Vybrané články

05/2023 MUDr. Hana Roháčová, Ph.D.
Onemocnění vyvolaná pneumokoky jsou častými infekcemi, které postihují jak malé děti, tak dospělé jedince. Především v mezních věkových skupinách jde o onemocnění s vysokým rizikem závažného průběhu. Přestože existuje celá škála antibiotik, na která jsou pneumokoky citlivé, pro rychlost a závažnost průběhu je lépe těmto onemocněním předcházet. K dispozici je v současné době několik očkovacích látek, které mohou zabránit onemocněním vyvolaným nejčastěji se vyskytujícími sérotypy. Škálu těchto očkovacích látek doplnila 15va1entní očkovací látka Vaxneuvance, kterou je možno podat u dětí od šesti týdnů i v dospělém věku.

05/2023 MUDr. Marta Sobotková
Hereditární angioedém je vzácné dědičné onemocnění, které se projevuje opakovanými otoky v různých lokalitách. Jeho nejčastější příčinou je deficit C1 inhibitoru. V posledních letech byla publikována řada doporučení, která odrážejí rozšiřující se paletu léčiv registrovaných pro jeho terapii. Tento článek shrnuje současná doporučení, s ohledem na reálnou dostupnost konkrétních přípravků v podmínkách České republiky.

05/2023 MUDr. Hana Roháčová, Ph.D.
Článek je věnován meningokokovým infekcím, které přes nízkou incidenci jsou stále hrozbou především pro děti a dospívající. V současné době se rozšířilo portfolio očkovacích látek o další vakcínu určenou k prevenci sérotypů A, C, W a Y.

05/2023 MUDr. Martin Slížek; MUDr. Dita Smíšková, Ph.D.
Vysoká incidence klíšťové meningoencefaiitidy a častý výskyt komplikací činí z této nemoci epidemiologicky i klinicky nejvýznamnější arbovirózu nejen v ČR, ale i ve většině zemí střední a východní Evropy a v některých částech Asie. Navzdory relativně nízké smrtnosti zanechává tato infekce centrálního nervového systému až u poloviny nemocných dlouhodobé či trvalé následky, a představuje tak zásadní zátěž nejen pro pacienty samotné, ale i pro zdravotní a sociální systém. Jedinou spolehlivou ochranou proti klíšťové meningoencefalitidě je očkování, v případě rozvoje onemocnění jsme nadále odkázáni na symptomatickou a antiedematózní léčbu.

05/2023 MUDr. Marcela Dvořáková, Ph.D.
TyreoidáLní léky patří u nás i celosvětově k nejčastěji předepisovaným lékům. Znalost faktorů a mechanismů, které ovlivňují vstřebávání Levotyroxinu a jeho další využití v organismu, je důležitou podmínkou při snaze o optimalizaci léčby. Mezi ně patří stravovací návyky, interní onemocnění spojená s poruchami vstřebávání u střevních a jiných onemocnění, léky a látky v přírodě zasahující do mechanismu tyreoidáLních hormonů - tzv. tyreoidáLní disruptory. Jejich vlivem může být léčba porušené funkce štítné žlázy neuspokojivá i přes dodržení pravidel substituční léčby.

05/2023 Prof. MUDr. Dita Maixnerová, Ph.D.; prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA
Onemocnění IgA nefropatie (IgAN) je celosvětově nejčastější primární glomerulonefritida. Zásadní úlohu v patogenezi IgAN představují imunokomplexy, které jsou složené z galaktóza-deficitního imunoglobulinu A1 (Gd-IgA1) a autoprotilátek proti Gd-IgA1. Ukládají se v mezangiu glomerulů, kde vyvolávají komplementem zprostředkovaný zánět, který může vyústit ke zhoršení funkce ledvin až k renálnímu selhání. Nová léčba je cílena na imunopatogenezi IgAN, včetně ovlivnění tvorby Gd-IgA1 imunitními buňkami. Tento článek se zabývá terapeutickým potenciálem perorálního budesonidu s cíleným uvolňováním pro léčbu IgAN, který byl prokázán v klinické studii fáze III (NefIgArd).

05/2023 MUDr. Monika Kamasová
Kumulace poznatků v oblasti prevence onemocnění srdce a cév a jejich stále dominantní postavení na žebříčku příčin morbidity a mortality jsou důvodem, proč je nutné se tomuto tématu věnovat. Většině kardiovaskulárních příhod lze předejít dlouhodobým ovlivněním systoLického krevního tlaku a LDL (Lipoproteiny s nízkou hustotou, low density lipoproteins) cholesterolu. Návodem k úspěšné kardiovaskulární prevenci je časná identifikace rizik, intervence zaměřené na předcházení rizikům, časné zahájení režimových a eventuálně farmakoLogických opatření a rychlé dosažení cílových hodnot.

05/2023 Doc. MUDr. Yvona Angerová, Ph.D.
Cévní mozková příhoda (CMP) je velmi závažné život ohrožující onemocnění, které má stále vysokou úmrtnost a je jednou z nejčastějších příčin těžkého získaného doživotního zdravotního postižení dospělých. Následky CMP mohou být různé, od poruch motoriky po kognitivní funkce. Nejčastějšími poruchami jsou centrální parézy, pro které je charakteristický vývoj spasticity a spastické dystonie. V jejich léčbě významně pomáhá lokální intramuskulární aplikace botulotoxinu. Rehabilitace bývá dlouhodobá a měla by být poskytována interprofesním rehabilitačním týmem. Akutní fáze léčby probíhá v ČR nejčastěji v síti iktových center (Center vysoce specializované cerebrovaskulární péče a Center vysoce specializované péče o pacienty s iktem). Důležité je však i dlouhodobé ambulantní sledování a nasměrování pacientů na specializovaná pracoviště, kde jim bude poskytnuta odpovídající péče.
 

05/2023 MUDr. Zdeněk Monhart, Ph.D., FEFIM
Srdeční selhání je častou diagnózou s narůstající prevalencí v naší populaci. Internisté jsou vedle kardioiogů další odborností, která je při vzájemné spolupráci schopna poskytnout dlouhodobou péči těmto chronickým pacientům. Kapacita kardiologických pracovišť ani neumožňuje zajistit péči o všechny pacienty se srdečním selháním pouze v rámci jedné odbornosti. Podmínkou je, aby internisté znali a byli schopni ve své praxi aplikovat aktuální doporučení pro diagnostiku a léčbu srdečního selhání, včetně strategií zahájení podávání a titrace doporučené medikace. Tyto postupy vyžadují dostatečnou kapacitu ambulance a flexibilitu pro časté kontroly pacientů na počátku léčby nebo při destabilizaci chronického stavu. Výhodou je možnost využití ultrazvuku nejen pro zhodnocení srdeční funkce, ale i k posouzení míry případné kongesce při klinických kontrolách. Protože internisté u pacienta zpravidla neléčí jen srdeční selhání, ale současně i další kardiovaskulární i nekardiovaskulární komorbidity, jsou schopni kvalifikovaných úprav souběžné medikace v případě potencionálních lékových interakcí nebo nežádoucích účinků.

05/2023 Prof. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D.
V letošním roce vyšla nová doporučení Evropské společnosti pro hypertenzi pro management arteriální hypertenze. Na základě těchto nejnovějších poznatků článek shrnuje možnosti měření krevního tlaku pomocí různých metod a ukazuje na možná úskalí při měření.

04/2023 MUDr. Zuzana Plzáková, PhD.; MUDr. Radana Zachová; MUDr. Stanislava Polášková
Atopická dermatitida je chronické onemocnění, které může významně ovlivnit kvalitu života nejen dětského pacienta, ale i celé rodiny. Vyžaduje časově náročnou lokální léčbu. Dosavadní možnosti celkové léčby nebyly zcela uspokojivé, zejména z důvodu širokospektré imunosuprese a častých nežádoucích účinků. Článek představuje aktuálně dostupné možnosti cílené léčby tohoto zánětlivého kožního onemocnění.

04/2023 MUDr. Martin Vašátko
Biologická terapie je v dnešní době léčebným standardem u pacientů se středně těžkou až těžkou ulcerózní kolitidou, kteří nereagují na konvenční terapii, včetně kortikosteroidů a azathioprinu, nebo kteří tuto léčbu netolerují či je kontraindikována. Biosimilární infliximab (IFX) je pro léčbu idiopatických střevních zánětů (inflammatory bowel disease, IBD) v Evropské unii schválen od září 2013, do klinické praxe v České republice se dostal v roce 2015. V roce 2019 European Medicines Agency (EMA) povolila užívání biosimilárního infliximabu CT-P13 ve formě k subkutánnímu podávání ve všech indikacích původního přípravku. Kazuistické sdělení popisuje případ pacienta s těžkým průběhem ulcerózní kolitidy. Vysoká aktivita nemoci, selhání konvenční terapie a kortikodependence si u pacienta vyžádala zahájení biologické terapie biosimilárním IFX. Po počátečním vynikajícím léčebném účinku se po zhruba šesti měsících pacientův stav zhoršil, došlo k významnému snížení údolní koncentrace (trough level, TL) léčiva s významnou tvorbou protilátek. Na základě údajů o dosažení vyšších středních koncentrací IFX a nižší imunogenitě byla u pacienta zahájena léčba subkutánním IFX, která vedla k normalizaci protilátek, navýšení TL IFX a tím k opětovnému klinickému účinku.

04/2023 MUDr. Barbora Pipek, Ph.D., MBA
Prezentujeme kazuistiku třicetileté pacientky s dlouholetou anamnézou Crohnovy choroby s postižením terminálního ilea včetně pravé části tračníku a limitující enteropatickou artropatiíi. Pro rozvoj kortikorezistence, sekundární selhání prvoliniové biologické léčby adalimumabem byla pacientka indikována k léčbě infliximabem a pro přetrvávající klinické revmatické obtíže bylo přistoupeno ke kombinované léčbě subkutánně podávaným metotrexátem a infliximabem s následným rozvojem klinické, laboratorní i endoskopické remise a výrazným zlepšením revmatických obtíží.

04/2023 Doc. MUDr. Dalibor Musil, Ph.D.
Současné standardy moderní léčby tromboembolické nemoci (TEN) se opírají o doporučení American College of Chest Physicians (ACCP) z roku 2012 a jejich aktualizace z let 2016 a 2021. V současnosti je léčba TEN postavená na antikoagulaci. Neonkologičtí pacienti s TEN dnes musejí být přednostně léčení přímými perorálními antikoagulancii (direct oral anticoagulants, DOAC) (apixaban, dabigatran, edoxaban, rivaroxaban) (1B). Léky blokující působení vitaminu K (vitamin K antagonists, VKA) zůstávají první volbou pouze u prokázaného antifosfolipidového syndromu a u pacientů s clearance kreatininu (CrCl) < 15 ml/min nebo u dialyzovaných. Domácí léčba má vždy přednost před hospitalizací (1B), pokud je pacient schopný a ochotný se takto léčit, je kardiopulmonálně kompenzovaný, bez recentního krvácení, závažného jaterního nebo ledvinného onemocnění a významné trombocytopenie. Pacienti s akutní žilní trombózou provázenou subjektivními potížemi a otokem musejí na postižené dolní končetině alespoň první dva až tři měsíce nosit během dne kompresivní punčochu. Délka antikoagulační léčby (sekundární farmakotromboprofylaxe) by se měla v praxi odvíjet od stratifikace rizika recidivy TEN a rizika krvácení. Podle dnes platných doporučení American Society for Clinical Oncology (ASCO) z roku 2019 jsou první volbou u paraneoplastické TEN DOAC (apixaban, edoxaban, rivaroxaban) a nízkomolekulární hepariny (low molecular weight heparin, LMWH). Přímá perorální antikoagulancia by se neměla používat u pacientů s malignitami v trávicím a urogenitálním traktu, pokud hrozí lékové interakce, krvácení z gastrointestinálního traktu, u pacientů s CrCl < 15 ml/min nebo u dialyzovaných pacientů.

04/2023 Doc. MUDr. Jitka Fricová, Ph.D.
Článek přináší aktuální pohled na léčbu bolesti nenádorového původu silnými opioidy. Jedná se aktuální téma, protože léčba silnými opioidy je v posledních letech přehodnocována a jsou vydávána nová klinická doporučení k bezpečné preskripci opioidů. Uvedena je nejnovější forma transdermální léčby chronické bolesti s uvolňováním opioidu buprenorfinu sedm dní.

04/2023 Doc. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Alergická rhinitis je v populaci vysoce prevalentní onemocnění, které se často vyskytuje komorbidně s asthma bronchiale. Charakterizováno je mimo jiné výrazným zhoršením kvality života, školního nebo pracovního výkonu a významným ekonomickým dopadem. Možnosti preventivních i léčebných opatření jsou poměrně pestré, avšak stále jsme u většiny nemocných odkázáni pouze na možnost tlumení klinické symptomatiky. Předložený text shrnuje základní farmakologické vlastnosti relativně nově využívané fixní kombinace antihistaminik s kortikosteroidem, olopatadinu s mometasonem, na pozadí jejího klinického využití právě u nemocných se symptomatickou alergickou rhinitis.

04/2023 Doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D.
Ozanimod je modulátor receptorů pro sfingosin-1fosfát (S1P) selektivní k receptorům typu 1 a 5 (S1PR1 a S1PR5), zatímco vůči typům 2, 3 a 4 vykazuje afinitu minimální nebo žádnou. Je indikován pro léčbu relaps-remitentní formy roztroušené sklerózy a ulcerózní kolitidy. U těchto nemocí prokázal dobrou účinnost i bezpečnostní profil. Jeho mechanismus účinku spočívá především ve snížení migrace lymfocytů do místa zánětu centrální nervové soustavy a střev. Podává se perorálně jedenkrát denně v udržovací dávce 0,92 mg, v úvodu léčby se používá týdenní režim eskalace dávky. Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou lymfopenie, nazofaryngitidy a elevace jaterních enzymů. Významné lékové interakce mohou nastat při kombinaci s imunosupresivy a bradykardizujícími léky, a také s induktory cytochromu P450, CYP2C8.

04/2023 MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D., DBA
PoLycystické onemocnění ledvin autosomálně dominantního typu je nejčastější dědičné onemocnění vedoucí k nezvratnému selhání ledvin. Mutace postihující nejčastěji geny pro polycystiny PKD1 a PKD2 podmiňují progresivní tvorbu a růst cyst a vedou k destrukci renálního parenchymu. Základem léčby je léčba podpůrná, zejména korekce hypertenze, a léčba specifická, zahrnující somatostatinová analoga a blokádu receptoru V2 pro vasopresin – tolvaptan. V současné době se řada studií zabývá dalšími terapeutickými modalitami.

04/2023 Doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.
Výskyt arteriální hypertenze je u diabetiků 2. typu dvakrát častější než v běžné populaci a stoupá v závislosti na věku a délce trvání diabetu. Dobrá kontrola hypertenze u diabetiků je zásadní pro snížení kardiovaskulárního rizika a také mikrovaskulárních komplikací. Základem léčby hypertenze u diabetiků je blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému. V současných postupech se doporučuje preference kombinační antihypertenzní léčby a snaha o rychlou normalizaci krevního tlaku. Nová antidiabetika (inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 [sodium-glucose co-transporter 2, SGLT2] a agonisté glukagonu podobného peptidu 1 [glucagon-like peptide-1, GLP-1]) mají nezanedbatelný antihypertenzní účinek a představují novou příležitost k optimalizaci současné léčby hypertenze u diabetických pacientů. Agonisté GLP-1 mají i významný vliv na redukci tělesné hmotnosti. Tento článek shrnuje současné poznatky a doporučení v léčbě hypertenze u obézních diabetiků 2. typu.

04/2023 Prof. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Plicní hypertenze je definována jako syndrom charakterizovaný zvýšením středního tlaku v plicnici > 20 mm Hg. Nejčastěji se vyskytuje u onemocnění srdce nebo plic. Vzácněji je plicní hypertenze důsledkem primárního postižení plicních cév (zejména plicní arteriální hypertenze, při postižení plicních arteriol a chronická tromboembolická plicní hypertenze související s nekompletní reperfuzí po akutní plicní embolii). V léčbě plicní arteriální hypertenze dominuje farmakoterapie. Nemocní s pozitivním vazodilatačním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikována farmakoterapie prostanoidy a agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy (iniciální kombinační léčba u pacientů bez kardiopulmonálních komorbidit, iniciální monoterapie u pacientů s kardiopulmonálními komorbiditami, opakovaná reevaluace během sledování a adekvátní modifikace léčby). U pacientů s plicní hypertenzí asociovanou se srdečními a plicními onemocněními se zvláštní pozornost soustředí na pacienty se závažnou prekapilární komponentou, respektive těžkou plicní hypertenzí (plicní cévní rezistence > 5 Woodových jednotek). U těchto pacientů, kteří se klinicky manifestují významnou hypoxemií, opakovanými epizodami pravostranné kardiální dekompenzace a echokardiografickým nálezem dilatované a dysfunkční pravé komory, je nutno vyloučit možnou koincidující příčinu prekapilární plicní hypertenze. Tito pacienti mají být diskutováni se specializovanými centry pro plicní hypertenzi s otázkou individualizované terapeutické intervence. U chronické tromboembolická plicní hypertenze je indikována doživotní antikoagulační léčba. O dalším způsobu léčby rozhoduje operabilita. U operabilní pacientů je indikována plicní endarterektomie. U inoperabilních pacientů a u nemocných s reziduální plicní hypertenzí po plicní endarterektomii je indikována balónková plicní angioplastika a/nebo farmakoterapie.