Vybrané články

Hepatoprotektiva

01/2017 Jan Příborský
Hepatoprotektiva jsou látky, které mohou mít příznivý regenerační a protektivní vliv na jaterní buňky nebo na zpomalení některých patologických procesů. Kyselina ursodeoxycholová se užívá s pozitivním výsledkem u pacientů s primární biliární cirhózou i s jinými cholestatickými jaterními chorobami. Z látek rostlinného původu se používá silymarin pro své antioxidační vlastnosti. Může zpomalovat i proces fibrotizace. Esenciální fosfolipidy mohou urychlit regeneraci poškozených buněčných membrán. S-adenosylmethionin může zasahovat do metabolických procesů dodáním nezbytných metabolitů. Společným jmenovatelem těchto látek je nedostatek randomizovaných placebem kontrolovaných klinických studií.
CELÝ ČLÁNEK

Funkční onemocnění gastrointestinálního traktu - optimální terapeutický přístup k jícnovým poruchám

01/2017 Štefan Konečný, Jiří Dolina, Aleš Hep
Funkční onemocnění gastrointestinálního traktu lze charakterizovat jako poruchu interakce mezi centrální nervovou soustavou a gastrointestinálním traktem bez zřetelné strukturální poruchy. Jsou spojeny s poruchou motility, viscerální hypersenzitivitou, změněnou funkcí slizniční imunity, mikrobiální dysbiózou a dysregulací centrální nervové soustavy. Tento přehled je zaměřen na funkční poruchy jícnu a jejich léčbu u dospělých a je založen na nejnovější klasifikaci Rome IV.
CELÝ ČLÁNEK

Kolorektální karcinom v terénu IBD - kasuistika

01/2017 Lenka Ostřížková
Adenokarcinom je u nemocných s nespecifickými střevními záněty (IBD, inflammatory bowel disease) druhou nejčastější příčinou úmrtí. Postihuje mladší nemocné, postižení střeva je multifokální, nejčastěji se jedná o mucinózní adenokarcinom, častá je mutace RAS, mikrosatelitní instabilita a nízká diferenciace. Faktory zvyšující riziko vzniku kolorektálního karcinomu v terénu IBD jsou délka trvání onemocnění, rozsah zánětu na tlustém střevě (extenzivní forma kolitidy), intenzita zánětu - těžké morfologické změny (endoskopicky, histologicky). Normální endoskopický obraz snižuje riziko vzniku kolorektálního karcinomu. Mimořádně vysokým rizikem vzniku kolorektálního karcinomu je současně přítomná primární sklerózující cholangoitida. Kumulativní riziko vzniku kolorektálního karcinomu u pacientů s IBD a primární sklerózující cholangoitidou po dvacetiletém průběhu je 33 %. Za rizikový faktor bývá považován i mladý věk v době diagnózy IBD.
CELÝ ČLÁNEK

Role endoskopie v diagnostice a sledování pacientů s IBD

01/2017 Barbora Bahníková
Endoskopická vyšetření u pacientů s idiopatickými střevními onemocněními (idiopathic bowel diseases, IBD) mají klíčovou roli. Jsou důležitá pro diagnostiku, sledování účinku léčby či dispenzarizaci u pacientů se zvýšeným rizikem kolorektálního karcinomu. Pacienti s idiopatickými střevními záněty podstupují endoskopická vyšetření mnohem častěji než běžná populace, proto je důležitá snaha o zajištění maximálního komfortu před vyšetřením, během i po vyšetření. Zásadní je také dokonalá příprava střeva, v současnosti preferujeme dělenou přípravu bez fosfátových solí. Pro Crohnovu nemoc jsou typické vředy různého rozsahu a charakteru, nejčastěji lokalizované v ileokolické oblasti. Pro ulcerózní kolitidu je charakteristické kontinuální postižení celé cirkumference sliznice tlustého střeva sahající od anorektálního přechodu šířící se proximálně. Pacienti s idiopatickým střevním zánětem by měli být rovněž dispenzarizováni s ohledem na riziko vzniku kolorektálního karcinomu. Nejvyšší riziko mají nemocní s primární sklerózující cholangoitidou, s již diagnostikovanou dysplazií v posledních pěti letech, s extenzivní kolitidou, těžkými strukturálními změnami a s pozitivní rodinnou anamnézou kolorektálního karcinomu. Tito nemocní by měli absolvovat koloskopii 1* ročně, pacienti z méně rizikových skupin 1* za 2-5 let.
CELÝ ČLÁNEK

Biosimilars v léčbě pacientů s idiopatickými střevními záněty

01/2017 Michal Konečný
Biosimilární léky představují důležitou inovaci biologické léčby i v terapii nemocných s nespecifickými střevními záněty, Crohnovou nemocí a ulcerózní kolitidou. Dosavadní zkušenosti s užitím biosimilars jsou velmi slibné ve všech jejich indikacích včetně gastroenterologie. Účinnost léčby i bezpečnost biosimilars potvrdily výsledky z několika mezinárodních klinických studií provedených zpočátku v revmatologii, recentně i v gastroenterologii. V české republice je biosimilární infiiximab registrován od roku 2013 a od roku 2014 je zaváděn do široké klinické praxe ve většině center České republiky. V současnosti je jím léčeno nejméně 1 000 nemocných se střevními záněty, a to jak naivních, tak i převedených z léčby originálním přípravkem. Právě snížení nákladů umožňuje širší dostupnost biologické léčby. V brzké budoucnosti lze očekávat, že biosimilární léky postupně nahradí originální přípravky biologické léčby.
CELÝ ČLÁNEK

Crohnova choroba - diagnostika a optimální léčebné přístupy

01/2017 Pavel Hrabák
Crohnova choroba je heterogenní chronické onemocnění, které může postihnout kteroukoli část trávicí trubice. Etiologie Crohnovy choroby je multifaktoriální a její incidence v České republice stoupá. Diagnostika Crohnovy choroby je založena na hodnocení klinických příznaků a kombinaci endoskopického, histologického, radiologického a laboratorního nálezu. V terapii Crohnovy choroby se uplatňuje celá škála léčiv (aminosalicyláty, kortikosteroidy, imunosupresiva, biologická léčba). Léčba pacientů s Crohnovou chorobou vyžaduje obvykle multidisciplinární přístup a pro její úspěšnost je nutná nejen zkušenost a erudice lékaře, ale zásadní je i spolupráce informovaného pacienta.
CELÝ ČLÁNEK

Ulcerózní kolitida - diagnostika, optimální léčebné přístupy, novinky v léčbě

01/2017 Petr Hrabák
Ulcerózní kolitida je chronické zánětlivé onemocnění tlustého střeva postihující sliznici rekta a kontinuálně variabilní část přilehlého tračníku. Mezi hlavní příznaky patří krev ve stolici a bolesti břicha. KoLoskopie je hlavní diagnostickou metodou. Léčbou první volby pro mírné nebo středně aktivní onemocnění jsou aminosalicyláty. Kortikosteroidy se používají k indukci remise, ale pro nežádoucí účinky by neměly být užívány dlouhodobě. Multimatrix budesonid představuje novou topickou léčbu kortikosteroidy. Azathioprin patří mezi zástupce imunosupresiv vhodných k udržovací léčbě. Protilátky proti tumor nekrotizujícímu faktoru byly první z řady biologické léčby, pokud předchozí léčba selhala. Nedávno byla tato skupina léčiv rozšířena o antiadhezivní léky, jejímž představitelem je vedolizumab.
CELÝ ČLÁNEK

Úvodník 01/2017

01/2017 Doc. MUDr. Zoltán Paluch, Ph.D., MBA
CELÝ ČLÁNEK

Stručně o farmakovigilanci

03/2016 Radka Srbená
Hlášení nežádoucích účinků zdánlivě může představovat pro hlásitele administrativní zátěž.
V tomto článku se dočtete nejen o farmakovigilanci jako komplexním systému sledování nežádoucích účinků, farmakovigilačních signálů a hodnocení přínosů a rizik léčivých přípravků, ale i o vybraných institucích, které jsou do farmakovigilance či tohoto hodnocení léčiv zapojeny. Pomocí stručného přehledu lze získat přehled o tom, co vše se děje s nežádoucím účinkem po jeho nahlášení, jak se může projevit v bezpečnostním profilu léku a že může nežádoucí účinek po čase přinést hlásiteli nečekaný benefit v podobě dalších informací o léku.
CELÝ ČLÁNEK

Význam kombinované léčby u arteriální hypertenze

03/2016 Zoltán Paluch, Natálie Vargová
Arteriální hypertenze je nejčastějším kardiovaskulárním onemocněním. Je rizikovým faktorem pro ischemickou chorobu srdeční, ischemickou chorobu dolních končetin a cévní mozkové příhody. Kompenzace krevního tlaku výrazně ovlivňuje prognózu nemocných a výskyt kardiovaskulárních komplikací. Nefarmakologická léčba a monoterapie vede k uspokojivým hodnotám krevního tlaku jen u jedné třetiny pacientů. Většina nemocných užívá kombinaci více léčiv, což vede ke zhoršení adherence k léčbě. U těchto pacientů jsou přínosem kombinovaná léčiva obsahující několik účinných látek v jedné tabletě. Klinické studie prokazují jejich příznivý vliv na adherenci pacientů k léčbě, zvýšení účinnosti léčby a snížení nežádoucích účinků provázejících terapii.
CELÝ ČLÁNEK

Nežádoucí účinky monoklonálních protilátek a jejich bezpečnostní profil v protinádorové léčbě

03/2016 Regina Demlová, Dalibor Valík, Radka Obermannová, Lenka Zdražilová Dubská
Léčba monoklonálními protilátkami je jednou z nejúspěšnějších léčebných strategií jak u hematologických malignit, tak u solidních nádorů. Inhibitory imunitních kontrolních bodů (checkpoint) vykazují v posledních letech významnou klinickou účinnost. V tomto přehledu se zaměřujeme na imunitně podmíněné nežádoucí účinky a zmiňujeme strategii farmakoterapie s možnými důsledky pro klinickou praxi.
CELÝ ČLÁNEK

Bezpečnost biologické léčby v revmatologii

03/2016 David Suchý
Biologická léčiva (biological disease-modifying anti-rheumatic drugs, bDMARDs) jsou v současné době používána v léčbě závažných revmatologických onemocnění. Vzrůstající počet nových biologických léků je náročný z hlediska nutnosti dlouhodobé, standardizované monitorace nežádoucích účinků. Cílem článku se informovat o základních nežádoucích účincích biologických léčiv v revmatologii, zejména v léčbě revmatoidní artritidy.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčiva v hematoonkologii

03/2016 Pavel Klener jr.
Konvenční cytostatika, cílená léčiva a biologické léky představují tři rozdílné kategorie léčiv. Zatímco konvenční cytostatika jsou v naprosté většině nízkomolekulární genotoxické látky, cílená léčiva mohou specificky vázat (blokovat či aktivovat) určitou molekulu asociovanou s nádorem. Naopak biologická léčiva jsou definována výhradně svou strukturou (jedná se o makromolekuly, proteiny), nikoli svou funkcí. Biofarmaceutika mohou patřit jak mezi cílená léčiva (např. anti-CD20 protilátka rituximab), tak mezi necílená léčiva (např. interferon a). Naopak řada klinicky používaných cílených léčiv (např. imatinib, ibrutinib, temsirolimus) patří mezi nízkomolekulární chemické látky a nelze je kategorizovat jako biologika. Většina v současné době používaných biologických léčiv představují terapeutické monoklonální protilátky a od nich odvozené molekuly. Za dvacet let od uvedení do praxe představují monoklonální protilátky zásadní rozšíření možností léčby řady typů (nejen) hematologických malignit.
CELÝ ČLÁNEK

Postavení analog somatostatinu v léčbě neuroendokrinních nádorů podle doporučení ENETS 2016

03/2016 Eva Sedláčková
European Neuroendocrine Tumor Society (ENETS) Consensus Guidelines Update pro léčbu vzdálených metastáz střevních, pankreatických a bronchiálních neuroendokrinních nádorů a neuroendokrinních nádorů neznámého primárního původu doporučují podávání somatostatinových analog v antisekretorické indikaci u funkčních nádorů a na podkladě klinických studií v antiproliferační indikaci i u nádorů afunkčních. Přístup wait and watch je nyní používán méně často.
CELÝ ČLÁNEK

Deficit α‑1 antitrypsinu, význam a zásady jeho diagnostiky a substituční léčby

03/2016 Zoltán Paluch, Eva Kubrová
Deficit α-1 antitrypsinu je onemocnění se závažnými klinickými důsledky projevující se emfyzémem plic a jaterním onemocněním. Včasná diagnostika tohoto onemocnění a substituční léčba α-1 antitrypsinem může ve významné míře ovlivnit prognózu onemocnění. V současné době jediným substitučním přípravkem na českém trhu je přípravek Respreeza. V článku se snažíme širokou odbornou veřejnost seznámit se zásadami diagnostiky a léčby deficitu α-1 antitrypsinu.
CELÝ ČLÁNEK

Management nežádoucích účinků léků používaných v léčbě roztroušené sklerózy

03/2016 Eva Meluzínová
V posledních letech došlo k významnému rozšíření možností terapie zejména relabující-remitující roztroušené sklerózy. Injekční léky v léčbě první linie jsou dobře známy a jsou charakteristické nízkým výskytem nežádoucích účinků. U nových přípravků, které jsou většinou používány k eskalaci léčby při selhání léčby 1. linie, je vyšší riziko nežádoucích účinků vyváženo jejich vysokou účinností. Proto je nutná velmi pečlivá rozvaha při stanovení léčebné strategie. Důležitým předpokladem je i compliance dobře informovaného pacienta. V článku jsou popsány nežádoucí účinky nových léků a jejich monitoring.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčba v neurologii

03/2016 Eva Havrdová
Biologická léčba v neurologii se týká roztroušené sklerózy a její začátky se datují s příchodem interferonu |3 do devadesátých let 20. století. Mnoho let přetrvávaly pochybnosti, zda jsou první injekční léky (interferon |3 a glatiramer acetát) schopny oddálit vznik či progresi invalidity u roztroušené sklerózy, data z registrů však ukázala, že ano. Situace se zlepšila příchodem léků pro eskalaci léčby u pacientů, kteří nedostatečně odpovídají na výše jmenované léky (fingolimod, natalizumab, alemtuzumab). I do první linie se již dostaly perorální léky (teriflunomid, dimethyl fumarát). Paleta léků se v dalších letech rozšíří o daclizumab a ocrelizumab, bude tedy možno uplatňovat lépe principy individualizované medicíny se snahou dosáhnout stavu bez prokazatelné aktivity nemoci.
CELÝ ČLÁNEK

Perorální léčiva v léčbě roztroušené sklerózy

03/2016 Irena Netíková, Olga Bartošová
Roztroušená skleróza je autoimunitní zánětlivé demyelinizační a neurodegenerativní onemocnění. Postupně přibývá znalostí o procesech a mechanismech, které vedou k poškození buněk nervového systému a zároveň znalostí o vhodných terapeutických cílech pro účinnou farmakoterapii. V současné době máme k dispozici škálu léčiv modifikujících chorobu, která významně zlepšují prognózu nemoci. Perorální přípravky se liší ovlivněním imunitního systému, farmakokinetikou, interakčním potenciálem a nežádoucími účinky.
CELÝ ČLÁNEK
1 2 3 26 27 28 29 30 31