Vybrané články

05/2022 MUDr. Alena Slováková; doc. MUDr. Jiří Votruba, Ph.D.; MUDr. Lenka Návratová
Sarkoidóza je systémové onemocnění neznámé etiologie, které je charakterizováno tvorbou nekaseifikujících granulomů. Nejčastěji postihuje nitrohrudní uzliny a plicní tkáň, ale může se projevit téměř ve všech orgánech. Asi u třetiny nemocných sarkoidóza probíhá asymptomaticky a spontánní zhojení plicní sarkoidózy lze očekávat v 50-60 %. Pokud ale ke spontánní remisi nedochází, pacient je symptomatický a dochází k poklesu plicních funkcí, je indikována léčba. Od 50. let 20. století jsou stále lékem první linie kortikoidy. Ve druhé linii se uplatňují další imunosupresiva, hlavně methotrexát, a ve třetí linii biologická léčba. Cílem léčby je zabránit přechodu onemocnění do vyšších stadií, snížit nemocnost, zachovat a/nebo zlepšit kvalitu života nemocného.

05/2022 Doc. MUDr. Jiří Votruba, Ph.D.
Článek se zabývá navigačními metodami bronchologické diagnostiky, které jsou v posledních letech ve výrazném rozvoji. Kromě popisu základních metod se věnuje i indikacím k invazivní diagnostice solitárních plicních uzlů, které jsou podkladovou patologií pro endobronchiální navigaci. Klinická vodítka pro práci s pacienty, kteří jsou diagnostikováni v rámci časného záchytu plicního karcinomu či zatím častěji z jiných důvodů indikovaným CT hrudníku, se stávají pro praxi stále důležitější součástí managementu solitárních plicních uzlů.

05/2022 MUDr. Zuzana Hajníková
Maligní pleurální výpotek u pacientů s onkologickým onemocněním je známkou nepříznivé prognózy. U symptomatických pacientů máme několik paliativních možností řešení výpotku vedoucích ke zlepšení kvality života. Podle současného konsensu a doporučení není žádná metoda striktně preferována. Rozhodnutí o managementu u každého pacienta závisí na preferenci pacienta, rychlosti tvorby výpotku, expandibilitě plíce a na předpokládané době přežití.

05/2022 MUDr. Zuzana Šestáková
Kašel je nejčastějším příznakem onemocnění dýchacích cest, ale je také jedním z nedůležitějším obranných mechanismů lidského organismu. Často je obtížné stanovit, kdy tento obranný reflex přestane plnit svou fyziologickou úlohu a stane se patologickým. Kašel není diagnózou, je symptomem různých onemocnění a jejich kombinací a je nejčastějším příznakem chorob respiračního ústrojí. Často se definice chronického kašle zaměňuje s definici chronické bronchitidy. Chronická bronchitida je chronické, progresivní onemocnění, terapeuticky obtížně ovlivnitelné. Navzdory veškerému úsilí zůstávají pacienti vysoce symptomatičtí. V současné době je zkoumána řada nových bronchoskopických léčebných postupů: použití kryospreje, bronchiální rheoplastika, balónková desobstrukce a cílená plicní denervace. Cílem těchto metod je zničení hyperplastických pohárkových buněk, nadbytečných submukózních žláz a regulace tonu hladkého svalstva. Tyto léčebné modality jsou v rané fází klinického výzkumu, ale prokázaly zlepšení příznaků chronické bronchitidy a snížení frekvence exacerbací. K vyhodnocení trvanlivosti léčby jsou ale zapotřebí větší randomizované kontrolované studie.

05/2022

04/2022 Doc. MUDr. Sylva Skálová, Ph.D.; PharmDr. Petra Rozsívalová
X-vázaná hypofosfatemie (X-linked hypophosphatemia, XLH) je vzácné onemocnění manifestující se v dětském věku především křivicí, osteomalacií, odontomalacií a disproporcionálně malým růstem. Typickým prvním projevem bývá kolébavá chůze a bolesti končetin. Uvádíme kazuistiku dvou sourozenců s familiárním výskytem XLH, u kterých konvenční terapie fosfáty a kalcitriolem nebyla dostatečně účinná. Po zahájení léčby burosumabem, monoklonální protilátkou neutralizující FGF-23, došlo k významnému ústupu klinických obtíží i laboratorních nálezů. Léčba ve srovnání s konvenční terapií je lépe tolerována a je bez nežádoucích účinků.

04/2022 Prof. MUDr. Petr Husa, CSc.
Infekce virem hepatitidy C (hepatitis C virus, HCV) je stále jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater. Pole odhadu Evropské asociace pro studium jater (European Association for the Study of the Liver, EASL) žije na světě asi 71 milionů osob chronicky infikovaných HCV. Mezi nimi jednoznačně dominují lidé užívající v současnosti nebo v minulosti drogy (persons who inject drugs, PWID), a to především intravenózně. Úspěšnost léčby chronické infekce HCV přímo působícími virostatiky (direct-acting antivirals, DAA) se blíží 100 %. Hlavním úkolem je v současnosti diagnostikovat a léčit infekci HCV u co největšího počtu infikovaných, což zejména u PWID naráží na problémy s jejich adherencí.

04/2022 MUDr. Vasyl Suchoťko; doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D.
Gastrointestináiní trakt hraje klíčovou roli v metabolismu vápníku a vitaminu D a významně se tak podílí na zdraví skeletu. Onemocnění gastrointestinálního traktu, zejména tenkého střeva, pankreatu a jater, jsou spojena nejen s poruchami metabolismu vápníku a vitaminu D, ale i s vyšším výskytem osteoporózy a nízkotraumatických fraktur. Rovněž v gastroenterologii běžně užívaná farmaka interagují se vstřebáváním vápníku v tenkém střevě, a tím se nepřímo podílejí na zvýšeném riziku osteoporózy.

04/2022 MUDr. Hana Ciferská, Ph.D., MUDr. Jan Vachek
Léčba biologickými chorobu modifikujícími antirevmatickými léky (biological disease modifying antirheumatic drug, bDMARD) má zásadní postavení v terapii zánětlivých revmatických onemocnění, u kterých selhala předchozí léčba konvenčními syntetickými chorobu modifikujícími léky. Narůstající potřeba bDMARD a jejich cena vedla po vypršení patentu na originální bDMARD k nástupu biosimilárních léků (bsDMARD). Jedná se o relativně novou skupinu léků, kterou lze definovat podle jejich podobnosti originálním bDMARD. Vzhledem k složité proteinové struktuře nelze bsDMARD považovat za tradiční generika, ale vysoce podobné kopie proteinů, ze kterých vycházejí. Na rozdíl o generických léčiv musejí bsDMARD prokázat před zavedením do praxe svou biosimilaritu s originálem prostřednictvím klinických sledování zaměřených na celou řadu faktorů porovnávajících dané přípravky. Nyní jsou již k dispozici více než desetiletá data jak z klinických sledování a jejich extenzí, tak z národních a nadnárodních registrů biologické léčby prokazující dobrou kvalitu, účinnost i bezpečnost bsDMARD shodnou s bDMARD. Cílem práce je podat stručný přehled o bsDMARD v současnosti využívaných v revmatologické praxi v České republice, lze však očekávat, že v době publikace článku se seznam bDMARD může rozšířit o další přípravky.

04/2022 Prof. MUDr. Debora Karetová, CSc.; prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
V indikaci antikoaguLační Léčby má zásadní význam vysoká účinnost (profylaxe a Léčba tromboemboLických příhod) i bezpečnost (nízké riziko krvácení). Oba tyto aspekty závisejí na optimálním setrvání koncentrace antitrombotika v terapeutickém rozmezí, tedy na stabiLním a vyrovnaném účinku během dávkového intervaLu. Těmto podmínkám veLmi dobře vyhovuje právě pentasacharid fondaparinux s dLouhým bioLogickým poLočasem pLazmatické eLiminace (17-21 h) a s maLou variabiLitou účinku. Účinnost a bezpečnost fondaparinuxu byLa úspěšně prověřována v indikaci profyLaxe tromboemboLické nemoci (v chirurgických i interních indikacích) i v Léčbě tromboemboLické nemoci (pLicní emboLie i flebotrombózy), také v Léčbě trombózy povrchových kmenových žiL doLních končetin i v Léčbě akutních koronárních příhod. V těchto indikacích se fondaparinux osvědčil, byL bud' srovnateLně účinný při vyšší bezpečnosti (nižším výskytu veLkých krvácení), stejně bezpečný při vyšší účinnosti (nižším výskytu trombotických kompLikací) či současně účinnější i bezpečnější (vyšší ceLkový kLinický benefit).

04/2022 MUDr. Eva Tůmová, Ph.D.
Kardiovaskulární onemocnění jsou stále vedoucí příčinou mortality a morbidity v rozvinutých zemích. Jakkoli od devadesátých let minulého století pozorujeme výraznou regresi jejich incidence, v posledních letech zaznamenáváme naopak mírný narůst daný několika faktory. Ze strany pacientů jde především o nárůst obézních jedinců v populaci a stále vysoký podíl kuřáků. Bohužel existují i nedostatky na straně ošetřujících lékařů, jejichž podaná léčba stále není natolik intenzivní, aby jí bylo dosaženo u pacientů doporučených cílových hodnot. Dlouhodobě indikujeme nižší dávky hypolipidemik a nevyužíváme možnosti kombinační léčby. Na druhou stranu nejsou výjimkou situace, kdy i přes naše významné léčebné úsilí klesá u pacientů s polypragmazií celkem pochopitelně adherence k terapii. Léčba fixní kombinací se v tomto kontextu ukazuje jako ideální.

04/2022 Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D.
Ovlivnění všech rizikových faktorů aterosklerózy je klíčové ke snížení kardiovaskulárního rizika u daného pacienta. Ovšem k ovlivnění jednotlivých rizikových faktorů, a zejména k dosažení doporučených cílových hodnot je často nutné užít kombinační terapii. Při současném ovlivnění všech rizikových složek dochází k výrazné polypragmazii, a tím k výrazné redukci compliance s léčbou u našich pacientů. Proto zavedení fixních kombinací je klíčové stran zlepšení adherence našich pacientů k farmakoterapii, a tím i k dosažení cílových hodnot všech rizikových faktorů aterosklerózy. Co se týče dosažení cílových hodnot krevního tlaku, musíme dnes často využít dvojkombinační až trojkombinační terapii. Dnes jsou na trhu již k dispozici i fixní přípravky ovlivňující několik rizikových faktorů aterosklerózy: arteriální hypertenzi a dyslipidemii.

04/2022 Prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc.
V klinické praxi stále přetrvává nedostatečná preskripce statinů i jiných hypolipidemik u seniorů, a to především u křehkých pacientů a více u žen. Jsou uvedeny důvody, které vysvětlují tuto situaci. V sekundární prevenci aterosklerotických kardiovaskulárních onemocnění (ASKVO) je dostatek důkazů k indikaci statinové léčby v jakémkoli věku a u obou pohlaví, pokud je tolerována a není kontraindikována. V primární prevenci ASKVO přibývají důkazy o prospěšnosti hypolipidemické terapie u seniorů i seniorek, včetně křehkých pacientů. Měla by být preferována kombinační hypolipidemická léčba, např. nižší dávka statinu s ezetimibem, která je účinná, bezpečná a dobře tolerovaná a je vhodná i u smíšené dyslipidemie. Je vysvětlen pojem „deprescribing“ a jeho využití v klinické praxi. Vyšší věk a křehkost by neměly být rozhodujícím kritériem pro určování způsobilosti pacienta k léčbě hypolipidemiky, ale je třeba vysoce individualizovaný a trpělivý přístup včetně respektování názoru pacienta.

04/2022 MUDr. Martina Nováková, MUDr. Lucie Břízová, MUDr. Kateřina Polášková, prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc.
Se zvyšujícím se věkem dožití se zvyšuje procento seniorů v populaci, čímž se zvyšuje i incidence a prevalence nemocí vázaných na vyšší věk. Zvyšuje se počet pacientů s diabetem, který je onemocněním s modelovým příkladem zvýšeného rizika rozvoje syndromu geriatrické křehkosti. Účelné a rozvážné využití možností moderní terapie diabetu 2. typu umožňuje vyvážit přínos těsné kompenzace a minimalizaci rizika poškození pacienta s již vyvinutým syndromem geriatrické křehkosti.

04/2022 MUDr. Zdeněk Monhart, Ph.D., FEFIM
Ve vyšších věkových skupinách narůstá prevalence fibriLace síní, která je spojena s rizikem kardioembolizačních příhod, u starších osob také stoupá výskyt žilního tromboembolismu. Proto se v této věkové skupině setkáváme stále častěji s nutností antikoagulační léčby, která je ve většině případů dlouhodobá, velmi často trvalá. Vyšší věk ale také přináší zvýšené riziko krvácivých komplikací. Úkolem lékaře pečujícího o tyto nemocné je správně posoudit indikaci antikoagulační terapie, zhodnotit riziko krvácení, a především zvolit vhodný lék a dávku. Dnes již v naprosté většině indikací preferujeme přímá perorální antikoagulancia. Při rozhodování o antikoagulační léčbě je nutno zohlednit přítomnost dalších komorbidit, případně míru orgánové dysfunkce. Současně posuzujeme možnost ovlivnění rizikových faktorů krvácení. Text se zabývá vybranými komplikovanými situacemi, které nastávají při rozhodování o indikaci a vedení antikoagulační léčby u starších multimorbidních pacientů.

04/2022 MUDr. Luboš Kotík
Nemocných zařaditelných do syndromu křehkosti (frailty syndrom) se stárnutím populace přibývá, a proto se péče o ně stává aktuálním tématem. Doporučené postupy sestavené na základech výsledků randomizovaných studií pro ně neplatí, protože křehcí nemocní prakticky nikdy do běžných studií zařazeni nebyli. Máme tak jen málo údajů jak se k diagnostice a léčbě těchto pacientů postavit. Nezbývá než na základě známé zranitelnosti křehkých nemocných, pokud jsou vystaveni náročnějším diagnostickým a léčebným metodám, při znalosti jejich odlišného metabolismu farmak a také s akceptací omezeného dožití, modifikovat jinak běžně užívané postupy.

04/2022 Prof. MUDr. Jiří Widimský, CSc.
Systolický krevní tlak plynule stoupá s věkem a u starších osob je hypertenze, zejména izolovaná systolická forma, velmi častá. Ačkoliv léčba hypertenze starších osob přináší ve většině případů přesvědčivý klinický benefit, je třeba myslet i na některá možná úskalí terapeutických přístupů. Text článku stručně sumarizuje léčebné přístupy a potenciální komplikace.

04/2022 Prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., FESC; prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., FESC; prof. MUDr. Lenka Špinarová, Ph.D., FESC
Podáváme přehled přístupu k léčbě „křehkého“ nemocného se srdečním selháním. Základem léčby podle nových doporučeních pro diagnostiku a léčbu srdečního selhání z roku 2021 jsou inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu / blokátory receptoru AT, pro angiotenzin II (sartany) s možností nahrazení blokátory receptoru AT, pro angiotenzin II a neprilysinu (sacubitril-valsartan), dále beta-blokátory, glifloziny a blokátory mineralokortikoidních receptorů, při známkách srdečního městnání také diuretika. Dávky léků je však nutné přizpůsobit hemodynamickému stavu nemocného, je třeba zvážit kontrolu, aby léky pravidelně užíval, včetně kontroly nežádoucích účinků. Také bereme v úvahu řadu komorbidit, kterými křehký nemocný trpí. Velmi pečlivě budeme zvažovat indikace implantabilního defibrilátoru.

04/2022 MUDr. Zdeněk Lys, prof. MUDr. Jan Václavík, Ph.D., FESC
Stárnutí populace a pokroky v oblasti farmakoterapie mnoha nemocí s sebou nesou i riziko užívání více léků, tedy riziko polyfarmakoterapie, která zvyšuje rizika nežádoucích účinků léků a snižuje adherenci k léčbě se všemi důsledky. Důležitým aspektem práce lékaře je optimalizace farmakoterapie každého pacienta. Kromě obecných zásad, jako je správná indikace, využití fixních kombinací a analýza interakcí léčivých látek, můžeme využít i další nástroje pro posouzení vhodnosti terapie u geriatrických pacientů, jako jsou kritéria STOPP/START. Významná je také komunikace a zohlednění pacientových preferencí.

04/2022 Prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc.; MUDr. Adam Lukáč
Výrazem křehkost - frailty - je vyjadřován stav zranitelnosti organismu charakterizovaný vyčerpáním jeho kompenzačních rezerv. Z klinického pohledu je křehkost definována nezáměrným hmotnostním úbytkem, pomalou chůzí, svalovou slabostí, únavností prezentovanou samotným nemocným a nízkou fyzickou aktivitou. Postihuje ve většině případů nemocné vyššího věku a vyskytnout se může i u mladších multimorbidních nemocných. Důsledkem frailty je zvýšený výskyt komplikací doprovázejících i jinak běžné zdravotní problémy, častá nutnost hospitalizací a jejich delší trvání, progresivní ztráta soběstačnosti a zvyšující se mortalita. V rámci intervence a současně prevence syndromu křehkosti je nutno podpořit stav výživy a mobilitu pacienta, věnovat pozornost vodnímu, minerálovému a vitaminovému hospodářství, zejména deficitu vitaminu D, léčit chronické infekty a chronickou bolest a poskytovat nemocnému psychosociální podporu.