Vybrané články

Management nežádoucích účinků léků používaných v léčbě roztroušené sklerózy

03/2016 Eva Meluzínová
V posledních letech došlo k významnému rozšíření možností terapie zejména relabující-remitující roztroušené sklerózy. Injekční léky v léčbě první linie jsou dobře známy a jsou charakteristické nízkým výskytem nežádoucích účinků. U nových přípravků, které jsou většinou používány k eskalaci léčby při selhání léčby 1. linie, je vyšší riziko nežádoucích účinků vyváženo jejich vysokou účinností. Proto je nutná velmi pečlivá rozvaha při stanovení léčebné strategie. Důležitým předpokladem je i compliance dobře informovaného pacienta. V článku jsou popsány nežádoucí účinky nových léků a jejich monitoring.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčba v neurologii

03/2016 Eva Havrdová
Biologická léčba v neurologii se týká roztroušené sklerózy a její začátky se datují s příchodem interferonu |3 do devadesátých let 20. století. Mnoho let přetrvávaly pochybnosti, zda jsou první injekční léky (interferon |3 a glatiramer acetát) schopny oddálit vznik či progresi invalidity u roztroušené sklerózy, data z registrů však ukázala, že ano. Situace se zlepšila příchodem léků pro eskalaci léčby u pacientů, kteří nedostatečně odpovídají na výše jmenované léky (fingolimod, natalizumab, alemtuzumab). I do první linie se již dostaly perorální léky (teriflunomid, dimethyl fumarát). Paleta léků se v dalších letech rozšíří o daclizumab a ocrelizumab, bude tedy možno uplatňovat lépe principy individualizované medicíny se snahou dosáhnout stavu bez prokazatelné aktivity nemoci.
CELÝ ČLÁNEK

Perorální léčiva v léčbě roztroušené sklerózy

03/2016 Irena Netíková, Olga Bartošová
Roztroušená skleróza je autoimunitní zánětlivé demyelinizační a neurodegenerativní onemocnění. Postupně přibývá znalostí o procesech a mechanismech, které vedou k poškození buněk nervového systému a zároveň znalostí o vhodných terapeutických cílech pro účinnou farmakoterapii. V současné době máme k dispozici škálu léčiv modifikujících chorobu, která významně zlepšují prognózu nemoci. Perorální přípravky se liší ovlivněním imunitního systému, farmakokinetikou, interakčním potenciálem a nežádoucími účinky.
CELÝ ČLÁNEK

Doc. MUDr. Dagmar Lincová, CSc.

03/2016 František Perlík, Ondřej Slanař
CELÝ ČLÁNEK

Antiagregacní přípravky z pohledu klinické praxe

02/2016 Jan Voříšek
Trombocyty hrají významnou úlohu při hemostáze, a to účastí na mechanismu adheze, agregace, konstrikce, tvorbě trombu a hojení. Antiagregační přípravky působí proti funkci trombocytů, respektive proti primární hemostáze. Léky, které máme v současné době k dispozici, umožňují blokovat účinek krevních destiček na úrovni aktivace - jednak ireverzibilní acetylací cyklooxygenázy (COX-1), blokací reabsorpce adenosinu, inhibicí fosfodiesterázy 3 a inhibicí vazby ADP na destičkový receptor P2Y12. Jeden ze zásadních problémů antiagregační léčby vedle jejich nežádoucích účinků je rezistence na léčbu. Ta je také důvodem vývoje nových antiagregačních přípravků.
CELÝ ČLÁNEK

Antitrombotická léčba v sekundární prevenci ischemické cévní mozkové příhody

02/2016 Aleš Tomek
Článek shrnuje zásady antitrombotická léčby v sekundární prevenci ischemické cévní mozkové příhody. Podrobně se zabývá problematikou antiagregační a antikoagulační léčby.
CELÝ ČLÁNEK

Přehled prevence a léčby žilní trombózy

02/2016 Karel Roztočil
Článek shrnuje současné doporučené postupy profylaxe žilní trombózy, zásady stratifikace rizik, preventivní opatření a způsoby léčby. Podrobně se věnuje problematice farmakoterapie a s ní souvisejícími nežádoucími účinky a kontraindikacemi.
CELÝ ČLÁNEK

Srovnání warfarinu s novými antikoagulancii z pohledu farmakogenetiky

02/2016 Olga Bartošová, Irena Netíková
Antikoagulační farmakoterapie je nejúčinnější prevencí vzniku tromboembolických příhod a zásadně snižuje mortalitu a morbiditu nemocných. Díky této léčbě se snížila incidenci úmrtí a kardioembolizačních příhod u řady pacientů se srdečními i jinými onemocněními. Dlouhou dobu byl jediným perorálním antikoagulačním přípravkem na trhu warfarin. V současné době je z důvodu řady nepříznivých faktorů nahrazován právě novými antikoagulancii ze skupiny přímých inhibitorů trombinu a inhibitorů faktoru Xa.
CELÝ ČLÁNEK

Přehled nových perorálních antikoagulancií

02/2016 Karolína Burdová, Karel Urbánek
Pro perorální antikoagulační léčbu byl dlouhá léta k dispozici pouze warfarin, antagonista vitaminu K, v procesu syntézy koagulačních faktorů. Tento lék se osvědčil v léčbě pacientů s fibrilací síní, žilními trombózami a náhradami srdečních chlopní. V posledních letech zaznamenala mohutný rozmach takzvaná nová perorální antikoagulancia, která zasahují do kaskády koagulačních dějů přímou inhibicí koagulačních faktorů II, resp. X. Proti warfarinu mají několik praktických výhod - především jednoduchost podávání a dávkování bez nutnosti pravidelné monitorace účinku. Tyto vlastnosti spolu s vysokou bezpečností se podílejí na stoupající oblibě nových antikoagulancií, a proto se s nimi stále častěji setkávají ve svých ordinacích lékaři různých odborností.
CELÝ ČLÁNEK

Antikoagulační léčba v roce 2016

02/2016 Jaromír Chlumský
Warfarin je nejčastěji užívaným lékem u pacientů s tromboembolickou nemocí, jeho užívání je ale omezeno nutností titrace dávky a úzkého terapeutického okna. Nová antikoagulancia jsou velmi slibnou skupinou léků, které postupně nahrazují léčbu warfarinem. Preskripce této léčby je zatím omezena pro některé skupiny specialistů. V současnosti je dabigatran, rivaroxaban a apixaban indikován u nemocných s fibrilací síní, plicní embolií nebo trombózou končetiny. V prevenci tromboembolické příhody po ortopedické příhodě je používaná redukovaná dávka rivaroxabanu nebo dabigatranu. Při léčbě je třeba věnovat pozornost funkci ledvin a jater, stejně i preskripčnímu omezení stanovenému pojišťovnami.
CELÝ ČLÁNEK

Farmakokinetické vlastnosti ezetimibu a jeho současné postavení v lécbe dyslipoproteinemií

02/2016 Eva Kubrová, Zoltán Paluch
Článek se věnuje postavení ezetimibu v současné léčbě dyslipoproteinemií a jeho základním farmakokinetickým vlastnostem.
CELÝ ČLÁNEK

Postavení fibrátů v roce 2016

02/2016 Jan Příborský
Do zavedení statinů do praxe v polovině devadesátých let představovaly fibráty významnou skupinu hypolipidemik. Účinnost statinů byla podpořena pozitivními výsledky klinických studií. Fibráty srovnatelné výsledky neměly, jejich používání tedy významně pokleslo. V současnosti se používají jen ve zvláštních případech a jako přídatná léčba k jiné hypolipidemické léčbě, popřípadě k dietě. Modifikací lékových forem se zlepšila biologická dostupnost. Článek představuje dostupné fibráty, kombinovanou léčbu a postavení fibrátů v léčbě v roce 2016.
CELÝ ČLÁNEK

Farmakokinetické odlišnosti jednotlivých statinů

02/2016 Kristýna Vaněčková, Zoltán Paluch
Článek shrnuje základní farmakokinetické vlastnosti jednotlivých statinů, rozdíly v metabolismu jednotlivých představitelů, nejčastější lékové interakce, které ovlivní jejich klinický účinek. V závěru textu jsou uvedeny obchodní názvy statinů, které jsou dostupné na českém trhu.
CELÝ ČLÁNEK

Hypolipemická léčba v klinické praxi

02/2016 Jan Piťha
Hlavním cílem hypolipemické léčby je snížit nemocnost a úmrtnost na kardiovaskulární příhody aterosklerotického původu, popř. snížit riziko akutní pankreatitidy. Díky laboratorním metodám máme i možnost průběžně monitorovat, jak je tato léčba úspěšná. Současně máme i velice spolehlivá data o příznivém a bezpečném dopadu výrazného snižování cirkulujícího LDL-cholesterolu a to především u vysoce rizikových osob. Ideální hodnoty LDL-cholesterolu by u těchto osob měly být < 1,3 mmol/l. Díky velice účinným lékům, které máme v současné době k dispozici, je tento cíl lépe dosažitelný. Dalším cílem léčby jsou zvýšené hodnoty triglyceridů a nízká koncentrace HDL-cholesterolu. Tyto parametry lze nejúčinněji ovlivnit vhodnou životosprávou. V uvedeném přehledu se chceme zaměřit na léčebné postupy ovlivňující především koncentraci LDL-cholesterolu, popř. ovlivňující koncentraci triglyceridů a HDL-chole- sterolu. Zásadním lékem jsou stále statiny, popř. jejich kombinace s ezetimibem. U vysoce rizikových osob s nedostatečnou odpovědí na tuto léčbu je možné zvážit aferetické metody, popř. zcela nová léčiva - inhibitory proprotein konvertázy subtilisin/kexin typu 9.
CELÝ ČLÁNEK

Prof. MUDr. Maxmilián Wenke, DrSc.

02/2016 Ondřej Slanař, František Perlík, Ctirad John, Štěpán Svačina
CELÝ ČLÁNEK

Úvodník 03/2016

03/2016 Zoltán Paluch
CELÝ ČLÁNEK

Úvodník 02/2016

02/2016 Zoltán Paluch
CELÝ ČLÁNEK

Autoimunitní komplikace biologické léčby

01/2016 David Suchý
Biologická léčiva jsou používána k léčbě širokého spektra revmatických a autoimunitních onemocnění. Ačkoliv prokázala v klinických studiích i následujícím farmakovigilančním programu a registrech biologické léčby akceptovatelný bezpečnostní profil, je jejich použití spojeno s paradoxním vývojem autoimunitních onemocnění. Článek sumarizuje základní autoimunitní nežádoucí účinky biologických léčiv zejména z pohledu revmatologa.
CELÝ ČLÁNEK

Biologická léčba v oftalmologii

01/2016 Miroslav Veith
Makulární otok a patologická oční neovaskularizace jsou celosvětově významnými příčinami poklesu zrakové ostrosti. Objev látek blokujících vaskulární endotelový růstový faktor znamenal zásadní zvrat v léčbě těchto onemocnění. V současné době je lze použít pro léčbu vlhké formy věkem podmíněné makulární degenerace, makulárního edému při okluzi centrální sítnicové žíly, diabetického makulárního edému a pro léčbu choroidální neovaskularizace při patologické myopii. Současně probíhají klinické studie hodnotící účinnost a bezpečnost těchto látek i u dalších očních onemocnění. V článku budou popsány současné indikace všech dostupných anti-VEGF preparátů.
CELÝ ČLÁNEK

Cílená léčba v pneumologii

01/2016 Markéta Černovská, Libor Havel, Lucie Heribanová, Martina Vašáková
Cílená léčba je v současnosti nedílnou součástí léčebných postupů v mnoha oborech. Stejně tak i v pneumologii, kde se využívá v léčbě bronchogenního karcinomu, astma bronchiale a intersticiálních plicních procesů.
Cílená léčba (targeted therapy) je zaměřena na konkrétní cíl, nejčastěji to bývají buněčné receptory a jejich ligandy, jejichž geny bývají u jednotlivých onemocnění často alterovány v důsledku amplifikace, mutace, delece, translokace a různých epigenetických změn. Cílený lék tak působí na subcelulární úrovni a ovlivňuje základní regulační funkce buněk – proliferaci, diferenciaci, migraci, apoptózu a angiogenezi. Inhibicí takového cíle, který hraje zásadní roli v procesu patogeneze konkrétního onemocnění, můžeme tyto děje potlačit.
Trendem při rozhodování o volbě léčebné strategie je tzv. individualizovaná terapie neboli terapie šitá na míru (tzv. tailored therapy), která znamená, že musíme vybrat správný lék pro správného pacienta ve správný čas a ve správné dávce. K tomu je nezbytné (zejména v onkologii) znát molekulární profil onemocnění, to znamená, že musíme identifikovat markery, které mají rozhodující význam pro volbu léčby a pravděpodobnost její účinnosti.
Novým směrem v cílené léčbě, zejména onkologických onemocnění, je imunoterapie. Léčebný postup podporující nebo využívající obranné mechanismy imunity k působení proti nádoru.
CELÝ ČLÁNEK
1 2 3 25 26 27 28 29