Vybrané články

05/2019 Doc. MUDr. Petr Dulíček, Ph.D.
Léčba akutní fáze tromboembolické nemoci je dobře známa a dnes máme k dispozici výběr z několika léků. Problémem je však stanovit optimální délku antikoagulační terapie. Přes řadu doporučení omezujících délku antikoagulační terapie jsou situace, kde se domníváme, že prolongovaná antikoagulační terapie by byla pro nemocného výhodná. V prolongaci byla zkoušena všechna dostupná antikoagulancia. Jako slibné se jeví pokračovaní v léčbě přímými antikoagulancii, a to jak ve standardní, tak ve snížené dávce. Výhody a nevýhody jednotlivých postupů diskutujeme v našem článku.

05/2019 MUDr. Libor Červinek, Ph.D.
U onemocnění imunitní trombocytopenií došlo v roce 2016 ke změně v souhrnu údajů o přípravku týkající se agonistů trombopoetinového receptoru. Stav po splenektomii již není obligátní součástí indikačních kritérií pro léčbu trombopoetinovými agonisty. Dosažení setrvalé remise po vysazení trombopoetinových agonistů představuje stále velmi živou oblast léčby. V oblasti léčby imunitní trombocytopenie v graviditě byla publikována zajímavá studie s rekombinantním lidským trombopoetinem. Byly publikovány výsledky studie s dalším perorálním agonistou trombopoetinového receptoru avatrombopagem. V léčbě imunitní trombocytopenie byly zveřejněny povzbudivé výsledky randomizovaných studií s perorálním inhibitorem slezinné tyrosinkinázy fostamatinibem. Nově se v oblasti imunitní trombocytopenie objevují léky inhibující lidský neonatální Fc receptor.

05/2019 MUDr. Gabriela Romanová; MUDr. Petr Smejkal, Ph.D.
Léčba pacientů s hemofilií zaznamenala během posledních let nebývalý posun. Stále přicházejí na trh nové léky, které umožňují hemofilikům v rámci profylaktické aplikace rekombinantními koncentráty FVIII/FIX předcházet krvácení a tím současně zamezit vzniku nebo dalšímu rozvoji hemofilické artropatie. Nové přípravky v léčbě hemofilie umožňují pacientům žít zcela plnohodnotný život, což je patrné zejména u mladších hemofiliků. Samozřejmě, trochu jiná situace nastává u pacientů starších, kteří byli v minulosti léčeni „on demand“ a poškození jejich kloubů je již bohužel nevratné. Nicméně, i u těchto pacientů nové rekombinantní přípravky umožňují předcházet další progresi kloubního poškození, tím oddálit náročné ortopedické výkony s dlouhou rehabilitací a současně zabránit významnému finančnímu a osobnímu zatížení pacientů a zlepšit kvalitu jejich života. Spektrum rekombinantních koncentrátů zahrnuje čtyři generace přípravků. První generace přípravků přichází během výroby do styku s lidským albuminem, druhá generace s lidskými proteiny. Přípravky třetí generace během výroby nepřicházejí do styku s lidskými proteiny, přípravky čtvrté generace jsou již syntetizované lidskými embryonálními buňkami. Využití těchto nových přípravků je primárně u pacientů předtím neléčených plazmatickými přípravky FVIII/FIX, u pacientů HCV (hepatitis C virus) i HIV (human immunodeficiency virus) negativních, na druhou stranu jsou využity i v případě HIV i HCV pozitivních pacientů. Zcela nová situace nastává u pacientů s těžkou hemofilií A a inhibitorem, u kterých revoluční podkožní aplikace přípravkem emicizumab jedenkrát týdně zcela změnila život v jednoznačně pozitivním smyslu.

05/2019 MUDr. Radomíra Hrdličková
Hemofilie A a hemofilie B jsou nejobávanější dědičné poruchy krvácení. Trvalá profylaktická substituční terapie faktorem VIII / faktorem IX je standardem péče o pacienty s těžkou hemofilií, ale nutnost relativně časté intravenózní aplikace faktorů mnohdy znamená nedodržení léčby. Přicházející nové možnosti léčby usilují o snížení léčebné zátěže - koncentráty faktorů s prodlouženým poločasem, humanizovaná bispecifická monoklonální protilátka emicizumab, která napodobuje koagulační funkci aktivovaného faktoru VIII s výhodou subkutánní aplikace. Aktuálně jsou zkoumány nové sloučeniny pro obnovení rovnováhy hemostázy u hemofilie; cílí na přirozené antikoagulační proteiny - inhibitor dráhy tkáňového faktoru, antitrombin, protein C a protein S.

05/2019 Doc. MUDr. Jana Hirmerová, Ph.D.
Nejúčinnějším prostředkem v prevenci recidivy tromboembolické příhody je antikoagulační léčba, ta je však spojena s rizikem krvácení. Extenze antikoagulační léčby nad 3, 6 či 12 měsíců na dobu neurčitou až celoživotní je indikována u pacientů s vysokým rizikem recidivy, nemajíli zároveň vysoké riziko krvácení. S nejvyšším rizikem recidivy jsou spojeny příhody bez zřejmého vyvolávajícího faktoru, tedy neprovokované. Provokované příhody mají riziko variabilní v závislosti na tom, zdali se jednalo o závažný či méně závažný, trvalý či přechodný vyvolávající faktor. V prevenci recidivy lze použít antikoagulační léčbu - warfarin či nová (přímá) antikoagulancia v plné či redukované dávce. Mírnou účinnost v této indikaci má i kyselina acetylsalicylová. U pacientů s hlubokou žilní trombózou byl v prevenci rekurence prokázán též účinek sulodexidu. Zdůrazňuje se význam edukace pacienta o možných variantách sekundární prevence a vhodnost jeho aktivního zapojení do rozhodování. Důležité je rovněž pravidelné přehodnocování benefitu léčby s její případnou úpravou.

05/2019 MUDr. Daniel Václavík, Ph.D.
V sekundární prevenci cévní mozkové příhody je nutná pravidelná kontrola a léčba obecných vaskulárních rizikových faktorů (hypertenze, diabetes mellitus, hypercholesterolemie). Nezbytná jsou režimová opatření jako zanechání kouření, omezení abúzu alkoholu, dieta s nízkým obsahem nasycených tuků, bohatá na ovoce, zeleninu a vlákninu, pravidelná fyzická aktivita a snížení nadváhy. V sekundární prevenci pacienty s prokázanou kardiogenní embolizací indikujeme k léčbě antikoagulancii, pacienty s nekardiogenními ikty k antiagregační léčbě. Pacienti se symptomatickou stenózou krkavice nad 70 % jsou indikováni ke karotické endarterektomii nebo zavedení stentu na pracovišti s operačním rizikem pod 6 %.

05/2019 Doc. MUDr. Eva Vlčková, Ph.D.
Léčba pacientů s bolestivou polyneuropatií zahrnuje: 1) identifikaci a případně léčbu příčinného faktoru polyneuropatií, 2) léčbu vlastního periferně neurogenního postižení a 3) terapii neuropatické bolesti. Nejčastějším etiologickým faktorem polyneuropatií je v našich podmínkách diabetes mellitus. Ovlivnění vlastní periferní neuropatie je účinnější u demyelinizačních typů polyneuropatií, zatímco možnosti farmakologické prevence či signifikantní podpory regenerace vzniklého axonálního postižení jsou velmi omezené. V terapii neuropatické bolesti patří k lékům první volby antiepileptika ze skupiny ligandů α2δ podjednotky napěťově řízených kalciových kanálů (gabapentin, pregabalin) a antidepresiva ze skupiny inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (duloxetin, venlafaxin) nebo tricyklická antidepresiva (amitriptylin). Jako léky druhé volby lze využít tramadol či silné opioidy a v případě lokalizované bolesti také topicky aplikované léky (capsaicin, lidocain).

05/2019 MUDr. Věra Malinová
Gaucherova nemoc je vzácné dědičně podmíněné metabolické onemocnění. V důsledku nedostatečné aktivity lysosomálního enzymu glukocerebrosidázy dochází k nahromadění glukocerebrosidu v lysosomech postižených buněk. Projevuje se nejčastěji zvětšením sleziny, jater, příznaky krvácivé diatézy a postižením skeletu. V laboratoři se objevuje trombocytopenie, anemie či leukopenie, střádavé změny v kostní dřeni obratlů a dlouhých kostí je možno zobrazit při vyšetření magnetickou rezonancí. Potvrzení diagnózy je možné na enzymatické a molekulárně genetické úrovni. V léčbě se uplatňuje substituce chybějícího enzymu formou nitrožilních infuzí či snaha o redukci substrátu, který je za normálních okolností štěpen glukocerebrosidázou. Nutný je komplexní přístup včetně symptomatické léčby a genetického poradenství.

05/2019 MUDr. Lenka Juříková; MUDr. Zdenka Bálintová
Nervosvalová onemocnění patří se svou incidencí menší než 1 : 5 000 mezi vzácná onemocnění. Jejich společným projevem je progredující svalová slabost. Díky novým diagnostickým metodám a zejména pokroku v oblasti molekulární genetiky narůstají znalosti o těchto onemocněních a tím se otvírají i nové možnosti jejich léčby. Největšího pokroku dosáhl výzkum v oblasti terapie Duchennovy svalové dystrofie a spinální muskulární atrofie. Právě této problematice je článek věnován.

05/2019 MUDr. Rudolf Kotas, Ph.D.
Tento systematický přehled shrnuje existující znalosti o patofyziologii migrény v současnosti a vývoj monoklonálních protilátek v léčbě tohoto onemocnění. V patofyziologii migrény hraje rozhodující úlohu aktivace trigeminovaskulárního systému a uvolnění calcitonin gene-related peptidu (CGRP), substance P a neurokininu A. Tyto mediátory vedou k sterilnímu perivaskulárnímu neurogennímu zánětu na meningách. Pozornost je směřována zejména k CGRP, který se zdá být klíčovým mediátorem v patofyziologii migrény. V trigeminovaskulárním systému aktivace určitých subtypů kanálů TRP (transient receptor potential channels), tzv. TRPV1 a TRPA1, je zodpovědná za uvolnění CGRP a dalších mediátorů z trigeminových nociceptivních neuronů. Nejslibnějším novým přístupem v profylaktické léčbě jsou monoklonální protilátky schopné blokovat buď CGRP, nebo jeho receptor, jako je erenumab, fremanezumab, galcanezumab a eptinezumab. Nedávno se pozornost soustředila na tzv. pituitary adenylate cyclase-activating peptide 38 (PACAP38), který se zdál být u migrény zajímavou molekulou. Avšak profylaktický účinek monoklonálních protilátek proti tomuto peptidu nebyl potvrzen.

05/2019 MUDr. Simona Halúsková; MUDr. Zbyšek Pavelek, Ph.D.; doc. MUDr. Martin Vališ, Ph.D., FEAN
Roztroušená skleróza (RS) je chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému, postihující zejména mladé dospělé. Léčba relaps-remitentní RS zaznamenala v posledních letech výrazný pokrok. Ve světle rozšiřujících se léčebných možností se stává otázka bezpečnosti a pravidelného monitoringu důležitou součástí rozhodování při volbě vhodného přípravku. Práce nabízí přehled jednotlivých léků modifikujících průběh onemocnění používaných v terapii RS a jejich nejčastějších nežádoucích účinků.

05/2019 MUDr. Zbyšek Pavelek, Ph.D.; doc. MUDr. Martin Vališ, Ph.D., FEAN
Roztroušená skleróza je chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění postihující centrální nervový systém. Roztroušená skleróza zůstává nadále nevyléčitelné onemocnění. Současná léčba, zejména pokud je nasazena v časné fázi onemocnění, dokáže zpomalit progresi onemocnění a tím i oddálit invaliditu pacientů. Jelikož je jedním ze základních cílů léčby zachování funkční nezávislosti a udržení kvality života nemocného, je kladen velký důraz na výběr adekvátního léčebného přípravku. Publikace se zabývá cílem léčby roztroušené sklerózy, klinickými i paraklinickými parametry a jejich vztahem k disabilitě.

05/2019 Prof. MUDr. Miroslav Penka, CSc.
Ne vždy byla hematologie v popředí odborného medicínského zájmu, tak jak je tomu dnes. Jednalo se o obor, který byl vnímán jako okrajový, spíše spojený s transfuzí krve a s nezbytným laboratorním zázemím v podobě parametrů krevního obrazu, orientačních testů krevního srážení a imunohematologie dotýkající se krevních skupin. Byl součástí vnitřního lékařství, pediatrie, laboratorní medicíny bez stratifikovaného zaměření. Jeho vývoj se však urychlil v souvislosti s novými poznatky, automatizací, sofistikovaným náhledem a jejich praktickým využitím.

04/2019 Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.
Kongres Americké diabetologické asociace (American Diabetes Association, ADA) se v letošním roce uskutečnil v kalifornském San Franciscu. Tradičně na něm byly prezentovány výsledky řady důležitých studií a nutno konstatovat, že ani o překvapivé výsledky v letošním roce nebyla nouze.

04/2019 Doc. MUDr. Bc. Libor Ustohal, Ph.D.
V léčbě schizofrenie jsou zásadní antipsychotika. Jsou účinná v akutní léčbě první epizody či relapsu (především v ovlivnění pozitivních příznaků) i v prevenci relapsu. Nejvýznamnějším rizikovým faktorem relapsu je nonadherence k medikaci. To mohou alespoň částečně řešit antipsychotika ve formě dlouhodobých injekcí. V terapii rezistentních pacientů je zlatým standardem clozapin. Nezřídka je však používán se značným zpožděním. K optimalizaci jeho použití může posloužit terapeutické monitorování plazmatických koncentrací, nutností je monitorování krevního obrazu. Méně účinná jsou antipsychotika v ovlivnění negativních příznaků. Aktuálně však bylo na trh uvedeno antipsychotikum cariprazin, které může být v tomto směru účinnější než jiná antipsychotika. Pozitivním zjištěním jsou data ze švédského národního registru, která ukazují, že z hlediska prevence mortality jsou všechna antipsychotika účinnější než absence léčby.

04/2019 MUDr. Dana Vondráčková
Hemofilie je dědičné onemocnění, které postihuje z více než 90 % chlapce. Hlavním příznakem je krvácení, nejčastěji do kloubů. Přestože se péče o tyto pacienty stále zlepšuje, krvácení do kloubů se nedá zcela zabránit. Zvláště u těžkých forem je časté a prudké. Změny v kloubech způsobené krvácením vedou k chronické bolesti, deformitám a těžkým artropatiím, které značně zhoršují kvalitu života těchto nemocných. Preventivní a aktuální náhrada chybějícího srážecího faktoru zmírňuje akutní bolest i následky krvácení. Přispívá však také k tvorbě inhibitoru, který zhoršuje stav a průběh onemocnění. V centrech pro hemofilii je léčba zaměřena hlavně na profylaxi a substituci faktoru, systematická léčba bolesti včetně farmakoterapie je však u 30-50 % pacientů nedostatečná.

04/2019 MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Železo je pro naše tělo zcela nepostradatelný prvek, sehrávající významnou roli v řadě fyziologických procesů, počínaje transportem molekul kyslíku na straně jedné a konče regulací buněčného cyklu a buněčné diferenciace na straně druhé. Následující text ve stručnosti popisuje hlavní body týkající se jeho absorpce, a to ve vztahu k jednotlivým formám možné suplementace.

04/2019 MUDr. Milena Tánczosová; doc. MUDr. Spyridon Gkalpakiotis, Ph.D., MBA
Psoriáza je chronické zánětlivé onemocnění kůže neinfekčního charakteru; ačkoliv není život ohrožující, značně negativně ovlivňuje kvalitu života pacienta. I přes intenzivní výzkum a pokroky v porozumění etiopatogeneze zůstává nevyléčitelnou chorobou. Cílem léčby je dosažení dlouhodobé remise s minimálními nežádoucími účinky a zlepšení kvality života. U mírných forem je na prvním místě lokální terapie, u těžších forem je třeba systémová terapie, eventuálně biologická léčba.

04/2019 MUDr. Tomáš Milota
Vedle ochrany před patogeny mají imunoglobuliny také významný imunomodulační účinek, který zahrnuje širokou škálu imunitních mechanismů od vrozené po adaptivní imunitu. Jejich podání je tedy indikováno nejen u pacientů s primárními imunodeficiencemi a narušenou tvorbou protilátek, ale i u celého spektra autoimunitních chorob, jako jsou systémová onemocnění pojiva, autoimunitní cytopenie či zánětlivá onemocnění postihující nervový systém. U většiny z těchto chorob jsou obvykle indikovány vysokodávkované intravenózní imunoglobuliny. Nově se ale objevují důkazy také pro použití imunoglobulinů k subkutánnímu podání u některých z těchto diagnóz. V následujícím přehledu uvádíme souhrn poznatků a novinek, které se týkají využití imunoglobulinů v terapii autoimunitních chorob.

04/2019 MUDr. Martina Šterclová, Ph.D.
Idiopatická pLicní fibróza (IPF) významně zhoršuje kvalitu života nemocných a zkracuje jej. Vyléčit ji sice neumíme, průběh nemoci aLe ovlivnit můžeme. Léčba by měla být vždy komplexní a zahrnovat nejen farmakologické, ale i nefarmakologické postupy. Antifibrotická Léčba (nintedanib, pirfenidon) v porovnání s nejlepší podpůrnou léčbou signifikantně prodlužuje přežití nemocných, i když prediktory léčebné odpovědi, které by mohly vést volbu antifibrotika u konkrétního pacienta, zatím neznáme. Delší přežívání nemocných léčených pro idiopatickou plicní fibrózu s sebou nese i nové výzvy - například vyšší výskyt bronchogenního karcinomu se specifickými diagnostickými a léčebnými úskalími. S problematikou idiopatické plicní fibrózy by měli být obeznámeni nejen pneumologové, ale i lékaři jiných specializací, protože základní podmínkou úspěšné léčby tohoto onemocnění je správně a včas stanovená diagnóza.