalteparinu 4 % (95% Cl 2-8 %) a u rivaroxabanu 6 % (95% Cl 3-11 %) - HR 1,83, 95% Cl 0,68-4,96. Četnost výskytu klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací byla u dalteparinu 4 % (95% CI 2-9 %) a u rivaroxabanu 13 % (95% CI 9-19 %) - HR 3,76, 95% CI 1,63-8,69.
Závěr: Rivaroxaban byl ve srovnání s dalteparinem spojen s relativně nízkou recidivou venózního tromboembolismu, ale s vyšším výskytem klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací.

04/2019 Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.
Rezistentní hypertenze je definována jako neschopnost dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku (140/90 mm Hg) při kombinované léčbě tří a více antihypertenziv, kdy jedním z nich je diuretikum. Trpí jí asi 10-30 % hypertoniků. Tito nemocní mají přibližně trojnásobně vyšší riziko kardiálních příhod v porovnání s pacienty, u kterých se daří dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku. Asi 50-56 % nemocných se syndromem obstrukční spánkové apnoe trpí současně hypertenzí. Rezistentní hypertenze je velmi závažnou a nebezpečnou nemocí, musí jí být věnována náležitá pozornost.

04/2019 Prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., FESC; prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., FESC; prof. MUDr. Lenka Špinarová, Ph.D., FESC
Hypertenze bílého pláště je častý jev, kdy krevní tlak naměřený pacientovi v ordinaci lékaře je nad normou (> 140/90 mm Hg) a krevní tlak naměřený mimo ordinaci je v mezích normy (< 135/85 mm Hg). Vyskytuje se asi u jedné třetiny osob, typicky u žen ve vyšším věku a u nekuřáků. Opačný jev je maskovaná hypertenze, která je definována jako krevní tlak v ordinaci < 140/90 mm Hg a mimo ni > 140/90 mm Hg. Je častá u mužů, zejména ve věku 30-50 let, u kuřáků s nepříznivým rizikovým profilem a také u diabetiků. Důležitá je diagnostika obou fenoménů, a proto bychom měli zvažovat bud' 24hodinové měření krevního tlaku, nebo domácí měření krevního tlaku. U obou typů hypertenze volíme nejdříve nefarmakologická opatření, pokud je kardiovaskulární riziko nízké; při vyšším kardiovaskulárním riziku nebo orgánových komplikacích je nutno zvážit příslušnou farmakoterapii.

04/2019 Doc. MUDr. Jan Jiskra, Ph.D.
Hypotyreóza je onemocnění masového výskytu s prevalencí 5-10 %, včetně subkLinických forem. Nejčastější příčinou je autoimunitní (Hashimotova) tyreoiditida. Základním diagnostickým testem je stanovení koncentrace tyreoidálního stimulačního hormonu (thyroid-stimuLating hormone, TSH) v krvi, která je u periferní hypotyreózy zvýšena. Je-Li vzestup provázený poklesem koncentrace volného tyroxinu (free thyroxine, FT4), jde o manifestní hypotyreózu. Podmínkou pro stanovení diagnózy „subklinická hypotyreóza" je trvalá elevace (přetrvává v odstupu 3-6 měsíců) koncentrace TSH tyreoidální etiologie. Podstatou léčby je hormonální substituce. U více než 95 % pacientů s hypotyreózou jde o jednoduchou substituci levotyroxinem v perorálním tabletovém přípravku. Problémy někdy může činit rozhodnutí, zda léčit pacienty se subklinickou hypotyreózou, nebo situace, kdy se perorální substituce levotyroxinem řídí odlišnými pravidly (např. u pacientů s kardiovaskulárními chorobami, s karcinomem štítné žlázy, vyššího věku a u žen v graviditě).

04/2019 Prof. MUDr. Petr Husa, CSc.
Léčba chronické hepatitidy C kombinací přímo působících perorálních virostatik má vysokou účinnost (až 100 %), minimum kontraindikací a mimořádně příznivý bezpečnostní profil. Podle platných evropských i českých doporučení jsou pro léčbu chronické infekce virem hepatitidy C (HCV) preferovány terapeutické režimy účinné proti všem genotypům HCV (pangenotypové režimy). Celosvětově i v České republice jsou dostupné tři pangenotypové režimy pro léčbu chronické infekce HCV. Ve všech případech jde o fixní kombinace, tedy dva nebo tři účinné léky jsou obsaženy v jedné tabletě: 1. kombinace sofosbuviru s velpatasvirem, 2. kombinace sofosbuviru, velpatasviru a voxilapreviru a 3. kombinace glekapreviru s pibrentasvirem.

04/2019 MUDr. Alena Vlachová; MUDr. Simona Tazbirková; MUDr. Libor Fila, Ph.D.; PharmDr. Václav Vaněček, Ph.D.
Zkušenosti s podáváním anti-IL-5 protilátek jako přídatné léčby těžkého eosinofilního primárně neatopického astmatu prokazují bezpečnost a účinnost terapie. Léčba vede ke kontrole nemoci, redukci až vysazení systémových kortikosteroidů, zlepšení dechových funkcí, a tím ke zlepšení kvality života.

04/2019 Doc. MUDr. Václava Bártů, Ph.D.
Chronická obstrukční pLícní nemoc (CHOPN) je celosvětově rozšířené onemocnění s vysokou prevalencí a vzrůstající mortalitou. V České republice touto chorobou trpí přibLižně 7-8 % osob, obdobná situace je i v jiných zemích. Jedná se o onemocnění Léčitelné, ale nevyléčitelné, s chronickým a pozvolna progredujícím průběhem. Charakteristickým znakem je ventilační obstrukční porucha, která není po aplikaci rychle působícího bronchodilatancia plně reverzibilní. Přesná diagnostika a konkrétní určení fenotypu u jednotlivého nemocného jsou nezbytné k nastavení optimální terapie. Velký význam má zhodnocení symptomů pacienta, klinického a ventilačního vyšetření, zvážení rizik exacerbací. Závěrem je pak určení stupně CHOPN, fenotypu a prognózy onemocnění. Tím lze optimálně upravit léčebný plán konkrétně zaměřený na zjištěný fenotyp CHOPN.

04/2019 MUDr. Martina Šterclová, Ph.D.
Idiopatická pLicní fibróza (IPF) významně zhoršuje kvalitu života nemocných a zkracuje jej. Vyléčit ji sice neumíme, průběh nemoci aLe ovlivnit můžeme. Léčba by měla být vždy komplexní a zahrnovat nejen farmakologické, ale i nefarmakologické postupy. Antifibrotická Léčba (nintedanib, pirfenidon) v porovnání s nejlepší podpůrnou léčbou signifikantně prodlužuje přežití nemocných, i když prediktory léčebné odpovědi, které by mohly vést volbu antifibrotika u konkrétního pacienta, zatím neznáme. Delší přežívání nemocných léčených pro idiopatickou plicní fibrózu s sebou nese i nové výzvy - například vyšší výskyt bronchogenního karcinomu se specifickými diagnostickými a léčebnými úskalími. S problematikou idiopatické plicní fibrózy by měli být obeznámeni nejen pneumologové, ale i lékaři jiných specializací, protože základní podmínkou úspěšné léčby tohoto onemocnění je správně a včas stanovená diagnóza.

04/2019 MUDr. Tomáš Milota
Vedle ochrany před patogeny mají imunoglobuliny také významný imunomodulační účinek, který zahrnuje širokou škálu imunitních mechanismů od vrozené po adaptivní imunitu. Jejich podání je tedy indikováno nejen u pacientů s primárními imunodeficiencemi a narušenou tvorbou protilátek, ale i u celého spektra autoimunitních chorob, jako jsou systémová onemocnění pojiva, autoimunitní cytopenie či zánětlivá onemocnění postihující nervový systém. U většiny z těchto chorob jsou obvykle indikovány vysokodávkované intravenózní imunoglobuliny. Nově se ale objevují důkazy také pro použití imunoglobulinů k subkutánnímu podání u některých z těchto diagnóz. V následujícím přehledu uvádíme souhrn poznatků a novinek, které se týkají využití imunoglobulinů v terapii autoimunitních chorob.

04/2019 MUDr. Milena Tánczosová; doc. MUDr. Spyridon Gkalpakiotis, Ph.D., MBA
Psoriáza je chronické zánětlivé onemocnění kůže neinfekčního charakteru; ačkoliv není život ohrožující, značně negativně ovlivňuje kvalitu života pacienta. I přes intenzivní výzkum a pokroky v porozumění etiopatogeneze zůstává nevyléčitelnou chorobou. Cílem léčby je dosažení dlouhodobé remise s minimálními nežádoucími účinky a zlepšení kvality života. U mírných forem je na prvním místě lokální terapie, u těžších forem je třeba systémová terapie, eventuálně biologická léčba.

04/2019 MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Železo je pro naše tělo zcela nepostradatelný prvek, sehrávající významnou roli v řadě fyziologických procesů, počínaje transportem molekul kyslíku na straně jedné a konče regulací buněčného cyklu a buněčné diferenciace na straně druhé. Následující text ve stručnosti popisuje hlavní body týkající se jeho absorpce, a to ve vztahu k jednotlivým formám možné suplementace.

04/2019 MUDr. Dana Vondráčková
Hemofilie je dědičné onemocnění, které postihuje z více než 90 % chlapce. Hlavním příznakem je krvácení, nejčastěji do kloubů. Přestože se péče o tyto pacienty stále zlepšuje, krvácení do kloubů se nedá zcela zabránit. Zvláště u těžkých forem je časté a prudké. Změny v kloubech způsobené krvácením vedou k chronické bolesti, deformitám a těžkým artropatiím, které značně zhoršují kvalitu života těchto nemocných. Preventivní a aktuální náhrada chybějícího srážecího faktoru zmírňuje akutní bolest i následky krvácení. Přispívá však také k tvorbě inhibitoru, který zhoršuje stav a průběh onemocnění. V centrech pro hemofilii je léčba zaměřena hlavně na profylaxi a substituci faktoru, systematická léčba bolesti včetně farmakoterapie je však u 30-50 % pacientů nedostatečná.

04/2019 Doc. MUDr. Bc. Libor Ustohal, Ph.D.
V léčbě schizofrenie jsou zásadní antipsychotika. Jsou účinná v akutní léčbě první epizody či relapsu (především v ovlivnění pozitivních příznaků) i v prevenci relapsu. Nejvýznamnějším rizikovým faktorem relapsu je nonadherence k medikaci. To mohou alespoň částečně řešit antipsychotika ve formě dlouhodobých injekcí. V terapii rezistentních pacientů je zlatým standardem clozapin. Nezřídka je však používán se značným zpožděním. K optimalizaci jeho použití může posloužit terapeutické monitorování plazmatických koncentrací, nutností je monitorování krevního obrazu. Méně účinná jsou antipsychotika v ovlivnění negativních příznaků. Aktuálně však bylo na trh uvedeno antipsychotikum cariprazin, které může být v tomto směru účinnější než jiná antipsychotika. Pozitivním zjištěním jsou data ze švédského národního registru, která ukazují, že z hlediska prevence mortality jsou všechna antipsychotika účinnější než absence léčby.

04/2019 Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.
Kongres Americké diabetologické asociace (American Diabetes Association, ADA) se v letošním roce uskutečnil v kalifornském San Franciscu. Tradičně na něm byly prezentovány výsledky řady důležitých studií a nutno konstatovat, že ani o překvapivé výsledky v letošním roce nebyla nouze.